Honzové
Jména Jan a Jana v dobì kdy jsem spatøila tento svìt byly strašnì populární jména. Tatínek nechtìl abych se jmenovala Johana po nìjaké prababièce a pøesvìdèil maminku, ¾e Jana je modernìjší verze jména a ¾e mì to jméno bude slušet. Ještì ¾e nás uèitelé oslovovali pøíjmením! Kdy¾ nìkdo ze spolu¾ákù zavolal “Jano” tak ve tøídì zpozornìly aspoò 4 Jany. A tak to šlo s tímto jménem dál v rùzných obmìnách. V mé hrozné pubertì jsem rodièùm vyèítala, ¾e proè Jana, ¾e bych radši mìla jméno Klára, Bára nebo Sára.
Kdy¾ jsem se vdala, zase byla Jana všude pøítomna. Man¾elova sestra Jana a tatínek Jan. Moji rodièe se rozvedli a z druhého man¾elství mého otce ‐ syn Jan. Nemluvì o mnoha kamarádkách a kamarádech s tímto jménem.
Zdá se mi, ¾e snad všechny Jany do Austrálie emigrovaly. V malém okruhu canberských známých je nás sedm Jan i s paní Janou ambasadorkou, která zastává na tøi roky funkci na Èeské ambasádì v našem vládním mìstì. Tím to však nekonèí. Právì zaèíná. Syn se o¾enil se Slovinkou a její bratr Jani a otec Janez jsou obmìnou jména Jan. Maminka snachy jménem Ermilijana tu Janu ve jménì také nezapøe. Synovi a snaše se narodil syn, kterého pojmenovali Jan. Vnuèka sdílí domácnost s pøítelem jménem John. To je snad údìl naší rodiny. My se tìch Honzù nezbavíme.
Kdy¾ se my canberské Jany setkáme v okruhu známých, tak nás ostatní rozeznávají ‐ Jana, malá Jana, velká Jana, mladá Jana, Jana ambasadorka, Janka, Janièka. Nìkdy se mezi nás pøiplete Honza, Janko a Jano. Máme se Honzové èemu smát, jak nás to jméno dostalo.
Pøi jedné ranní procházce parkem jsem zpozornìla, kdy¾ Australanka volala na svého èudlíka: “Jana, Jana”. Pejsek na zavolání radostnì k panièce pøibìhl. Øíkám té paní, ¾e jsem jmenuji jako její miláèek a jak ji napadlo fenku takto pojmenovat? Vysvìtlila mi, ¾e mìla ráda reportérku Janu Wentovou (pùvodem Èeška), která byla oblíbená na TV obrazovce po mnoho let. To její jméno se jí zdálo velice exotické, a proto¾e nemá dcerku, kterou by tak ráda pojmenovala nazvala tím jménem svého pejska. Ta malá škutinka neurèité rasy se ke mnì moc mìla. Asi vycítila, ¾e máme nìco, co nás spojuje. Po návratu z procházky mi zvonil telefon a hlásil se pøítel ze Švýcarska Hans...