Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Jaroslav,
zítra Vlastislav.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme sna¾it zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi budeme popisovat dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat. Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz  Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.

Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.


Jak jsme ¾ili my


Jako malý kluk jsem byl náru¾ivý ètenáø. Zalezl jsem do pokoje, klekl na koberec, opøel o lokty a pustil se do ètení, od nìho¾ mì museli naši vyhánìt k uèení. Pøeèetl jsem stovky knih pro mláde¾ èeských i svìtových autorù. Na jednu, od autora, jeho¾ jméno u¾ nepamatuji, a který asi svìtový nebyl, ale pamatuji dodnes. Jmenovala se "Jak dìdeèek Bártù vstal z mrtvých". Vyprávìla o staøíkovi, který se po mnoha letech vrátil do ¾ivota a setkával s mnoha neznámými vìcmi, které za jeho ¾ivota neexistovaly. Jeho pøekvapeným dotazùm nebylo konce a dìtská mysl se nad tím radovala.


Jsem u¾ taky dìd nad hrobem a vzpomínám, jak my jsme ¾ili pøed tìmi zhruba 70 lety. Bydleli jsme v domì bez výtahu ve 4. poschodí vèetnì tzv. mezaninu, co¾ bylo normální poschodí, ale prý z nìho domácí neplatili daò. Topili jsme uhlím, pro nì¾ se chodilo další pùlpatro do sklepa a vynášelo v kýblech èi putnách. Vodovod s litinovou výlevkou byl v bytì v kuchyni, v koupelnì kotel, v nìm¾ se muselo pro koupání zatopit. V kuchyni byl velký kachlový sporák s kamnovcem, který jsme ale za války pro velkou spotøebu uhlí nepou¾ívali. Topili jsme v tzv. bubínku, zaškrcené litinové rouøe na no¾kách s dvíøky pro pøikládání a pro odbìr popela. Vaøilo se na plynovém dvouvaøièi. Plyn byl ale na pøídìl, povolená spotøeba se nesmìla pøekroèit. Umývali jsme se v lavoru na plechovém stojánku, voda se vylévala do kýble, a ten pak do záchodu. Rádio u¾ majetnìjší lidé mìli, my jsme si s tátou vyrobili tzv. krystalku s ladicím kondensátorem a starobylými sluchátky. S televizí jsem se poprvé setkal a¾ na Mezinárodní výstavì rozhlasu (MEVRO) v roce 1948.


Aut po ulicích jezdilo minimálnì, a tak naším høištìm byla ulice, kde jsme nejèastìji hráli s tenisákem hlavièky. Také jsme se s dìtmi prohánìli na kolech. Ta byla tì¾ká a samozøejmì bez pøehazovaèek. Oblíbenou hrou byla také cvrnkaná støepem po obrubníku, cestování z Prahy do Brna, kdy cvrkající musel pøekonat nakreslené øeky, husté lesy a jiné pøeká¾ky.
Obèas se na ulici objevil hømotný a vysoký parní náklaïák, sentinel. Ten mìl kabinu vpøedu zkosenou jako dnešní auta TIR a za kabinou kotel na døevo, v nìm¾ se topilo. Kouø, rámus a viditelný øetìzový pøevod pøipomínal draka z pohádek.


Také tramvaje byly jiné ne¾ dnes a lze je obèas spatøit ve starých filmech èi v tramvajovém muzeu v pra¾ských Støešovicích. Z nástupní plošiny se vcházelo dovnitø vozu, kudy procházel prùvodèí hlídající nástup a výstup. Konec nástupu ohlašoval øidièi zazvonìním, zataháním za ko¾ený pás procházející u stropu celou tramvají. Na prodávaných lístcích štípal dírky vyznaèující èíslo tramvaje, den, hodinu a dokonce i úsek, v nìm¾ pasa¾ér nastoupil. Nejzajímavìjší na tìchto tramvajích byla mo¾nost pøedèasnì vyskoèit ještì za jízdy, anebo naopak naskoèit do tramvaje, která se ji¾ rozjí¾dìla. Byli tací, co v tom dosahovali skuteèné mistrovství.


