Pohled z okna
Postupnì se zaèínáme poznávat, zvykat si na sebe a stávat se pøáteli, potkávat se, a tak snad bude namístì (kdo chce - není podmínkou) pøiblí¾it ostatním své okolí, své milé, zájmy atd. Zaèali jsme pohledem z okna. Dalším pohledùm se však meze nekladou, samozøejmì v etických hranicích, daných provozem tìchto stránek.
Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (pøípadnì i foto) na info@seniortip.cz a my z toho udìláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna. Zatím to tak funguje a zde je jeden z dalších pohledù - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen pøenesený...
Sobotní výlet
aneb Tolerance je dobrá …
Máme s man¾elkou ji¾ dlouhé (47 leté) a spokojené man¾elství. Tedy, já si to alespoò myslím a zdá se, ¾e kdyby jste se zeptali mé ¾eny, snad by vám to potvrdila. Jako ka¾dý, máme i my spoleèné zájmy…to tak bývá, pokud man¾elství funguje, ale máme také ka¾dý své oblíbené èinnosti a ty né v¾dy, jsou spoleèné nám obìma. To je normální, dalo by se øíci.
Já však øíkám a myslím si to silnì a upøímnì, ¾e normální to v¾dy není. Dokonce jsem pøesvìdèený, ¾e právì drobnosti, tedy myslím ty nesouhlasné a nekompatibilní drobnosti, co nás odlišují…mohou nìkdy v man¾elství pøivodit bouøku s blesky oslnivými. Ostatnì ka¾dý ¾enatý i vdaná polovice man¾elského páru mi tohle jistì potvrdí.
„A proè jste se pohádali“, ptám se známé…“Áaale, kvùli takové blbost“, zní odpovìï. Tomu nesouladu a zata¾eným mrakùm se snad dá pøedcházet nebo je alespoò nenechat rozvinout. A jsme u té tolerance (z latinského slovesa tolerare, snášet, strpìt) znamená èesky snášenlivost, tj. ochotu, schopnost pøípadnì mo¾nost pøijímat èi snášet nìco samo o sobì spíše ne¾ádoucího nebo nepøíjemného.
V pátek veèer jsme si s ¾enou plánovali co o víkendu. Já dával pøednost zahradì….švestky se nám tam letos zbláznily, stromy se prohýbají a trnul jsem, aby nezaèalo pršet, proto¾e se nacucnou, popraskají a vùbec….
Man¾elka utrousila takovým tím zvláštním hlasem, který v pøípadì potøeby lze obhajovat jako normální: „U¾ jsme spolu dlouho NIKDE, kromì zahrádky nebyli“. Ta mnou zachycená zvláštnost spoèívá samozøejmì v tónu, 
toho co se øíká. A on byl vyèítavý a obsah vìty jsem si pøelo¾il jako: „Jsem stále jen zavøená doma, nebo døu na zahradì, kdybys mne miloval, vezmeš mne do Monaka“. Tohle by moje drahá ¾ena samozøejmì nikdy neøekla, ale nìkdy to ráda nahradí tichou vìtièkou: „Ka¾dý…. nebo všichni…chodí, jezdí, jsou…..jen my nééé“.
Zamyslel jsem se a tím pøehlušil svojí chu» ponìkud hlasitìji odvìtit: „Je¾íš Marjáá, Bo¾íèku, sákriš, krindy pindy…“ TOLERANCE, opakoval jsem si v duchu. Jó, pomohlo to !
Na sobotu jsem „naplánoval“ výlet. Man¾elka moc ráda spoleèné 
výlety. Daleko více ne¾li já. A tak jsem se nìco jako „pøekonal“ a vyšel jí vstøíc. Nakonec dopøedu vím, ¾e se mi to potom také bude líbit. Tak¾e to není zase a¾ tak velká obì». Bylo oboustrannì a souhlasnì rozhodnuto…pùjdeme na Linharta.
Zdejší lázeòské lesy jsou rozsáhlé, rùznorodé a dost dobøe udr¾ované. Je to ovšem vzhledem k tomu, ¾e mìsto je v údolí….samé nahoru a dolù. Odmìnou jsou i krásné výhledy na Krušné hory.
V lesích jsou rùzné altány, kaplièky, studánky a jiné pozoruhodné
stavbièky, rùznì oznaèené dávnými návštìvníky, kteøí je zde po úspìšné léèbì nechali postavit. Já ty karlovarské lesy znám velmi dobøe (jak také od 1945 roku nééé, ¾e ?).
Man¾elka nechápe, jak se v tìch cestách a cestièkách mohu vyznat (jsou jich snad stovky), ale ono to jde samo. Nìco jako intuitivní orientace. Prostì to mám za ta léta za¾ité.
Ušlápli jsme tak 12-15 km, skrze stromy prosvítalo sluníèko, obèas jsme posedìli na nìkteré ze spousty lavièek.
Od kaple Sv. Linharta jsou ty snímeèky (mobilem, tak¾e ponìkud neostré), co¾ by nemìlo vadit, proto¾e na mì stejnì není nic ke koukání a moje drahá man¾elka je na nich ve stavu „lehce ušlém“. Stav srdce nás obou se na tìch snímcích bohu¾el nezjeví.
Petr Norbert
Další èlánky autora:
Jak jsme ¾ili jako novomon¾elé