Vincenc Brandl (1834-1901)
Pomìrnì krátká, ale populární ulice, odkud vyjí¾dìjí z centra Brna trolejbusy do Králova Pole, ®abovøesk a Komína, získala pøed léty název "Brandlova". Víte, po kom byla pojmenována?
Vincenc Brandl se narodil v roce 1834 na Starém Brnì. Tento významný kulturní èinitel a vìdec vystudoval starobrnìnské gymnázium a pak vídeòskou univerzitu. V mládí jej ovlivnily nìkteré tehdejší pøední osobnosti, zejména spisovatel František Matouš Klácel, èlen augustiniánského øádu na Starém Brnì. Jak Brandl pozdìji vzpomínal, imponovalo mu nejen to, jak Klácel dovedl formulovat problémy, ale i jak vhodnì a hojnì dovedl pou¾ít rùzné citáty klasikù. Vincenc Brandl byl autorem mnoha prací s literární, jazykovìdnou a historickou tematikou.Velmi oblíbená byla zejména jeho publikace "Kniha pro ka¾dého Moravana", která se ji¾ za autorova ¾ivota doèkala nìkolika vydání. Šlo o první èesky psanou moravskou vlastivìdu, je¾ probouzela dìjinné vìdomí Moravy. Brandlovým ¾ivotním pøesvìdèením bylo, ¾e zájem celku a jednotlivce je stejný.
Nemù¾eme se vymanit z doby, ve které ¾ijeme, a musíme na ni reagovat. Pro 19. století byl pøíznaèný rozvoj národního ¾ivota, který samozøejmì musel klást dùraz na dìjiny a v prvé øadì na vydávání pramenù (Brandl se soustøedil zejména na zveøejòování materiálù k dìjinám pøedbìlohorské Moravy). Tehdejší doba však také znamenala odklon od koncepèního zpracování dìjin (jak to bylo typické napøíklad pro Františka Palackého) a vìnovala se spíše drobnìjším historickým pracím.
Národnostní rozvoj ve druhé polovinì 19. století sebou nesl i rozmach spolkové èinnosti. Doslova obrovská byla Brandlova èinnost v rùzných spolcích, které nìkdy a¾ usilovnì udr¾oval pøi ¾ivotì. Byl vùdèí osobností Matice moravské a stal se známým pøispìvovatelem jejího èasopisu. V boji za historickou pravdu neváhal jít do sporu s kýmkoliv, dokonce i se svým uèitelem a o mnoho starším pøítelem - uznávaným novináøem a spisovatelem Aloisem Vojtìchem Šemberou.
V posledním desetiletí své ¾ivotní dráhy musel Vincenc Brandl vzdorovat nemoci, která mu navíc nedovolovala èíst. Nicménì a¾ na konci svého ¾ivota se vzdává vedení Moravského zemského archivu, ve kterém pùsobil od roku 1861, ale nadále si ponechává funkci pøedsedy Matice moravské.
Poslední období jeho ¾ivota je velmi rozporuplné. I kdy¾ dobový tisk nešetøil slovy chvály na jeho adresu, byl nazýván spíše mu¾em èinu, ne¾ vìdy. Bývá mu vytýkáno, ¾e ji¾ nenašel cestu k mladší generaci moravských historikù, kteøí jej, co se týèe odbornosti, lehce dohánìli. Vzniklou situaci øešil po svém a jejich studium v archivu jim všemo¾nì ztì¾oval.
Vincenc Brandl nicménì patøil k nejvýznamnìjším a nejznámìjším mu¾ùm na Moravì ve druhé polovinì 19. století a jeho spoleèenské postavení bývá srovnáváno s pozicí Františka Palackého v Èechách.
