Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Jaroslav,
zítra Vlastislav.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Co praví legendy a povìsti...

Štramberské povìsti 2


O potrestané zvìdavosti
Za dávných dob se daøilo Štramberským a celému okolí dobøe. Pøíèinou tohoto blahobytu byli trpaslíci. Bývalo jich tu ve skalních rozsedlinách a i v lesích mnoho. Nìkteøí se usadili i v mìsteèku samotném. Pøáli lidem a také jim pomáhali. Uspávali písnièkami malé dìti, ty slyšely písnièky trpaslíkù, dospìlí u¾ ne. Hospodyním pomáhali v kuchyni, uklízeli svìtnice a kdy¾ musela hospodynì rychle z kuchynì pryè, míchali vaøeèkou pokrmy na plotnì tak, ¾e se nic nepøipálilo. Tak lidem pomáhali, jenom je nikdy nikdo nespatøil. A to bylo tím, ¾e jim jejich král naøídil, ¾e se nesmí nechat lidem vidìt. Jinak ¾e by se stalo, ¾e by museli krásný Štramberk a okolí okam¾itì opustit. A oni tady mìli malý ráj.


Ale jak je známo, lidé jsou zvìdaví a nejvíce snad ¾eny. I kdy¾ mu¾i jsou zvìdaví také, jenom to nepøiznávají. Tak se ve Štramberku našla ¾ena, která byla velice zvìdava a ta byla nakonec pøíèinou, proè trpaslíci zmizeli. Jak k tomu došlo? Ta ¾ena u¾ delší dobu pozorovala, ¾e i kdy¾ se moc o èistotu a poøádek v domì nestará, stejnì bylo v¾dy všude èisto a poøádek. Zpoèátku se to nìjak moc nestarala, ale kdy¾ to tak zùstávalo, zaèalo jí vrtat v hlavì, jak je to mo¾né. Pomyslela si, ¾e kdy¾ doma nechá nepoøádek, odejde a za chvilku se vrátí, ¾e uvidí toho, kde poøádek dìlá. Jen¾e to nepomohlo, kdy¾ se po chvilce vrátila, zjistila, ¾e v domì je uklizeno a po pomocníkovi není nikde ani stopa. A tak strojila rùzné léèky, ale ani to jí nepomohlo.


Pøemýšlela nad tou záhadou skoro poøád a tak není divu, ¾e se jí jednou v noci zdál podivný sen. Zdálo se jí, ¾e rozsypala po podlaze hrách, ale ¾e nemìla èas ho posbírat, proto¾e musela rychle z domu. A kdy¾ se vrátila, ¾e vidìla malého trpaslíka s šedivou hlavou v koutku pod stolem, jak sbírá kulièky hrášku do svého malého pérem ozdobeného klobouèku. Kdy¾ se probudila, pøemýšlela o svém snu. Napadlo ji, ¾e by to mohla být pravda, ¾e by to mohla s tím rozsypaným hrachem zkusit. A tak to také hned po snídani provedla, rozsypala úmyslnì na podlahu hrách a odešla. Ale hned se vrátila a opravdu ... uvidìla v koutku pod stolicí malého mu¾íèka, který tam do malého klobouèku sbíral hrách. Mu¾íèek hrách rychle vysypal do hrneèku a zvolal: "Bìda zvìdavým!" a zmizel. A nezmizel jenom on, ale i všichni ostatní trpaslíci a u¾ nikdo Štramberským nepomáhal, spíše jim zaèali škodit. Škodili jim na polích a i v domech. Nakonec se odstìhovali neznámo kam. A s nimi se odstìhoval i blahobyt Štramberských.
A zavinila to jedna zvìdavá ¾ena....


Jak èert napálil krejèího
U mlýna Kotuláku pod Kotouèem kdysi stávala malá chaloupka. Byla opravdu malá, bydlel v ní chudý krejèík. No a proto¾e se ¾ivil opravdu poctivì, bohatství nenabyl, spíše mìl bídu, které ka¾dým rokem vzrùstala. Ale krejèík šil lidem kolikrát jenom za dobré slovo, kdy¾ nemohli zaplatit, tak s placením poèkal a kolikrát se stalo, ¾e trvalo moc dlouho, ne¾ za svoji práci dostal zaplaceno. Jednoho dne pøed nedìlí k nìmu naveèer pøišel neznámý pán. Pøinesl si krásné látky a ¾ádal krejèího, aby mu ušil odìv. Krejèí pøislíbil a zeptal se, kam mu má potom, kdy¾ bude hotový, oblek donést. Neznámý mu¾ se rozhlédl po svìtnici a øekl, ¾e si pøijde sám.

A opravdu, ve smluvený den, kdy mìly být šaty hotovy, se neznámý objevil a kdy¾ vidìl, ¾e šat je ušitý, hned si ho oblékl. A chtìl odejít. Jen¾e krejèík mu zastoupil cestu a chtìl po nìm, slušnì a poní¾enì, práci také zaplatit. Neznámý se na krejèího jenom podíval a zeptal se ho, jestlipak ví, kdo je. Øekl mu, ¾e je èert a ¾e krejèí mù¾e být vùbec rád, ¾e mu smìl šaty ušít a ¾e ho nevezme sebou do pekla, ¾e u¾ to mohl udìlat dávno. Krejèí se ulekl a odstoupil od dveøí, èert rychle vyšel ze svìtnice, jenom po nìm zùstal zápach síry a kouøe. Ale krejèí se z úleku rychle vzpamatoval, vìdìl, ¾e èert by ho odnést nemohl, v¾dy» ¾il spravedlivì a poctivì. Vybìhl z chaloupky a pustil se za èertem. Ten rychle vystupoval na vrchol Kotouèe a ještì se smál spìchajícímu krejèímu, jak pìknì ho napálil.


Krejèího to hroznì dopálilo a tak se pustil úzkou ú¾labinou za èertem nahoru. U¾ ho skoro dohánìl, kdy¾ mu èert najednou zmizel z oèí. U¾aslý krejèí stál u skály, ve které byla vidìt ohromná èerná díra, která tady nikdy pøedtím nebyla. Èert zmizel v díøe a krejèí zaplaceno za ušití tak nedostal. A díøe zaèali všichni z okolí øíkat Èertova díra.


Olga Kotaèka

 

Další èlánky autorky