CESTA NAPØÍÈ KONTINENTEM
Zaèalo to plánováním syna Dana s italským kamarádem Lorrym. Lorry s Danem mìli zájem o cestu napøíè kontinentem z Canberry do hlavního mìsta západní Austrálie Perthu. Pøi jednom spoleèném setkání se Lorry zeptal, jestli nechceme s nimi cestovat? Ani ne, byla naše odpovìï. Nullarbor jsme si projeli pøed dvìma lety, a to nám staèilo. Nakonec jsme projevili zájem, ¾e s nimi pojedeme, ale pouze na ètrnáct dní, a to do Eyre peninsula (poloostrov)v Ji¾ní Austrálii a zpìt. A» si pak Dan s Lorrym cestují do Perthu sami. O Eyre peninsula jsme slyšeli plno chvály, a tak jsme 8. 2. 2025 na cestu se synem a jeho kamarádem vyrazili. My opìt se stanem na støeše auta Subaru outback a mladí mu¾i ka¾dý se svým autem. V autech i nocovali. Dan ve starším Subaru outback a Lorry se odvá¾il na tu dálku ve Škodovce. Ráno toho osmého jsme vyjeli tìmi tøemi vozidly a první cíl byla zastávka na obìd v RSL clubu ve mìstì Wagga Wagga 260 km jízdy od Canberry. RSL je zkratka “Returned and Services League” - prostì je to klub vyslou¾ilých vojákù. Tyto kluby jsou na mnoha místech v Austrálii. Ládovali jsme se pizzou, kdy¾ si Vladimír všiml chlápka u pokladny. Upozornil mì, a» se podívám. Byl to náš kamarád Jack z mìsta Temora hodinu jízdy od mìsta Wagga Wagga. Nic netušící Jack byl pøekvapený tak jako my co tam dìláme a proè jsme nedali vìdìt, ¾e pøijedeme?
Vysvìtlili jsme náš plán cesty a v tom se objevila Jackova ¾ena Lynne s ještì vìtším údivem nad setkáním. Kdo by to byl tušil pøi tìch australských vzdálenostech, ¾e potká známé tak daleko od domova. Osud pracuje nepøedvídatelnì. Jack s Lynne navštìvují RSL klub èasto, nebo» mají rádi jídlo i atmosféru prostøedí a hodina jízdy z jejich domu je prý zanedbatelná vzdálenost. Tito ú¾asní Australané nás pøed pùl rokem hostili v jejich domì pøi naší zpáteèní cestì ze státu Victoria. Poznali jsme se s nimi ve mìstì Goulburn v pekárnì pøed nìkolika lety a navázali pøátelství. Spoleènì jsme poobìdvali, rozlouèili a záhy pokraèovali dál.
První den jsme ujeli 512 km do mìsta Hay ‐ stát Nový Ji¾ní Vales do bezplatného kempu v lesíku u øeky Murrumbidgee. Kempovali jsme tam ji¾ nìkolikrát v minulosti. Potkali jsme paní, která jezdí s hadrovou opièkou. Sama si ji ušila, obšila a všude se s ní fotí. Dává fotky na Facebook. Také jsme se s paní a opièkou vyfotili. Asi teï nìkde lítáme na stránkách Facebooku. Po vydatné veèeøi a spánku jsme na druhý den pokraèovali smìr Renmark, Port Augusta a dolu smìr Port Lincoln v ji¾ní èásti východní strany poloostrova. Další setkání bylo s 25letou dívkou Katie, která se svým psem jménem Ziggy stìhovala ze Sydney do Perthu za prací. Popøáli jsme zdravotní sestøièce hodnì úspìchù v novém prostøedí. V Port Lincoln jsme se ubytovali v placeném kempu na dvì noci s tím, ¾e mìsto prozkoumáme, a hlavnì si odpoèineme. Doposud jsme pøenocovávali v lesích nebo na odpoèívadlech, kde nebyly sprchy. Nìkde pouze záchody, jinde pøíroda poskytovala úlevu. Poøádné sprchy s teplou vodou byl luxusní po¾itek pro zmìnu pøi tom našem kempování.
