Významné dny
Datum:
06.01.2024 11:06
Od:
Du¹an (èlen klubu)
Název:
Re: Významné dny
6. leden 1918 - Tøíkrálová deklarace
Tøíkrálová deklarace byla prohlá¹ením generálního snìmu èeských poslancù øí¹ské rady, zemských snìmù historických èeských zemí se spoluúèastí pøedstavitelù èeské kultury ze dne 6. ledna 1918, po¾adující autonomii pro Èechy a Slováky a jejich spojení v jeden státní celek v rámci Rakousko-Uherska.
Slavnostní prohlá¹ení èeských poslancù vídeòské øí¹ské rady a zemských snìmù historických zemí Èeského království z 6. 1. 1918, formuluje cíle národnì osvobozeneckého boje èeského a slovenského národa za první svìtové války. Reagovala na jednání o mír v Brestu Litevském, odvolávala se na zásadu sebeurèení národù, prosazovanou sovìtským Ruskem a po¾adovala, aby budoucí mírová konference uznala právo na sebeurèení dosud nesvobodných národù, jmenovitì pak utlaèovaných národù Rakousko-Uherska.
Deklarace èeských poslancù na Øí¹ské radì a zemských snìmech proti postupu Rakousko-Uherska pøi brestlitevském mírovém jednání:
Ve ètvrtém roce hrozné války svìtové, je¾ si vy¾ádala nesmírných obìtí na ¾ivotech a statcích národù, dìjí se první pokusy o mír. My Èe¹tí poslanci rady øí¹ské, je¾ byla rozsudky nepøíslu¹ných vojenských soudù zbavena rady svých èlenù slovanských, a zároveò my èe¹tí poslanci rozpu¹tìného a dosud neobnoveného snìmu království èeského jako¾ i po celou dobu války nesvolávaného snìmu markrabství moravského a neobnoveného snìmu vévodství slezského, jako zvolení zástupcové národa Èeského, zdùrazòujíce ve¹kerá prohlá¹ení èeského poselstva na radì øí¹ské, jsme povinni urèitì a jasnì za lid èeský a za porobenou a politicky umlèenou vìtev slovenskou v Uhrách vyznaèiti svoje stanovisko k nové úpravì pomìrù mezinárodních. Kdy¾ èe¹tí poslanci obrozeného národa na¹eho promluvili za války francouzsko-nìmecké o mezinárodních otázkách evropských, prohlásili v memorandu svém dne 8. prosince 1870 slavnostnì:
"V¹ichni národové, a» velcí, a» malí, mají rovnaké právo sebeurèení a rovnost jejich má stejnì setøena býti. Jen z uznání rovnoprávnosti a ze vzájemné vá¾nosti svobodného sebeurèení v¹ech národù mù¾e vykvésti pravá jejich svoboda a bratrství, v¹eobecný mír a pravá lidskost."
My poslancové národa èeského, vìrni jsouce i dnes tìmto zásadám svých pøedchùdcù, s radostí jame pozdravili, ¾e dnes v¹echny ony státy, které jsou zalo¾eny na zásadách demokracie, válèící i neutrální, pokládají stejnì s námi toto svobodné sebeurèení národù za záruku trvalého míru v¹eobecného.
