Antilopí ostrov na slaném jezeøe
Na Antilopí ostrov, nejvìtší ostrov na Velkém solném jezeøe severnì od Salt Lake city ve státì Utah, se dostávám a¾ pozdì odpoledne. Pøesto¾e mi letecká spoleènost Southest, se kterou jsem pøiletìl u¾ pøed polednem ze San Franciska, zajistila na týden rezervaci auta u spoleènosti Budget pøímo na letišti, došlo ke komplikacím, které hrozily zhatit mùj plán k velké cestì pøes Utah a Idaho.
K zapùjèení auta je nutné mít ještì vlastní pojistku, kterou spoleènost nekompromisnì vy¾aduje a její pracovníci vùbec nechápou, ¾e ji nemohu mít, proto¾e v USA nevlastním auto. Pojistku nelze podle nich ani na tìch nìkolik dní zakoupit a celá situace vypadá zcela beznadìjnì. Naštìstí jeden z pracovníkù mi nakonec pøece jen dohodne zapùjèení auta u jedné z malých soukromých spoleèností, která nemá tak striktní po¾adavky. Vše se ovšem ponìkud prodra¾í, ale pøesto nakonec získávám spolehlivý starší vùz, ve kterém mohu s nìkolikahodinovým zpo¾dìním vyrazit na sever. Po nìkolika desítkách kilometrù sjí¾dím z dálnice západním smìrem. Míøím na pobøe¾í slaného jezera a dál na hráz, spojující s pevninou nejvìtší ostrov v jezeøe, který je zároveò státní rezervací "Antelope Island State Park".
Po nìkolika kilometrech jízdy po úzké hrázi vjí¾dím koneènì na bøehy ostrova, kde mì vítá stádo amerických antilop. Nejsou vùbec plaché, tak¾e je mohu zblízka fotografovat i filmovat. Jak zjiš»uji u stanice pøi vjezdu na ostrov, jsou dva jednoduché kempy se základním vybavením - místem na postavení stanu a suchými záchody. Chybí pitná voda, ale mám naštìstí nejnutnìjší zásobu a tak netrpím ¾ízní. Noc v témìø opuštìném kempu nad bøehy slaného jezera je velice romantická. Hvìzdy se tøpytí a mìsíc osvìtluje svítivou vodní hladinu, zatímco nedaleko v kopcích se ozývá vytí kojotù.
Ráno skládám stan a vydávám se na cestu po ostrovì. Proto¾e se jedná o státní rezervaci, nesmí tady chybìt návštìvnické informaèní støedisko. Zde mù¾ete zdarma obdr¾et prospekty a mapky ostrova a slu¾bu konající ranger poskytne ka¾dému základní informace. Pøesto¾e Antilopí ostrov le¾í uprostøed Velkého solného jezera, je tu bìhem roku dost srá¾ek a dostatek sladké vody i vegetace. ®ije tu nìkolik desítek bizonù, lišky, kojoti, králíci, skunk. Samozøejmì se nejdøív vydávám na bøehy ostrova, abych se vykoupal ve slané vodì, která prý se velmi blí¾í svými léèivými úèinky vodám Mrtvého moøe. Na ostrovì jsou dvì píseèné plá¾e s jemným pískem. Zastavuji u jedné z nich na parkovišti, vybaveném jednoduchými pøístøešky k posezení. U plá¾e samozøejmì nesmìjí chybìt zdìné pøevlékací kabiny a sprcha se sladkou vodou. A také s všudypøítomnými automaty s chlazenou Coca Colou a vodou, vše samozøejmì s poøádnou pøirá¾kou. A vše kupodivu v¾dy a bezchybnì fungující.
Ve všední den je tu prázdno. Vydávám se po písku plá¾e k nìkolik desítek metrù vzdálené tiché a klidné vodì slaného jezera, jeho¾ hladina se tøpytí v slunci a nad ním¾ se neustále vznáší jemný opar z vypaøující se slané vody. Podobnì jako v Mrtvém moøi, i tady mohu díky hustotì slané vody zùstat le¾et na hladinì a nemohu se potopit. Chci ale zkusit hloubku jezera a tak se brodím a pak plavu pár desítek metrù, a¾ tam, kde u¾ nedosáhnu na dno, které tady tvoøí ztvrdlá sùl s pískem. Oficiální údaje tvrdí, ¾e jezero je hluboké a¾ 6 metrù. Jeho hloubka dovoluje na druhé stranì jezera, kde je vybudované malé pøístavištì, provozovat výletní loï, která v sezónì a o víkendech obeplouvá s výletníky bøehy ostrova.
