Celá øada rostlin potøebuje pro svùj další zdravý vývoj zimní období klidu. Týká se to nejen vìtšiny cibulnatých a hliznatých kvìtin kvetoucích v létì, jejich¾ zásobní orgány musí být pres zimu ulo¾ené v mrazuprostém prostøedí, ale i nìkterých skleníkových rostlin, které se dají v zimním období pìstovat ve skleníku pøi ni¾ších teplotách.
Urèitý pokles pìstitelské teploty v zimì snášejí také mnohé pokojové rostliny, i kdy¾ ve své domovinì rostou ve volné pøírodì témìø nepøetr¾itì po celý rok. Aby okrasné rostliny pøe¾ily zimu s co nejmenšími ztrátami, musíme je pro toto období vèas a vhodným zpùsobem pøipravit.
Rostliny se zásobními orgány
Mnohé druhy cibulnatých a hlíznatých kvìtin vyu¾ívají chladné období k tomu, aby vytvoøily zárodky budoucích kvìtù a listù. U jiných druhu se zastaví pøi uskladnìní v suchém prostøedí veškerý rùst i vývoj a pokraèuje a¾ na jaøe, kdy¾ rostliny vysadíme a kdy¾ mají potøebné teplo i vláhu.
Mezi rostliny pøezimující v suchém a pomìrnì chladném prostøedí patøí pøedevším druhy kvetoucí v létì, jako jsou Begonia tuberhybrida, Canna indica, Sinningia hybrida, Achimenes hybrida, Smithiantha hybrida a další. Po odkvìtu toti¾ zaèínají ukládat ¾iviny, které budou potøebovat v pøíštím roce pro další rùst.
U cibulnatých kvìtin se vytváøí zárodek pøíštího kvìtu èi kvìtenství v¾dy v pøedcházejícím roce. Tento vývoj obvykle zaène po odkvìtu a pokraèuje i po uvadnutí listu. Rostliny proto potøebují v druhé polovinì vegetaèní doby hojnou a pravidelnou zálivku a pøihnojování a za to se nám v následujícím roce odvdìèí bohatým kvìtenstvím. Po odkvìtu bychom je tedy mohli zaèít sklízet, ale radìji je necháme pøirozeným zpùsobem dozrát, to znamená, ¾e poèkáme, a¾ ze¾loutnou listy a a¾ se z nich ¾iviny postupnì stáhnou do cibulí. Dokud jsou listy zelené, mù¾eme rostliny stále zalévat, pøípadnì i pøihnojovat, aby narostly dostateènì velké cibule. Teprve kdy¾ zaènou listy vadnout, omezíme závlahu i pøihnojování.
U nìkterých pokojových rostlin, jako napø. u begónie hlíznaté a gloxínie, radìji po ukonèení vegetaèní doby vyjmeme hlízy ze zeminy a ulo¾íme je v suchém písku. Nejdøíve je pochopitelnì oèistíme od zbytku ulpívající zeminy a odstraníme také odumøelé èásti nadzemních orgánù. Zimní klid v suchém prostøedí ovšem není naprosto nezbytný.
Nìkterým druhùm tìchto hlíznatých nebo cibulnatých rostlin právì prospìje, kdy¾ je necháme i v zimním období dále rùst. Pøíkladem je tøeba hvìzdník (Hippeastrum). Tuto cibulovinu s dlouhými øemenovitými listy mù¾eme nechat v období vegetaèního klidu v kvìtináèi, ale postupnì musíme zastavit zálivku. Kdybychom jí ponechali listy a nezastavili na nìjaký èas zálivku, rostlina by potom nekvetla. Optimální zimní teplota je kolem 6 stupòù C.
I choulostivìjší hlíznaté rostliny, jako je napø. Gloriosa nebo Achimenes, mù¾eme ponechat v období vegetaèního klidu v kvìtináèi, ale kvìtináè polo¾íme na bok, jako to dìlají zahradníci. Pøed zaèátkem nového vegetaèního období rostliny pøesadíme, proto¾e pøi správném zpùsobu pìstování se jejich hlízy pøimìøenì rozmno¾í.
