Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Oto,
zítra Jaroslav.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Šuplík plný pohlednic


Co praví legendy a povìsti...

 

 

Èertùv vrch u Bezdìzu


V okolí hradu Bezdìz se zalíbilo èertùm. Zbyl tu po nich Èertùv vrch a Èertova vì¾. Tak vám povím, jak tomu došlo.
Jednou jeden z èertù nabídl staré babce, co tu ¾ila, sázku o dva pytle zla»ákù. Prý kdo z nich postaví od setmìní do svítání nejvyšší horu. Babka sázku pøijala. Pustila se do kopání a nakopanou zem nosila v košíku na jednu hromadu. Èert se jenom usmíval, ten nosil kameny a stavìl pevné základy u své hory. Pak se ale rozbìhl k poli, kde sedlák oral se svými koòmi, sebral mu jednoduše konì s potahem a zaèal svá¾et hlínu ke své hoøe. A kdy¾ se babka nedívala, tak jí kradl hlínu i z její hory. Oba pracovali tak pilnì, ¾e si ani nevšimli, ¾e zaèíná svítat a v nedaleké vsi zakokrhal první kohout. Oba museli v práci pøestat, tak bylo domluveno. Pøemìøili svoje hory a svìte div se, hora babky byla vyšší, ne¾ ta èertova. Jisté je, ¾e babka zajásala a èert jí musel vyplatit slíbené zla»áky. Potom utekl s hanbou do pekla a mstí se odtud tìm lidem, kteøí na jeho horu vystoupí, ale ne ve dne, jenom v noci. Od svítání èert nemá sílu lidem škodit.


A ještì je tu dlouhá, èedièová zeï, jmenuje se také Èertova. Jak vznikla, to dnes nikdo neví. A tak vznikla povìst. Prý pøed mnoha dávnými lety tu bydleli tøi èerti. Okolí o nich vìdìlo a tak k nim jednoho dne pøijel jezdec na bílém koni. Ptal se, který je z nich nejrychlejší, ¾e by s ním chtìl uzavøít sázku. První èert mínil, ¾e on je nejrychlejší. Øekl, ¾e kdy¾ jezdec vystøelí šíp, ¾e on ho chytne v bìhu. Jen¾e to jezdci nestaèilo. Tak se ozval druhý èert a øekl, ¾e kdy¾ pojede na koni, ¾e on stihne dlá¾dit kamením všechny stopy, které kùò zanechá. Ale ani to jezdci nestaèilo. Tøetí èert se trochu ošíval, ale pak øekl, ¾e on je rychlejší, ne¾ jeho myšlenky. Na co prý jezdec pomyslí, to všechno staèí udìlat. Tak to u¾ se jezdci líbilo a uzavøeli sázku. Jezdec èertovi øekl, ¾e chce mít postavenou zeï, která bude obíhat tohle místo, ale ve velkém kruhu. Poruèil mu, aby teda šel a stavìl, kudy on si myslí, ¾e by mìla vést. A kdy¾ ho nedohoní do prvního kohoutího zakokrhání, ¾e tedy èert vyhrál. Èert souhlasil a jezdec si pomyslel kudy a kterými osadami má zeï vést, ale èert u¾ ji mìl hotovou. Tak jel jezdec na koni, co mu síly staèily, jako vichr se hnal úvaly a stránìmi, ale èert byl poøád rychlejší. Kameny mìl na hrudi v zástìøe a odtud je bral na stavbu zdi, skládal je v dlouhou zeï. Poøád byl èert pøed jezdcem. Teprve, kdy¾ u¾ se vraceli k místu, kde zaèali, jezdec èerta dohonil. No jo, èert u¾ byl také poøádnì unavený. A v tom padl první paprsek slunce na vrcholky hor a první kohout zakokrhal. Èert vzteky odhodil zástìru s kameny a ty se vysypaly a z nich se navršila hora. Tak èert sázku prohrál, ale zeï a hora tu zùstaly a¾ do dnešních dnù.
Aby èerti nemohli dál provozovat svoje darebnosti a svádìt lidi k høíchu, nechali páni hradu Bezdìz postavit na hradì kapli svatého Michala. Ten se proslul svou stateèností v boji s èerty. Èerti se nenechali jenom tak zapudit, usídlili se ve vì¾i u tøetí hradní brány a dìlali tam v¾dy hluk, kdy¾ knìz slou¾il v kapli mši. Bylo jim potìšením, kdy¾ mohli strašit hradní posádku a lidi na hradì. Zjevovali se jim jako èerní kohouti a kozlové. Jak se s tímto hradní páni vypoøádali, to u¾ jsem se nedopátrala. Ale dnes u¾ je hrad v rozvalinách a nikdo tu nebydlí, ani ti èerti.


O bezdìzském poustevníkovi


V bezdìzském lese se ubytoval jeden poustevník, jmenoval se Jan Kvarin. Odkud pøišel, nikdo nevìdìl, ale rychle se rozšíøilo, ¾e zná tajemnou moc bylin, doká¾e uzdravovat a také, ¾e pomáhá zbloudilým poutníkù. Zprávy o jeho dobrotì se rychle rozletìly po okolí. Ale nejenom dobøí lidé se to dozvìdìli, ale také v pekle. A tak ïábel Bìs se rozhodl, ¾e se mu pomstí.