V urèitých pásmech bylo horko, ne¾ jsme do Port Lincoln dojeli. Teplomìr v autì ukazoval venkovní teplotu mezi 41 a¾ 44 stupòù C. Otøesné, nechtìlo se z auta s klimatizací ani ven. Ve mìstì, které je dost ji¾nì u¾ bylo pøíjemnì, kolem 30°C. Název mìsto získalo po prezidentu Abrahamu Lincolnovi. Je to údajnì hlavní mìsto moøských plodù a rybaøení. Je tam mnoho tuòákových farem a nejvíce milionáøù na poèet obyvatel v Austrálii. Líbilo se nám tam, ale ještì víc v malém malebném mìsteèku ze západní èásti poloostrova Streaky Bay, pojmenované kapitánem Matthew Flinders pøi mapování Ji¾ní Austrálie roku 1802. Jméno Streaky zvolil, nebo» odraz svìtla a moøských øas tvoøily pruhy ve vodì. Kolem pobøe¾í se táhnou nekoneèné pískové plá¾e a je tam opìt ú¾asný rybolov. Lorry chtìl být u moøe delší dobu, zatímco jsme šli na happy hour do hospody s krásným výhledem na pøístav. Mobily nám nefungovaly, pouze Danovi nebo» má jiného poskytovatele. Lorry dlouho nešel, jak slíbil. Mìla jsem obavu a nutila Dana, a» se vrátí na místo, kde jsme ho zanechali. Odmítl mì, a» toho nechám, ¾e je dost starý na to, aby se zaøídil podle svého a ¾e urèitì brzy pøijde. Ano pøišel a líèil co mìl za potí¾e. Nejprve se nìkde zvedl a narazil si hlavu, tak¾e mìl na temeni dvì ohromný boule a sedøenou kù¾i. Dìlali se mu m¾itky pøed oèima, a to prý nebylo vše. Kdy¾ se vzpamatoval a šel k autu, zjistil, ¾e se tam nemù¾e dostat, proto¾e si v nìm omylem zabouchl klíèe. Dva maníci mu pomáhaly klíèe vyprostit. Štìstí, ¾e jedno okénko bylo malinko pootevøené. To je tak, kdy¾ se ovce oddìlí od stáda (ha ha). Zavolat nám nemohl a ti co mu pomáhali také nemìli pøíjem. Pøíštì si musíme zajistit jinou spoleènost mobilního operátora, kdy¾ se vydáváme do takových odlehlých míst.
Cesta ze Streaky Bay vedla pøes malou osadu Smoky Bay nahoru a u¾ jsme se pohybovali po Flinders dálnici. Tam jsme se pùvodnì mìli rozdìlit, rozlouèit. My se pak vracet smìrem domù a Dan s Lorrym pøes Nullarborskou pláò smìr Perth. Vše dopadlo úplnì jinak. Veèery v kempech nebyly v¾dy nejpøíjemnìjší. Pøed setmìním se na nás vyøádili komáøi, nìkdy mouchy k zbláznìní otravovaly. V jednom kempu øádily lesní vèely do té doby, ne¾ si Dan všiml, ¾e v tom suchém prostøedí nebyla voda. Jakmile jim do misky nalil vodu bylo po obtì¾ování.
Za malou chvilku miska nebyla vidìt, kolik ¾íznivých vèel sálo vodu. Vladimír dostal dvì ¾ihadla, a to kdy¾ jednu odhánìl a druhá mu vlezla do boty. Nevyhnul se oteklinám, øíkal, ¾e to pouze svìdí nic víc. Tak takové vìci se Lorryho dotýkaly. Bìdoval a upozoròoval nás, ¾e pojede pouze do mìsta Esperance a pak domù. Také mu vadil vítr, který pøinášel prach a písek. Barva aut byla tím pádem k nepoznání. Nechtìli jsme, aby Dan do Perthu jel sám. Nabídli jsme se, ¾e pojedeme dál s nimi a v Esperance se uvidí vrátit se, nebo pokraèovat? Tím vznikl trochu problém. Pøed odjezdem se nám nabízel syn David se zaléváním zahrady. Odmítli jsme s tím, ¾e ètrnáct dní bez naší pøítomnosti zahrada pøe¾ije i domácí kvìtiny, které jsme dali do vany. Tou naší zmìnou se náš výlet urèitì prodlou¾í, a to mì znepokojilo. Jak zahrada po tak dlouhém výletì dopadne? Napadlo nás poslat klíèe od domu pøi nejbli¾ší pøíle¾itosti Davidovi. Jenom¾e momentálnì jsme se pohybovali v izolovaných místech a nejbli¾ší místo s poštou bylo mìsto Norseman za Nullarborskou plání.
