Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Jaroslav,
zítra Vlastislav.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

MILEŠOVKA – královna Èeského støedohoøí

 

Je to u¾ docela pìkná øádka let, kdy jsem s Poutníky Èeského støedohoøí chodila po tìch zajímavých kopcích a øíkala si, ¾e musím znovu vidìt tu krásnou pøekvapující krajinu.
Koneènì letos zaèátkem èervence nastal ten den - z hlediska pøedpovìdi poèasí zcela nevhodný.

 

Ráda se s vámi podìlím o pár dojmù. Prosím o shovívavost, je to takový mùj první nesmìlý pokus. Dle plánu vyjedeme v sobotu z Prahy - Masaryèky do Lovosic vlakem v 6.55 hod. V Lovosicích je cca 5 minut na pøestup na motoráèek, samozøejmì lokálky si stojí nepøehlednì na svých kolejích. První pokus byl neúspìšný, tak honem, honem na jinou kolej a je vyhráno. Motoráèek správný – smìr Teplice – výstup v Boøislavi.

O nìco hùøe dopadla turistická skupina Pragovákù, také míøících na Milešovku, ti se vtìsnali do jiného spoje, tak¾e místo na Milešovku, kdo¾ ví kam dojeli…

 

Z krásné krajiny kolem trati není vidìt nic, po veèerní prùtr¾i mraèen, která vytopila i nádra¾ v Lovosicích, je obrovská vzdušná vlhkost, mlha. Dokonce i na trati je spadlý strom, který pan strojvedoucí odstraòuje. Z poèasí jde trochu strach, není vidìt ani na koleje, dokonce ve vláèku pøitápìjí, je nìjaká zima…

 

Vystoupíme v Boøislavi, ve staroslovanské obci, pøipadáme si najednou jako v tropech - vedro, vysoká vzdušná vlhkost. Po chvíli nás pøivítá na cestì pomník vìnovaný básníkovi R. M. Rilkemu, se sedátky, zøejmì zde básník sedával a snivì hledìl na Milešovku, kterou mìl pøímo pøed sebou. Sochy pokraèují, jde o „Cestu pøátelství“, v roce 2003 byly monumentální kamenné sochy dopraveny do obce Bílka v Èeském Støedohoøí a instalovány od Boøislavi a¾ po úpatí Milešovky. Na sochaøských pracích se podíleli jak èeští, tak i nìmeètí sochaøi a zámìrem projektu bylo pokusit se o smíøení a vyrovnání se s minulostí. Osobnì mì zaujala socha TAMAR = hebrejsky palma, vyrùstající z podstavce ve tvaru køí¾e. Sochy lemují cestu a smìøují pod úpatí Milešovky. Zajímavì je pojatá „Pieta“, autorem je sochaø Jan Koblasa, který spoleènì s M. Medkem je autorem pøestavby kostela v moravské Jedovnici.

 

Tak vzhùru na Milešovku – královnu Èeského støedohoøí. Milešovka – Donnersberg – hromová hora - mohutný znìlcový ku¾el, vysoký 837 metrù, svahy mají a¾ 30 stupòù, jsou témìø celé zalesnìny, bøízy, lípy, javory, duby, buky…… Je to naše nejvìtrnìjší hora, rozhled je údajnì nejkrásnìjší v Èechách, bezvìtøí jen osm dnù v roce a jedním z tìchto dnù byl právì i 4. èervenec letošního roku. Alexandr von Humboldt roku 1819 za¾il takové opojení touto horou a výhledem, ¾e a¾ do roku 1839 výstup na Milešovku ka¾doroènì opakoval.


Kolem cesty jsou zbytky tøešòového sadu, oj, ty jsou dobré, ale den je dlouhý, tak¾e opatrnì. Vedro je údìsné, motýli nelétají, ani se jim nedivím. Tak pomalouèku k vrcholu, nic neuteèe, meteorologická stanice na vrcholu stojí u¾ od roku 1903 se svojí vyhlídkovou vì¾í. Vystoupáme na ochoz, ovšem vidìt je jen málo, témìø nic, hlavnì pozorujeme blí¾ící se nebezpeèné bouøkové mraky, které hrozí víc a víc. Kladem je pouze to, ¾e je den, kdy nefouká vùbec vítr, co¾ je na Milešovce vzácný úkaz.
Obèerstvíme se v bufetu a rozhodneme se pro cestu dolù. Stala se jakási chybièka a v polovinì sestupu zjistíme, ¾e jdeme zcela opaèným smìrem po èervené, modrá znaèka se jaksi kamsi vytratila. Inu, co se dá dìlat, nahoru zpìt se nechce, v tom horku to ani nejde, tak¾e cesta pokraèuje dolù. Odmìnou jsou krásné exempláøe lilie zlatohlávek, vzácné, chránìné kvìtiny, její¾ shlédnutí potìší oko i duši. 4

Sejdeme dolù po èervené turistické znaèce do obce Milešov. Krásná, pùvabná obec, asi kdysi za¾ila dobu rozkvìtu, ale teï (?)……..


