Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme sna¾it zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi budeme popisovat dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat. Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.
Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.
Vršovický western
Vzpomínku bych situoval do druhé poloviny padesátých let. Vršovická periferie, lemovaná støíbropìnným Botièem, v okolí ještì øada ohrad i rùzných provizorií. Pøímo u bøehu našeho veletoku byla rozsáhlá zahrada, nìkomu tenkrát zabavená a v dobì našeho dìtství volnì pøístupná. Se spoustou stromù, které nám slou¾ily jako skvìlé sportovní náèiní. Naším hlavním domovem byla ulice, školky ještì snad nefungovaly, urèitì ne pro nás. Jako vršovická náplava jsem se pomìrnì rychle zaèlenil do jedné sympatické klukovské party. Naším nepsaným šéfem byl jistý Fána. No, šéfem, on o šéfovství nestál, ale byl pro nìj pøedurèen. Pocházel z klasické „bur¾oazní“ rodiny. My to tak urèitì nevnímali, ale vìdìli jsme, ¾e jeho táta byl zavøený za nìjaké podvody majetkové. No, „podvody“! To tátovo vìznìní nebylo snad dlouhé, ale táhlo se to s ním. Dneska vím, ¾e táta našeho vùdce doplatil na své schopnosti. Nechci tohle téma rozebírat, ale „ocejchování“ Fánovy rodiny komunisty mìlo trochu vliv i na následný western.
Fánùv otec byl myslím stavitel, ale celo¾ivotní sportovec a ke sportu vedl dìti. Stínovì se u nich doma boxovalo, a co vím, mìli i jakýsi boxerský pytel. Tak se stalo, ¾e nìkdy v 7., 8. roèníku základky u¾ mìl Fána povìst slušného bijce a na kontì i pád pøera¾ených nosù. V souvislosti s „kádrovou situací“ jeho rodiny mu to urèitì pøíliš nepomohlo a tì¾ko mohl nìkomu vysvìtloval, ¾e si rvaèky nezaèínal, ale byl vyzýván.
Jednou jsme v partì u¾ívali pozdní odpoledne v našem revíru a pøišli tøi kluci, kteøí chodili o tøídu výš. Jak se rychle ukázalo, jeden z nich byl vyzyvatel Fány. Pøivedl si dva sekundanty, ¾e si to chce s Fánou rozdat (jak by se dneska øeklo) na férovku. Fána nechtìl, tenkrát jsme netušili dùvody, jeho obavy z problémù ve škole, starost o rodinu a tak. Bylo nám trochu líto, ¾e náš hrdina se vyhýbá boji, ale vyhýbal. Souboj jim rozmlouval, do rvaèky jít nechtìl. S Fánovou defenzivou rostla chu» vyzyvatele. Po chvilce proti sobì stáli dva soci, vyzyvatel v nápøahu a bojovný, Fána ve støehu spíš obranném. Fána ustupoval a poøád staršímu sokovi ten boj rozmlouval, ten ale u¾ šel zjevnì za ranou a provokoval. Jeden z jeho sekundantù se pøiplí¾il za Fánu a udìlal mu zezadu stolièku. Za posmìšného køiku tøí agresorù. Fána dost potupnì upadl naznak a v tom okam¾iku se situace zmìnila netušenì. Fána zbìlel v oblièeji, pøikrèil se do støehu a byla z nìj šelma, útoèící. Vyzyvatel dva, tøi kroky couval a o konci souboje rázem nebylo pochyb. Asi po tøech krocích pøesný pravý hák, vyzyvatel prolétl vzduchem naznak a ustlal si v prachu, který trochu pøibarvila krev z jeho nosu. Dneska chápu, proè Fána na nic neèekal a z místa èinu utekl domù. Pokud vím, tak vyzyvatel vzal porá¾ku chlapsky, ¾ádné další problémy Fána nemìl. Vìtšina z naší party skonèila v emigraci (nìkdy i neš»astnì) a tak jsem se vlastnì nikdy Fány nezeptal, kolik tìch pøera¾ených nosù mìl na úètu. Tu westernovou atmosféru u Rio Botièo mám v pamìti poøád.