Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Jaroslav,
zítra Vlastislav.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Básník sladkobolu


Být dobrým èlovìkem je víc, ne¾ být velkým.


Láska je bezedná propast, která¾ snad v pekle ústí, proto zachvívá se, kdo na jejím okraji se octnul - a pøec vrháme se do ní s šílenou radostí. J. Zeyer


Mo¾ná vám to pøijde podivné, mo¾ná i nelogické, ale kdy¾ jsem kdysi dost podrobnì studoval ¾ivot a dílo básníka Zeyera, pøekvapilo mne, ¾e tento nesporný kultivovaný vzdìlanec se kdysi vyuèil tesaøem, nedotáhl to ani k maturitì a také vysokoškolská studia navštìvoval výbìrovì, nesystematicky. Jinými slovy nedisponoval ¾ádným úøedním lejstrem o vzdìlání. S dnešními zkušenostmi si øíkám, jak se naše povrchní spoleènost toèí na papírech z rùzných podivných škol, ale nezajímá je skuteèná vzdìlanost, kvalita, hloubka zábìru.

Tenhle mladší vrstevník Nerudùv (nar.1841) se s tímto vùdèím duchem své generace v nìèem scházel, vìtšinou ovšem spíše lišil, rozcházel. Zeyer pocházel ze zajištìné rodiny obchodníka, pùvodnì mìl následovat otce ve firmì. I proto se vyuèil tesaøem. Po otcovì smrti mu ale láska matky a dìdictví zajistily bohatý o pohodlný ¾ivot, nezávislý na pøíjmech autorských. Hned na úvod ovšem také pøiznejme komplikovanou a¾ depresivní povahu autorovu. Jeho lidskou nevyrovnanost. Dnes u¾ se i literární historie snad shoduje na tom, ¾e hlavní pøíèinou asi byla básníkova homosexualita, mo¾ná bisexualita. Nechci tohle téma pøíliš rozvádìt, je ale faktem, ¾e v øadì jeho dìl je obdiv k mu¾skému tìlu víc ne¾ zjevný. A nezapomínejme, ¾e druhá polovina 19. století byla ¾ivnou pùdou pro malomìš»ácké pokrytectví. Jisto je, ¾e se nikdy neo¾enil a nemìl ¾ádný trvalý vztah se ¾enou. Asi proto i v soukromé korespondenci psal o svém strašlivém tajemství.
Do¾íval opuštìný ve Vodòanech (hezkou vzpomínku na tu dobu a jeho pøátelství s Braunerovou najdete v Ko¾íkovi), posmutnìlý zbytek ¾ivota pro¾il v sídlech svého pøítele a mecenáše, Josefa Hlávky. Nedo¾il se ani šedesátky, zmiòme ještì, ¾e byl jako první pohøben na vyšehradském Slavínì v roce 1901.


Básník je logicky øazen mezi novoromantiky. Sám romantismus je u¾ svou podstatou orientován na dálky, neznámo, ale také bouøi a vzdor. Na svou dobu procestoval velký kus svìta. Evropu prakticky celou, navštívil Afriku, inspiraci hledal i v Japonsku a Èínì, aè je snad osobnì nenavštívil. Byl mimoøádnì jazykovì vybavený, nauèil se anglicky, francouzsky, italsky, španìlsky, rusky a polsky. Údajnì si osvojil také základy sanskrtu a koptštiny. K tomu pøipoètìme ještì zájem o mystiku, legendy církevní, ale i historické, v nich¾ hledal inspiraci. Nezapomeòme ani nesystematické, ale hluboké ponory do filozofie, logiky, estetiky. Zeyer byl duch vskutku renesanèní, rozkroèený do nìkolika umìleckých i vìdních disciplin.


Není divu, ¾e Zeyerovo dílo zaujalo i hudebníky. Jeho nejúspìšnìjší drama Radùz a Mahulena inspirovalo Josefa Suka k mimoøádnì invenèní romantické hudbì, která neslou¾í u¾ dávno jenom jako doprovod ke høe. Janáèek si vybral jeho Šárku. Nevím, zda vyprávìt podrobnìji pøíbìh o velké lásce Radùze a Mahuleny. Lásce, která pøekoná i nástrahy zlé Runy. Potkáte tam øadu motivù, které potkáte i v jiných pohádkách. Tahle, inspirovaná slovenskými horami, je spojuje i krásným, bohatým jazykem. Nechci tady podrobnì rozvádìt celou tvorbu originálního básníka. Je bohatá, dnes u¾ málokdo pøeète celé jeho dílo. Román o vìrném pøátelství Amise a Amila, nebo Troje pamìti Víta Choráze. Já si rád obèas zalistuji v jeho obsáhlé básni Vyšehrad (Libuša, Zelený vítìz, Vlasta, Ctirad, Lumír), kterou mám rád mo¾ná i pro pou¾itý blankvers. Vyvrcholením Zeyerovy prozaické tvorby je Jan Maria Plojhar. Jeho nejvìtší román líèí osudy syna z bohaté mìš»anské rodiny, který je zmítán spoleèenskými rozpory, nedovede je pøekonat a nedovede se pøiklonit na tu ani na onu stranu. Tento znaènì autobiografický román je kritikou èeské spoleènosti a také trochu pøibli¾uje autorovu touhu po svìtì ušlechtilém a krásném. Nenacházel ho ovšem v normálním ¾ivotì, asi i proto se uchyloval do svìta pohádek, bájí a legend, v nìm¾ pravda a láska vítìzí nad l¾í a nenávistí. Z rozsáhlého básníkova díla zmíním ještì orientaènì Tøi legendy o krucifixu a zejména Dùm U tonoucí hvìzdy, vlastnì poslední autorùv opus, v nìm¾ u¾ rezonují ozvìny dekadence.


