Pøíbìhy zemské atmosféry aneb Za vše mù¾e klima nebo poèasí (36)
Nejnebezpeènìjší atmosférické jevy
Tentokrát to budou pøíbìhy, které bohu¾el opìt pojednávají o událostech velmi nepìkných, lépe øeèeno pøímo katastrofických, tak¾e si pøipadám jako bulvární papparatzi, kteøí také slídí po takovýchto „lahùdkách“! Bude to pøi tom ponìkud delší, tak to máme za sebou…
Hurikán, tajfun a cyklon, to jsou jen rùzná jména pro hluboké tropické tlakové ní¾e. Hurikán v Atlantiku, Karibské oblasti, Mexickém zálivu a ve východním Pacifiku, tajfun v západním Pacifiku u Japonska a Filipín, a cyklon v Indickém oceánu. V Austrálii jim dokonce nìkde øíkají velmi zajímavì – Willy-willy. Vznikají nad teplými vodami oceánù severnì a ji¾nì poblí¾e rovníku a èerpají svou energii právì od hladiny s teplotou vìtšinou nad 27°C. Energie nejsilnìjších hurikánù je doslova neuvìøitelná. Èísla s osmnácti nulami si však stejnì nedovedeme pøedstavit, a tak staèí pouze pøirovnávat. Jejich mechanický výkon by mohl zásobovat svìt elektøinou jako jedna velká elektrárna a bìhem své asi patnácti denní pouti vydá silný hurikán energii, která se rovná energii výbuchu tøiceti vodíkových bomb! Skuteèná energie je však ještì asi tøikrát vyšší, proto¾e tepelný stroj, kterým hurikán je, má úèinnost kolem tøiceti procent.
Hnací silou hurikánu, cyklonu i tajfunu je kondenzace vodní páry, co¾ je základní rozdíl oproti tlakovým ní¾ím, které známe z našich mírných šíøek, a které èerpají energii pøedevším z výrazných teplotních gradientù v atmosféøe. Aby takový tepelný motor dobøe pracoval, musí ale zùstat nad velmi teplou vodní hladinou, která poskytuje i dostatek vzdušné vlhkosti.
Prùmìr tìchto atmosférických vírù mù¾e být a¾ 1500 km, jejich postupná rychlost je sice malá, bývá jen 20 a¾ 30 km/h, jejich dráha ale bývá velmi køivolaká a dokonce se na ní nìkdy vytváøejí rùzné klièky! Uprostøed víru je bezoblaèné oko o prùmìru jen nìkolika kilometrù a podle rychlosti vìtru na okraji tohoto oka byla zavedena Saffir-Simpsonova stupnice. Ta má pìt stupòù: 1. st. 118 - 152 km/hod., 2.st. 153 – 176 km/hod., 3. st. 177 – 208 km/hod., 4. st. 209 –249 km/hod. a 5. st. nad 249 km/hod. Pøi nejsilnìjších hurikánech byly namìøeny rychlosti vìru kolem 320 km/hod. a také v jednom tichomoøském tajfunu byl namìøen dosud nejni¾ší tlak vzduchu na zemském povrchu.
A ještì malé upozornìní na dva zajímavé „detaily“ – hurikány mohou nièit a zabíjet i pøi nejni¾ším stupni Saffiro-Simpsonovy stupnice, a hurikánù 5. stupnì bylo doslova pár!
Rozsahem jsou tropické cyklony nejnebezpeènìjší jevy, které naše „milá atmosféra vyrábí“ nad oceány v oblastech zemìkoule na rozhranní tropického a subtropického pásu, a to na obou zemských polokoulích. Tropické cyklony pøinášejí na moøi zkázu lodím, na pevninì pak zejména ostrovùm a pobøe¾ím. A to „díky“ bouølivému vìtru, vydatným lijákùm a také vysokým moøským vlnám, srovnatelným s hrozivými oceánskými vlnami tsunami, co¾ ale mají na svìdomí podmoøská zemìtøesení, tedy seismika, a nikoliv naše atmosféra! Je docela zajímavé, ¾e mnohem více se široká veøejnost zajímá o hurikány, i kdy¾ mezi deset nejnièivìjších tropických bouøí se nezaøadil ani jediný! V té hrozivé desítce jsou toti¾ dva tajfuny z oblasti Taiwanu a Východoèínského moøe a dále osm cyklonù z Indického oceánu, vìtšinou z Bengálského zálivu.
Tajfun Nina poèátkem srpna 1975 má na svém kontì na Taiwanu a zejména na východním pobøe¾í Èíny pobøe¾í 210 000 obìtí. Na tomto èísle se u¾ ovšem podílí celá øada protr¾ených pøehrad. Mohutný cyklon Coringa „úøadoval“ v Bengálském zálivu koncem listopadu v roce 1839, kdy¾ pøinesl asi 300 00 obìtí. Jméno dostal po mìstu, které zcela znièil a u¾ nikdy nebylo obnoveno. Nejnièivìjší bouøí moderních dìji pak byl cyklon Bhola, který zasáhl 12. listopadu 1970 deltu øeky Gangy v Bangladéši, nìkolik mìsícù pøed osamostatnìním tohoto státu. Tehdy zahynulo kolem pùl milionu lidí, i tentokrát zejména pøi následné mohutné pøílivové vlnì a pøi dalších povodních.
Nejvìtší poèty obìtí hurikánù v Karibské oblasti a na pobøe¾í USA jsou nesrovnatelnì menší. Samozøejmì je to nutné pøipisovat zejména mnohem menší hustotì obyvatelstva ne¾ ve Východní Indii a v posledních desetiletích i vèasnému varování, nebo» meteorologické dru¾ice u¾ perfektnì mapují dráhu tìchto tropických bouøí. V polovinì záøí v roce 1974 zabil hurikán Fifi 11 000 lidí v Hondurasu a hurikán v texaském Galvestonu pøinesl poèátkem srpna v roce 1900 odhadem 6 000 a¾ 8 000 obìtí. Hurikán na severovýchodì Floridy v roce 1944 – ještì bezejmenný – mìl za následek 2 500 lidských obìtí a v roce 2005 známá Katrina 1 500. Zde u¾ ale opìt „pomohly“ protr¾ené ochranné hráze. Potìšitelné je, ¾e s výjimkou Katriny výraznì klesá v poslední dobì poèet obìtí, ale èasto naopak stoupají zpùsobené hmotné škody.
Docela zajímavá je i problematika pojmenovávání tìchto nièivých tropických bouøí. Staøí moøeplavci na plachetnicích v 16. století nìkdy dávali tìmto bouøím jména svìtcù, kteøí mìli svátek v dobì jejich øádìní. Koncem 19. století v Austrálii jim zaèali dávat ¾enská jména a podobnì èinilo i americké námoønictvo v západním Tichomoøí v roce 1945, kde se dokonce jednalo o jména man¾elek jednotlivých dùstojníkù. Japonci po 2. svìtové válce zpoèátku pokraèovali v americkém znaèení tichomoøských tajfunù, ale od roku 1953 je èíslovali ètyømístnými èísly – první dvì èíslice znamenají rok a druhé dvì poøadí v roce, jméno se pak nìkdy dává do závorky. Od stejného roku se dávají hurikánùm pøedem pøipravená ¾enská jména podle abecedy a od roku 1978 se spravedlivì støídají jména mu¾ská a ¾enská.