Èert vstoupil do tìla dcery místního kní¾ete, Milady. Ta se zaèala chovat jako posedlá a kdy¾ mìla jasné chvilky, tak trvala na tom, ¾e pokud jí nìkdo mù¾e pomoci, tak jedinì poustevník Kvarin. Kní¾e ji tedy odvezl k poustevníkovi do jeho chatrèe. Ten slíbil, ¾e ji uzdraví, ale dal si lhùtu jednoho roku. Kní¾e souhlasil a Miladu mu tam zanechal. Ten ji ubytoval v nedaleké jeskyni a dennì se za ní chodíval modlit.


Jednoho dne Kvarina navštívila jedna staøena, nastrèená od èerta, a kdy¾ se dozvìdìla, ¾e Milada bydlí v jeskyni sama, tak mu to vytýkala, ¾e ji tam nechává samotnou. Poustevník se tedy rozhodl, ¾e ji ubytuje u sebe v chýši. A teï¡u¾ to ïábel mìl opravdu jednoduché. Svedl poustevníka, který se do Milady jeho pøièinìním zamiloval a svedl ji. Milada mu po èase porodila dítì.


Kvarin najednou pochopil, co udìlal a v pominutí smyslù Miladu zabil a mrtvolu zakopal. Dítko ale zmizelo. Kdy¾ Kvarin zase nabyl jasného myšlení, zhrozil se, co provedl a ulo¾il si sám trest. Rozhodl se ¾ít v lese jako zvíøe. Kdy¾ po roce kní¾e chtìl svoji dceru zase zpìt, našel jenom prázdnou chýši a po poustevníkovi a Miladì nebylo stopy. Kní¾eti nepøišlo na mysl nìco zlého, domníval se, ¾e jsou oba nìkde na procházce a tak si krátil èekání na nì lovem. Pøi lovu potkal divného mu¾e, který si sám pro sebe poøád nìco mumlal. Byl to Kvarin a kdy¾ vidìl kní¾ete, vše mu øekl, co se stalo a sám pro sebe ¾ádal trest smrti. Ten se èlenové kní¾ecí dru¾iny rozhodli také hned provést. Ji¾ tasili meèe, ¾e Kvarinovi setnou hlavu, kdy¾ se objevilo to dítì, které tak záhadnì zmizelo. Pachole Kvarinovi odpustilo,co se stalo s jeho matkou a i kní¾e se dal obmìkèit a i on Kvarinovi odpustil. Kní¾e vzal poté pachole na svùj hrad a s man¾elkou se tìšili alespoò z vnuka.


O Daliborovi z Myšlína


Nedaleko Bezdìzu ¾il kdysi ve staré tvrzi, uprostøed ba¾in Dalibor z Myšlína. ®il zde se svojí ¾enou Maruší, kterou nade vše miloval. Kvùli ní se rozkmotøil a rozešel i se svým bratrem dvojèetem, který ji miloval také. A udìlal dobøe, jeho ¾ena mu byla vìrná a mìli spolu krásnou dceru.


Jednoho dne se do ba¾in nastìhovala banda lapkù. Sám král Karel IV. povìøil bezdìzského purkrabího Tista, aby lesy a celé okolí od této bandy vyèistil. Ale, lehce se naøídí. A» se Tista sna¾il sebevíce, nedaøilo se mu to. Vypadalo to pomalu tak, ¾e lupièi jsou o všem, co se na hradì usneslo informováni. To se také èasem potvrdilo. Myslivci purkrabímu jednoho dne øekli, ¾e vidìli vùdce lapkù a ¾e jim není nikdo jiný, ne¾ Dalibor z Myšlína.


Purkrabí tomu nechtìl uvìøit, znal Dalibora jako èestného èlovìka. Ale svìdkù pøibývalo. Jednou byl na hradì vzácný host, kupec z Benátek. Pobyl na Bezdìzu a vydal se na cestu domù. O jeho návštìvì na hradì vìdìl jenom pan Dalibor, purkrabí a myslivec Ješek. A stalo se, ¾e kupce na cestì pøepadli a oloupili. Jednomu z doprovodu kupce se ale povedlo utéci a purkrabímu popsal vùdce loupe¾níkù. Purkrabí u¾ toho mìl právì dost a tak milého Dalibora obvinil u loupe¾e, vyhro¾oval mu soudem i smrtí. Dalibor u¾ dávno na svého bratra zapomnìl a kdy¾ byl v nejvyšší nouzi, tak si vzpomnìl, ¾e by to mohl být jenom on. Byli si opravdu moc podobní, nakonec, byli pøece dvojèata. Dalibor nelenil, vzal své vìrné a vydal se do ba¾in hledat svého bratra a jeho bandu. Po cestì potkal myslivce, který mu vyprávìl, ¾e právì vidìl pøed pár hodinami jeho ¾enu, která byla doprovázená neznámým mu¾em. Dalibor pochopil, ¾e bratr se mu chce mstít. Tak se rychle vydal smìrem, který mu øekl myslivec.


Nakonec, po dlouhém hledání, úkryt lapkù pøece jenom našli. Byl dobøe schován na jedné skále. Dalibor chtìl svoji ¾enu osvobodit, ale jeho bratr se mu postavil se zbraní v ruce a vyzval ho k vyøízení starých úètù. Tím myslel to, ¾e se s ním Dalibor rozešel kvùli krásné Maruši. Bojovali spolu dlouho, ale nakonec Dalibor pøece jenom svého bratra pøemohl a svoji milovanou Maruši osvobodil.


Bratr Dalibora skonèil na šibenici, jak jinak. Dalibor se a¾ do své smrti tìšil se svou celou rodinou pøízni samotného krále.

Olga Kotaèka

 

 

Další èlánky autorky

Související odkazy:

Královský hrad Bezdìz