Biblické pøíbìhy (20)
Biblické zkoušky, cesty Izraele a jeho vladaøù nám pak skýtají dostatek ilustrativních pøíkladù o trestech, které viníka neminou, dokonce mnohdy ji¾ na tomto svìtì. Vzpomeòme si na syny veleknìze Élího ve svatyni v Šílo: nezdární synáèkové, kteøí vybírali z obìtovaného masa nejlepší sousta, padnou v boji a Izrael je jejich zásluhou Filištíny pøipraven i o archu úmluvy. Samson podléhá vlivu Filištínských, od jejich¾ útlaku mìl osvobodit Izrael, a po zásluze se dostává v okovech do rukou úkladného protivníka. Neznámý Jehú je Elizeem (Elíšou) pomazán na vládce Izraele, aby ztrestal zloèiny spáchané pøedchozí dynastií proti králùm. Král Aza dává uvìznit proroka, který mu vytkl høíchy, a je ztrestán nemocí nohou. Urijáš platí za své krutosti malomocenstvím a vladaø Jóram umírá v krutých bolestech po onemocnìní za¾ívacího traktu. Achaba zasáhne šíp v cizím bojovém odìní a poslední jeruzalémští králové putují do zajetí. Sidkijáš dokonce v okovech – a oslepený, nebo» „násilí... se obrátí proti tobì, za prolitou lidskou krev a za násilí páchané na zemi“, (Ab 2,17) jak øekl prorok Abakuk.

V tomto smyslu nám tedy bible dává nahlédnout do vztahu mezi strastmi a smyslem ¾ivotního usilování. Jestli¾e tuto starozákonní lekci pochopím, pak pøestanu své svízele snášet jako nesmyslná muka; toto chápání samozøejmì nic nezmìní na tí¾i tìchto zkoušek, na nervové a citové zátì¾i, ale pomù¾e nám pochopit, ¾e dochází k výplatì dávných nebo nedávných provinìní a ¾e se nám dostává pøíle¾itosti k hlubšímu náhledu na vlastní ¾ivot. Tím není øeèeno, ¾e se ka¾dý z nás nutnì musí pouèit vlastní zkušeností. Mohu i nadále pokládat ¾ivotní strasti za cosi nepøirozeného, co tu u¾ dávno nemìlo být; ve své slepotì mohu prostì nedohlédnout ani smyslu zkoušek, ani smyslu ¾ivota. Poznám-li však hodnotu tìchto lekcí, pøestanu se utápìt ve vlastních tì¾kostech a zaènu míøit ke vzdálenìjšímu cíli svého ¾ivotního programu.

