Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Alexej,
zítra Kvìtoslav.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

 

Setkání ve Vesuvu

 

Sluneèní paprsek mì zašimral na víèku. Jedním okem jsem mrkla na hodiny. Je 5 hodin a já si musím vzít ranní dávku léku. Rozmrzele jsem vstala, zapila malé kulaté „skoronic“ a vrátila se do pelíšku s pocitem, ¾e dùchodce se má fajn , kdy¾ mù¾e spát do kolika je mu libo.
Zavrtala jsem hlavu do polštáøe a chystala jsem se usnout. Poèkat, dnes je 23. kvìtna a to jedu do Prahy na sraz seniorù. V tu chvíli bylo po spánku. Pøevalovala jsem se v posteli a hlavou se mi honily rùzné pøedstavy. Pár lidí znám z chatu a z mailù, ale jsou na mne zvìdaví ti, které neznám? A o èem to vlastnì bude? Co si budeme povídat? Jen né o nemocech ! A jak se poznáme? A jací budou? Nebude se Pepulka (mùj man¾el) nudit mezi samými ¾enami? Pak jsem si sama odpovìdìla. Nebude – bude tam Ivo „neprduch“, kterého u¾ zná z Lysé nad Labem, kde jsme se seznámili na vyhodnocení soutì¾e „Šikovné ruce seniorù 2009“. Právì Ivo mi doporuèil internetový èasopis a server SeniorTip, abych se pøišla virtuálnì mezi èleny podívat. Tak jsem také uèinila a obèas se zúèastnila „pokecu“, obèas si s nìkým vymìòuji e-maily, prezentace, obrázky a je to moc pøíjemné.


Jedna ze seniorek wiki – Libuška zorganizovala setkání èlenù v Praze v pizerii Vesuv.
Právì dnes je ten den, kdy se setkání koná.


Asi jsem na chvíli usnula, ale opìt koukám na hodiny a displej na mne mrká, ¾e u¾ je sedm hodin. Vstanu, jdu postavit vodu na kafe a jemnì vzbudím man¾ela.


Posnídáme, Pepulka obstará naši malou „hav컓 a pøed desátou u¾ jdeme na blízké nádra¾í. Vlak pøijel vèas. Vystoupili jsme na Masaryèce, pøed nádra¾ím jsme nasedli do tramvaje èíslo 24 a jeli do Karlína. Man¾el mi øíká „Ty víš, kde ta pizzerie je?“ Jsem chytrá jak encyklopedie a øíkám „jasnì – dívala jsem se na mapu“ . Jenom pro ty, kteøí mì neznají podotýkám: jsem absolutní antitalent, který v mapách vše poplete a zásadnì se orientuje zrovna a v¾dy opaènì. Vystoupili jsme z tramvaje a já se hrnula smìrem k Palmovce. Na štìstí ze stejné tramvaje vystoupil také Ivo a nasmìroval nás na správnou stranu. Po pár krocích jsme pøišli do pizzerie Vesuv, kde v celé resturaci sedìlo nìkolik dam v ¾ivém hovoru.


Sešli jsme do suterénu a tam nikde nikdo. Všechny dveøe zavøené jen na WC jsme mohli.
Ivo povídá“ Tak tady to asi nebude, jdeme zase nahoru“. V duchu jsem si øíkala, to je divné … Sraz byl v 11 hodin, je skoro pùl dvanácté , toto pìknì zaèíná. U¾ jsem si pøedstavovala, ¾e pojedeme zklamaní domù.


Vystoupali jsme z podzemí, znovu se rozhlédli po restauraci , sedící dámy v rohu sálu zpozornìly a usmìvavì nás lákaly ke stolu. Jedna z nich, u¾ nevím která, povídá: „jestli jdete na sraz SeniorTipu, tak to jste tady dobøe“.


V duchu jsem zajásala. „Hurá , je to dobrý, pøeci jen nìkdo dorazil.“ Všichni jsme se navzájem pøedstavili a dnes u¾ vím, ¾e to byla Danuška - Danuna, Vendulka, Zdenka-Jelenka a Vìrka. Povídali jsme si o všem mo¾ném. Postupnì zaèalo obsazování ¾idlí u našeho stolu, jak pøicházeli další senioøi.


Pøišla Jitka -Judy s Jiøím Duchoslavem, Olinka- Kotaèka, další Jitka (Pokorná), Janinka Vesuvanka, wiki Libuška, která celý sraz zorganizovala a ještì její kamarádka.


Byla jsem mile potìšena a také trochu zahanbena. Zaèalo to pøedáváním uvítacích balíèkù, které vlastnoruènì vyrobila Danuška. V balíèku bylo ukryto nìkolik pokladù: pamìtní plaketa k setkání, kratièké povídání, háèek ke štìstí a èíslo do tomboly, kterou opìt pøipravila Danuška z vlastních zdrojù a domácích zásob (jak sama pravila „šuplíkùm se odlehèilo“) , ale ceny z tomboly pøišly na øadu a¾ pøi odchodu, aby napìtí vzrùstalo – v¾dy» hlavní cena byl digi fo»ák ! Já tady líèím jen dárky od Danušky a to je nespravedlivé. Olinka nás podarovala svými vlastnopoèítaèovì vytvoøenými obrázky, Zdenièka a Lia ( Lia se nemohla zúèastnit) nás podarovaly pøívìsky na klíèe s nápisem SeniorTip a podpisy obou seniorek. Teï se musím omluvit : a¾ doma jsem zjistila, ¾e pøívìsky mám tøi a my jsme dva. Dámy a pánové komu jsem pøívìsek omylem zcizila, a» se u mne pøihlásí. Dìkuji a pokraèuji v líèení krásného setkání. U darù nekonèím – Jitka nás ka¾dého podarovala malinkým talismánkem (já jsem si vybrala myšku, kterou si pøilepím vedle tiskárny nad myší k PC), Janinka Vesuvanka nám darovala její vlastní tvorbu - vlastnoruènì malované obrázky. Ještì s dárky nekonèím. Fotograf Jirka mìl s sebou silnou slo¾ku nádherných pøírodních zábìrù ve formátu A4 a ka¾dý si mohl vybrat co se mu líbilo. No, a teï mi prozraïte, proè jste mnì nikdo neupozornil, jak to na setkání chodí. Pøipadala jsem si jak blbec, který jen bere a sám nic nedá. Slibuji, ¾e na pøíštím setkání se polepším.


Naše setkání nebylo jen o dáreèkách. Hodnì jsme povídali o všem mo¾ném a nebylo to prázdné plkání. Jsem moc ráda, ¾e jsem poznala tolik milých, vstøícných lidí, od kterých se mohu lesos pøiuèit a doufám, ¾e i moje znalosti mohu nìkomu pøedat.
Jediné co trošièku rušilo atmosféru nádherného setkání, byla obsluha. Na jídlo jsme èekali dost dlouho, èíšník nebyl moc ochotný a mìla jsem dojem, ¾e ho obtì¾ujeme.
No, èíšníka vem‘ èert, já mám z celého setkání nezapomenutelný zá¾itek a moc dìkuji Libušce za organizaci a všem, které jsem poznala, a které si dovolím nazvat pøáteli.
Domù jsme dojeli plní dojmù a veèer se nám krásnì usínalo s myšlenkou na nové pøátele.

 

Na další setkání kdekoliv v republice se tìší Janina a Josef Svobodovi. 


Tak toto je pamìtní medaile

 

...to pro ty, kdo by to snad na první pohled nepoznali. Jako správná pamìtní mince má samozøejmì i rubovou stranu a mù¾ete hádat, co na ní asi tak je - SENIORTIP.


A co vlastnì má stále pøipomínat – pøece letošní setkání seniorù v Praze. Také jsem se zúèastnila a pokusím se podìlit se s vámi o dojmy a zá¾itky. Ji¾ potøetí se sraz konal 23. 5. 2009 v ll hodin v Kavárnì Pod Vesuvem v Praze Karlínì. Úderem 11 hodiny jsem se tedy dostavila pøed kavárnu, nejen proto, ¾e pøesnost je vlastnost králù, ale proto¾e jsem se na setkání opravdu tìšila. Pøed dosud zavøenou kavárnou byla menší postavièka a bylo patrné, ¾e i ona na nìco èeká. Oslovila jsem ji, a kdy¾ sundala opalovací brýle, poznala jsem Jelenu – virtuální kamarádku, kterou znám ji¾ z minulého srazu. Pak se nesmìle pøiblí¾ila další, Vendulka, naše nejlepší malíøka z kursu Malování. To u¾ jsme ale spoleènì zamíøily dovnitø a usadily se u rezervovaného stolu. Kavárna je celkem pìkná, uprostøed barový pult a kolem dokola pùlkruhové místnosti døevìné stolky se ¾idlemi. Hodnì oken, tak¾e v podstatì ka¾dý návštìvník mù¾e sledovat i dìní na ulici. Na stìnách pìkné obrázky a jejich charakteristický styl okam¾itì napoví, proè se vlastnì setkání koná zde. Dýmající Vesuv, další obrázky kopcù a kopeèkù, pìkná krajina – to vše dílo další naší virtuální kamarádky Jany Vesuvanky. Vesuvanky proto, ¾e její láskou je právì Vesuv, o kterém dovede nejen napínavì vyprávìt, ale dovede ho zachytit malbou a dokonce i poesií.


