Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Oto,
zítra Jaroslav.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

 O síle zvyku, terakotové armádì a mìsíèním svitu


Pøílivy a odlivy jsou tím nejpravidelnìjším a nejpøirozenìjším zvykem moøe. Tento zvyk je pro samotné moøe tak pøíjemný, ¾e u¾ nemusí vlastnì vynakládat ¾ádné úsilí, aby ho konal. Kdy¾ si zavazuji tkanièky, neuvìdomuji si u¾ ani, ¾e si zavazuji tkanièky.

 

 

Zvyk je název pro èinnost libou, pánu bohu milou a zøejmì i správnou. Èinnosti pánu bohu a hlavnì sobì nelibé nazýváme zlozvykem. Takto bychom mohli nazývat i jiné nelibé èinnosti. Napøíklad zkomolování (nenávist), zlopráce (nièení), zlospaní (nespavost). Ne, to nejde! Nebere to ani poèítaè a slova mi opravuje na jiné. Ještì¾e jde aspoò zlosyn, zloøeèený, zlomený. Ne, zlomený je nìco jiného. Ale tøeba - zloøeèený, zlomený zlosyn mívá zlozvyk být obèas hodný. Hrozný zlozvyk pro zlosyna. By» zlomeného. Mám zvyk èi zlozvyk plácat nesmysly do poèítaèe. Øíkám jim bleptánky, nebo» je to vlastnì takové blelblelbleptání a lepím je soustøednì na monitor a neèiní mi to ¾ádné problémy. Nic nového svìtu neøeknu, nebo» ten je pøece tak starý, ¾e u¾ všechno slyšel. Je zvyklý slyšet i horší vìci, ne¾ slýchává ode mne, a pøesto nekoná. Proè by mìl konat zrovna teï, kdy¾ zaslechne mì! Krásný zvyk svìta netrestat a být nezúèastnìný. Staèí síla vyplývající z nesouhlasu davu, nesluèitelnosti èinù s literou zákonù, zvykù a zlozvykù, je¾ se z nìjakého dùvodu nesešly s obecností.

 

 


Mùj bývalý a o hodnì mladší kolega je v Nachodce. Je to vlastnì kousek od Náchoda, bereme-li to buï v jednotce svìtelných rokù nebo z hlediska slovního základu. David je neskuteèný dobrodruh a já ho obdivuji a nepokrytì a veøejnì mu závidím. To, o èem já jen teoreticky sním nebo si nesmìle pøedstavuji, on koná s absolutní pøirozeností. V tomto smìru je krajnì neústupný, a proto ho i ty nejvìrnìjší a nejlepší ¾ivotní pøítelkynì opouští, nebo» ve svých vícetøícátinách cítí u¾ touhu po miminku, a jejich priority se od jinak perfektního Davida postupnì vzdalují. Toto mu zjevnì nezávidím, aèkoliv bych mohl, proto¾e se to nìkterým mým vrstevníkùm s tìmi miminky daøí. David sám je to, èemu se øíká osobnost, by» tak na první pohled ani trochu nevypadá. Kladu si èasto nezodpovìditelnou otázku, zda se èlovìk osobností rodí, èi se jí stává. Davidovi jako malinkatému mrnìti maminka zachránila ¾ivot tím, ¾e ho jeho vlastnímu opilému a násilnickému otci (no, otci-zjevnì jen biologickému) vyrvala z rukou, kdy¾ ji chtìl znièit tím, ¾e malého Davida vyhodí v osmém patøe z okna. Tì¾ko právnì prokazatelný úmysl vedl k tomu, ¾e David od té doby vyrùstal jen s matkou. To mo¾ná vedlo k jeho urèité celo¾ivotní rozechvìlosti, která ho tak trochu nutí prchat a tím poznávat vìtší prostor, ne¾ se daøí nám ostatním. Je odhodlán si ¾ít svým ¾ivotem a nenechat u¾ nikdy ubli¾ovat ¾enám. Z tohoto dùvodu byl u¾ od dìtských let párkrát zmlácený, ale nikdy vlastnì pora¾ený. Jestli¾e se tedy David nenarodil jako osobnost, tak se jí záhy stal. Nevyèuhuje z nìj ta osobnost z ka¾dého mo¾ného údu, jak se nìkterým mu¾ùm dìje. Spíš se u nìj do široka rozprostírá.


David nedávno pracoval v Èínì. Aè tam jel pracovat ve zcela urèité profesi (vlastnì v té mé), nastalá situace tomu chtìla, ¾e zaèal pracovat spíš jako tlumoèník a zprostøedkovatel. Aè nevypadá ani zdaleka jako Èíòan, všichni Èíòané se na nìj zaèali obracet v pracovních i nepracovních zále¾itostech a jeho èínská popularita rostla. Nebylo u¾ více firmou urèených hierarchicky oddìlených vedoucích, ale jediný neodstupòovaný David. Byla-li to síla osobnosti, neèekané jazykové nadání èi milý úsmìv, tak to opravdu nikdo neví. Dostal následnì mnoho pozvánek do èínských rodin. Jednu z nich následujícího roku vyu¾il a se svou momentální dívkou dávnou Øíši støedu navštívil. Vidìl Velkou èínskou zeï, vidìl èínské terakotové vojáky a mnoho dalších èínských vìcí a velevìcí. Ale on pøi tom a tam v té obrovské a staronové Èínì hlavnì vidìl lidi. A ¾e jich v Èínì nìco je!


