Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Oto,
zítra Jaroslav.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Jak jsem se stala redaktorkou - 19

Co o sobì prozradil „Laïa“ Kerndl

 

O svém èlánku, který jsem napsala na koncertu Václava Neckáøe, jsem tu u¾ psala. A jednoho dne, asi mìsíc poté, co text v èasopisu vyšel, se ozval telefon. Volal mana¾er V.Neckáøe (nìkteøí si mo¾ná vzpomenete, jak mi zpoèátku málem švihnul telefonem) a ptal se, jestli bych nemìla zájem udìlat rozhovor i s Laïou Kerndlem, který je také pod „jeho køídly“, a ¾e by mi to zprostøedkoval.

 

Mìla jsem velkou radost a pøiznám se bez muèení, byla jsem na sebe velmi pyšná. Samozøejmì ¾e jsem mìla zájem, rychle jsem zjistila, ¾e zájem má i pan šéfredaktor, a u¾ jsem pelášila do knihovny, abych o panu Kerndlovi zjistila co nejvíc.

 

 

Internet mi prozradil, ¾e vyšla jeho vzpomínková kniha. V naší místní knihovnì ji nemìli, ale ochotná knihovnice mi je bìhem týdne obstarala. Znala jsem jeho velmi krásný chraplavý hlas, ale jazz není mou parketou, tak¾e dál u¾ jsem o nìm nic moc nevìdìla. Velmi rychle jsem ji pøeèetla – je velmi zajímavá, a pak jsem trochu nejistì vymaèkala mana¾erem poskytnuté telefonní èíslo.

 

Panu Kerndlovi jsem klopotnì vysvìtlila, o co jde, a on mi na oplátku sdìlil, ¾e tyhle „zále¾itosti“ vyøizuje jeho ¾ena – a rovnou mi ji dal k telefonu. Ještì ¾e my ¾eny existujeme…

 

S paní Kerndlovou jsme se velmi rychle dohodly. Pošlu otázky, oni odpovìdí, zašlou fotky, urovnáme to.. Písemná forma byla v tomto pøípadì nejlepší- oba jsou velmi vytí¾ení a já to k nim mám hodnì daleko. Slíbila, ¾e to dají s man¾elem dohromady a ozvou se.

 

No a pak u¾ to šlo jak po drátku, vymìnily jsme si pár e-mailù, nìkolikrát jsme si zatelefonovaly... Rozhovor vyšel v èasopise na konci jara, vám ho pøedkládám teï. Snad vás také potìší.

 


Laïa Kerndl : „Vím, co je to být na dnì…“

 

Vladimír Kerndl (67) – umìleckým jménem Laïa Kerndl- zpìvák s podmanivým a nezamìnitelným hlasem, asi nejvýraznìjší osobnost naší jazzové a swingové hudební scény. Více ne¾ dvacet let zpíval na zámoøských lodích a u nás vystupoval jen velmi sporadicky. O pøízeò veøejnosti se znovu zaèal ucházet a¾ témìø ve svých padesáti letech a uspìl.

 

„Táta mi øíkával: Pøed nikým se neponi¾uj, nad nikým se nepovyšuj- a já se tím sna¾ím øídit.“

 

Jak na svého tatínka vzpomínáte?
Byl to naprosto pohodový èlovìk. Kdy¾ pršelo, øíkal, to je paráda, ¾e prší, kdy¾ padal sníh, byla paráda, ¾e snì¾í, kdy¾ pálilo slunce, byla to taky paráda. Byl velice zruèný a pracovitý. ®e bych chtìl být hudebníkem a zpìvákem se mu moc nelíbilo, pøál si, abych vystudoval prùmyslovku. To maturitní vysvìdèení jsem mu nakonec pøinesl ukázat. Splnil jsem si ale i svùj sen a získal i hudební vzdìlání. Zpíval jsem s mnoha orchestry, myslím, ¾e ze mì mìl pøece jen radost.

