Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Alexej,
zítra Kvìtoslav.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Co jsme si pøedstavovali v listopadu 1989
a co se stalo
Beseda s Waltrem Komárkem
 
Klub novináøù Pra¾ského jara si na svou schùzku pozval Waltra Komárka, aby s èleny pobesedoval na toto zajímavé téma. Pro nás, seniory, kteøí jsme  toto vzepìtí celého národa a jeho následky pro¾ili na vlastní kù¾i, je to téma vìènì ¾ivé. Pøetiskujeme proto záznam besedy tak, jak jej uveøejnil èlenský zpravodaj  Klubu.
 
Odpovìï na tuto otázku bývá determinována èasto rùznými subjektivními pocity. My starší, jak jsme tady, si øekneme, ¾e naše pøedstavy byly jiné a jejich uskuteènìní je taky jiné. Mladí lidé mají jiné pøedstavy. Chtìl bych se vyvarovat jakékoliv sentimentality a rád bych realisticky zhodnotil to, co dozrálo do toho listopadu, co se stalo potom a jak se na to dívám. Chtìl bych , abychom se na chvíli oprostili od tìch pocitù, proto¾e jakmile se dostaneme do øíše pøedstav, ji¾ dopøedu víte, co vám kdo bude øíkat.
 
Víte, ¾e ten národ se dnes v podstatì štìpí na dvì poloviny, kde u¾ pøedem mù¾ete poèítat, jaká bude reakce. Je to jako s Czech tekem, kdy jedni budou øíkat bijete naše dìti, vracíte se k totalitì a druzí budou tvrdit, ¾e dostali málo na frak.
 
S tím se bohu¾el nikam nedostaneme. Horší je, ¾e se to polarizuje generaènì a ¾e realisticky jsou schopni to hodnotit starší lidé, kteøí to za¾ili, zatímco ti mladší ji¾ nemají zkušenost a hodnotí vývoj ze své stránky. Bohu¾el platí  tu rovnì¾ to staré, které se týká historikù z povolání, tedy ¾e historii píší vítìzové, a tudí¾ tu nedávnou naši popisují k obrazu Václava Havla nebo Václava Klause. To jenom na okraj. Chtìl bych do té diskuse pøispìt reálným pohledem.
 
Já jsem šel do toho listopadu s oèekáváním, ¾e jsou reálné pøedpoklady, aby po urèitém politickém uvolnìní, kdy se logicky Èeskoslovensko reintegruje se západní Evropou, aby se odsunuly bariéry, které deformovaly jeho vývoj a abychom šli velmi rychle kupøedu a blí¾ili se k Rakousku. To bylo objektivnì dáno ekonomickou situací. My jsme v Prognostickém ústavu, kde pracovali rùzní Klausové, Dlouzí, Dybové, Je¾kové,  mìli sjednocenou analýzu situace. Oni všichni se na ní podepsali, tak¾e nemù¾e nikdo øíkat, ¾e k tomu byl nìkým pøinucen.
 
Ta analýza na reálných faktech konstatovala, ¾e Èeskoslovensko je velmi blízko ¾ebøíèku  rozvinutých zemí. ®e pøesto, ¾e le¾íme ve východní zónì, pøesto, ¾e jsme vázáni na východní trh, a tím pádem jsme oddìleni urèitou bariérou od vysoce kvalitní elektroniky, kvalitní chemie, módního zbo¾í a širokého sortimentu západních zemí, proto¾e jsme i devizovì orientování na východní trh, tak¾e náš zahranièní obchod se západem byl spíše okrajový, èím¾ byly velmi omezeny volné devízy, ale pøesto, ¾e tu byla tato orientace, všechny objektivní rozbory ukazovaly, ¾e Èeskoslovensko roku l987 je velmi silnou prùmyslovou zemí. Kdy¾ jsme dìlali všechny mezinárodní komparace prùmyslové vyspìlosti, kdy jsme brali 29-30 reprezentativních výrobkù, nejen tedy tu proskribovanou ocel nebo cement, ale øeknìme kyselinu sírovou, plastické hmoty, textil, obuv, maso, potraviny, ale také celé strojírenství, tak kdy¾ se bodovaly jednotlivé komodity na obyvatele, byl to div, ale byla to realita, my jsme byli relativnì nejsilnìjší prùmyslovou zemí svìta. Bylo to tak, kdy¾ jsme hodnotili první místo tøiceti body, tak vycházelo, ¾e Èeskoslovensko se 3l8 body bylo absolutnì první, za ním následovala industriálnì také mo¾ná pøedimenzovaná Belgie asi s 230 body a Spojené státy asi a¾ na pátém místì se 170 body.
 