Kdy¾ jsme se tam koneènì skoro po dvou týdnech cestování dostali, poslali jsme klíèe doporuèenì do Canberry. ®ena u pøepá¾ky nám sdìdila, ¾e v tak odlehlém místì je pøedpoklad klíèù v Canbeøe tak za 5 dní od zaslání. Nedalo se nic dìlat. Tak si naše klíèe také pìknì pocestovaly. Z Norseman do Kalgoorlie, dále do Perthu odtamtud letadlem do Sydney a koneèná v Canbeøe. Ach ty vzdálenosti! David klíèe pøevzal po pìti dnech a ihned se odebral na záchranu naší zahrady. Ve mìstì Norseman se potulovali zvláštní zchátralí individua jako by ¾ili pouze z alkoholu. Jeden takový zarostlý dìda se na nás na poštì ve frontì nalepil a strašnì nás rozesmál. Prý na jeho svatbì øezal svatební dort elektrickou pilou. Nabízel nám ubytování v jeho domì, co¾ jsme slušnì odmítli a pokraèovali dál v naší cestì. U benzínové pumpy jsme zaparkovali u ohromného motorhomu. Byli jsme svìdky neomalené, sprostì nadávající ¾eny. Zlobila se na man¾ela, køièela na plné kolo, a» prý se dìdek jde zahrabat. Obrátila se k Danovi a pokraèovala nadávkami. Svìøila se, ¾e jsou dva dny na cestách, ¾e ten blázen ji chce zabít jak hroznì øídí a ¾e chce domù do Perthu. Ten její chudák man¾el se nebránil nic neøíkal, dìlal mrtvou myš. Doplòoval benzín do luxusního vozu a kroutil hlavou nad povykem své ¾eny. Lidé se otáèeli a nestaèili se divit. Dan té zuøivce ukazoval, ¾e my spíme ve stanu na støeše auta, on v autì a ¾e ona má luxus s koupelnou záchodem, kuchyní a lo¾nicí. Prosil ji a» se uklidní. Tak tenhle výlet pro tuto paní nebyl i kdy¾ mìla o pohodlí postaráno.
Z Norseman to bylo pouze 203 km jízdy ji¾nì, do mìsta krásných bílých píseèných plá¾í a krásného Ji¾ního Oceánu azurové barvy do mìsta Esperance. Název je podle francouzské lodi L'Esperance. Místo se nachází v zlatokopeckém pásmu. Kempy byly plné turistù, a tak jsme se ubytovali v Showground na dvì noci. První den pobytu jsme si plnì u¾ívali koupání v moøi a krásného slunného poèasí. Nejvíce se nám daøilo na proslulé plá¾i Twilight beach. Ten druhý den dopoledne jsme se rozhodli navštívit soukromou farmu 40 km od Esperance. Majitelé vybudovali na pozemku repliku Stonehenge podle pøesných rozmìrù originálu Stonehenge v Anglii.
