Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Jaroslav,
zítra Vlastislav.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Dìtské nemoci


S jistotou to tvrdit nemohu, ale mám pocit, ¾e lékaøe jsem poprvé navštívil a¾ v Praze. Nejbli¾ší byl asi v mìsteèku vzdáleném dvacet kilometrù a naštìstí jsem ho nikdy nepotøeboval. Jen nevím, zda po válce u¾ probíhala nìjaká povinná oèkování.


Obèasné nemoci jistì pøicházely, menší, ale horší bývaly úrazy. Ten z hodnì dìtských let nepamatuji, jen se ústnì tradoval. Pøeletìl jsem prý jako dítì úhledným saltem z pece pøes plotnu s øadou hrncù s vaøícími pokrmy a pøistál naštìstí na nohy a skoro do maminèiny náruèe. Zázrak se konal, mùj andìlíèek strá¾ný nezaspal. Potom ovšem dvakrát ano. Jednou jsem, ještì jako neohrabané batole, vlezl na takovou speciální kozu na øezání døeva, padl nìjak neš»astnì na ¾eleznou hranu od starého vìdra, kterému se øíkalo hezky èesky kýbl. No a ta hrana mì na temeni lehce skalpovala. ®ádný lékaø nebyl v okruhu desítek kilometrù a tak byla samozøejmá léèba domácí. Co jsem tak potom zaslechl, sousedka nabídla jakýsi odvar moøské cibule. Tím mi ránu omyli, maminka kù¾i pøiplácla zpìt a èasem se vše zahojilo, zùstalo pár jizvièek. Mo¾ná svìt pøišel o génia, to netuším. Druhý úraz u¾ si dost pamatuji. Jako kluci jsme bì¾nì chodili i bìhali bosí. Nevìøícnì si vzpomínám, ¾e jsem dokázal chodit bosou nohou po strništi. Chtìlo to zvláštní techniku. No a jednou ten rozbìhaný klouèek nìkde došlápl patou na ostrý kámen. Vzniklo nìco, èemu se tady øíkalo náraz, já bych to dneska nazval pìknì podebranou pastou. Asi po týdnu pata uzrála, já u¾ nemohl chodit, našlapoval jenom na špièku a bylo rozhodnuto o operaci. Strýc z druhého konce vesnice pøišel jako ranhojiè, táta mì dr¾el, v ohýnku se na¾havila jakási silnìjší jehla a strýc odbornì a skoro bezbolestnì podebranou patu propíchl. Peèlivì vymaèkal hnis, to trochu zabolelo, ale ¾ádná tragedie. Potom maminka patu vyèistila, ovázala, pár dnù jsem nenašlapoval na celou nohu a byl jsem vyléèený.


Bì¾ná nachlazení se léèila èajem zvaným lipové téé, který se vaøíval z nasbíraných a usušených lipových kvìtù. Nìjaké drobné nemoci urèitì byly, ale utkvìly mi z té doby vzpomínky spíše na zvýšenou láskyplnou péèi rodièù i bráchù. Hlavnì ovšem k nemocem patøila zvýšená péèe maminèina a zejména pøísun pochoutek, které by dnešní dìti mo¾ná nevzaly do úst. Já pamatuji, jak jsem miloval polévku, které se øíkalo sklenìnka a kdy¾ nìkdy zbyla nìjaká pou»ová hnìtynka, to byla lahùdka opravdu výjimeèná. Dìtské nemoci jsou vzpomínky pøevá¾nì pøíjemné. Jsou spojeny s jistotou, tolik potøebnou pro dìtský svìt.

Josef Hejna

 

Další èlánky autora:
Pøíbìh lásky a cti - 1
Pøíbìh lásky a cti - 2
Pøíbìh lásky a cti - 3
Konopiš»ský pøíbìh lásky a cti - 4
Okénko do filmové produkce
Pøíbìh lásky a cti - 5
Venca - Dlouhá puška
Rekvizitáøi
®ivé vysílání
Osamìlý furiant
Chaloupka pod doškama