Byli jsme si vìdomi toho, ¾e takové hodnocení je diskusní. Jinak vypadalo v elektronice, pro nás nepøíznivé, jinak v kvalifikovaných oborech, jinak se sortimentem naší nabídky, jinak s kvalitou našeho exportu, tak¾e ale prùmyslová síla daná potenciálem té zemì byla tohoto druhu.
 
Tato prùmyslová síla byla pøedevším v tom, ¾e v øadì oborù tato malá zemì vyrábìla nejvìtší série díky tomu, ¾e je dodávala na sovìtský trh. Naše výroba elektrických lokomotiv byla vìtší ne¾ vyrábìl Westingshause. Obrábìcí stroje a nákladní automobily Tatra se vyrábìly v obrovských sériích. Pøi tom snesly jak tropické podmínky, tak sibiøské mrazy.
 
Tato technika v podmínkách, pro nì¾ byla urèena, slou¾ila dobøe, ale v konkurenci na západních trzích neobstála.
 
Na tom všem se ukazovalo, ¾e ten èeský in¾enýr, technik i dìlník mají vyšší kvalifikaci, ne¾ zemì okolní. Je však handicapován tím, ¾e nemá v subdodávkách nároènou elektroniku a nároèné prostøedky.
 
Srovnávání dokazovalo, ¾e náš HDP se pohybuje nìkde mezi 8 a¾ 9 tisíci dolary na hlavu. Tehdy vypadala situace tak, ¾e jsme mìli k disposici pomìrnì slušné statistiky OECD, které srovnávaly HDP v kurzech a s tou naší výší mezi 8 a¾ 9 tisíci dolary jsme se pohybovali zhruba na konci ¾ebøíèku vyspìlých zemí. Byli jsme citelnì pøed Portugalskem, citelnì pøed Øeckem, které se pohybovaly v paritì kolem 6000 dolarù na hlavu. Byli jsme na tom v podstatì stejnì se Španìlskem a velmi blízko Irsku. Pak bylo pøed námi Rakousko s 11 000 dolarù na hlavu.
 
U nás to bohatství unikalo jednostrannou strukturou tì¾kého strojírenství, které vázalo celý ten blok energetiky, zpracování surovin, tì¾bu paliv. Vìtšina výroby šla do SSSR, odkud jsme dostávali nìkteré cenné komponenty, pøedevším ropu a zemní plyn za podstatnì ni¾ší ceny, ne¾ byly ceny svìtové, ale velmi nevýhodný byl odkup zpracovatelských výrobkù.
 
My jsme kritizovali Státní plánovací komisi ne proto, ¾e toto hospodáøství se hroutí, nebo ¾e toto je rozvojová zemì, ale proto, ¾e naše hospodáøství má daleko vìtší mo¾nosti pro ¾ivotní úroveò obyvatelstva, ¾e zaostáváme za západními zemìmi, i kdy¾ ekonomika se jim svým potenciálem blí¾í, èili ¾e je špatná motivace, sortiment atd..
 
Samozøejmì jsme prognózovali to, ¾e u¾ s Gorbaèovovými reformami tady musí pøicházet  obrat, aby se jednostranný vývoz na východ mìnil na vývoz na západ, aby se výroba pøesunovala ke kvalifikované chemii, navazovala na moderní petrochemii. My jsem poèítali s tím, ¾e jakmile se odstraní ty umìlé bariéry, zaène se zemì rychle ubírat tím západním smìrem.
 
Neštìstí bylo, ¾e tehdejší zkostnatìlé vedení státu, místo aby reagovalo na Gorbaèovovy reformy hned z poèátku, tak naopak do poslední chvíle jim bránilo, a tím problémy narùstaly. My, kteøí jsme mìli k dispozici èísla, kteøí jsme mìli kulaté stoly s americkými ekonomy, s ruskými akademiky, jsme byli pøesvìdèeni, ¾e listopad musí pøijít, ¾e to nemù¾e být ekonomická, ale celková, politická reforma.
 