137 kamenù granitù vá¾ících a¾ 50 tun bylo pou¾ito z nedalekých lomù. Balvany jsou pøesnì rozmístìni jako v UK a pøizpùsobeny letnímu a zimnímu slunovratu. Odpoledne byla hrozná píseèná bouøe. Z pøevrácených popelnic létaly odpadky kolem dokola. Tato paráda nás uvìznila v autech. Pro špatnou viditelnost se nemohlo jet ani vystoupit. Èekali jsme, a¾ se bouøe pøe¾ene. Po hodinì se spustil déš» a auta byla obalená blátem. Voda s pískem a prachem pokryla okna i kapotu. Na teplomìru se ve 4 hod odpoledne ukazovalo 40°C. Prach a písek pøestal lítat a¾ kdy¾ se vítr uklidnil. To u¾ pouze hodnì pršelo a v krátké dobì se auto i okna oèistila. Mìli jsme sraz s našimi novými pøáteli z Itálie v Thajské restauraci. Seznámili jsme se v jednom z Roadhouse na Nullarborské pláni. Pani Michaela umìla trochu anglicky man¾el Pino zero. Lorry byl náš pøekladatel. Velice pøíjemní milí lidé nás pozvali k nim do Kalábrie. Vlastní B&B byznys na 20000 m. ètvereèních pozemku. Peèou prý ú¾asný pizzy a z vlastní vinice mají lahodné víno. Lákavá nabídka v nedohlednu u¾ tím, ¾e se momentálnì do Evropy nechystáme. Rozhodli jsme se s Danem pokraèovat dál.
Byl èas se rozlouèit s Lorenzem. Š»astnou a bezpeènou jízdu Lorry - arrivederci. My jsme u¾ pak ve trojici pokraèovali podél pobøe¾í smìrem na Albany. Na cestì mezi mìsteèkem Ravensthorpe a osadou Jerramungup jsme byli svìdkem havárie. Mladý 26letý mu¾ turista z Itálie dostal smyk, pøi kterém se nìkolikrát auto pøevrátilo. Naštìstí dopadlo na všechny 4 kola, ale strašnì zdemolované. Skla vybitá, pneumatika u jednoho kola prasklá, autobaterie a ostatní vìci z auta ven a vše nadìlalo kolem dokola strašnou paseku. Naštìstí v neštìstí mladý mu¾ tuto hrùzu pøe¾il, a to díky bezpeènostním pásùm. To u¾ jsme i s ostatními svìdky bì¾eli na pomoc. Okam¾itì se volalo o pomoc ambulanci. Mladíkovi tekla krev z hlavy a pøes všechnu námahu mu pomoci nedaly se otevøít ¾ádné dveøe u auta. Ještì, ¾e se dalo komunikovat díky vymlácenému oknu. Náhodou kolem cestovaly dvì ¾eny a zajímaly se jestli je nìkdo zranìný? Volali jsme, ¾e ano. Ty dvì vìdìly co mají dìlat v takové neblahé situaci. Obì byly zamìstnankynì hasièského záchranného sboru, momentálnì na dovolené. Zranìný mu¾ byl v šoku, naøíkal, ¾e má rodinu v Itálii, ¾e umøít nechce. Bylo smutné to pozorovat. ®eny od záchranné slu¾by s ním mluvily, aby neupadl do bezvìdomí, nebo» se nevìdìlo jak vá¾ná jsou jeho zranìní. Trvalo 45 minut ne¾ pøijela sanitka a hasièi. Ty vzdálenosti v tìchto situacích jsou nepøíjemné. Záchranáøi nám všem zúèastnìným podìkovali za pomoc a chtìli aby jsme v cestì pokraèovali, ¾e u¾ si bez nás poradí. Dotyèný mìl nad sebou andìla strá¾ného.
Únava z tìch dálek a stresu èeho jsme byli svìdky, nám pomohlo k rozhodnutí pronajmout si hotel v Albany, aby jsme si poøádnì odpoèinuli. Ne¾ jsme vhodný hotel našli, mìli jsme malé vzrušo s penì¾enkou. Na jedné zastávce si jí Dan, polo¾il na støechu auta. Pak jsme se rozjeli Dan jel pøed námi a já vidím penì¾enku padnout z rozjetého auta doprostøed frekventované vozovky. Køièím ve stresu na Vladimíra a» okam¾itì zastaví, co¾ nešlo hned pøi tom provozu. To u¾ jsme byli asi 70 m od penì¾enky kdy¾ se zastavit podaøilo. Bì¾ela jsem proti provozu a dávala znamení autùm. Jeden z øidièù se dovtípil zastavil i provoz za ním. Sebrala jsem penì¾enku z cesty, naštìstí neporušenou. To u¾ se otoèil a pøijí¾dìl Dan a dìkoval jaké mìl štìstí. Mohlo to úplnì jinak dopadnout, kdybych si nevšimla a jeli jsme dál. Teï se to u¾ urèitì nikdy nestane. Penì¾enky se na støechu auta neodkládají “Dane.”
