Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme sna¾it zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi budeme popisovat dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat. Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.
Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.
Jsou to vzpomínky na pøíhody, které jsem pro¾ívala a pro¾ívám s malým Vietnámkem Taiem, jeho¾ douèuji èeštinu. Já moje vyprávìní nazývám "taioviny"…
Tai a kulturní stánky
Jak prázdniny ubíhaly, bylo zøejmé, ¾e Tai vítá ka¾dou moji prázdninovou cestu, nebo» ta pro nìho znamenala volný týden. Avšak nemohu tvrdit, ¾e by na prázdninové hodiny chodil vylo¾enì nerad. Naopak! Bylo vidìt, ¾e si velmi rád popovídá také s nìkým jiným ne¾ s rodièi, malým Namem , starou paní bytnou èi paní, která vìtšinou pøes den hlídala Nama. A proto¾e Tai konverzoval pøevá¾nì vietnamsky, zaèala jsem po pùli prázdnin zjiš»ovat, ¾e se Tai vyjadøuje èesky ménì pohotovì, ne¾ tomu bylo na konci školního roku.Zaèala jsem tedy diktáty, které Tai psal, prokládat „vysvìtlovacími chvilkami“. Prostì jsem u nìkterého výrazu diktování pøerušila a vy¾adovala , aby mi Tai vysvìtlil, co ten který výraz podle jeho názoru znamená. A dovídala jsem se vìci!
Psali jsme diktát o tom, kam je mo¾né se v Praze vypravit za kulturou. Pra¾ská divadla, muzea , koncertní sínì apod. byla v diktátì oznaèena souhrnným názvem „kulturní stánky“.Tai vìtu s tímto výrazem píše, ale je vidìt, ¾e s nìèím vnitønì nesouhlasí.Nedbá, ¾e zaèínám diktovat další vìtu a obrací ke mnì oèi, v nich¾ ètu velký otazník. „Co dìlá v kulturní stánky?“ptá se. Doplním automaticky „se“ a „-ch“, „stánky“ zmìním na „stáncích“ a vysvìtluji: „Hrají se tam divadelní hry, vystavují obrazy nebo muzejní sbírky… Zále¾í na tom, na co je ten kulturní stánek zamìøen. Rozumíš?“ Tai nejistì kývá hlavou, ale ve tváøi se mu stále zraèí zmatek. Pak najednou vypálí: „V¾dy» divadlo se hraje v Národní divadlo a sbírky já vidìl v Národní muzeum! ®ádný stánky!“ V tu chvíli mi svitne: „ Tai, a rozumíš tomu, co jsou kulturní stánky? Mù¾eš mi to vysvìtlit?“ „No jásnì!“mávne rukou. „Co je kultura, to pšece vím, a stánek taky! Strýc, on napšed nemìl obchod, tak byl v stánek s trièka, bundy a ták,“dokonèí svùj výklad a oèekává, co já na to. Co já na to? Honem napoèítám v duchu do deseti, abych se nepedagogicky nerozøehtala, a zaèínám na pøíkladech vysvìtlovat,co se pod záhadným souslovím skrývá. Tai napjatì poslouchá, jeho oèi jsou stále kulatìjší , na konci mého výkladu si hluboce povzdechne a kapitolu uzavøe: „Já jsem pšece trochu blbééés…“ Ale hned mu v oèích zableskne nezbedná jiskøièka : „To já mùj strýc øeknu, ¾e on mìl stánek, ale vy øíkala, ¾e ne kulturní!“
Jestli svùj slib splnil, to nevím, ale zatím mne ¾ádný vietnamský obchodník za urá¾ku na cti ne¾aloval.
Pamìtníci, vzpomínejte!