Otázka byla, jak tuto pøíle¾itost vyu¾ít. Byly všechny podmínky k tomu, aby po masovém vystoupení obyvatelstva se zaèala ihned rozvíjet ekonomická reforma nabalená na ten balík demokratických mo¾ností. A tam se stal zásadní omyl, místo aby politika vystihla tuto situaci a otevírala cestu ekonomice, tak politika zabrzdila ekonomiku a udìlala z ekonomiky politiku. Místo abychom akcelerovali pøevedení tìch našich hlavních výrob na západní trhy s vìdomím, ¾e východní trh se rozsypává – a to pøevedení bylo mo¾né – jsme zaèali do ekonomiky bušit. Hlavní Klausova politika byla, ¾e zaèal kompletnì rozbíjet místní ekonomiku. Myslet si, ¾e tisíce závodù mù¾ete privatizovat bìhem jednoho roku, to mohou jedinì šílenci. Ti lidé nemìli vùbec pøedstavu, co je to podnik, tak¾e tu vznikl takový chaos, ¾e ti mladí jakobíni si ještì dnes myslí, ¾e ta revoluce teprve zaèíná.
 
Pád komunismu byl jasný, vítìzství demokracie bylo jasné, v ekonomice mìlo jít jen o postupný pøechod z východních trhù na západní i za cenu urèitých ztrát a expandovat. Šlo jen o tento manévr.
 
Pøi tom se dával sluch teoretikùm, kteøí byli naprosto odtr¾eni od skuteènosti. Klaus pøece znal všechny analýzy, pracoval na nich v Prognostickém ústavu, ale orientoval se na radikální vlnu, mìl radikální rétoriku a nestydìl se zaèít øíkat, ¾e jsme rozvojová zemì. Zaostalá rozvojová zemì. Co¾ bylo neuvìøitelné. V¾dy» ten èlovìk sedìl se mnou, na všem dìlal. Dyba mu øíkal: „Ty jsi se zbláznil, nebo co…“. Pak jsme chodili s Havlem, a on a ti jeho, zaèali vykládat, jako by tu ¾ádný prùmysl ani nebyl, ¾e tu bylo technické muzeum, takto všichni mluvili. A to je tì¾ké, kdy¾ stojíte proti takovým lidem. Vy vidíte Vítkovice s moderními výškovými konvertory, máte postavenu nejmodernìjší v Evropì støedojemnou tra» v Døíni, mìli jsme nejmodernìjší textilní stroje, a oni chodí kolem a øíkají, ¾e to je technické muzeum. A k tomu chodí ještì staøí èlenové Obrody a øíkají, uka¾ nám jediný náš výrobek, který za nìco stojí.
 
Pro nì se zastavil vývoj v roce l968 a zùstali zapšklí.
 
No a samozøejmì na mustr rozvojové zemì byly pasovány další kroky s pomocí zahranièních odborníkù, které však byly vymyšleny pro zaostalé africké a latinsko-americké státy, a ani  tam nezabraly.
 
Také Miloš Zeman ve své známé stati v Technickém magazínu, která ho udìlala slavným, se pøidal k tìmto názorùm a napsal, ¾e jsme nejménì vzdìlaná zemì, ¾e je nesmysl vytváøet sofistikované obory, proto¾e na to vùbec nemáme. I on byl od reálné ekonomiky odtr¾en.
 
Oni léta nenavštívili jediný závod, jedinou vývozní spoleènost. Havel udìlal hlavní chybu tím, ¾e dovolil udìlat z ekonomiky politiku. Chtìl tu mít co nejdøíve kapitalistickou ekonomiku, s pøedstavou, ¾e to je asi americká. ®e jsou v západní Evropì nejrùznìjší ekonomiky, dost odlišné, a ¾e jsou mo¾né se sociálním rozmìrem, a ¾e liberální ekonomika má celou øadu poloh, to nerespektoval. Tady podle mého názoru zaèal naprosto neš»astný vývoj, nechápu roli Mariána Èalfy. Ka¾dý den jsme ve vládì polemizovali s Klausem, Èalfa v¾dycky odešel, Havel nakonec klepal na rameno Klausovi,  i kdy¾ se poté rozkmotøili spíše z osobních dùvodù. Tady nešlo o politický program, ani o ekonomický program, ale o chaotický zpùsob momentálních nápadù a ztratila se politická odpovìdnost. Nikdo nebyl za nic odpovìdný.
 