Albany má krásnou pozici u moøe s pøístavem. Mìsto je obklopené Stirling Ranges a Porongurup Range- ¾ulovou oblastí. Velkou roli mìsto mìlo v první svìtové válce odkud z pøístavu vyplouvaly lodì. Navštívili jsme centrum s ú¾asnou exhibicí ANZAC (Australian and New Zealand army corps). Èetli jsme smutné dopisy padlých vojákù, které poslali rodinám z bojištì a uvìdomili si, jak hrùzostrašné jsou následky válek. Albany má francouzský vliv. Zašli jsme na kafe a zákusek do francouzské pekárny, veèeøeli ve francouzské restauraci a vychutnávali pochoutky pøipravené francouzskými majiteli podnikù. Lorry posílal zprávy, ¾e je v poøádku ¾e je mu však smutno, ¾e mìl vydr¾et a pokraèovat s námi. Z Albany, které se nám moc líbilo, jsme cestovali dál za poznáváním tohoto obrovského kontinentu. Míøili jsme k mìstu stejného jména jako stát Denmark do Denmarku. Malebné mìsteèko, èisté jako Albany. Moc na nás obì mìsta zapùsobila. 30 km za Denmark jsme zašli na atrakci “Valley of the Giants.“ a “Tree Top Walk”. Bylo to nìco ú¾asného, procházet se ve výšce mezi obrovskými stromy po ¾elezné platformì. Pod námi propasti 40metrové, a¾ se mi z té výšky motala hlava. Po sestupu jsme šli lesem a obdivovali velikány staré 400 i více let. Nìkteré tak vysoké a široké, ¾e se dalo vejít do jejich útrob zpùsobených rozsedlinami za ta léta. Byl to zá¾itek, po kterém jsme museli pokraèovat dál a hledat místo na pøespání. Podaøilo se v lese 40 km od velikánù. Zastavili jsme auta, pøipravili stan na pøespání, kdy¾ v tom parkoval motorhome s man¾eli ze Švýcarska. Jeli opaèným smìrem z Perthu do Esperance a zpìt vnitrozemím, pouze západní èástí kontinentu. V minulosti byli na východní stranì, kde to mají prozkoumané.
Sotva jsme usedli na kempové ¾idle, zaèali nás obtì¾ovat ohromné masaøky. Dan mì ujistil, ¾e a¾ se setmí bude pokoj. No jó, ale do setmìní zbývaly dvì hodiny tak to jsme si tedy u¾ili. Bylo to jejich territorium, odpustili jsme jim.
Ráno jsme opustili kemp ne¾ zaèaly masaøky øádit a pokraèovali do mìsteèka Pemberton. Jaké milé pøekvapení? Krásné malebné místo. Zavítali jsme do kafetérie, která operuje od 5 ráno pouze do 12 hod polední na snídani. Staèí jim to, nebo» mnoho turistù projí¾dí ráno a staví na snídanì a kávu. Káva byla ú¾asná a bylo potìšení pozorovat mladíka, který nás obsluhoval. Kdyby mohl tak by lítal. Prozradil nám, ¾e svou práci dìlá s velkou láskou. Pak jsme zapadli do obchodu s alkoholem a prodávající mi nabídl víno z místního vinaøství. Po procházce hlavní ulicí jsme pokraèovali za doporuèenými místy v okolí. K jejich pøírodnímu bezplatnému koupališti v lese, kde jsme se osvì¾ili. U jezera jsme potkali dvì sestry z blízkého okolí. Nasmìrovaly nás na obìd do nedalekého vinaøství jménem Ampersand Estate v malebném prostøedí u jezera s kachnami.
