Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Oto,
zítra Jaroslav.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamìtníci, vzpomínejte!


Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme sna¾it zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi budeme popisovat dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat. Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.

Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.
Jsou to vzpomínky na pøíhody, které jsem pro¾ívala a pro¾ívám s malým Vietnámkem Taiem, jeho¾ douèuji èeštinu. Já moje vyprávìní nazývám "taioviny"…


Tai - starosti a starostové


V onen den bylo jasné, ¾e se Taiovy myšlenky chovají jako vèely, do jejich¾ úlu právì zavítal medvìd. Diktát sice napsal, ale ještì nejménì desetkrát se jej sna¾il pøerušit rùznými „pøíbìhy ze ¾ivota“. Byla jsem však neoblomná, a tak po dvacetiminutovém souboji le¾í diktát pøede mnou – vyzdobený nìkolikerým škrtáním a prázdnými místy, kde Tai „zmizíkoval“. Tuším, ¾e za chvíli, a¾ vezmu do ruky èervenou tu¾ku, bude Alenka v øíši divù proti mnì v naprostém klidu. Proto Taiovi zdùrazòuji, aby si diktát pøeèetl velmi soustøedìnì, rozhodnì soustøedìnìji, ne¾ ho psal. Tai však má „svùj den“, a tak i kontrolu diktátu „sfoukne“ zcela le¾érnì a u¾ mi sešit podává s obvyklým: „Nó…myslím u¾ dobrý.“ Vrhám na nìho pochybovaèný pohled a ujiš»uji se: „Opravdu si to nechceš pøeèíst ještì jednou?“ Tai však pøesvìdèivì vrtí hlavou, a tak obracím oèi k pøedlo¾enému sešitu.

 

Hned první vìta se mnou pøímo zamává. Pokud si vzpomínáte, diktát zaèínal vìtou Usedl na mýtinì pod vysokými stromy, oddal se s nadšením kouzlu okolí a zapomnìl na všechny starosti. A co jsem èetla já? Usedl na mýtinì pod vysokými stromy (a¾ potud bylo vše v poøádku), od dálce s nadšením kouzlu okolí a zapomnìl na všechny starosty.
Tak tohle musíme vyøešit hned! „Mù¾eš mi, Tai, laskavì vysvìtlit, co je to „od dálce“ ?“ zahajuji výslech.

 

Tai jen nerad odpoutává pozornost od „andìlského zvonìní“, jím¾ v adventní a vánoèní dobì zdobím lustr nad stolem. (Mimochodem-jeden z andìlíèkù hraje na nástroj, který zøejmì má být lyra. Kdy¾ jsem na to Taie upozornila, vrhl na „lyru“ skeptický pohled a prohlásil: „Já myslel, on dr¾í samopal a èílí !“) Dívá se na èervenì podtr¾ený výraz a s výrazem, z nìho¾ jasnì ètu, ¾e nechápe, jak se na tak jasnou vìc mohu ptát, hbitì vysvìtluje: „Od, to pšece pøedlo¾ky, a „dálce“?“ Tady na okam¾ik zaváhá, ale vzápìtí najde i zde øešení : „ Jiný tvár ne¾ 1. pád, tak k mìní na c!“ A proto¾e já pro tu chvíli nejsem mocna slova, své vysvìtlení ještì upøesní: „Já myslím, to okolí, jak jemu líbilo…to v dálce…“ V tu chvíli rozjasní tváø a vyhrkne: „Jó, tadýýý chyba! Já mìl napsat v dálce, a napsal od dálce!“ A tak musím vìnovat pìt minut vysvìtlování, jak to je s tím, kdy¾ se nìkdo nìèemu oddá, a ¾e s dálkou to opravdu nemá nic spoleèného.

 

Kdy¾ jsem „od dálce“ trochu vydýchala, obracím Taiovu pozornost na „starosty“. „Tai, prosím tì, na co ¾e to ten èlovìk zapomnìl?“ do¾aduji se vysvìtlení. „Na starosty pšece!“ zavrèí a jeho pohled mi jasnì naznaèuje, ¾e bych si to mohla pøeèíst a neotravovat ho takovými triviálními dotazy. „A co to je starosty?“ nevzdávám se. „Nooo…jak se øekne….takový ty špatná vìc v hlavì,“ podá struèný výklad. Opravíme nesprávné koncovky, ale já nejsem spokojena. „Tai, ale ty „špatné vìci v hlavì“ jsou starosti!“ vyslovuji zvláštì peèlivì. „Však já napsál, né?“ znejistí Tai na chvilièku. „Tai, starosti jako kosti, tedy mìkké i. Jen¾e ty jsi napsal y tvrdé…“ sna¾ím se, aby chybu uznal. „No jo, kdo má vìdìt, ¾e starosti jsou kosti,“ brble si pod nos. „A tvar „starosty“ je ètvrtý pád mno¾ného èísla od „starosta“… Víš, kdo je starosta,¾e?“ ovìøuji si. „Jásnì, Mráèek!“ odpovídá s pøevahou. „In¾enýr Mráèek,“ dodávám jeho vyjádøení punc bontonu. „Tak na toho a všechny ostatní starosty mìst a vesnic by ten èlovìk v tebou napsané vìtì zapomnìl,“ dokonèuji vysvìtlení rozdílu. Tai se na vteøinku zamyslí a vzápìtí triumfuje. „Na Mráèka…,“ mrkne po mnì koutkem oka a hned se opraví, „in¾enýra Mráèka… by nezapomnìl. Mìstská úøad já vidím poøád z okna!“
Vyvìšuji bílou vlajku. Re¾isér, naše maminka a Tai mají v¾dycky pravdu.

 

Míla Nová

 

Další èlánky autorky:
Taioviny - 1
Taioviny - 2
Taioviny - 3
Taioviny - 4
Taioviny - 5
Taioviny - 6
Taioviny - 7
Taioviny - 8
Taioviny - 9
Taioviny - 10
Taioviny - 11
Taioviny - 12
Taioviny - 13
Taioviny - 14
Taioviny - 15
Taioviny - 16
Taioviny - 17
Taioviny - 18
Taioviny - 19
Taioviny - 20
Taioviny - 21
Taioviny - 22
Taioviny - 23
Taioviny - 24
Taioviny - 25