Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Pavla,
ztra Zdeka.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

MALOVÁNÍ aneb Pojte si hrát!

16. cviení
Ilustrujeme



Blííme se k finále malování. Dnešním posledním ilustrováním Malování ukoníme. Všem, kteí se zapojili patí velké uznání. Kdo chtl, mnoho nebo alespo nco málo se nauil. Za sebe dkuji všem, kteí se nebáli zstat a do konce.


Jinak si myslím, e zájemc o malování ji mnoho není, ale pesto jednu sout o ceny jim jak jsem slíbila vnujeme. Nevím jak se nám to podaí pipravit, ale urit sout pobí o prázdninách. Tímto vám také peji krásné prázdniny a dovolené. Také si dám pauzu (doufám) a budu relaxovat…


Pro poslední ilustrování jsem pro vás vybrala velmi poutavý píbh. Zatím je smutný a chudý na obrázky, avšak s velmi silným a emotivním nábojem. Všichni co kreslili a zstali vrní se mohou zapojit. Napíklad riky jsme všichni v prbhu kurzu mistrn zvládli. Ale dál u je to na vás.

 

 


Oscar Wilde: Slavík a re


„íkala, e by si se mnou zatanila, kdybych jí pinesl ervené re,“ naíkal mladý student, „jene já nemám ani jedinou ervenou ri v celé své zahrad.“
V hnízd na cesmínovém dubu ho slyšel slavík, vzlétl skrze listí a zvdav ekal, co bude dál.
„V celé zahrad nemám ani jedinou ervenou ri!“ naíkal student a krásné oi se mu zalily slzami. „Ach, na jakých to malikostech závisí štstí! Peetl jsem všechno, co napsali moudí lidé, pronikl jsem do všech záhad filosofie, a pece jsem v ivot ztroskotal, protoe nemám ervenou ri.“


„Konen opravdový milenec!“ ekl si slavík. „Noc co noc o nm zpívám, akoli jsem ho zatím nepoznal, noc co noc o nm vyprávím hvzdám – a teprve te ho vidím. Vlasy má tmavé jako kvty hyacintu a rty rudé jak ta re, po které touí; ale vášní mu pobledla tvá, e je jako ze slonoviny, a na elo mu vtiskl pee al.“


„Zítra veer poádá princ ples,“ šeptal mladý student, „a pijede tam i moje milovaná. Kdy jí pinesu ervenou ri, bude se mnou tanit a do svítání. Kdy jí pinesu ervenou ri, budu ji dret v náruí a ona mi skloní hlavu na rameno a její ruka se schoulí do mé. Ale já nemám v zahrad jedinou ervenou ri, a tak budu sedt sám a sám a ona se u mn ani nezastaví. Vbec si mne nevšimne a mn z toho pukne srdce.“


„Vskutku opravdový milenec!“ ekl si slavík. „O em já zpívám, tím on trpí; co m psobí radost, jemu psobí bolest. Ba, láska je nco úasného! Je vzácnjší ne smaragdy a drahocennjší ne skvostné opály. Ani za perly a za granátová jablka ji nekoupíš a nevystavuje se na trištích. Nedostaneš ji u kramá a nedá se vyváit zlatem.“


„Na krucht se usadí muzikanti,“ pravil mladý student, „a budou hrát na strunné nástroje a má milovaná bude tanit za zvuk harfy a houslí. Tak lehce bude tanit, e se bude nohama sotva dotýkat podlahy, a dvoané v pestrých úborech se k ní jen pohrnou. Se mnou však tanit nebude, protoe nemám pro ni ervenou ri.“ A vrhl se do trávy, zaboil tvá do dlaní a plakal.


„Pro pláe?“ ptala se zelená ještika, která kolem nho bela se zdvieným ocáskem.
„No ván, pro pláe?“ divil se motýl, poletující za slunením paprskem.
„No ván, pro?“ zašeptala nným ztlumeným hláskem své sousedce sedmikráska.
„Pláe po ervené ri,“ ekl slavík.
„Po ervené ri?“ volali všichni. „To je k smíchu!“ A ještika, která byla tak trochu cynik, se rovnou rozchechtala.
Ale slavík rozuml tajemství studentova alu, sedl na dubu mlky a pemýšlel o tajemném kouzlu lásky. A náhle rozepjal kídla a vznesl se do vzduchu. Jako stín prolétl houštinou a jako stín plul nad zahradou. Uprosted trávníku stál krásný rový ke a slavík, kdy ho uvidl, doletl k nmu a usedl mu na vtévku.