Po obìdì jsme pokraèovali za poslední atrakcí v lese, strom karri ‐ eucalyptus “Gloucester Tree”, který je vysoký 61 metrù. Nejvyšší v tomto kraji. Posunuli jsme se do mìsta proslulého vinaøstvím “ Margaret River” 271 km ji¾nì od Perthu. Tam jsme navštívili dvì doporuèená místa Vasse Felix Winery Estate (vinaøský statek) a Basildene Manor (panství). Nejstarší vinaøský sad v tomto kraji. Obì místa se pyšnily nádhernými zahradami upravených záhonù, soch a posezení. Nádherný odpoèinek s pøíjemným koštováním vín.
Další místo našeho výletu bylo mìsto Busselton, které jsme v minulosti navštívili dvakrát. Jednou pùjèeným autem z Perthu, podruhé kdy¾ tam kotvila loï, na které jsme pluli ze Sydney. Dan byl pøekvapený, nevìøil, ¾e jetty (molo) je tak dlouhé? Nejdelší molo v Austrálii 1.84 km dlouhé. Konèí podmoøskou observatoøí odkud je mo¾né pozorovat moøské ¾ivoèichy. Nìco ú¾asného, Dan si to moc u¾íval. Ubytovali jsme se po hodinì jízdy ve mìstì Bunbury. Brzy ráno jsme kemp opustili a vyjeli na vyhlídku mìsta. Pøekvapily nás krásné ohromné domy s pøístupnìjšími cenami ne¾ v Canbeøe. Navštívili jsme Aquatic centrum a pozorovali delfíny, kteøí se objevují u jedné plá¾e patøící centru. Po procházce a koupeli v moøi jsme pokraèovali smìrem na Fremantle. Zde v roce 1829 Charles Fremantle vyhodil Britskou vlajku a nazval místo “Swan river colony.” V krátké dobì z Británie do Fremantlu pøiplouvali lodì s odsouzenci. Dnešní vìznice slou¾í nyní jako ubytovny pro turisty. Chtìli jsme nìco neobvyklého, a tak jsme se ve vìznici ubytovali na jednu noc. Potom jsme zašli do centra k pøístavu. U veèeøe se k našemu stolu pøištrachala špinavá hrubá bezdomovkynì. Natáhla ruku pøes moji hlavu k naší pizze. Všiml si toho náš obsluhující, který jí vèas zabránil v èinu a odehnal jí od stolu. Prý se tam èasto v okolí pohybuje a otravuje stolující. Nabídl jí nìjaké jídlo. ®ena pak s nadávkami zmizela neznámo kam.
Noc ve vìznici byla klidná, ¾ádní duchové nás neotravovali jak nám bylo øeèeno. Prý se to nìkdy stává a lidé odchází s nepøíjemným pocitem. My spali výbornì a hned po ránu vyšli na procházku do historické èásti Fremantlu. Pastva pro oèi, nebo» staré budovy jsou nádherné, opravené s charakterem. Únavou jsme zapadli do jedné na osvì¾ující nápoje a posléze pelášili do Perthu, kde na nás èekala kamarádka Milena. Pøed lety pracovala s Vladimírem v canberské královské mincovnì. Odstìhovala se s rodinou do Perthu i její sestra s rodinou. Ta u¾ nás z balkonu s man¾elem vyhlí¾ela, kdy¾ jsme s Milenou pøijí¾dìli. Ztratili jsme z Canberry ú¾asné pøátele a po letech se opìt setkali na opaèném konci kontinentu. Bylo to ú¾asné srdeèné setkání. Pøipravili nám takovou pøíjemnou atmosféru s veèeøí ve svém krásném domì na co¾ nikdy nezapomeneme. Jsme jim za to vdìèní. Veèer nás vzali na plá¾ nedaleko od nich. Byl prodlou¾ený víkend a všude plno stánkù s dobrotami. Lidé èekali na západ slunce na “Sunset beach”. Ta podívaná stála za to. Po západu slunce jsme se vrátili opìt k nim a pokraèovali v debatì. Kdepak do stanu nebo do vìznice. Nikam nás nepustili.