 

Zaujala mì Vaše divadelní spolupráce s Ljubou Hermanovou. Mladý chlapec a dáma v nejlepších letech. Jaké to bylo?
Byla to vlastnì náhoda. Pøi jednom vandru jsme s kamarády dorazili na Bítov, kde byli filmaøi. Pøišli posedìt do stejné hospody, kde jsme byli my. A proto¾e vrchnímu nedorazili muzikanti, dovolil nám hrát na kytary. Panu re¾iséru Sokolovskému se to líbilo a nabídl mi, a» pøijdu na konkurz, ¾e chystají poøad s Ljubou Hermanovou a hledají pár mladíkù, kteøí by hráli na kytary. Bylo mi sedmnáct, kdy¾ jsem zaèal hrát v hudebním poøadu Mít zelené tìlo v divadle Veèerní Brno po jejím boku. Mìli jsme dokonce spoleènou šatnu, byla milá, kamarádská. Mìl jsem tu èest chodit jí pøed pøedstavením se d¾báneèkem pro èervené víno.

 

Díky svému mnohaletému anga¾má na zaoceánské lodi jste navštívil mnoho zemí svìta. Kde se Vám nejvíc líbilo?
Procestoval jsem toho opravdu hodnì, 158 zemí a ostrovù. Nejvíce se mi líbilo na Aljašce a v Kanadì, krásná nedotèená pøíroda. A také Špicberky, Island a Skandinávské státy- ty mì oslnily nejen pøírodou, ale i chováním lidí. A jako ka¾dý, kdo je delší dobu mimo domov, vìdìl jsem jistì- nejvíc jsem se v¾dy tìšil domù. Ze svých cest jsem si pøivezl i nìkteré recepty, já moc rád vaøím, tøeba omáèku Takko. Ale není nad èeskou kuchyni a tam je pøebornicí moje ¾ena.

 

Stále na cestách, jak jste se vlastnì s Vaší paní seznámili?
Potkali jsme se v Luhaèovicích. Hrál jsem tam, kdy¾ jsem se vrátil z roèního anga¾má na americké lodi, ona tam byla na víkend. Padli jsme si do oka, zaèali jsme spolu chodit. O ruku jsem ji po¾ádal a¾ o 8 let pozdìji, v roce 1984. Já jsem se ¾enit nechtìl, byl jsem rozvedený, jezdil jsem na dlouhé pobyty ven, nepøišlo mi fér, aby na mì èekala. Ale ona èekala, je to „¾enská do nepohody“.


A pak se narodila Terezka. Pod Vaším dohledem a s Vaší pomocí zpívala vlastnì od malièka. Stojí stále o Vaše rady, nebo si jde svou cestou? Èím Vám kdy udìlala nejvìtší radost?
Do svých 14 let zpívala pøevá¾nì se mnou. Pak pøišla skupina Black Milk, teï u¾ zpívá sólovì. Dìlá jinou hudbu ne¾ já, spíš pro mladé, má své písnièky. Vydala 4 CD, na nové desce Richarda Mullera spolu natoèili duet. Jsem rád, ¾e je samostatná a stojí na svých nohou, ¾e dìlá, co ji baví, nepije, nekouøí, nefetuje a má stálého partnera. Své písnièky mi dává poslechnout a chce znát mùj názor. Mám radost, kdy¾ si spolu zazpíváme, mám radost, kdy¾ zazvoní telefon a ozve se…ahoj tati…

 

 

 

Máte nádherný hlas a ve své vzpomínkové knize Moøe, pøístavy a lásky se zmiòujete o tom, ¾e Vás kapelník Brom pøejmenoval na èeského Sinatru. Je tento zpìvák Vaším vzorem? Vá¾íte si ho?

Ono to bylo trošku jinak, Gustav Brom se smál, ¾e má koneènì amerického zpìváka s èeským pasem, ¾e jsem èeský Frank Sinatra o mnì øekl Felix Slováèek. Sinatra byl skvìlý zpìvák, mám spousty desek s jeho písnièkami. Z jeho repertoáru mám hodnì skladeb, ale nikoho nenapodobuji. Já si zpívám po svém.