Nové Rusko pøi pokusu o mír v¹eobecný vlo¾ilo do stì¾ejních podmínek mírových zásadu sebeurèení národù tak, aby národové svobodnou volbou rozhodovali o svém ¾ivotì a usnesli se, chtìjí-li vybudovati stát samostatný, èi tvoøiti státní celek ve spolku s národy jinými. Naproti tomu prohlásil zástupce Rakousko-Uherska jménem ¹tyøspolku, ¾e otázka sebeurèení onìch národù, které dosud nemají své státní samostatnosti má býti øe¹ena v ka¾dém státe cestou ústavní. Vzhledem k tornu jsme za Èeský národ povinni prohlásiti, ¾e toto stanovisko zástupce Rakousko-Uherska není stanoviskem na¹ím. My jsme se naopak ve v¹ech svých projevech a návrzích, tomuto øe¹ení vzpírali, je¾to po nesèetných trpkých zku¹enostech na¹ich neznamená ono nic jiného ne¾li úplné zamítnutí zásady sebeurèení národù. Trpce ¾alujeme, ¾e národ ná¹ byl zbaven své samostatnosti státoprávní i svého práva sebeurèení umìlými øády volebními, vydán nadto panství nìmecké men¹iny a nìmecké centralistické byrokracie. Slovenská vìtev na¹e stala se pak obìtí brutálnosti maïarské a neslýchaného násilníctví ve státe, jen¾ pøece v¹echny zdánlivì konstituèní formy zùstává nejtemnìj¹ím koutem Evropy a v nìm¾ národové nemaïar¹tí, tvoøící vìt¹inu, jsou panující men¹inou týráni a hubeni, od kolébky odnárodòováni, zùstávajíce takøka beze v¹eho zastoupení na snìmu i úøadech, bez veøejných ¹kol a bez volnosti ve ¹kolách soukromných.
Ústava, na ni¾ se odvolává zástupce Rakousko-Uherska, znetvoøila i spravedlnost v¹eobecného práva hlasovacího, rozmno¾iv¹i v rakouské radì øí¹ské zpùsobem umìlým poèet mandátù nìmecké men¹iny a celá její bezcennost pro svobodu národù objevila se a¾ køiklavì jasnì v krutém vojenském absolutismu po dobu války. Ka¾dý poukaz na tuto ústavu znamená proto ve skuteènosti jenom odmítnutí práva sebeurèení, vydání v plen v¹ech národù v Uhrách, kde jest ústava jen nástrojem nejbezohlednìj¹ího panství oligarchie nìkolika rodù maïarských, jak to bylo znovu potvrzeno novou pøedlohou o volebnì reformì. Národ ná¹ tou¾í se v¹emi demokraciemi svìta po míru v¹eobecném a trvalém. Jest si v¹ak plnì vìdom pravdy, ¾e trvalým mù¾e státi se jenom mír takový, který odstraní staré køivky, brutální moc pøevahy zbraní jako¾ i nadpráví státù a národù nad národy druhými - mír takový, který zabezpeèí samostatný rozvoj národùm velkým i malým a osvobodí zejména ony národy, kteøí stenají dosud pod cizí nadvládou. Proto také toto právo na svobodný ¾ivot národní a sebeurèení národù a» malých èi velkých a jakékoliv pøíslu¹nosti státní, musí býti základem pøí¹tího práva mezinárodního, zárukou míru a pøátelského sou¾ití národù i velkým statkem ideálním, který si lidstvo vydobude z hrùz svìtové války.
My, poslancové národa èeského, prohla¹ujeme, ¾e mír, který by národu na¹emu nepøinesl spravedlnost a svobody, nemohl by pro nìj býti mírem, nýbr¾ jen poèátkem nového mohutného a dùsledného zápasu za státní samostatnost, v nìm¾ by národ ná¹ napjal ve¹keré své síly hmotné i mravní a¾ do krajnosti a v tomto bezohledném boji neustal by a¾ do ¹»astného konce.
Národ ná¹ se hlásí o tuto svou samostatnost, opíraje se o své historické právo státní a jsa v¹ecek prodchnut vøelou touhou, aby ve svobodné soutì¾i s jinými národy svobodnými a v svém státì svrchovaném, plnoprávném, demokratickém, sociálnì spravedlivém i na rovnosti v¹eho obèanstva vybudovaném a v hranicích historických zemí a sídel svých a své vìtve slovanské pøispìti mohl k novému velkému rozvoji lidstva, zalo¾enému na volnosti a bratrství pøiznávaje v tomto státì národním men¹inám plná, rovná práva národní.
Vedeni jsou tìmito zásadami protestujeme slavnostnì proti odmítání práva sebeurèení národù pøi jednání mírovém a ¾ádáme, aby ve smyslu práva toho zabezpeèena byla v¹em národùm, tedy i na¹emu, úèast a plná volnost obhájiti svých práv na mírovém kongresu.
Zdroj:www.moderni-dejiny.cz