Spali jsme jako VIP hosté oproti kempování. Na druhý den po snídani jsme se rozlouèili a jeli do centra mìsta k pøístavu. Koupili jsme si 3hodinovou plavbu po øece “Swan”. V minulosti jsme z tohoto výletu byli nadšení a chtìli jsme si to zopakovat s Danem, který byl v Perthu poprvé. Lorry nám poslal pozdrav z Adelaide. Po plavbì jsme ještì navštívili “Kings park” s vyhlídkou na toto krásné mìsto, spoøádali sendvièe, které nám Slavitsa s Rankem pøipravili a opouštìli mìsto smìr Kalgoorlie. Psychicky jsme se pøipravovali na zpáteèní cestu pøes prašný a pustý Nullarbor. Šance dorazit do Kalgoorlie nebyla, proto¾e toto zlatokopecké mìsto je 650 km vzdálené od Perthu a byla u¾ dost pokroèilá hodina odpolední. Dojeli jsme na odpoèívadlo pøibli¾nì 100 km za Perth. Opìt stan na støeše auta, naše lo¾e. V noci foukal hrozný horký vítr. Mlátilo to s námi ve stanu tak pøíšernì, ¾e jsme se nemohli doèkat rána. V 7 ráno jsme z místa odjí¾dìli. U¾ jsem toho mìla také dost a do Canberry od tohoto místa zbývalo 3500 km. V projí¾dìjícím mìstì “Southern Cross“ jsme objevili krásné koupalištì. Divili jsme se, ¾e bezplatné. Hlídala ho paní, kterou platí výbor mìsta. Zdarma proto, ¾e nejbli¾ší mìsto Coolgardie je od jejich místa 180 km vzdálené. A také, ¾e je tam hrozný horko v letním období. Musí mít obyvatelé nìjakou výhodu, aby jim neutíkali do velkých mìst, sdìlovala. Mnoho obchodù na hlavní tøídì bylo na prodej. Škoda, bylo to tam útulné. V dalším kempu jsme se dali do øeèi s mu¾em, který cestuje kolem Austrálie v obytném autobusu u¾ dva roky. Nemíní u¾ kupovat a platit ty hrozné poplatky za dùm co vláda po¾aduje. Tento zpùsob bydlení si oblíbil a u¾ mìnit nebude.
Opìt jsme na trase ke krajinì bez stromù s èervenou hlínou. Najednou jsme zpozornìli. Mezi road train (silnièní vlak s nìkolika vleky) a karavany šlapal cyklista. Napakovaný v tìchto vzdálenostech. Kam se ten èlovìk odhodlal? Zastavili jsme, aby jsme mu popøáli krásné dobrodru¾ství a bezpeènou cestu. Jmenoval se Robbi tento 30letý mu¾ z Nového Zélandu. Na kole u¾ objel Ameriku, Indii èást Evropy a sna¾í se objet Austrálii. Usiluje o to dostat se do knihy “Ginnies Book of Record” jako první transgender person. Doplnili jsme Robbiemu zásobu vody a pokraèovali dál. Na další zastávce jsme se setkali s dvìma kamarády, kteøí cestovali ze Sydney do Perthu na motorkách. Jeden z nich vezl urnu svého otce. Z Perthu odlétá do Øecka rozprášit popel v místì otcova narození. Setkáváme se se zajímavými lidmi‐ dobrodruhy, excentricky.
V dalším kempu jsme se setkali s mladou ¾enou. U¾ víc jak pùl roku objí¾dí Austrálii, dalších pùl roku ji zbývá. Milá Australanka z mìsta Geelong stát Victoria mìla mini ‐autobus který ji strýc upravil na dlouhé cestování. Pøedali jsme si pár informací a opìt jsme se setkali v Nullarbor Roadhouse na spoleèném obìdì. Odvá¾ná to ¾ena v tak odlehlých èástech zemì. Takovéto cestování není pro slabé jedince. Chce to odvahu a sílu zvládat nepøedvídané. Já bych se tak daleko sama neodvá¾ila.
Další cestovní den se nic moc nedìlo, akorát foukal silný vítr který roznášel z krajiny prach a suchou hlínu a dekoroval naše auta do èervena. Naše lo¾e s kuchyní bylo opìt pøespolní v buši s neskuteèným obtì¾ováním much.
