Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Oto,
zítra Jaroslav.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Jak jsme letìli s lajkou


Je to ji¾ tøicet let co je lajka souèástí naší rodiny, je to ji¾ dvacet let co se man¾elka seznámila v korespondenci a pak i osobnì s chovatelkou, která chová západosibiøské lajky daleko od Moskvy, smìrem na Sibiø. Jsou to tøi mìsíce co pøišla na myšlenku pøivést štìnì lajky ze Sibiøe, jsou to dva mìsíce, kdy jsme zahájili horeèné pøípravy na cestu, jsou to dva týdny, kdy byla cesta pøipravena, jsou to dva dny, kdy jsme s lajkou letìli, bylo to vèera, kdy mise skonèila a štìnì je v novém domovì.


A jsou to dva roky, kdy jsem ve svém èlánku o našich lajkách mimo jiné se sna¾il poopravit v¾itý omyl, ¾e to byla lajka (plemeno), která byla ve vesmíru, ale, ¾e to byl oøíšek jménem Lajka.


No a mo¾ná i proto, ¾e máme ty lajky za tìch tøicet let tak rádi, tak máme takovou radost z toho, ¾e kdy¾ nebyla s raketou ve vesmíru, tak se nám podaøilo štìnì lajky dostat pomocí letadla alespoò tìch 10 000 m nad zemí pøi letu z Moskvy do Prahy.


Štìòátko to není ledajaké, je mu sice teprve pìt týdnù, ale je to fešák. Má ko¾íšek, vlko-šedý, jemòouèký a ta hlavièka, kde za tmavým èumáèkem vykukují bystrá oèièka, neustále nastra¾ená ouška a ten zatoèený ocásek na konci s bílou špièkou.


Jak by nebyl, kdy¾ jeho otec má v dokladech potvrzeno, ¾e mìl vzhled otliènyj (vynikající), stejnì tak matka, ale on i dìda a babièka od obou rodièù byli šampióni. Tak daleko sahající doklad o svém pùvodu si s sebou pøivezl.


Západosibiøská lajka je pes myslivecký, tak je sice pìkné, kdy¾ je vzhledovì fešák, ale stejnì dùle¾ité je co umí, jak si poradí pøi lovu. Pøedstavte si, ¾e táta našeho štìnìte má vysvìdèení s výbornými ze zkoušek pøi lovu medvìdù, divoèákù, losù a další zvìøe. Pøedpokládáme, ¾e mu to pøed tím, ne¾ jsme ho odvezli jeho matka øekla, alespoò o otci, kdyby ze skromnosti zamlèela, jak se sama pøi lovu osvìdèila. Urèitì to ví .Naše pøesvìdèení vychází z toho jak se chová. Jak jinak by se v pìti týdnech mohl chovat tak dùstojnì, ¾ádné naøíkání, kòuèení, naopak pevný stisk a jeho zoubky u¾ budí respekt a je to na našich prstech vidìt. Stejnì tak jeho pøístup k jídlu, pokud platí poøekadlo jak k jídlu tak k dílu je velkým pøíslibem.
Zatím však nevíme, a¾ povyroste a pøijde do styku s ostatními psy, jak se jim pochlubí, ¾e jeho táta i máma lovili medvìdy. Jednak nevíme zda, kdy¾ jim to zaštìká rusky mu budou rozumìt, a potom, copak psi zde vìdí co je to medvìd ?


To je ale úvaha o budoucnosti, nám se ale hlavou honí spíše dojmy z cesty a zá¾itky s pøevozem štìnìte. A ty by snad vydaly na román. Vzhledem k tomu, ¾e v Moskvì jsme byli pouze jednou a ještì pøed tøiceti lety dala se pøed cestou naše zkušenost charakterizovat jako veškerá ¾ádná. Ukázalo se to ji¾ v samém zaèátku, kdy teprve po zakoupení letenek jsme zjistili, ¾e k cestì do Ruska jsou tøeba víza, teprve na ruské ambasádì pøi ¾ádosti o víza jsme se dozvìdìli, ¾e je tøeba zvací dopis, ¾e tento dopis není ledajaký dopis, ale korespondence ruského obèana s ministerstvem v Moskvì, velvyslanectvím v Praze, a další. Teprve potom jsme zjistili, ¾e za peníze se takový dopis koupí pár krokù od ambasády na poèkání a nakonec, ¾e ji¾ z Prahy lze zajistit hotel v Moskvì.


