SeniorTip

Neobvyklé vánoce

Ten rok jsme na vánoce čekali babičku, aby po dědově smrti nebyla tak sama. Ale i tak po všech stránkách to byly vánoce zcela výjimečné. Bylo několik měsíců po vpádu bratrských vojsk do země, my jsme s mužem sice ještě pracovali jako novináři, ale bylo jasné, že už to nebude nadlouho. A tak z jakéhosi vzdoru proti osudu, z jakési snahy udělat si radost jako ještě nikdy - jsme se rozhodli splnit každému z rodiny i to nejneobvyklejší přání.

Já jsem zhruba dárky pro všechny už měla dávno - na to, abychom měli dost peněz kupovat je najednou pro tak mnohačetnou rodinu nám nikdy nějak nevycházelo a tak jsem po léta kupovala po celý rok postupně tak, jak se to na trhu ukázalo, podle zájmů každého z nás. Ukládala jsem to do svého peřiníku. Celá rodina to věděla a dlužno říct, že se nikdy předem nepodívali. No, vlastně - ta vzpurnice Eva se podívala - ale jen jednou a po letech se mi přiznala, že si tenkrát docela pokazila vánoce, když musela u stromečku předstírat, že vše vidí poprvé.

Nás bylo ke stolu opravdu dost a tak se stalo zvykem, že se všechno, ale opravdu všechno, poctivě dělilo. Z výchovných důvodů jsem nedělala nikdy rozdíl mezi dvojicí větších dětí a těch dvou malých, kteří bývají obvykle upřednostňováni. Dokonce ani my dospělí jsme nebyli ani na přednosti, ani odstrčeni. Prostě bylo samozřejmé, že, je-li nás šest, tak se dělí na šest dílů. Každý ovšem měl volnost ten svůj díl podstoupit komukoliv. Takže samozřejmě - rodičovské vitamíny nebo čokoláda obvykle skončila i některého z dětí.

Pro tyto vánoce jsem se tedy rozhodla splnit starším dcerám přání zcela nevánoční. Jana nadevše milovala pravý ementálský sýr a Evka uherák. Oboje bylo dost drahé a tak jsme to mívali málokdy a ještě samozřejmě děleno na šestkrát. Takže tentokrát měly pod stromeček dostat každá půl kila toho svého oblíbeného - jen tak pro sebe. Když tyhle dárky rozbalily, rozsvítily se ji oči. Malé děti kupodivu ukázněně ani nešpitly a nevyžadovaly svůj podíl a holky se rozběhly do kuchyně pro nože a zalezly si do pokojíčku, že budou mít úžasné hody.

My ostatní jsme si povídali v obýváku, malé děti jásaly nad novými hračkami. V bytě zavládla pohoda. Vtom se mezi dveřmi objevily holky s podivnými výrazy ve tvářích. Skoro jsem se lekla, jak vypadaly nešťastně a rozpačitě. Přinášely své labužnické poklady vzorně nakrájené na sedm dílů - tedy i pro babičku.

"Když nám to bez vás nějak nechutná" - a celé se rozsvítily, když jsme se svorně jako jeden muž dali všichni do mlaskání.

Naďa Vencovská

Další články autorky: