Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Patricie,
ztra Radomr.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Hodina jízdy v autoškole
(Ped 20 lety)
 
Svítá. Je obyejný zimní den. Teplomr ukazuje pár stup pod bodem mrazu, fouká studený vítr a na silnicích jsou místy zmrazky. Auto je pokryto silnou vrstvou jinovatky.
Pichází první ák. Je mu asi 35 let, pracuje jako pedák v továrn. Na zkoušce neuspl z jízdy, a mn ho pidlili, abych ho douil.
Zaali jsme radji od zaátku: drení volantu, rozjídní, azení rychlostních stup, odboování, otáení a couvání. Dnes je na ad jízda mstem. V pedchozích hodinách vdy trpliv vyslechl výklad a pak se pokoušel s vtším i menším úspchem správn provádt nacviovaný úkon. Po mnohém opakování se nauil rozjídt i s runí brzdou, pestal si plést jedniku s trojkou a dvojku se tykou. Motor pi couvání u nevyje ve vysokých otákách a do kiovatek se pestal ítit s vyteštnýma oima a sešlápnutou spojkou.
"Vítám vás, pane Macku, tak jak jste se na dnešek vyspal?"
"Dobe, soudruhu uiteli."
"Take to dnes pjde bez problém?"
"Snad. Rád bych u ml ty zkoušky za sebou. Ped domem eká nová škodovka a ena se bojí jezdit."
"Vy se nebojíte?"
"No, tady v Praze ano, ale u nás venku to bude pohoda."
Otevírám auto a dávám panu Mackovi škrabku. Neví, co s ní, a tak mu ukazuji, jak oškrábat okna. Pouští se do práce velmi odpovdn, ale pomalu. Zatím vypluji výkaz a pak se jdu podívat, jak se dílo daí. Neškrábe vodorovn, jak jsem  mu ukázal, ale svisle, ne v ostrém, ale v tupém úhlu. Zaínám tušit, e si to dnes asi uiji. Mlím však, abych ho nevyvedl z míry ješt dív, ne usedne za volant. Spolen jsme prohlédli vz, peerpali benzín do karburátoru. Mj první dnešní ák usedá do vozu a sápe se po klíku.
"Pokejte pece, co musíme udlat nejdíve?"
Pohlédl mi do oí, ukl se do ela a spustil tirádu na svoji zapomntlivost.
"Nojo, musím si upravit sedadlo, zrcátko a pipoutat se."
Kývám hlavou. Sedadlo si upravil, pipoutal se, ale namísto seízení zrcátka vysunuje hlavu, aby vidl  zadní okénko. Opravuji ho, zrovna jako minule, a ekám, co bude dál. Opt sahá po klíku.
"Co ješt?" ptám se u strun.
"No nastartovat, podívat se do zrcátka a jet!" odpovídá u trochu podrádn. Nechci ho ješt znervóznit, a proto ho upozoruji, aby vyadil a startoval se sešlápnutou spojkou.
Správn vykal mezi jednotlivými pokusy. Konen motor naskoil, zaazuje jedniku a otáí se, aby se podíval, zda nco nejede.
"Myslíte, e se vám podaí vyjet?" ptám se. Zarazí se a po chvíli uvaování íká:
"Máme vpedu málo místa, e?"
"No vidíte, e jste na to pišel. Škoda, e jsem se musel zeptat."
"Dobe, já nejdíve couvnu," rozhoduje se u sám.
Zaadil zpáteku, nastavil rozjezdový plyn a zaal uvolovat spojku.
"Takhle to nepjde, pane. Ješt nco musíte udlat!"
Nechápav na mne civí a neví si rady. Vysvtluji mu: "Místa je tu málo, musíte natoit volant k chodníku, aby vám pi couvání pedek vyjel do vozovky. A koukat se musíte dozadu, abyste nenarazil."
Motor bruí, pan Macek je otoen, noha na spojce se pomalu zvedá a odspodu. Auto se nehýbe a já tuším, e mu asi brzy dojde trplivost a odskoí z pedálu. Nenápadn pišlapuji svj pedál a ekám. Spojka se dostává do zábru a auto se zaíná hýbat. Vtom za vz vstupuje starší paní a chystá se pejít ulici. Rychle pišlapuji oba uitelské pedály. Pan Macek se otáí, kouká se na nohy a diví se, kam se mu ztratil pedál. Motor stále vrí v otákách. Pro áka chodkyn jakoby neexistovala.
"To musíte reagovat na vzniklou situaci, milý pane. Vdy ta paní mohla pijít o nohy!"
Kousek jsme pece jen popojeli, dávám pokyn k peazení na jedniku a vyjídíme. Deset metr, dvacet, ticet - a dvojka nikde.
"Peate na dvojku!"
ák sešlápne spojku, nepustí plyn zakvedlá adicí pákou a adí tyku. Auto poskakuje. Pan Macek si ihned uvdomil píinu, adí dvojku. To u ale auto stojí, ák uvoluje spojku a motor zhasíná. Nestojíme sice u kraje, ale vozovka je dost široká a navíc nikdo nejede. ádné nebezpeí nehrozí.
"Pro to zhaslo?" ptám se. Chvíle ticha.
"Asi jsem dal málo plynu, ne?" navrhuje pan Macek a znovu startuje motor. Na obzoru za námi se vynoila ada aut, která vyjela na zelenou. Musíme vozovku uvolnit, a tak strun konstatuji:
"Ne jste peadil, auto se vám zastavilo. A rozjídt se musíme na jedniku. Tak, šup tam s ní!"
Rozjídíme se. Pipravuje se zaadit dvojku, kdy na semaforu ped námi naskakuje lutá. Dívám se mu do tváe, abych si ovil, e zmnu zaregistroval. Hledí sice ped sebe, ale nevnímá, protoe se viditeln soustedil na správné zaazení dvojky. Nezbývá, ne abych vozidlo zastavil sám. V tu chvíli jakoby se probudil"
"Nojo, ervená. Ale já bych zastavil, soudruhu, to jste nemusel!"
Stojíme tém na stopáe. Neíkám nic, myslím si svoje. ák zatím vyadil, ale dál nic.
"Pipravte si jedniku", radím mu.
ervená se lutou, rozjídíme se.
"Jsme pomalí, peate se do pravého pruhu," dávám pokyn, kdy jsem se pedem pesvdil, e je pruh volný. Dívám se áka, abych se ujistil, e i on se podívá do zrcátka. Nedokal jsem se. Pan Macek dal znamení, nepodíval se a u se hrne doprava.
"Podíval jste se do zrcátka?"
"Ne, zapomnl jsem," piznává provinile a rychle vrací volant a dívá se do zrcátka. Vidí, e je volno a tak se znovu chystá pejet.
V tu chvíli došla idii za námi trplivost. Zejm si pomyslil, e jsme blika zapomnli, dal znamení a ihned akceleruje vpravo. Strhávám volant zpt do pímého smru.
"Vdy tam bylo volno," diví se pan Macek
"Bylo, ale u není," odpovídám lakonicky. "U zase je," a pomáhám mu pesunout volant doprava.
Jízda chvíli pokrauje v klidu.
"Na píští kiovatce pojedeme doprava!" hlásím vas a zeteln.
Pan Macek kývl hlavou, jako e ví - a dal znamení doleva.
"To je pravá?" hlásím se drazn.
Kvapn pehazuje blika. Blííme se ke kiovatce, kde má odboit. Pro smr doprava pibývá další jízdní pruh, ale ák pokrauje v pruhu pro jízdu rovn. Za námi nikdo není, a tak vykávám, zda se probudí. Bílé šipky na asfaltu pece jen zabraly. Na hranici kiovatky otáí volantem doprava a pejídí a do protismru.
"Zajete ke kraji a zastavte!" vybízím ho.
Zastavil a hned se hlásí o slovo.
"Odpuste, já jsem si nevšiml, e tam pibyl ten pruh doprava!"
"Je zbytené se omlouvat. Co myslíte, e by vám na to ekl zkušební komisa?"
"No, vyhodil by m zase!"
Kývám souhlasn hlavou, ale pan Macek se jen tak nedá.
"To u nás by se mi to nestalo. V naší obci takovéhle kiovatky nemáme."
Nepokládám za vhodné vysvtlovat, e idiák se nevydává jen pro jeho obec a ptám se vcn:
"Tak co jste ml udlat ped kiovatkou?"
"Dát znamení, zaadit se, pibrzdit, peadit a zhodnotit situaci."
„Vidíte, nacviovali jsme to, šlo vám to, a te jste to stejn neudlal. Tak píšt nezapomete."
Pokrauje v jízd a  zastavujeme na nedalekém parkovišti.
"Zaparkujte mi, prosím, mezi tamta dv ervená auta. Vidíte to místo?"
Pikývl hlavou a pokouší se. Tady v klidu je vidt, e trénink ml smysl. Zacouval docela dobe.
"Fajn, to se vám povedlo. Zkuste to ješt z druhé strany!"
Zaadil a vytáí se ven tsn kolem sousedního auta. Sešlapuji pedály a zastavuji. Tázav na mne hledí.
"Vyate, zajistte vozidlo, vystupte a bte se podívat ven!"
Poslechl a provinile se vrací.
"Tak, co jste vidl?"
"No ješt kousek a nárazník by nám promákl zadní dvee. Ml jsem asi jet nejdíve rovn“.
Souhlasím. Rovná volant, vyjídí a couvá z opané strany. I tentokrát se docela strefil. Kontroluji as. Do konce vyuovací hodiny zbývá u jen pár minut, a tak se vydáváme na základnu. Volím jednoduchou trasu a vydávám daleko více pokyn, abych neztrácel as a nekomplikoval jízdu. I tak se ákovi podailo nkolik hrubých chyb: chtl projet na lutou a nezastavil na stopce.
Zastavujeme ped autoškolou.
"Pane Macku, pikoupené hodiny jste vyerpal a bylo to horší, ne minule. Co tomu íkáte?"
"Máte pravdu, dnes to njak nešlo. To jsou asi njaké skvrny na slunci, nebo co já vím. Ale ten idiák mít musím. eknu nkomu, aby se mnou jezdil!"
"To vám tedy nedoporuuji. Radji si u nás pikupte hodiny. Nechám na vás, kolik to bude. Ale na zkoušku vás zatím pustit nemohu, to jist chápete. Chcete-li však jezdit s jiným uitelem, já se zlobit nebudu!" dodávám.
Zakýval záporn hlavou, polkl naprázdno, pevzal prkazku, zašeptal pozdrav a odkvail.
Otevel jsem dvee, vystoupil jsem a protáhl se.
Práv jsem si vydlal 16 korun.
Ivo Antušek