Usedáme u kávy a u¾ je o èem hovoøit, kdo odkud pøijel, o Seniortipu, hlavnì o kurzu malování. A ji¾ pøichází další – VìraK.Hned se pøidává do hovoru, jakobychom se znaly odjak¾iva. Stále je to však jen dámská jízda – ¾e by se pánové mezi nás báli? Ne ne, pøichází Janina s man¾elem a pak nìjaký hlouèek, ten ale zamíøí pøímo do suterénu, ve kterém se loòský sraz konal. Škoda, pánové si mohli ušetøit cestu po toèitých schodech dolù a zpìt. Dole samozøejmì pochopí, ¾e sraz se koná nahoøe a tentokrát, ji¾ správnì, zamíøí k nám. Pøedstavuje se Rubens, Ivošek a pak Jitka, ta se ale nemusí pøedstavovat, je pravidelná návštìvnice tohoto srazu. A ji¾ je veselo, objeví se i nìjaké to pivko, víneèko, to aby hovor lépe plynul. Pøicházejí další, Janièka Vesuvanka, ta samozøejmì nechybí, další Jitka – ta z Prahy, a po dlouhém strastiplném bloudìní i WIKI, dobrá duše tohoto srazu. I Olga Kotaèka ji¾ je mezi námi. Lia bohu¾el letos chybí a tak Jelena alespoò vyøizuje pozdrav.


Rozbalují se první dáreèky, obrázky od Vendulky s vlastnoruèním vìnováním, klíèenka od Jeleny s Liou také s vìnováním, tentokrát vyrytým, Jitka z Prahy daruje náhradní „ myšku „ to pro pøípad, kdyby se nìkomu ta jeho poèítaèová ztratila. Rubens pøedkládá své nádherné fotky, domnívám se, ¾e k nahlédnutí a bohu¾el, a¾ po srazu se dovídám, ¾e nám je i chtìl vìnovat. Škoda, tøeba ten nádherný prùøez paøezu by opravdu stál za zarámování…. Snad napøesrok. Olga Kotaèka to bere prakticky, rozdává krásné bloky s propisovaèkou, myslí opravdu na všechno, u¾ si máme kam zapsat všechny emailové adresy úèastníkù. Tedy, ne ¾e bych nìkoho podezøívala, ¾e by je mohl zapomenout … kdepak. Janièka Vesuvanka pøinesla, jak jinak, své nádherné obrázky a tak si ka¾dý mohl vybrat podle svého gusta. I já pøinesla svou trošku do mlýna a nebudete tomu vìøit, pøíprava dárkù mi zabrala celý týden. Pøesnì podle hesla – na dárku je nejhezèí to, ¾e ho máte komu dát. Celý týden jsem vymýšlela a pøipravovala. A výsledek – uvítací balíèek, v nìm pamìtní medaile, moje zdravice a pro ka¾dého háèek na štìstí, v rozevírací kní¾ce s mašlièkou – to proto, aby se náhodou nìkdo pøi lovení štìstí nezranil. No uznejte, kdy¾ chci štìstí ulovit, tak to u¾ musím mít poøádný rybáøský háèek!!! No a pak tombola, ka¾dý si podle èísla ulovil svùj dárek. A vìøte, ¾e si moje šuplata doma oddychla….. nevím, èím to je, ale je v nich nìjak víc místa.
Zkrátka, co dodat více, nálada skvìlá, pohoda, smích, k tomu dobrý obìd, piveèko, myslím, ¾e se opravdu sraz vydaøil. A tak nezbývá jen si popøát, abychom se opìt za rok sešli ve stejné pohodì. A pro ty, kteøí se nezúèastnili, tak aby jim to náhodou nebylo líto, posílám háèek na štìstí alespoò na obrázku, aby si kousek toho štìstíèka také mohli ulovit.