Jednou bouøe strhala mìdìné dráty u trati. Z nich jsme si vyrábìli praky, skobièky a vedli kruté boje. Nebezpeèné, ale nepamatuji, ¾e by se nìkomu nìco stalo.
Látky byly na pøídìl, a tak se šetøilo i na obleèení. Pøešívalo se ze starého, pøedváleèného a jako dítì jsem mìl dva druhy. Jedno pro doma, druhé školní. Vzpomínám, jak mi tatínek vyrobil døeváky. Podle nohy vyøízl z prkénka tvar, rozøízl pod bøíšky. Na horní stranì vytesal drá¾ky, do nich pøišrouboval kousky kù¾e, jimi¾ obì èásti spojil, pøeklenul dalším páskem kù¾e a klapající obuv byla na svìtì. Všichni obyvatelé èin¾áku podle klapání na schodech poznali, ¾e odcházím…


S tátou jsme také fotografovali, starým fotoaparátem s mìchem a na stativu. Fotilo se pøevá¾nì na sklenìné desky, které se pak vyvolávaly v temné komoøe a pøed zkopírováním sušily na stojánku. Samozøejmì, snímky byly èernobílé, a táta je obèas ruènì koloroval.
Automatické praèky ani saponáty neexistovaly, pralo se v domovní prádelnì. Prádlo se namoèilo do velkého kotle, pod ním¾ se zatopilo, a po vyváøce se ještì pralo v neckách na valše za obèasného namydlení mýdlovou kostkou Schicht. Prádlo se sušilo na pùdì, pøièem¾ na pou¾ití prádelny i pùdy existoval rozpis. Po uschnutí se muselo prádlo vy¾ehlit tì¾kými litinovými ¾ehlièkami, ohøátými na kamnech nebo na plynu. Tyto ¾ehlièky slou¾ily, alespoò mnì, jako tanky pøi hraní a vozily kulièky – vojáky. Hraèek bylo málo, výroba slou¾ila pøedevším k nacistickému boji “Za novou Evropu“. Praní, a úklid vùbec, byla tì¾ká práce a ka¾dá „lepší“ rodina mívala stálou uklízeèku, nebo, jak se øíkalo, posluhovaèku, která tyto práce nìkolikrát do mìsíce zastávala.


Kin bylo hodnì, tehdy se jim øíkalo biograf. Filmy byly témìø všechny èernobílé, jen zøídka se objevil nìjaký barevný. Jedním z prvních èeských s barevnou vlo¾kou byla tuším Pytlákova schovanka, ale to u¾ bylo nìkolik let po válce. Pøed hlavním filmem bì¾ely týdeníky, za války oslavující hrdinné nìmecké vojáky. Po válce zas filmy, oslavující hrdiny ruské. Vzpomínám na jeden z nich, Ona brání vlast, o traktoristce, co rozhodla bitvu, kdy¾ zasedla do tanku.


Pro dnešní dìti, pro nì¾ jsou poèítaèe, mobily s fo»ákem a internetem, MP3, horská kola apod. samozøejmostí, by vyprávìní o ¾ivotì svých babièek, prababièek èi pradìdeèkù zamlada mohlo být zrovna tak zajímavé, jako pro mne, kdy¾ jsem srovnával prostøednictvím dìdeèka Bártù podmínky jeho ¾ivota s tehdejší souèasností. Rodièe obvykle nemívají na dìti dost èasu, a tak tady jsme my, abychom to kompenzovali. A tady je námìt, který by mohl mít úspìch.

Ivo Antušek

 Foto Ivo

 

 

Další èlánky autora:
Byl jsem u konì
Jak ¾ijeme, tak øídíme
Jan Petránek mezi svými
Balíky do Terezína
Levnì za zdravím
Hodina v autoškole
Ochrana poèítaèe laickýma oèima
Nejde jen o jazyk
Jak rychle jezdit
Putování za pøeludem
Dopis pøíteli
Daò z hlouposti
Karty našich vnukù:MAGIC
Pra¾ská vycházka
Je¾dìní v Americe
Slušný øidiè
Slovo o nepøízpusobivých
Poselství od protino¾cù
Rybièky a já
Máte rádi své tìlo?
Pro aktivní ¾ivot
Ischia 2008
O øízení auta
Aféra Mutìjovické uhlí
Hladil jsem krokodýla - 1
Hladil jsem krokodýla - 2
Hladil jsem krokodýla - 3
Hladil jsem krokodýla - 4
Hladil jsem krokodýla - 5
Hladil jsem krokodýla - 6
O pépé es
Muzeum èokoládových obrazù
Katyò
Prolínání

Minulost lékaøství na výstavì

Zpovìï v autì