Odjí¾dím do vnitrozemí, abych navštívil nìkdejší ranè, který tady zalo¾ila rozvìtvená mormonská rodina v polovinì 19. století a který byl v provozu a¾ do roku 1981, kdy ho pøevzala správa státního parku a zøídila z nìj zemìdìlské muzeum. Tìším se, ¾e si na ranèi doplním zásobu vody a snad tam také najdu hospùdku, kde bych se mohl najíst.
Po cestì v malebném podhùøí vysokých kopcù na jedné stranì a travnatého údolí s úzkým potokem na druhé, potkávám menší stáda bizonù. Nìkteøí se pasou blízko silnièky, nejsou vùbec plaší a jen po mnì pokukují krví podlitýma oèima, kdy¾ je zcela zblízka filmuji.
Vzpomínám, ¾e informace varují pøed podceòováním nebezpeènosti tìchto zvíøat, proto¾e rozzuøený bizon je prý velice rychlý a doká¾e èlovìka zabít. V trávì nedalekého svahu se náhle objevuje nevelké zvíøe s poøádným huòatým ocasem. Snad bych hádal na bobra, ale vzpomínám si na kresby i fotografie - jedná se o skunka. Kdy¾ se hodnì pøiblí¾ím, otáèí se ke mnì zády a tak radìji rychle mizím, abych nebyl pokropen jeho nevábnou tekutinou.
V bývalém ranèi Mormonù, kam u¾ dojí¾dím za poøádného horka, mì vítají dva strá¾ci. Pitnou vodu ani ¾ádné jídlo mi ale nemohou poskytnout, ranè je u¾ opravdu jen muzeum. Pro turisty tady chovají stádeèko koní. Mohu si prohlédnout celý nìkdejší ranè, zaøízený tak, jak vypadal v dobách své nejvìtší slávy. Koòské stáje, stodolu a hospodáøské budovy s dílnami, plnými døevìných a ko¾ených výrobkù, hlavnì zdobených kovbojských sedel a opaskù. Rodina majitele ranèe bydlela v pohodlné pøízemní budovì, stínìné stromy a kvetoucími keøi, nedaleko potoka, který protéká údolím a který slou¾il k napájení hospodáøským zvíøat. Pøes velké horko je uvnitø zdìných obytných budov chládek a kolem sloupù rozlehlé terasy poletují kolibøíci.
Vydávám se do pastvin v okolí ranèe a nará¾ím na vìtší stádo nìkolika desítek bizonù a pak i nìkolika antilop, které pøicházejí k vodì.Odpolednì odjí¾dím zpìt k pobøe¾í ostrova a po cestì nacházím v kopcích, vysoko nad jezerními bøehy, jedinou malou hospùdku, která tu existuje a má otevøeno právì jen pár hodin kolem poledne, aby se turisté mohli rychle obèerstvit. Jedinými, zato lákavými pochoutkami, které její kuchynì nabízí, jsou stejk a hamburger z masa ostrovních bizonù. Samozøejmì mi to nedá, abych neochutnal. Bizoní maso je mnohem sušší ne¾ hovìzí a má pøíchu» divoèiny - snad trochu jako maso našeho divoèáka.
Míøím znovu k plá¾i, abych se koupelí ještì rozlouèil se slanou vodou velkého jezera a zároveò i s Antilopím ostrovem, proto¾e mì ještì èeká daleká cesta Utahem a Idahem na sever do národního parku Yellowstone. Cestou ke hrázi, po které pøejí¾dím na pevninu, potkávám znovu nìkolik antilop. Prchají pøed mým autem do hloubky ostrova a já u¾ pak jen v dálce køoví zahlédnu jejich bìlavé zadeèky - jako by mi ještì mávly na pozdrav a na rozlouèenou s tímto zajímavým ostrovem.
Vladimír Køí¾
San Francisko, Jihlava