Let a ubytování po tomto moratoriu byla procházka rù¾ovou zahradou, která nám umo¾nila naèerpat síly na další etapu naší mise. Sotva jsme toti¾ zapnuli TV na pokoji, ze všech ruských kanálù se øinuly informace o ¾eleznièním neštìstí, teroristickém útoku, odklánìní ¾eleznièních spojù do Moskvy a to vše v dobì, kdy naše chovatelka byla ji¾ na cestì vlakem do Moskvy se štìnìtem, kam mìla druhý den dopoledne dorazit a my tý¾ den odpoledne odletìt. Pokus se s ní spojit telefonicky ztroskotal nebo» náš mobil pøes ujištìní odborníka v Praze, ¾e zde bude pou¾itelný zde nefungoval.


Nakonec vše dobøe dopadlo. Setkali jsme se v hotelu podle harmonogramu naší mise a po zajímavém setkání po dvaceti letech jsme odjeli spoleènì na letištì vybavit poslední písemnosti s pøevozem. Pøesto, ¾e chovatelka mìla øadu bumá¾ek, ještì více razítek a podpisù rùzných úøadù, tak to rádoby dùle¾ité úøednici nestaèilo. Poøád si vymýšlela další potvrzení a já se musel dr¾et, abych nìco neøekl a tím celé nepokazil. Musím se pøiznat, ¾e jsem se musel dr¾et nejen slovního projevu, ale i pøes svùj vìk a mírnou povahu jsem mìl i další chutì reagovat. Nakonec tam dala jedno razítko a bylo to, tedy další cesta volná.


Rozlouèili jsme se s naší chovatelkou a cesta k letadlu vedla nìkolika kontrolními rámy, aby u posledního jsme v jadrné ruštinì slyšeli rozkaz dát boty do èerné vanièky a kabáty do modré. Asi tøi Anglièané pøede mnou nerozumìli, já zase dìlal, ¾e nerozumím a dal jsem i boty do modré vanièky, nebo» byla o poznání ménì špinavá ne¾ ty èerné. Tato situace uvedla ¾enu vydávající uvedené pøíkazy témìø k nepøíèetnosti, pøivolala další dvì pracovnice a spoleènì na nás rusky køièely, boty sem, kabáty tam. Anglièané nechápavì koukali, a kdy¾ jsem vidìl, ¾e na man¾elce, která v rukou dr¾ela štìnì chtìjí, aby dala obì ruce nahoru pøi prùchodu rámem tak jsem se jen smál a byl jsem š»astný, ¾e jsme vše pøedchozí pøekonali a byl jsem schopný jít dále, tedy k letadlu tøeba v pono¾kách, boty i bundu tam nechat v té nepravé vanièce.


Kdy¾ se nyní poohlédneme zpìt na prùbìh a výsledek naší mise, tak jsme spokojeni, ten malý krásný šmudla je nám odmìnou a nakonec se vlastnì potvrdilo, ¾e míra radosti, pocit štìstí, spokojenost z výsledku je úmìrná výši vynalo¾eného úsilí.


Zbývá u¾ jen popøát štìòátku, aby se mu v té dálce od domova líbilo, aby vyrostl ve statného psa a pøinesl mnoho radosti svému chovateli, myslivci z pøekrásných lesù u Tábora, kde bude jeho nový domov. Obìma pøejeme mnoho š»astných chvil a mnoho zá¾itkù a úspìchù pøi lovu.

Text a foto:Jaroslav Petøík

Další èlánky autora:

Kvalifikace pro dùchod
Ticho
Jiná strava, jiný mrav - 1
Jiná strava, jiný mrav - 2
Black and White
Lajka
Ogasawara
Liguére
Chalupaøení
Moøe a vidiny - 1
Moøe a vidiny - 2
Do penze v 65ti
Mìl jsem sen
Zemì vycházejícího slunce - 1
Zemì vycházejícího slunce - 2
Zemì vycházejícího slunce - 3
Z mìsta nebo vesnice
Zvítìzí robot nad èlovìkem?
O pokroku
Snìhurka a sedm trpaslíkù
Vnouèek Pepa
Ráj