Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Oto,
zítra Jaroslav.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Za poledního ¾áru

 

Tak jsem byl zase na zahradì. Pøekvapení, co? No, byl…
Ta moje nejdra¾ší si koupila skleník. Sobì i nám. Ale takový skleník to není nìjaká lecjaká vìc. Kvete modøe…Ale co blázním! To je pøece poštovní schránka na rohu ulice. Tohle není schránka. To je skleník. No vlastnì skleník je taková velká poštovní schránka na papriky. Nìjak nám mršky nechtìjí bez nìj dozrávat. Ne, ¾e by se nesna¾ily, ale prostì to nestihnou. A kdy¾ ta moje má tak ráda kozí rohy, feferonky a jiné výbušné a otravné pochutiny. Já je tedy nemusím. Mnì se ta ústa køiví i bez nich. Ale vlastnì, o èem to chci psát!

 

Skleník je sice ze skla, které je umnì vsazeno v rámu, ale pøece jenom ho nemù¾ete polo¾it jen tak na zem a èekat na velký vítr, nebo ještì vìtší vodu, zda ho náhodou nepøevrátí. Musí být stabilizován a ukotven. A taky nìjak utìsnìn, aby to teplo zùstalo uvnitø.Co by to bylo za skleník, kdyby v nìm nebylo teplo. A tak se pod nìj vyrobí podezdívka èi se vybetonují základy a konstrukce se k nìmu upevní. A vy vìtry vaòte a ty vodo teè. Pøipevnìno. Heè!

 

No a tak já a Jarda (to je jako mùj ze»ák), jsme hloubili a hloubili a skoro vyhloubili vèera jámu pro skleník. S dcerou se ne¾ení a do svatby se ne¾ene ten náš Jarda, co není zas tak náš, kdy¾ se ne¾ení. A holka se nevdává, a tím pádem se neseberou a neseberou a krásnì si notují, ¾e jsou spolu, ale ne povinnì. A tak naše Markétka (vnuèka), co je i naše, ale pøece jenom nejvíc tatínkova a maminèina, má rùznì se jmenující rodièe. Vlastnì má nevlastní maminku podle jména, proto¾e ta se jmenuje jinak, ne¾ se jmenuje ona. Ale je prostì její a vlastní, kdy¾ ji porodila a kojí ji. A dává jí to najevo tak vehementnì, ¾e ta naše dcera je od ní pokousaná a ocumlaná všude, kde to jen jde. Máme vnuèku pøícucku a kusaèku. Ráda se pøicucne èi pøikousne i na mì, babièku, kliku, pono¾ku i sousedku, jen kdy¾ se ti všichni dají a neucuknou. Neucukáváme a máme radost, ¾e nás má ráda i takhle.

 

Ale zpátky k jámì na skleník. Na to, ¾e bylo druhého dubna, bylo hodnì teplo. Na to, ¾e to bylo opravdu druhého dubna, bylo teplo a¾ moc. Ale díra nepoèká. Beru tedy lopatu a hrabu a házím. Házím u¾ dost vysoko, nebo» díra pokroèila, ale mám radost, ¾e ještì dohodím a ¾e na to mám, i kdy¾ u¾ to trochu bolí.To víte, vìk nezastavíte jako Temelínský reaktor. Vìk bì¾í a bì¾í, ale vy u¾ moc ne. Vy u¾ si na bìh jen hrajete. Ale teï tedy házím a potím se a ptáci zpívají a naše Markétka na mì kouká a asi si plánuje, kde se mi pøíštì pøicucne a kde mì kousne. Ale kouká se moc mile. Umí to. Je nadaná na koukání. Sedí v koèáru a houká na mì, pak zase na mámu, pak zase na mì. Vám to nedá, houkáte taky a vlaky taky houkají. A díra se dìlá a dìlá a roste.

 

A pak pøichází Lída. Lída je máma. Ne moje. Máma dvojèat a kamarádka naší dcery. Poøád nemohli mít dìti a pak se to povedlo umìle a mìli hned dvì. Vlastnì dva. Pepíèka a Jiøíèka a za necelý rok to najednou šlo samo a má kluky tøi. Dvojèatùm je u¾ pøes rok a chodí. Ka¾dý zásadnì jinam. Kdy¾ jde Pepíèek z kopce, jde Jiøíèek do kopce. Jde-li Jiøíèek vlevo, jde Pepíèek vpravo. Ještì ¾e ten nejmenší nechodí. A tak ho hlídá doma jejich babièka. Na zahradì jsou dva koèáry. V tom velkém sedí Pepíèek a Jiøíèek a je to koèár, co se v nìm dají stìhovat skøínì, a vedle nìj ten náš, co se v nìm skøínì stìhovat nedají. Kluci mají ka¾dý v ruce kus rohlíku a støídavì krmí naši Markétku. Ta se pøicucne tu k jednomu, tu k druhému rohlíku. A kdy¾ se kluci pøi krmení nestrefí, pøicucne se k ruce, prstu èi pøikousne rukáv. A všichni se smìjeme a smìjí se i kluci i Markéta, i kdy¾ asi vùbec ještì nechápou èemu.

 

Pak vylézám z díry a kluci jsou vsazení dovnitø té veliké díry a líbí se jim tam moc. Polévkovou l¾ící se hrabou v písku na dnì jámy a slunce svítí jak na konci kvìtna a klukùm se to líbí ještì víc. Lída je ráda, ¾e jí neuteèou a já jsem rád, ¾e Lída je ráda, a všichni jsou rádi, ¾e my všichni jsme rádi. V díøe je úplnì jedno, ¾e si kluci chodí úplnì jinak ne¾ spolu a Lída mì pøemlouvá, abychom skleník nestavìli a nechali díru jejím klukùm. Kdepak, to nejde. Vykopte si svoji. Tohle je naše díra. A pak se sluníèko zbabìle schová za kopec a je zima. Zabalíme a jdeme domù. Markéta, kluci, babièky , maminky i já. Tak takhle nádhernì si plyne èas v øece èasu. Slunce budi¾ blahoslaveno a pøíroda velebena. A skleník? Ale ten má pøece èas! Nebláznìte! :o))))

 

Jiøí Suchánek

Další èlánky autora:
V kopcích
V Ráji
Kdy¾ v Ráji pršelo
Nenapravitelná arogance èasu
Na Babì
Proè píšu
Na Príglu
Podobenství o vìtru
Svìtlo v oèích
Tenkrát o vánocích
Slabost a síla hradù
Vr¾ou mi boty
Povodeò
Jen tak si le¾ím v poli
 
 
Toskánsko
Toskánsko - 1
Toskánsko - 2
Toskánsko - 3
Toskánsko - 4
Toskánsko - 5
Toskánsko - 6
Toskánsko - 7
Toskánsko - 8
 
Stvoøitelé èasu - 1
Stvoøitelé èasu - 2
Stvoøitelé èasu - 3