Projí¾díme nìkolika pøedmìstskými ulicemi a ocitáme se u oslnivì bílých budov zámku, obklopeného rozlehlým anglickým parkem s mnoha okrasnými døevinami. Jsme v mìstì Pápa, kam jsme se dostali pøi návratu z lázeòského mìsta Tapolca, kde jsme mohli prozkoumat proslulé jeskynì a podzemní jezero. Pápa, která má necelých 34 tisíc obyvatel, le¾í na trase naší cesty, vzdálena jen 42 kilometrù od Györu, odkud chceme pokraèovat po pohodlné maïarské dálnici a pak kolem Bratislavy dál na Moravu. Tak¾e nám zbývá dost èasu na návštìvu mìsta a hlavnì zámku, který býval sídlem významného rodu Esterházyù.
Mìsto Pápa - èesky pape¾ - má velice starou a také bohatou historii. První písemná zmínka o zdejším sídlišti, nále¾ejícím dnes do ¾upy Vesprém, se objevuje u¾ v roce 1061. Ve støedovìku se mìsto opevnilo hradbami, aby mohlo vzdorovat nájezdníkùm a v 15. století byl na jeho okraji vybudován hrad. Ten získal do svého majetku palatín Mikuláš Esterházy roku 1626. Bìhem rùzných válek byl ovšem hrad z velké èásti znièen.
Také o zbo¾nosti tehdejších obyvatel mìsta nemù¾e být pochyb. Jen pár krokù od zámku se na nevelkém námìstí, plném starobylých domù, vypíná barokní kostel, který chceme navštívit nejdøíve. Byl postaven roku 1776 architektem Fellnerem z Moravského Krumlova. Návštìvník tady mù¾e obdivovat zejména bohatou výzdobu nádhernými freskami rakouského malíøe Maulbertsche. O tom, ¾e mìsto bylo po nábo¾enské stránce velice aktivní, svìdèí pøítomnost dvou mnišských øádù, které tady pùsobily u¾ od 15. století. První byli Františkáni, pozdìji pøišli ještì Pauláni. A tak pøi procházce mìstem tady kromì rázovitých hospod, odkud voní typický maïarský guláš, nacházíme ještì další dva kostely ze 17. a 18. století a také synagogu z roku 1846, proto¾e v Pápì ¾ila kdysi nejvìtší ¾idovská menšina v Maïarsku. Posilnìni ostrým gulášem se pak vracíme zpìt na hlavní námìstí, kde nás ještì zaujme nìkdejší gotický šlechtický palác a také jeden ze starých domù, na kterém hlásá pamìtní deska, ¾e zde koncertoval známý skladatel Joseph Haydn, který pùsobil ve slu¾bách Esterházyù.
Pro ty, kdo se zajímají o folklór a zdejší výtvarné umìní je v Pápì otevøeno u¾ od roku 1962 ojedinìlé Muzeum modrotisku. Tu tradici tady zalo¾ila pøed mnoha lety rodina Klugeových ze Saska a jejich firma mìla v dobì nejvìtšího rozkvìtu výroby a¾ 50 zamìstnancù. Dílna tu fungovala a¾ do roku 1956. Pokud bychom se chtìli ve mìstì zdr¾et déle, jsou tu také termální láznì, které u¾ od roku 2003 nabízejí 18 bazénù s minerální vodou o teplotì 36 stupòù. To všechno snad nìkdy pøíštì. Naším hlavním cílem je dnes zámek Esterházy, který byl postaven na místì nìkdejšího hradu v roce 1743 architektem Franzem Pilgramem. Vchod do jeho rozlehlého nádvoøí hlídají dva celkem pøívìtivì se šklebící pískovcoví lvi. Zámek je v sezónì otevøen ka¾dý den kromì pondìlí, v zimních mìsících je zavøeno ještì navíc ka¾dé úterý.
Uvnitø dostáváme na krk elektronické prùvodce ve slovenštinì a pøi odchodu na prohlídku se k nám pøidávají ještì dvì mladé dámy v kostýmech panských slu¾ebných, které nás budou uvádìt do zámeckých komnat. Jdou s námi nejdøíve chodbou, která je zároveò zámeckou galerií, ve které visí velké obrazy nìkdejších majitelù z rodu Esterházy, jejich man¾elek a pøíbuzných. Jen o nìco dál se pøed námi otevírají velké zdobené dveøe do prostorné zámecké kaple, která oslòuje svou nádherou zlacených stìn i oltáøe. Jen o nìco dál je jídelna s prostøenými stoly, plnými vzácného starého nádobí.
Dámy nás vedou chodbou k dalším dveøím, které se pøed námi otvírají a my se náhle ocitáme uprostøed ¾ivota na zámku nìkdy v 18. století. Uvnitø hraje hudba a za jejích zvukù tanèí menuet skupinka mu¾ù a ¾en v historických kostýmech. Po jejich odchodu si mù¾eme prohlédnout komnatu, zaøízenou dobovým nábytkem a pøesunujeme se do vedlejšího salonu, kde se tentokrát mladí šlechtici vìnují jiným èinnostem - konverzaci pøi èajovém dýchánku, recitaci poezie. O nìco dál pak jedna z dam maluje a další vyšívá... ®ivá prohlídka tak pokraèuje pøes další komnaty, pracovnu a knihovnu, abychom nakonec skonèili v zámeckém divadle, kde nám jedna ze šlechtièen pøedvádí hru s loutkami.
Rozlehlý zámek není ještì celý pøístupný, další komnaty se restaurují a v jeho èásti je umístìna galerie, kulturní støedisko apod. Ale rozhodnì stojí za prohlídku i za pár dní, které by se v tomto mìstì daly strávit - pøi pøíjemném pobytu v lázních, ale také na cestì zpátky èasem do minulých staletí ve zdejším zámku.