6. 3. 2025 jsme od Perhu ujeli 2150 km a blí¾ili se k mìsteèku Kimba. Ji¾ se pohybujeme v Ji¾ní Austrálii v dobré náladì, ¾e brzy budeme na naší východní stranì kontinentu a v civilizaci. Zaujal nás chodec, který pøed sebou tlaèil vozík. Ve vozíku potøebné vìci na pøe¾ití a kempování. Nedalo nám to, museli jsme zastavit. Mladý mu¾ jménem Clint nám vyprávìl, ¾e se pokusil o sebevra¾du. Polámal si ¾ebra a utrpìl vnitøní zranìní. Najednou mu nìco øíkalo, ¾e se musí vzpamatovat a najít sám sebe. Rozhodl se jít pìšky ze Sydney do Perthu. Dennì prý ujde 50 km, co¾ bylo neuvìøitelné v tom horku a prachu. Mìl u¾ polovinu štreky za sebou. Peníze, které dostává od lidí a jeho sledovatelù na Instagramu jdou na charitativní organizaci “Black dog”. Je to organizace, která se zamìøuje na pomoc pøi psychických problémech u lidí. Dan si zapsal podrobnosti a na organizaci poslal krásný dopis o Clintovi a peníze. Otázka jestli našel sám sebe? Odpovìï byla pozitivní: “¾ivot je krásný a stojí za to ¾ít.” 38letý usmìvavý mladý mu¾ byl inspirující. Mìl radost, ¾e jsme s ním promluvili. Doplnili jsme mu vodu a nìjaké jídlo a popøáli bezpeèný pochod v nehostinné èásti zemì. Rozlouèili jsme se s milým mu¾em a pokraèovali dál.
V Kimba jsme pøenocovali a dále pokraèovali smìrem k Port Augusta k civilizaci. Následovalo mìsto Burra, Morgan a Renmark kde jsme se opìt vycákali v místním koupališti. Ve mìstì Mildura jsme se utáboøili u øeky Murray. Malebné místo k pozorování a krmení vodních ptákù jako napøíklad kachen a èerných labutí, které jsou zvyklé ¾rát z ruky. Pøišla jsem si na své, miluji ptáky. Blí¾íme se k domovu a kempu do mìsta Hay. Rádi tam kempujeme pøi našem cestování. Volala jsem na Dana a napojila se na nás ¾ena s radostí, ¾e slyší èeštinu. Jaká náhoda? I kdy¾ Vladimír si nemyslí ¾e existují náhody. Prý to tak mìlo být. Paní cestovala s man¾elem z Adelaidy do Sydney na sraz èeských vodákù. U¾ minulý veèer nás zarazilo s jakým hlukem tito lidé dorazili do kempu. Ráno se zjistilo, ¾e jim vypadl nìjaký šroub ze závitu od brzdového oblo¾ení, také ¾e kolo nebylo dostateènì uta¾ené. Prostì bylo nebezpeèné takhle v cestì pokraèovat. Dan okam¾itì pøispìchal na pomoc. Jel koupit patøièné šrouby k brzdovému oblo¾ení. Vìdìl co má dìlat, nebo» si to samé mìní u svého auta. S paní jsme pøišly na mnoho spoleèných známých. Nìkteøí bydleli v Canbeøe a nyní v Adelaide a opaènì. Vidíš, nebyla to náhoda ¾e jsme se potkali, prohodil Vladimír. Rozlouèili jsme se a nìkdy nashledanou v Canbeøe nebo v Adelaide.
11. bøezna 2025 jsme koneènì dorazili domù unavení, ale spokojení, proto¾e to byla ú¾asná dovolená. Za¾ili jsme na cestách mnoho nepøedvídatelných vìcí, ujeli jsme 9100 km, potkali zajímavé lidi. Cesta se nám prodlou¾ila na 5 týdnù. Vzpomínky nám zùstanou nav¾dy. Za nic jiného na svìtì by jsme nemìnili tuto epickou cestu napøíè Austrálií.
Jana Gottwaldová
