ZAPOMENUTÉ OSUDY - 6
Rukama Sansonù prošli spekulanti, podvodníci, pobudové, šlechtici, atentátníci a vrazi. A pøesto¾e praotcové dynastie byli donuceni stínat, ètvrtit koòským spøe¾ením, rozbíjet klouby odsouzencù ¾eleznými tyèemi pøed vpletením na kolo, ¾ádný z nich by zøejmì nemìnil s Charlesem Henry Sansonem, který vyjí¾dìl s popravèí károu do ulic revoluèní Francie. Hrùzu masových poprav nezmenšil ani fakt, ¾e bylo stínání mechanizováno guillotinou. Historii tohoto mechanizmu je mimochodem vìnována v Scheybalovì sbírce samostatná èást knihovny.
A kdy¾ doktor Guillotin ještì dávno pøedtím, ne¾ zaèaly masové popravy, propagoval v národním shromá¾dìní myšlenku bezpeènì pracujícího mechanizmu, prohlásil, ¾e tento zpùsob popravy nepùsobí ¾ádnou bolest. Unešený proudem myšlenek, dodal: „S tímto strojem vám v m¾iknutí oka srazím hlavu a vùbec vás to nezabolí.“ Páni poslanci, kteøí v té chvíli vypukli v neutuchající smích, netušili, ¾e u¾ zakrátko se budou moci osobnì pøesvìdèit. A Sansonové si jednou ve svých memoárech povzdechnou: „Zdá se, ¾e jen pro nás jste udìlali revoluci!“ Tak nejvìtší individuality Francie, špièky aristokracie a honorace mìst, která by vèera ještì Sansonùm nevìnovala ani mrknutí oka, nabízela teï velmistrùm meèe své kadeøe k ostøíhání. A od chvíle, kdy podali velcí lidé Francie katovým pomocníkùm ruce, je¾ mìly být pøed popravou spoutány, stal se Sanson de Longval jejich posledním spoleèníkem. A jedinì on mohl pak zapsat, v jakém myšlenkovém rozpolo¾ení a na jakém stupni odvahy èi zbabìlosti zastihla smrt elitu Francie.