„Dej mi ervenu ri,“ prosil, „a já ti zazpívám svou nejlíbeznjší píse.“
Ale ke zavrtl hlavou.
„Já mám re bílé.“ odpovdl, „bíle jako moská pna, blejší ne sníh na horách. Ale zale si k mému bratrovi, co obrstá ty staré slunení hodiny, ten ti moná dá to, co potebuješ.“
I letl slavík k rovému kei, který obrstal staré slunení hodiny.
„Dej mi ervenu ri,“ prosil, „a já ti zazpívám svou nejlíbeznjší píse.“
Ale ke zavrtl hlavou.
„Já mám re luté.“ odpovdl, "luté jako vlasy moské panny, co sedí na jantarovém trn, lutjší ne narcis, co kvete na louce, ne pijde seká s kosou. Ale zale si k mému bratrovi, co roste pod studentovým oknem, ten ti moná dá, co potebuješ.
I letl slavík k rovému kei, který rostl pod studentovým oknem.
„Dej mi ervenu ri,“ prosil, „a já ti zazpívám svou nejlíbeznjší píse.“
Ale ke zavrtl hlavou.
„Já mám ervené re,“ odpovdl, „ervené jako holubí noky, ervenjší ne ohromné vjíe korál, co se vlní a vlní v podmoských jeskyních. Ale zima mi zmrazila cévy, mráz mi spálil poupata a boue mi polámala vtve, take letos ádné re mít nebudu.“
„Já potebuji jen jednu ervenou ri,“ pravil slavík. „Jednu jedinou ervenou ri! Copak není vbec ádná monost, jak ji získat?“
„Jedna monost je,“ odpovdl ke, „ale je tak hrzná, e nemám odvahu ti ji prozradit.“
„Jen mi ji prozra,“ ekl slavík, „já se nebojím.“
„Potebuješ-li ervenou ri,“ pravil ke, „musíš ji za msíního svtla vytvoit z hudby a zbarvit ji krví z vlastního srdce. Musíš mi zpívat s hrudí nabodnutou na trn. Celou noc mi musíš zpívat a trn ti musí proniknout do srdce a tvá ivá krev musí proudit do mých cév a stát se krví mou.“
„Smrt je vysoká cena za jednu ervenou ri,“ zabdoval slavík. Je tak píjemné sedt v zeleném háji a pozorovat slunce v jeho koáru ze zlata a lunu v jejím koáru z perel. Tak líbezná je vn hlohu, tak líbezné jsou zvonky schovávající se v údolích a ves kvetoucí na kopcích. Jene láska je víc ne ivot, a co je srdce ptaí ve srovnání se srdcem lovka?"
I rozepjal slavík hndá kídla a vznesl se do vzduchu. Jako stín prolétl nad zahradou a jako stín proplul houštinou.


Mladý student dosud leel v tráv, kde ho slavík opustil, a slzy v jeho krásných oích dosud neoschly.
„Raduj se,“ volal slavík, „raduj se, budeš mít tu svou ervenou ri! Já ji za msíního svtla vytvoím z hudby a zbarvím krví vlastního srdce. A od tebe ádám jen jedno: abys vdycky zstal opravdovým milencem, nebo láska je moudejší ne filosofie, a ta je velmi moudrá, a vlivnjší ne moc, a ta je velmi vlivná. Plamenn zbarvena jsou její kídla a jako plamen je zbarveno i její tlo. Rty má sladké jako med a dech jí voní po kadidle.“
Student vzhlédl z trávy a naslouchal, ale nemohl rozumt tomu, co mu slavík íká, nebo znal jenom to, co je psáno v knihách.
Ale rozuml tomu dub a zesmutnl, protoe toho slavíka, co si vystavl hnízdo v jeho vtvích, ml rád.
„Zazpívej ješt jednou, naposled,“ zašeptal. „Bude mi po tob teskno, a tu nebudeš.“
I zazpíval slavík dubu a jeho hlas znl jako zurení vody, tekoucí ze stíbrného dbánku.
Kdy slavík svou píse dozpíval, zvedl se student a vytáhl z kapsy zápisník a olvko.
„Formu má,“ íkal si, procházeje houštinou, „to se mu upít nedá. Ale má njaký cit? Bohuel asi ne. Inu jako vtšina umlc; všechno jen styl a upímnost ádná. Pro nikoho by se neobtoval. Myslí jen a jen na hudbu; a umní, to ví kdekdo, je sobecké. Nicmén nutno piznat, e mu v hlásku zní pár krásných tón. Škoda, e nic neznamenají a nejsou k praktickému uitku.“ A šel do své jizby, lehl si na prynu a zaal myslet na svou milovanou; a po chvíli usnul.


A kdy v nebesích zazáila luna, slavík piletl k rovému kei a nabodl se hrudí na trn. Celou noc zpíval s trnem v hrudi a chladná kišálová luna se sklonila ní a naslouchala. Celou noc zpíval a trn mu vnikal do hrudi hloubji a hloubji a z tla mu odtékala ivotadárná krev.


Nejprve zpíval o zrození lásky v srdci jinocha a dívky. A na nejvyšší vtévce rového kee vykvétala divukrásná re, plátek po plátku, jak šla píse po písni. Bledá byla zpoátku, jako opar vznášející se nad ekou, bledá jako noky jitra, stíbrná jako perut úsvitu. Jen jako odraz re v zrcadle ze stíbra, jako odraz re ve vodní kalui, taková byla re vykvétající na nejvyšší vtévce kee.