Zdraví a na další setkání za rok se tìší Dana Maršíková Danuna


Posezení na Vesuvu


Zdá se, ¾e setkání ètenáøù a diskutérù Seniortipu musí svolávat ¾ena. Jinak si neumím vysvìtlit, ¾e kdy¾ jsem se pokoušel je svolat já èi Mirek, ani jeden z nás neuspìl. Zato ostravská Wiki slavila u¾ podruhé úspìch a v pra¾ské pizzerii Vesuv se sešlo 13 lidièek, z nich¾ nìkteøí dojeli a¾ pìknì zdaleka.


U¾ pøi výstupu z tramvaje jsem se setkal se svou mìsíc starou známostí, vítìzkou soutì¾e Šikovné ruce našich seniorù v Lysé n.l. Janinou. Ta Seniortip do té doby neznala a dnes patøí mezi autorky, ètenáøky i chataøe. Hrstku dochvilných jsme zprvu ani nepostøehli, sedìly v koutì, èekajíce, ¾e budou nalezeny. To se zakrátko i stalo a zaèalo vzájemné pøedstavování. Ne v¾dy vyslovení jména znamenalo okam¾itou odezvu, vrozený stud bránil do¾adovat se bli¾šího vysvìtlení. S pøíchodem dalších úèastníkù se ceremoniál pøedstavování opakoval, a tak jsme se pøece jen dopracovali k urèitým výsledkùm. I tak se ukázalo ještì pøi louèení, ¾e ta prezentace nebyla zcela úspìšná. Pøíštì by asi bylo vhodné ka¾dého úèastníka oznaèit visaèkou s pøezdívkou, místem bydlištì, eventuálnì i skuteèným jménem.


Pak se povídalo a na paškál pøišlo vše, co seniory a seniorky mù¾e zajímat. Vaøení, nemoci, poèítaè, známosti, dovolené, láznì, èlánky, powerpointové prezentace atd. Zakrátko by nikdo nepoznal, ¾e se lidé kolem stolu mnohdy vidí poprvé. Pokud jde o mne, polovinu úèastnic jsem znal, polovinu ne. Rád jsem pokecal s Judy o nastávajícím školním roce v Univerzitì tøetího vìku, podìlil se s VìrouK o zahrádkáøské starosti, s Kotaèkou jsme probrali námìty na cestování, s Wiki turistiku a její bolístky atp.


Kdy¾ se pro nìkteré úèastnice nachýlil èas k odchodu, zaèalo rozdávání pøátelských pozorností. JanaVesuvanka, pod jejími¾ obrázky jsme trávili pøíjemné chvíle pøátelské konverzace, pøinesla své drobné kresbièky a ka¾dý si mohl vybrat takovou, jaká se mu líbila, i s podpisem autorky. Do krou¾kového bloèku s kulièkovým perem od Olinky si ka¾dý mohl zapsat jméno a adresu nové pøítelkynì, Dana vlastnoruènì pøipravila pro ka¾dého uvítací balíèek s drobnostmi jako napø. rybáøský háèek na štìstí, upomínkový tisk a dokonce i dìtský digifo»áèek, o nìj¾ se mìlo losovat. Nikdo si patøièné èíslo nevytáhl, a tak si jej nakonec odnesla Olinka pro vnouèe. Vendula vìnovala okolosedícím svou vlastní grafiku, kvìty ze seniortipového Malování. Mezi dáreèky bylo mo¾no získat i umìleckou fotku, nebo té¾ pøívìsek v parádní krabièce od Jeleny. Tento seznam drobných pozorností není urèitì úplný, ono však nejde o poèet èi hodnotu tìchto vìcièek, ale o to, jakou radost svým novým dr¾itelùm pøinesly.


Samozøejmì k pøíjemnému posezení patøí i dobré jídlo a pití. Ka¾dý si dal na co mìl chu», pro Judy, která doma musí vaøit dietu, to bylo napø. obalované kuøátko vítaným zpestøením. Plzeòská dvanáctka chutnala nejen tøem pøítomným pánùm, ale i nìkterým dámám. Já si dal neobvyklou kombinaci kuøecího plátku s broskvièkou a sýrem, hranolky a tatarkou. Nebyl jsem jediný, kdo nelitoval.


Fo»ák jsem nechal doma. Správnì jsem tušil, ¾e s tím mým starým, dvoumegapixelovým, díru do svìta neudìlám. ®e jsem mìl pravdu, mù¾ete se sami pøesvìdèit.


Ivo Antušek

 

Foto ze setkání:

Rubens

Sraz seniorù-Praha 23.5.2009

Sešli jsme se u Vesuvu