Karlovice le¾í na území, na které si u¾ pøed zalo¾ením obce èinily nárok ro¾novské a vsetínské panství a také uherská šlechta. V prùbìhu staletí se hranice Karlovic oproti jiným obcím velice èasto mìnily. Je to zpùsobeno tím, ¾e oblast Karlovic je jedním z posledních kolonizovaných území na Moravì.
Pøed kolonizací oblasti dostaèovaly hranice panství urèené jen pøibli¾nì, s postupným pøíchodem osadníkù se zvýšil zájem na jejich pøesném vymezení. (Šlo o to, komu pøipadnou výnosy a danì.) U¾ v 16. století docházelo ke sporùm mezi vsetínským a pová¾skobystrickým panstvím a k èím dál èastìjším srá¾kám Moravanù a Slovákù. V 17. století se do sporu pøidalo ještì panství ro¾novské a v roce 1714 zakládá majitel ro¾novského panství Karel Jindøich ze ®erotína obec Karlovice. Z té doby víme o 9 usedlostech, zalo¾ených v podstatì "na èerno", kterým byla pøi zalo¾ení obce legalizována jejich práva. Osídlování bylo pro poddané lákavé, za pouhých 42 krejcarù získávali ob¾ivu. Proto zde v roce 1750 bylo u¾ 132 usedlostí.
Ani po zalo¾ení obce se spory o hranice neuklidnily. Dál docházelo ke srá¾kám mezi Karlovjany a Slováky. Nejvìtší bitva probìhla v roce 1733 na Machùzkách, kde podle lidové tradice zùstalo 59 mrtvých (podle úøedních záznamù však jen 13). V roce 1734 došlo ke kompromisnímu øešení a hranice Uher se pøesunula z høebene Javorníkù na jejich úboèí smìrem k Beèvì.
Pokraèovaly také spory s panstvím vsetínským, které skonèily v roce 774 rozdìlením Karlovic na Velké a Malé. Spor prý ukonèila sama Marie Terezie, která si dala pøedlo¾it katastrální mapu a nakreslila hranice mezi obìma panstvími. Vsetínskému panství pøipadla èást Pluskovce, Tísòav, Stanovnice, Bzového a Solánì a ro¾novskému zùstal zbytek. K dalším zmìnám hranic došlo v roce 1888 pøi zakládáni gruntovních knih. K Novému Hrozenkovu byla pøipojena èást území s patnácti domy v údolí Bzové a zøejmì i na Soláni, pùvodní hranice je zde však dosud nejasná.
Výmìra Velkých Karlovic tehdy byla pøes 66 km2 a s Malými Karlovicemi dohromady to bylo témìø 86 km2. Spisovatel Èenìk Kramoliš na zaèátku 20. století napsal: "Katastrální výmìra obce je veliká. Velké Karlovice samy mají ètyøikráte vìtší rozlohu ne¾ Brno, je¾ zaujímá 17 km2". V období 2. svìtové války se hranice obou Karlovic posunuly z úboèí a¾ na høeben Javorníkù, ale po válce byly upraveny do pùvodní polohy. V roce 1966 došlo k opìtovnému slouèeni Velkých a Malých Karlovic do jedné obce - Velké Karlovice. Zároveò došlo k oddìlení Zadní Stanovnice s 26 domy od Malých Karlovic a jejímu pøipojení k obci Karolinka.
Vývoj území obce byl v prùbìhu dvou staletí velice bouølivý a nìkteré její èásti byly v tomto období ve správì dvou panství a ètyø obci. Napøíklad pravobøe¾ní èást údol! Bzové byla postupnì souèástí Karlovic, Malých Karlovic, Nového Hrozenkova a dnes patøi Karolince.
Valašskou krajinu utváøeli lidé. Usadili se v horách a zaèali vyu¾ívat pøírodu ke své ob¾ivì.Vykluèili lesy, zalo¾ili pastviny a vypustili na nì ovce, které jim poskytovaly mléko, maso a vlnu. Pro valašsko tak vznikla charakteristická mozaika lesù, luk a pastvin a v nich roztroušených usedlostí.
Døevo z vykluèených lesù se pou¾ívalo na stavbu valašských døevìnic, které dodnes stojí v horách, nìkteré jsou ještì stále trvale obývané. Chalupy byly obklopeny sady a malými políèky. Velké stromy chránily chalupy pøed bleskem, dávaly stín, døevo, med i krmení pro dobytek v dobì nouze.
Velkou roli v ¾ivotì lidí ¾ijících na samotách hrála víra. Svìdèí o tom mno¾ství kaplièek a køí¾ù v krajinì.
Velké Karlovice jsou typickou valašskou obcí. Najdete tu ještì zachovalé pastviny s menšími stády ovcí, najdete stavení v horách, kde se ještì dodnes hospodaøí. Objevíte stromy, které znají staré pøíbìhy, kaplièky a køí¾e vyprávìjící o starostech a radostech lidí, kteøí zde ¾ili. Objevíte své Valašsko, najdete si svá místa v krajinì. Tyto øádky by mohly být Vašim pomocníkem v pátrání po minulosti a souèasnosti krajiny v okolí Velkých Karlovic.
Valašská krajina lidem nikdy nedala nic zadarmo. Tì¾ká celodenní práce, tvrdé podmínky, nepøíznivá ekonomická situace, zmìna ¾ivotního stylu, to vše nutí mladé lidi opouštìt tradièní zpùsob ob¾ivy. Pomalu se upouští od kosení luk, stáda ovci se zmenšuji, je jednodušší znovu vysadit les. Bude valašská krajina ještì za deset èi dvacet let stále tak krásná nebo jí pohltí strohá temnota èlovìkem vysazených smrkových lesù? Tento prùvodce vznikl jako doprovodný materiál k výstavì Velké Karlovice - lidé a krajina. Jeho cílem není podrobnì Vás informovat o všem, co mù¾ete ve Velkých Karlovicích najít. Je drobným upozornìním na vìci, které nás (èasto nepovšimnuty) obklopuji. Je malým zamyšlením nad minulostí, pøítomností a budoucností Velkých Karlovic a valašské krajiny. Snad Vám alespoò trochu pøiblí¾í ¾ivot místních lidí a krajinu, která se díky nim utvoøila.