Milešovka je nad ní všudypøítomná, impozantní. Uprostøed obce je zámek na skále, jen¾ byl postaven nìkdy kolem roku 1682 Kašparem Zdeòkem Kaplíøem. Dnes je v obrovském zámku Domov dùchodcù, ba mo¾ná i LDN. Kdysi v zámku byla i obrazárna se vzácnými obrazy, kde byli zastoupeni Rafael, Rubens, Tizian – je to vùbec mo¾né????

 

U zámku je krásná polopøírodní skalka, ze které je fantastický pohled na Milešovku, Milešovský Kloc, zámek a na okolní krajinu. Do zámku pøístup samozøejmì není, zvenku vypadá docela pøijatelnì.


Èas kvapí, poèasí je èím dál tím nebezpeènìjší, tak¾e u¾ jen pohled z dálky ze silnice na impozantní kostel sv. Antonína Paduánského, který se zøejmì pomalu rozpadá. Není èas pøijít blí¾e, ale i ze silnice je vidìt dost zoufalý stav. Barokní kostel byl postaven v letech 1675-1680 Italem Antonínem della Portou, který zde prokázal svou obrovskou tvùrèí sílu v nastupujícím manýristickém stylu. U kostela byla i døevìná zvonice, která zanikla v roce 1984, napadá mne, kdy zanikne i kostel (?), který je oznaèován jako perla venkovského kostela Èeského støedohoøí.

 

Cestou mezi Milešovem a Velemínem nás stihne bouøka, rychlý, pøívalový déš», doslova z oblohy teèou potoky, k tomu blesky a bouøka, pláštìnka moc neposlou¾ila, skoro je nanic. Ve Velemínì díky poèasí je trochu zmatek, ale zadaøí se najít cestu do Chotimìøe, kam pøijede tou¾ebnì oèekávaný motoráèek.
Zjiš»uji škody a nehody, boty mám plné vody, z batohu mi plynule prýští voda, mokré je vše ještì i v Praze, o botách ani nemluvì, ty schnou tøi dny. Trošku se bojím o fo»ák, je znaènì navlhlý, snad uschne. V nádra¾ní èekárnièce po odlo¾ení batohu opravdu byla na zemi veliká lou¾e. 

 

Pøes nepøízeò poèasí ke konci výletu to byl fantastický den, díky za nìj. Díky za magickou krajinu Èeského støedohoøí, plnou samostatných kopcù a kopeèkù. Jsou to skoro houfy kopeèkù, individuality, tì¾ko, pøetì¾ko u¾ všechny navštívím, je to pro mne dramatická krajina, nutí stále se vracet, hledat klid, historii i pøíbìhy lidí a tìch krásných míst.
Ve Støedohoøí nejde ujít nìjakou vrcholovou trasu, kopce a kopeèky jsou samostatné ka¾dý je docela jiný. Vrátím se, snad bude lepší poèasí a i fotografie budou lepší.



Výlet to byl zvláštní, nejprve pøekvapující moderní sochy, které mají svou hloubku a vlastnì by u nich mohl èlovìk strávit den, pak výstup na Milešovku, odkud bohu¾el nebylo vidìt témìø nic, dále náhodný sestup do obce Boøislav, která pøekvapí ka¾dého, kdo nemá tušení o té kráse kterou skrývá - skoro na ka¾dém místì by se hodilo pobýt celièký den a vnímat veškeré souvislosti. Nové sochy jsou ú¾asné, ale z rozpadávajících se památek, které byly chloubou je èlovìku smutno.

 

Vynechávám zámìrnì to, co je u¾ zcela viditelné, obrovský záøez do krajiny díky automobilové lobby, která pøece jen zvítìzila. Øekla jsem si, ¾e si nebudu kazit den, staèil pøívalový lijavec, kterým pøíroda øíká – „ublí¾il jsi mi a nadále ubli¾uješ èlovìèe“!

 

Text a foto:Kvìta Roznìtínská