Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Jaroslav,
zítra Vlastislav.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme sna¾it zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi budeme popisovat dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat. Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.

Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.


Do lednice a do bezvìdomí!


Já jsem to s tím zhubnutím na mou duši myslela vá¾nì! Ale ta "psýcha" lidská je strašná. Kdy¾ jsem si tak od minulého léta dopøávala, bylo to sem tam - tøeba pod mraky na obloze - ale hlavnì v duši - nìjak pošmourno a tak jsem se povzbudila nìjakým tím kouskem "nìèeho -
èehokoliv, co v krámì pod sklem zrovna bylo. A kdy¾ se blí¾ilo patnáctého a já se koukala rodinnému rozpoètu na poslední pìtistovku - nekoupila jsem si nic a bylo taky dobøe.


Teï, co jsem se dala na hubnutí, mám na ka¾dý den rozpoèítané kalorie - co myslíte, ¾e se mi dìje? Do lednice bych projedla díru - to se mi dìje. Nikdy jsem tak usilovnì nemyslela na jídlo - a hlavnì jen na jídlo - jako teï, kdy bych mìla jíst ukáznìnì. A moje psýcha si se mnou zahrává dokonce tak nestydatì, ¾e mi staèí zakoupit si nìjaký ten èasopis a nalistovat tam stránku o dietách a otylosti a dostanu takový pøíšerný hlad, ¾e to se mou cloumá tak dlouho, a¾ odhodím všechnu kázeò a pokleku pøed lednicí a jím a jím, dokud tam je nìco alespoò trošku vhodného k pøímé konzumaci.


Pak odpadnu. Doslova. Jednak je mi špatnì z pøe¾rání (dámy prominou, ale jemnìjšího výrazu pou¾ít nelze, má-li to být vyjádøeni pøesnì) a jednak se duše svíjí pod knutou špatného svìdomí. A slibuje - u¾ nikdy víc! A¾ do pøíštího záchvatu ¾ravosti to skuteènì dodr¾uji.
Jím støídmì a zdravì!


Zkusila jsem velice nadìjný zpùsob "po dvou hodinách". Skvìlé, takhle pøece nemohu mít hlad. V¾dy» budu jíst prakticky poøád. Samozøejmì, ¾e ne plný talíø tìch nejnezdravìjších jídel, ale pìknì podle plánu, aby bìhem dne bylo zastoupeno všechno, co tìlu prospívá.
No jo, jen¾e pøedpis zní:
tu deset deka nìèeho, tam po dvou hodinách deset deka èehosi a támhle za další dvì hodiny deset deka ... tak tudy cesty nevede, bylo mi jasné u¾ po prvním týdnu, kdy jsem se máto¾ila po pracovišti i doma a nemìla jedinou myšlenku, ne¾ na to, kolik èasu mi zbývá do nejbli¾ší dvouhodiny. Tohle jsem tedy nav¾dy zavrhla a mám-li pøiznat pravdu - najedla jsem se po tomto rozhodnutí s úlevou do bezvìdomí.


Rodina u¾ má ze mne legraci. Mu¾ští si spíš dìlají dobromyslné šoufky, ale dcera se dokonce zlobí - mìly byste ji vidìt, od té doby, co já jsem zaèala hubnout, ona chodí cvièit a je jako proutek. Nejspíš má pravdu s tím pohybem, ale kdy¾ mì to poøád nìjak nevychází. Ka¾dý týden mám ten nejsvìtìjší úmysl zaèít, ale v¾dycky mi do toho nìco pøijde. Jednou návštìva, podruhé si kluci objednají tepou veèeøi (to vydr¾ím a nejím, ale aspoò vyblizuji pánev), nebo dokonce musím nutnì vy¾ehlit døív, ne¾ prádlo pøeschne. A právì pøi ¾ehlení jsem si uvìdomila, ¾e se mi do cvièení prostì nechce. Proto¾e já - nevím jak kdo - ale já dìlám
ráda kdejakou domácí práci, ale dobrovolnì ¾ehlit mne do teï ještì nikdo nevidìl. A takové stejné pocity mám, kdy¾ se odhodlávám cvièit.


Tak to pr! Hned pøíští týden ma¾u do cvièení, rozhodla jsem se. Paní redaktorka mi dokonce nabídla informaci své sousedky (vidíte, já jsem vìdìla, ¾e se nìkdo ozve a poradí) o józe. ®e by? To znám z èasopisù, jsou to takové rozvá¾né, pomalé, ladné pohyby... jen¾e, prokristáèka, oni si tam sedí na zkøí¾ených nohou, rovnou na patách, co na to moje kolena? No co by - vùbec jsem je neohnula, nato¾ abych si paty podstrèila pod tu dvouduchnu, co se jí øíká pùvabné dámské pozadí. A kdy¾ jsem si vzpomnìla, ¾e jogíni dokonce odpoèívají na hlavì s nohama jako svíèka pìknì vzhùru - tak mne pøešla odvaha. A tak jsme se s paní redaktorkou
dohodly, ¾e já si pìknì poèkám a ona jaksi ze "slu¾ební povinnosti" se na tu jógu zajde kouknout a napíše.


Ale já vím, co si teï myslíte a taky se jaksepatøí stydím, ¾e se do toho vypravuji jako "chudej do boje" - ale ruku na srdce - sluníèko u¾ docela høeje, Jesenice èeká a co jste pro ty plavky udìlala Vy? Aha!

Vaše Anna Z. alias Naïa Vencovská

Další èlánky autorky