Pøiznám se pokornì, ¾e jsem chtìl k básníkovi pøistoupit jinak, invenènìji, s vìtším pochopením jeho krásného i zvláštního svìta. Víc pøiblí¾it mimoøádnì bohatý a kultivovaný jazyk, víc se vcítit do této krásné, zranìné duše. Nebylo mi dáno, bohu¾el, nenašel jsem správný klíè.


Co dodat závìrem
Pùl století bylo vyhrazeno velkému a køehkému duchu na vytvoøení díla a¾ pøekvapivì obsáhlého, romantického. Stál v¾dy trochu stranou dobových zápasù politických i umìleckých. Osamìlý snílek, s duší asi posti¾enou rozporem, v té dobì skoro neøešitelným. Svùj osamìlý boj øešil útìkem do nereálného, vysnìného svìta. Pøesto jeho hrdinové nešustí papírem, aè u¾ pøíliš nesouznìjí s dravostí dnešních ¾ivotních principù.

 

Ukázku zloby zlé Runy snad nemusím podrobnìji zasazovat. Její prokletí nakonec bylo pøekonáno láskou Radùze a Mahuleny.


Runa:
A» srdce tvoje všechna muka pozná a všechnu úzkost duše tvoje, Mahuleno! Ty ¾iješ v nìm, on v tobì? Nu¾, lásku vaši tedy proklínám! A» zapomene Radúz tebe, a» ani nezná tì, buï cizí mu, jak cizí jsi teï mnì! A» touhou zmíráš, ¾alem hyneš, a» strádáš tak, ¾e srdce tvoje, tì¾ké jako kámen , tu jedinou jen touhu bude znát, by ponoøilo se do tùnì nepanšti! A¾ ¾ivot tvùj a všechno myšlení se utrpením velkým zhroutí v neurèitou mdlobu, a» i v tom otupìní strašlivém ti zbude jedno pøece vìdomí: tvá bolest! ®al buï tvým dechem, ¾al tvým chlebem, ¾al tvým ¾ivlem jediným!

No a Vyšehrad je poøád krásné ètení:

Ty znáš háj lipový, kde slavíci
na Vyšehradì hnízdí opodál
zdí hradebních; hloh bíle kvetoucí,
ten zlatou písní zní po celou noc
v tom ptákùm nejmilejším útulku.
Tam nalezl jsem jednou na veèer
na samém kraji skály Libušu.
Tváø její byla bledá jako smrt,
a chvìjící se ruka dr¾ela
se ruky Pøemysla jak tonoucí,
a na otázku mou, co znamená
ten velký ¾al, ten smutek nesmírný?
"Mùj lide, ó, mùj lide!" úpìla,
"tak tì¾ká muka tebe èekají!"
Pak zahlédla se dlouho v hvìzdnou noc
a posléz sòala zlatou korunu
a stopila ji mlèky v tmavou tùò.
Blesk zlata vyšleh' k hvìzdám z šumných vln
a nocí zaznìl výkøik tajemný,
vzdech bohorovné slávy hynoucí.
Teï kázala Libuša dívkám svým,
by zlatokutý stolec pøinesly
do lipového háje pod hvìzdy.
Tam usedla a rozlouèila se
s Pøemyslem, se mnou, s zlatým sídlem svým,
pak upøela svùj èarotajný zrak,
jemu¾ se nic pod sluncem nerovná,
na støíbrotokou, šumnou Vltavu,
v které se hvìzdný blankyt zrcadlil,
a nemluvila ani slova víc.


Josef Hejna

 

 

Další èlánky autora:
Pøíbìh lásky a cti - 1
Pøíbìh lásky a cti - 2
Pøíbìh lásky a cti - 3
Konopiš»ský pøíbìh lásky a cti - 4
Okénko do filmové produkce
Pøíbìh lásky a cti - 5
Venca - Dlouhá puška
Rekvizitáøi
®ivé vysílání
Osamìlý furiant
Chaloupka pod doškama
Dìtské nemoci
Romance moèùvková
Vršovický western