Ze slavného hudebního trojhvìzdí Smetana, Dvoøák, Fibich, je ten tøetí stále trochu v pozadí. Byl také nejmladší z nich. Zdenìk Fibich se narodil 21. prosince 1850 ve Všeboøicích v rodinì lesmistra a tedy v myslivnì. Nebyl mu osudem vymìøen dlouhý ¾ivot, pøesto bohatost a šíøe jeho díla svìdèí o velikosti talentu. Nechme stranou jeho léta uèednická. O jeho kvalitách vypovídá i to, ¾e byl kapelníkem Prozatímního divadla a ke konci ¾ivota hudebním dramaturgem divadla Národního.
Zajímavý je jeho pracovní pobyt ve Vilnì, kde se na Smetanovo doporuèení stal uèitelem sborového zpìvu. Ale ten pobyt nebyl š»astný. Umírá mu tam man¾elka Rù¾ena a na základì jejího pøání si asi po roce vzal její sestru Betty, aby zajistil matku malé dceøi. Tohle man¾elství ovšem harmonické nebylo, dìti první, milované man¾elky, nepøe¾ily. Druhé man¾elství vlastnì také ne.
Zato Fibichovo umìlecké dílo je velmi rozsáhlé. Ale je zvláštní, ¾e do národního povìdomí nevešel tak, jako jeho dva starší souèasníci. Pøi vyslovení jeho jména nám nevytane ¾ádná slavná melodie z opery. Jenom Poem, dílo právì jeho pozdní ¾ofínské romance. Pøitom je autorem øady oper, symfonií. Z oper jmenujme alespoò Blaník, Nevìstu messinskou, Šárku. Trochu znalejším je jistì povìdomé jeho asi nejznámìjší dílo Hippodamie" (tvoøené èástmi "Námluvy Pelopovy", "Smír Tantalùv", "Smrt Hippodamie") - básnický text k Hippodamii je skvìlým dílem Jaroslava Vrchlického a jde o formu u¾ trochu zapomenutou, melodram, tedy verše, dramaticky recitované do hudby, která nejen podmalovává, ale i dokresluje dìj.
Ale slíbil jsem pøíbìh lásky a cti.
Jsme na konci 19. století, v období mìš»anského rozkvìtu, ale i pokrytectví. Zralý skladatel a v man¾elství neš»astný ètyøicátník mìl smùlu také na libreta svých oper. To je vùbec zvláštní, ¾e naší pøední skladatelé mìli problémy s kvalitními librety. A to se nerozepisuji o Smetanovì problému s libretistou Prodané nevìsty, konfidentem Sabinou.
®ofínský ostrov zasáhl hluboce do ¾ivota skladatele. Tyl o nìm psal ještì jako o ostrovì Barvíøském, proto¾e tam byly dílny barvíøù kù¾í a látek. Dnešní podobu dostal a¾ po povodni v roce 1784 a dnešní jméno, na poèest matky Františka Josefa I. v roce 1841. To u¾ tam ovšem stála krásná pseudorenesanèní budova z roku 1836. Ostrov byl centrem ¾ivota spolkového i vlasteneckého. A v druhé polovinì století, asi v té¾e dobì, v ní¾ byla budova pøestavìna (1886) opodál bydlela mladièká spisovatelka, Fibichova ¾aèka o osmnáct let mladší Ane¾ka Schulzová. Fibichovi se stala krásným pozdním osudem. A ®ofín se stal èastým místem jejich schùzek. A také inspirací k øadì jeho skladeb intimní klavírní lyriky. Nejznámìjší je asi Poem, který je souèástí jeho symfonická básnì V podveèer, ale do svìta prorazil díky houslové úpravì Jana Kubelíka.
Ane¾ka byla skladateli nejen inspirací k øadì drobných skladeb z jeho Nálad a dojmù, ale i libretistkou k jeho posledním operám. Heda, Šárka a Pád Arkona. Mnì se na té zvláštní dvojici líbí jejich ironický pøístup k pokrytecké morálce tehdejšího mìš»anstva. Nìkteré intimní Fibichovy klavírní skladby opìvovaly tøeba Ane¾èiny malíèky u nohou, její šnìrovaèku… A oba milenci se bavili pøedstavou, ¾e pra¾ské mìš»anské dcerky si je pøehrávají v salonech.
Nerovný vztah i Fibichùv odchod od rodiny, to bylo urèitì vhodné téma pro tehdejší mìš»anstvo. Ale sám Fibich byl nespornì š»astný, v jeho hudbì se objevují intimní, lyrické i erotické motivy. A lahodný Poem je prý nespornì ozvìnou krásných chvilek, které Fibich na ®ofínì s Ane¾kou pro¾íval. Ale nebylo jim pøáno dlouhé štìstí. 15. øíjna roku 1900 Zdenìk Fibich pøedèasnì umírá. Za dost nevyjasnìných okolností, na jakousi podivnou chøipku. Nikdo nepøedpokládal, ¾e by šlo o zloèin, to ne. Ale štìstí nerovného páru ukonèila nìjaká krátká, zákeøná nemoc. Tak a¾ pùjdete procházkou po poøád útìšlivém ®ofínì, vzpomeòte na ty dva milence, zvláštní…
Ze slavného hudebního trojhvìzdí Smetana, Dvoøák, Fibich, je ten tøetí stále trochu v pozadí. Byl také nejmladší z nich. Zdenìk Fibich se narodil 21. prosince 1850 ve Všeboøicích v rodinì lesmistra a tedy v myslivnì. Nebyl mu osudem vymìøen dlouhý ¾ivot, pøesto bohatost a šíøe jeho díla svìdèí o velikosti talentu. Nechme stranou jeho léta uèednická. O jeho kvalitách vypovídá i to, ¾e byl kapelníkem Prozatímního divadla a ke konci ¾ivota hudebním dramaturgem divadla Národního. 