 

Velmi èasto vystupujete na rùzných charitativních akcích, mnohdy bez nároku na honoráø. Zpíváte na akcích pro tìlesnì posti¾ené, pro seniory. Jak jste se k tomu dostal?
Cítím to tak, ¾e lidi si mají pomáhat. Stále jsem nìkam zván, ale peèlivì zva¾uji, kde a pro koho vystupovat. Pravidelnì zpívám na akci Mosty, pro vozíèkáøe, pro lidi onkologicky nemocné, pro Klubíèko Bruntál, na akci Cihla… je toho hodnì. Jsem rád, kdy¾ mohu nìkoho potìšit, kdy¾ mù¾e alespoò na chvíli zapomenout na své trápení. Vím, co to je, být zdravotnì na dnì.

 

Vy oba s man¾elkou jste vítìznì vybojovali svùj boj s rakovinou a odhodlali jste se o tom veøejnì hovoøit a podle svých mo¾ností pomáhat lidem v podobné situaci. Co vás k tomu vedlo?
Myslím, ¾e je správné o této nemoci mluvit, v¾dy» se týká tolika lidí. Je to boj, který trvá velmi dlouho, tak proè nedat nadìji, ¾e se dá zvítìzit, proè se nepodìlit o své zkušenosti. Vím, ¾e rakovina konèí i prohrami, ale kdybychom pomohli tøeba jen jednomu èlovìku, má to smysl. Moje ¾ena spolu s primáøkou Neumanovou poøádají u nás na statku semináø pro ¾eny nemocné rakovinou prsu, letos to bude u¾ šestý roèník. Sejdou se tu ¾eny se stejnými problémy, všechny jsou na jedné lodi. Nìkteré to hodnì posílí.

 

Vinou špatné investice jste pøišel o všechny své úspory, dostihla Vás zlá nemoc, nevìdìl jste, jestli kdy budete ještì moci zpívat. Jak jste v sobì našel sílu zvednout se a jít dál?
Byl jsem ve velmi vá¾ném stavu, vùbec nebylo jisté, ¾e pøe¾iju, pøekonal jsem ètyøi velmi nároèné operace. Ale èlovìk nesmí nic v ¾ivotì vzdávat, musí bojovat a já mám prostì tu povahu. Trvalo rok, ne¾ jsem se dal dohromady. Jsem vdìèný lékaøùm, ¾e mi zachránili ¾ivot i svým nejbli¾ším, kteøí mì ani na chvilku nepøestali podporovat. Otec mé ¾eny øíkával: Co tì nezabije, to tì posílí. A je to pravda. Pøehodnotil jsem svùj ¾ivotní styl, pøestal kouøit a hlavnì- u¾ívám si ka¾dého dne. Jsem rád na svìtì a vá¾ím si toho, ¾e tu ještì mohu být.

 

Témìø ka¾dý rok od roku 1995, kdy jste natrvalo zakotvil doma, vydáváte velmi úspìšná CD. Vaším šestnáctým, které vyšlo v roce 2010, je CD slavných filmových melodií. Vy sám, jakým jste filmovým divákem, jaký film je Vaším nejoblíbenìjším?
Mám rád film Lovec jelenù- váleèné drama, líbí se mi historické, ale i pøírodopisné filmy a cestopisy. Ale ze všeho nejvíc miluju filmy s Vlastou Burianem. Filmy pro pamìtníky, to je moje parketa.

 

Jaké plány máte v letošním roce?
Zaèínám natáèet CD s orchestrem Felixe Slováèka, pracuji na 2. dílu knihy o svém ¾ivotì, mám pøed sebou plno koncertù a vystoupení. Mám radost z toho, ¾e se mé písnì lidem líbí, ¾e mohu svou hudbou nìkoho potìšit. Bez zpìvu bych nemohl ¾ít.

 

Všem vašim ètenáøùm pøeji pøíjemné dny a hodnì zdraví.

 

Já vám pøeji, pane Kerndle, toté¾ a dìkuji Vám za rozhovor.

Eva Procházková

 

Další èlánky autorky