Já jsem tehdy hovoøil s mnoha západními politiky, a ti byli zdìšeni z toho, co se tady dìje, ¾e se sem dá naroubovat nìjaký latinskoamerický kapitalismus. Já jsem byl velmi zklamán proto¾e realistická prognosa zaruèovala daleko lepší vývoj.
 
Nás nikoho nenapadne hájit ten minulý re¾im. Ale i za nìj tu ¾ili lidé, kteøí byli poctiví a chytøí, a nebylo to tak, ¾e všichni jsme byli nìjakými hydrami komunismu, a ¾e všechno bylo špatné. To teï vykládají ti mladí lidé, které pøivedli na svìt jejich socialistické matky a socialistiètí otcové a dali je vyštudovat na vysoké školy.
 
Byl jsem jednou na veèeøi poøádané Havlem, a tam sedìli za jedním stolem umìlci, kteøí pùsobili v dobì normalizace a vyprávìli, jak to bylo hrozné, jaká to byla doba temna. Dokonce to byli takoví, na jejich¾ produkci se dalo dívat a mohli jsme si jich vá¾it. Ale proè øíkají takové vìci o té minulosti, kdy¾ jim se vùbec nic nedìlo, kdy¾ re¾im si je kupoval a oni rozhodnì v nìjakém temnu ne¾ili?
 
Je mo¾né øíct, ¾e lékaø, který tehdy bral 2000 nebo 2500 korun pohrdal pacientem a neléèil ho?
 
Pøes všechno, co jsme pro¾ili, pøes všechny ty prùšvihy jsme dneska na takových 70 a¾ 74 %
Evropské unie, ale na 45 % platu. To pøece lidé cítí. My máme 3,3 euro na hodinu, proti tìm zhruba 17,20 eurùm Rakouska a¾ k tìm 27 eurùm Dánska. Trochu se to vylepšuje tou paritou, ¾e máme ni¾ší ceny. I kdy¾ to se pomalu drolí a zaèíná se vyrovnávat s tìmi evropskými cenami.
 
Podle mého názoru jsme stále ve vleku emocí a novináøi nedovedou postihnout realitu.
 
Kdy¾ se vrátím k listopadu: Komunistická strana se na Vokovickém sjezdu zcela rozpadla. Ale nìkteøí lidé ještì po tom rozpadu vyjednávali s ji¾ neexistující mocí, s Adamcem, o slo¾ení vlády a o svých místech v ní. Kdy¾ jsem tam pøišel, jeden mi øíkal, ¾e kdy¾ to tak dopadlo, ¾e by chtìl být ministrem zahranièí, proto¾e jeho syn má za ¾enu Amerièanku a kdyby ne, tak alespoò ¾e by mohl být velvyslancem v Kanadì.
 
Já jsem tuto zkušenost nemìl. Kdy¾ jsme dìlali ekonomické prognózy a analyzovali fakta, zdaleka jsem nedocenil hloubku mo¾ného politického selhání. Nemù¾ete udìlat dobrou ekonomickou prognózu, kdy¾ se spletete v politice. A proto nemohu cítit ¾ádné rozèarování. Klausova velikost byla, ¾e jemu se podaøilo z jeho  fikce udìlat reálný politický program a díky tomu lišákovi Ko¾enému ho realizovat. O kupónovku nebyl z poèátku velký zájem, bylo kolem miliónu zájemcù, ale kdy¾ ten roš»ák Ko¾ený slíbil 10 tisíc korun za kní¾ku, tak to vyrostlo na 8 miliónù š»astných kupónových akcionáøù, kteøí si povídali u piva, kní¾ku dá babièky, kní¾ku dá dìdeèek, klukovi koupíme motorku nebo si koupíme auto, zaèali kalkulovat a zapomnìli, ¾e prodávají celý èeský prùmysl za babku normálním zloèincùm, kteøí odjeli s celou námoøní flotilou.
Ivo Krieshofer
 
Dìkuji tímto své man¾elce, ¾e pøepis úvodu besedy pøepsala a neposlala mì s tím k šípku.