Ale ke zavolal na slavíka, aby se na trn pitiskl ješt víc. „Pitiskni se ješt víc, slavíku,“ volal ke, „nebo pijde den a re nebude dotvoena.“
I pitiskl se slavík na trn ješt víc a jeho píse znla hlasitji a hlasitji, nebo zpíval o zrození vášn v srdci mue a panny.


A do plátk re se rozlil nn rový rumnec, podobný rumnci v tvái enicha, který líbá rty nevstiny. Avšak trn ješt nepronikl a k srdci slavíkovu, a tak i srdce re zstávalo bílé, nebo jenom krví srdce slavíkova me zkarmínovt srdce re.


A ke zavolal na slavíka, aby se na trn pitiskl ješt víc. „Pitiskni se ješt víc, slavíku,“ volal ke, „nebo pijde den a re nebude dotvoena.“
I pitiskl se slavík na trn ješt víc a trn se dotkl jeho srdce a tlem mu projel divý záchvv bolesti. Krutá, krutá to byla bolest a boulivji a boulivji znla píse, nebo slavík zpíval o lásce zocelené smrtí, o lásce, která neumírá ani v hrob.
A divukrásná re zkarmínovla jako re východní oblohy. Karmínový byl prstenec jejích plátk, karmínové jako rubín bylo i její srdce.


Slavík však zpíval hlasem stále zemdlelejším, zaal tlouci kidélky a oi se mu pokryly blankou. Píse slábla a slábla a cosi svíralo slavíkovo hrdlo.
Pak náhle propukl v poslední melodii. Slyšela ji bílá luna a zapomnla na úsvit a omeškala se na obloze. Slyšela ji ervená re a zachvla se v extázi a rozevela plátky do studeného jitního vzduchu. Ozvna si ty tóny zanesla do své purpurové jeskyn v horách a probudila ze sn spící pastýe. Tóny proletly dále rákosím na ece a rákosí doneslo jejich poselství moi.
„Podívej se, podívej se!“ zvolal ke. „Te u je re dotvoena!“ Ale na to u slavík neodpovdl. Leel mrtev ve vysoké tráv, v srdci trn.


V poledne otevel student okno a vyhlédl ven.
„No ne!“ vykikl. „Takové zázrané štstí! ervená re! A podobnou ri jsem jakiv nevidl. Ta je krásná, e má urit dlouhatánské latinské jméno.“ A vyklonil se a ri utrhl.
Pak si nasadil klobouk a s ri v ruce utíkal k profesorovu domu. Profesorova dcera sedla pede dvemi, navíjela klubko modrého hedvábí a u nohou jí leel její pejsek.


„íkala jste, e byste si se mnou zatanila, kdybych vám pinesl ervenou ri,“ zvolal student. „Tady máte tu nejervenjší ri na svt. Pipnte si ji veer tsn k srdci, a ona vám poví, a spolu budeme tanit, jak vás miluji.“
Ale dívka se zamraila.
„Nehodí se mi bohuel k šatm,“ odpovdla. „Ostatn synovec komoího mi poslal pár pravých šperk, a šperky, jak je kdekomu známo, mají mnohem vtší cenu ne kytky.“
„Vy jste ale nevdná, namouduši!“ ekl rozzloben student a odhodil ri na ulici. Spadla do kalue a pejela ji jakási kára.
„Nevdná!“ odsekla dívka. „Vy jste pkný nezdvoák, abyste vdl. A kdo vbec jste? Obyejný student! A já si myslím, e nemáte ani takové stíbrné pezky na stevíce jako synovec komoího.“
A zvedla se ze idle a odešla do domu.


„To je ale pitomost, ta láska!“ íkal si student, kdy šel odtamtud. „Není ani zpolovice tak uitená jako logika, protoe nic nedokazuje a poád nám slibuje nco, co se neuskutení, a nutí nás vit tomu, co není pravda. Je prost doista nepraktická, a protoe být praktický znamená v téhle dob všechno, oddám se zase filosofii a zanu studovat metafyziku.“
A vrátil se do své jizby, vytáhl velikánskou zaprášenu knihu a pustil se do tení.

 


Námty kursist a rekapitulace úkol:
- Procviování matka moudrosti/opakování cviení
- Ilustrace byliná
- Obrázkový humor
- Písmenkové ilustrace
- Podoby – jaro/léto

Uitené pomcky k malování:
Lekce prvního roníku Malování ve Windows
Lekce druhého roníku Malování ve Windows
Program Malování – Popis prostedí programu Malování (Roman Pech)
Grafický editor Malování
Jak namalovat obraz (PaedDr. Hana Horská)
Práce s programem malování (Mgr. Petr Koní)

Ludmila Holubová