V ¾ivotì jsem se setkal s øadou zajímavých, ba slavných osobností. Byli to hlavnì lidé z umìleckého, veøejného a politického ¾ivota.
O nezapomenutelném setkání s královnou Al¾bìtou II. napíšu pozdìji. Teï bych se chtìl se ètenáøi podìlit o postøehy ze setkání se tøemi dùle¾itými osobnostmi èeského politického ¾ivota, zejména s panem Alexandrem Dubèekem, Václavem Klausem a Václavem Havlem. Setkání byla pro mì nezapomenutelnou zále¾itostí.
Alexander Dubèek, významný pøedstavitel pra¾ského jara byl jako pøedseda Federálního shromá¾dìní, krátce po Sametové revoluci pozván zdejší ¾idovskou obcí, která mu chtìla pøedat vysoké vyznamenání za podporu Izraele.
Byl jsem na slavnostní akci také pozván a mìl jsem tudí¾ pøíle¾itost si s panem Dubèekem promluvit. Stále mìl na tváøi ten jeho typický, témìø dìtský úsmìv. Nemusím øíkat, ¾e byl pøijat se všemi poctami. Jeho skromné chování mnì bylo sympatické. Pøijel bez ochranky. Tu mu jistì zaøídili ¾idé, kteøí v tom umìli chodit. Pan Dubèek uvolnìnì chodil mezi hosty a ¾ivì s nimi diskutoval. Pøistoupil jsem k nìmu, byl jsem mu pøedstaven, podali jsme si ruce a já mu øekl “Tak vidíte, pane Dubèeku, jak se vìci na svìtì mìní.
Kdy¾ jsem ještì ¾il v Èeskoslovensku tak jsem, jako vìtšina lidí, nemìl rád policii. Bál jsem se jí a nespolupracoval bych s ní. A teï u¾ jsem tolik let u policie tady!” Pan Dubèek se mile usmál a prohodil nìco jako jiná zemì, jiný mrav a ¾e je rád, ¾e jsem se v Austrálii dobøe usadil a ¾e se mi práce u policie líbí. Konstatoval, ¾e policie v Èeskoslovensku ji¾ teï prodìlává zmìny. Náš krátký rozhovor se stoèil na to, jak úspìšní jsou Èeši a Slováci v Austrálii. Zdálo se, ¾e z toho mìl pan Dubèek upøímnou radost.
Nemusím øíkat, ¾e setkání s panem Dubèekem na mì pozitivnì zapùsobilo. Sympatický èlovìk, který se zapsal do historie našeho národa.
Václav Klaus jako politik a pøedseda ODS, navštívil Melbourne, kde pro nìj zdejší Sokol pøipravil besedu s èeskou a slovenskou komunitou. S jeho typickou kantorskou dikcí nám sdìlil informace o tom, co se v rodné zemi dìje. Po proslovu následovala èilá diskuse, pøi které se podávaly párky s hoøèicí. I zeptal se mùj vzdìlaný pøítel, jeho¾ rodinì komunisté zkonfiskovali, jinými slovy ukradli, èin¾ák na Vinohradech a znárodnili známou firmu Chirana, zdali dojde k restituci ukradených majetkù.
Pan Klaus se zakabonil a posléze se rozhoøèenì otázal, proè vùbec nìkoho zajímá navrácení majetku, kdy¾ má v Austrálii ka¾dý tøi domy, zatímco hospodáøsky zdevastovaná republika strádá. V tu chvíli sál zmlknul, pøítomní se na sebe podívali jako by nevìøili svému sluchu. Pak se s vervou pustili do párkù a vzácnému hostu pøestali vìnovat pozornost. Musím øíct, ¾e svým výrokem, který se naprosto nesluèoval se skuteèností, nás pan Klaus velice zklamal.
Nicménì jsem vyu¾il pøíle¾itosti a zeptal jsem se politika, jak je mo¾né, ¾e moje slu¾ební cesta do Èeskoslovenska, kam jsem byl pozván poradit pøi zakládání Cizinecké policie, byla náhle odvolána. Vysvìtlil jsem mu, ¾e jsem z Ministerstva zahranièních vìcí dostal na stroji napsaný strohý dopis, ve kterém mnì bylo sdìleno, ¾e z finanèních dùvodù byla moje cesta zrušena. Dopis jsem obdr¾el krátce pøed plánovanou cestou, kdy ve sdìlovacích prostøedcích ji¾ probìhla zpráva, ¾e moje pomoc je pomocí obrozenému Èeskoslovensku. Ani slovo na omluvu.
Pan Klaus zdvoøile poslouchal. Øekl jsem mu taky, ¾e v dopise stálo, ¾e mnì více informací podá ambasáda v Canbeøe. Také jsem mu vysvìtlil, ¾e MUDr Jaroslava Moserová, v té dobì velvyslankynì v Austrálii, nebyla schopná další informace poskytnout, proto¾e, jak mnì vysvìtlila, Praha jí je prostì neposkytla. Vyjádøil jsem se v tom smyslu, ¾e jsme byli neprofesionálním postojem Èeskoslovenska zklamáni a co si jako o celé zále¾itosti myslí.
Pan Klaus se nezdr¾el delší odpovìdí. Zmohl se jenom na to, ¾e se na mì shovívavì podíval a svým pro mì nepøíjemným hlasem øekl „Nechápu, èemu se divíte. Kdy¾ vám øekli, ¾e nejsou peníze, tak asi nejsou peníze.“ Konec konverzace.
Nemusím øíkat, ¾e na mì setkání s panem Klausem pozitivnì nezapùsobilo.
Václav Havel byl jako prezident na oficiální návštìvì Austrálie. Pøijel s paní Olgou a nìkolika èlennou ochrankou. Èeskoslovenský národní dùm Sokol byl poctìn návštìvou pana prezidenta. Pøi této slavnostní pøíle¾itosti jsem mu byl také pøedstaven. Pan prezident mnì potøásl pravicí a pogratuloval mnì k úspìchùm v Austrálii. Byl uvolnìný, usmìvavý a s ka¾dým, kdo byl pozván na shledání s ním si potøásl pøátelsky rukou a zeptal se pár zdvoøilých otázek. To, ¾e kouøil jednu za druhou neprozrazovalo nervozitu, ale dlouhodobý návyk.
Po shledání v Sokole jsem mìl ještì mo¾nost dalšího shledání a krátké konverzace v parlamentu státu Victoria, kde byla na jeho poèest uspoøádaná slavnostní veèeøe. Pan prezident si mì od odpoledne ještì pamatoval, a tak jsme prohodili pár zdvoøilých frází. To, ¾e v místnostech parlamentu pøes zákaz kouøení pan prezident opìt kouøil jednu za druhou, mì udivilo. Nikdo ho samozøejmì na zákaz neupozornil, èemu¾ jsem byl rád.
Návštìva mnì také dala pøíle¾itost si vymìnit pár zkušeností s kluky jeho ochranky. Pøíjemní mladí policisté, kteøí mìli pro pana prezidenta jenom dobré slovo.
Musím se pøiznat, ¾e jsem byl pyšný, ¾e Austrálii navštívil tento, hlavnì na západì obdivovaný humanista a politik proti své vùli. Jak on, tak paní Olga byli fantastiètí representanti naší vlasti.
Nemusím øíkat, ¾e na mì setkání s prezidentem Havlem zapùsobilo naprosto kladnì a obohatilo mùj ¾ivot.
Neobyèejná setkání