Mimochodem, víte ¾e ani dva terakotoví vojáci nejsou stejní? Všichni do jednoho jsou originály, tím pádem všichni musí být osobnostmi. A všichni jsou pøipraveni polo¾it svùj hlinìný ¾ivot za svého boha - císaøe. Èekají jen na to, a¾ jim jejich Bùh a císaø vdechne dar ¾ivota. My máme pøece také blanické rytíøe. A taky Golema a svatého Václava a Honzu ®elezného a…
Jsme jen malý národ a máme asi i malé dìjiny. Pøesto mám nìkdy dojem, ¾e si myslíme, ¾e jsme pány svìta. Tedy ne jenom my. Myslíme si, ¾e ten náš èeský, evropský a bílý ¾ivot je jedinì správný a nutíme ho veleúspìšnì celému svìtu. Jen vyrobit a hlavnì prodat více aut, více mobilù, více energie, více miss, více telenovel. A ještì se pøi tom vztekáme, ¾e ti zlí a hloupí muslimové, Èíòané a tøeba i indiáni nám láskyplnì a s nadšením netleskají za náš ¾ivotní styl, názory, umìní a myšlení. A ten pøítel a nenapravitelný a nezaøaditelný David? Ten chce vidìt v Èíòanovi Èíòana a ne potencionálního a trochu pøihlouplého zákazníka. Ka¾dého èlovìka zvláš», jako osobnost, jako originál.


Náš starý bílý, evropský, pøedemokratizovaný svìt mizí. U¾ se vyrábí hlavnì proto, aby jedni lidé neumírali hlady, zatímco druzí by se koupali v šampaòském. Musí se všichni lidé pøesvìdèit, ¾e zrovna tenhle nový mobil musí mít, tohle extra super auto, tuhle super slu¾bu. Jen vlastnit více vìcí, více lidí, více zá¾itkù. Drak zaèal po¾írat svùj ocas a kruh se uzavírá. Více lidí více vyrábí, víc se spotøebuje, a tak se víc vyrábí a je víc lidí a… Stává se to nutností i u tìch lidí, kteøí o tom nikdy nepøemýšleli a nikdy to nechtìli. Koukali si doposud jen tak na mìsíc, pìstovali rý¾i, milovali se a nebo jezdili po prérii jen tak na koni. Lovili bizony, jen kdy¾ mìli hlad a vyprávìli si s vìtrem, kdy¾ si mìli zrovna chu» vyprávìt s vìtrem. Dnes jsme je díky médiím pøesvìdèili, ¾e není nad to se prohánìt autem po vyasfaltovaných mìstech, ale tøeba i rý¾ových polích a deštných pralesích. Lovit bizony jen tak pro radost a z rozmaru je pøece mo¾né a tím i správné. I kdy¾ nemáme hlad. A vìtrem je lépe vyrábìt elektøinu a ne si s nim jen hloupì povídat èi zpívat. Pøes ten rachot vìtrných elektráren se s ním u¾ stejnì nedá ani mluvit. Jen a» všichni všechno vyrábí a všeho je moc. Èím bude všeho více, tím více bude lépe. Senzaènì neodolatelná cena pro senzaènì zbyteèné vìcí.

 


Pøíliv a odliv je nejkrásnìjším zvykem moøe.A je pro moøe tak pøíjemný i proto, ¾e na nì nemusí vynakládat skoro ¾ádné úsilí. Mìsíc svítí odra¾eným svìtlem Slunce. Kdysi dávno svými slapovými silami pravdìpodobnì poèal ¾ivot na této planetì. Jeho svit není jeho svitem, a tak se chlubí cizím peøím. To Slunce mu darovalo záø. Mnì Slunce vlastnì darovalo všechno. Nám. Daruje nám i náš osobní a nezamìnitelný stín. Taky teplo a svìtlo je od Slunce. Je to jeho milá vlastnost, na kterou nemusíme my lidé vynakládat takøka ¾ádné úsilí. Takøka. Pomalu nám stárne to naše Slunce. Vyhasíná, slábne. Jednou skonèí jako bílý trpaslík. Ještì se naposledy poøádnì nadechne a pak… Ale to u¾ bude celá Zemì plná malých certifikovaných,unifikovaných, sériovì namno¾ených lidských trpaslíkù, kteøí budou vyrábìt vìci pro vìci, spotøebujíc všechno, vèetnì sebe. Nebo je to jen mùj zlý a zlomyslný sen?


Jiøí Suchánek

 

 

Další èlánky autora