Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Jaroslav,
zítra Vlastislav.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme sna¾it zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi budeme popisovat dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat. Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.

Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.)

 

Chaloupka pod doškama


Pamì» mi pomalu odchází, zaèínají se projevovat roky. Podle všech pravidel bych si mìl pamatovat lépe to, co bylo pøed padesáti lety ne¾ dnes. Ale tak to bohu¾el nefunguje. A tak vás zkusím pozvat na pár procházek do svého dìtství, procházek lemovaných doškovými domeèky rodné vesnice, jak to tenkrát vidìly mé oèi.

Mo¾ná je to dnes pro nìkoho k neuvìøení, ale ¾ili jsme nepohodlnì, chudì, spíš nuznì, ale spokojenì. Láska, tichá pohoda, jistota fungující rodiny, jistota z nejvìtších - to bylo tmelem té naší krásné nouze.


Veletokem, který byl osou našeho ¾ivota v chaloupce, byl Jahodový potok, který ústil do vesnického rybníka a potom dál, kopci a lukami k Vltavì. Potok, v létì spíše potùèek, se køí¾il s polní cestou, která vedla spodní èástí vísky. Po jeho levé stranì stála rozlo¾itá stodola a velká zahrada (na fotce neviditelná) na pravé potom, skrèená pod strání, naše došková chaloupka. Pøesnou technologii výroby doškù neznám, ale vím, ¾e i to byla jistá dovednost a kdy¾ se nìkdy trochu pokryly mechem, byly i lehce výtvarné. Do pravého úhlu na ní byla k chaloupce pøilepená malá stodùlka, taková kapesní, ale vidìl jsem v ní ještì cepy mlátit trochu obilí. Sama chaloupka nabízela dvì svìtnièky, pøesnìji jednu velkou, obytnou pro celou rodinu a jednu svìtnièku malou, urèenou jako vejminìk, nebo za mého dìtství jako svìtnièka rodièù. Souèástí chaloupky byl ještì chlév, pøehra¾ený jenom kamennou zdí od èásti obytné. Vešly se do nìj dvì kravky, nìkdy tele. A souboudí bylo zakonèené chlívkem pro prase, malou králíkárnou. A pochopitelnì latrinovým WC. Tak zhruba ta chaloupka vypadala zvenku.


V zimním období byla centrem ¾ivota velká svìtnice, do které se vešlo spousta ruèních dovedností, jak kuchaøských, tak øemeslných. V zadním rohu svìtnice stála umná kamna s pecí a velkou plotnou i s kamnovcem, tedy nádr¾kou na teplou vodu. Pec nebyla zdaleka jenom ozdobným dílem. Zhruba jednou za deset dnù se v ní pekl chleba. Pøedcházelo mu pochopitelnì zadìlání, roztopení pece a potom formování krásných pecnù, jejich¾ èerstvé kùrky byly mimoøádnì voòavé a chutné. Krásnì propeèené chleby se umnì skladovaly, aby vydr¾ely a nový pecen byl po¾ehnán køí¾kem, nebo» jsme si vá¾ili ka¾dé skývy chleba. Na vìènì teplé plotnì byla skoro poøád nìjaká chutná polévka, voòavý chléb byl v¾dycky, obèas zbyla i trocha domácího uzeného. Za zimních veèerù se i èetlo, kalendáøe, táta mìl rád legionáøské romány. Starší brácha mì obèas rád strašíval i klasikou, Erbenova Svatební košile fungovala skvìle. Jenom matnì si pamatuji i draní peøí a krásné vyprávìní rùzných historek pøi té potøebné èinnosti.


Pro letní èas bylo charakteristické stìhování do sínì, co¾ byla protáhlá chodba, pomìrnì široká, která slou¾ila i jako letní kuchynì.Kdy¾ jsem, daleko pozdìji, v dospìlosti, provádìl rozsáhlou rekonstrukci rodného hnízda, jeden ze zrušených starých trámù byl tak zuhelnatìlý, ¾e asi opravdu scházelo velmi málo a chaloupka pod došky by lehla popelem. Kdy¾ si èlovìk s odstupem let pøedstaví, ¾e v tìch jednoduchých kamnech se vaøilo, peklo, topilo, v komínì se udilo skvìlé maso ze zabijaèky, byl asi opravdu zázrak, ¾e chaloupka pøe¾ila. Leè pøe¾ila.


V mých dìtských oèích mám spíš v pocitu ulo¾ené barvy pøírody, skoro kýèovité. Jasná zeleò trávy, ¾lutá kachòata a housata, která se batolila okolo skomírajícího potùèku, který se ale umìl obèas probudit i v nepøíjemný kalný tok. Na travnatém dvoøe se odehrávalo i velké prádlo s bìlením a krásnou vùni èistého povleèení mám dodnes v mošnièce pocitové pamìti. Po èase svì¾í zelenì pøišlo horké léto s prací na poli a potom kouzlo podzimu s vùní ohòù z bramborové natì. Kdo z vás ví, jak vonìly ohnì z pejru?
Zimní èas mìl i øadu zábav a her, které jsme vìtšinou potìšenì sledovali. Mnohé si i u¾ívali tøeba na zamrzlém rybníku. Pod doškovou chaloupkou jsme ¾ili skoro jako v té pohádce pod strání. Obklopeni máminou ochranitelskou láskou i tátovou laskavou pozorností jsme, tøi kluci, postupnì dozrávali jako stupínky vzájemnì se podporující i obèas poš»uchující.


Josef Hejna

Další èlánky autora:
Pøíbìh lásky a cti - 1
Pøíbìh lásky a cti - 2
Pøíbìh lásky a cti - 3
Konopiš»ský pøíbìh lásky a cti - 4
Okénko do filmové produkce
Pøíbìh lásky a cti - 5
Venca - Dlouhá puška
Rekvizitáøi
®ivé vysílání
Osamìlý furiant