Hlízy nìkterých druhù okrasných rostlin, jako napø. meèíku, trpí èasto houbovými chorobami. Hned po sklizni je tedy mù¾eme moøit v roztoku rtu»natého moøidla, potom je necháme poøádnì oschnout a uskladníme je v suchu a mrazuprostém prostøedí a¾ do nové výsadby.
Pøed vlastním uskladnìním na zimu musí cibulnaté a hlíznaté rostliny nejdøíve dobøe vyzrát, zejména nìkteré druhy potøebují jakousi sluneèní lázeò. Typickým pøíkladem je napø. tuberóza (Polyanthes tuberosa), která se pìstuje jako rostlina k øezu hlavnì v zemích kolem Støedozemního moøe. Její hlízy proto musí zùstat dlouho na slunci, aby dobøe vyzrály, a teprve potom se ulo¾í do suchého písku.
Také hlízy jiøinek necháváme nìjakou dobu po sklizni otoèené zbytkem lodyhy dolù, aby z nich vytekla všechna voda a rostlinná š»áva. Teprve kdy¾ dobøe oschnou, ulo¾íme je do bednièek èi na platónky. Ty menší mù¾eme dokonce zasypat rašelinou èi pískem, aby pøes zimu nevyschly.
Trvalky a hrnkové kvìtiny
Podobnì jako venkovní trvalky i mnohé vytrvalé hrnkové rostliny zpomalují na podzim rùst nebo pro¾ívají období vegetaèního klidu. V té dobì je mù¾eme ponìkud sestøíhat, abychom mìli ve skleníku nebo v bytì více místa. Vìtšina tìchto rostlin však nemá ztlustlé koøeny, a proto nesmí jejich koøenový bal bìhem zimy úplnì vyschnout. Pøitom ovšem nesmí být ani pøíliš vlhký. Rostliny nesnášející mráz, jako napø. fuchsie, pelargónie nebo exotické oleandry (Nerium), strelície (Strelitzia), maranty (Maranta), afelandry (Aphelandra) a další, mohou pøe¾ít i velmi chladnou zimu, kdy¾ je budeme udr¾ovat v suchu. Maranta èi jiné hrnkové kvìtiny s okrasným listem sice vypadají na konci zimy velmi sklesle, ale kdy¾ na jaøe znovu zvýšíme zálivku, zaènou v krátké dobì opìt rašit a dále rùst. Nepìkné listy z nich jednoduše odstraníme.
Stromkové fuchsie nebo stromkové muškáty musíme zalévat pøimìøenì s teplotou i v zimì, aby jejich korunky neodumøely. Na jaøe by sice pravdìpodobnì znovu vyhnaly, ale jen ze spodních èástí kmínku.
Kdybyste chtìli vypìstovat stromkovité formy mracnáku (Abutilon), muškátu (Pelargonium) èi chryzantém (Chrysanthemum frutescens) z koøenových oddìlkù, nesmíte je nechat v zimì pøíliš bujnì rùst, aby mìly pevné a dobøe vyzrálé kmínky.
Také ovzduší ve skleníku má velký vliv na správné pøezimování odpoèívajících rostlin. Pøedevším musíme sní¾it pøíliš vysokou vlhkost vzduchu, a proto budeme v¾dy poøádnì vìtrat, jak jen to poèasí dovolí. Naprostá vìtšina našich pokojových rostlin umístìných ve skleníku je natolik otu¾ilá a nenároèná, ¾e se nemusíte bát vìtrat pìstitelský prostor v poledních hodinách i bìhem zimy, pokud rtu» na teplomìru neklesne pøíliš hluboko.
Vytápíte-li v zimì skleník naftovými kamny, pamatujte na to, ¾e se pøi spalování tvoøí vodní pára a tím se vlastnì zvyšuje i vlhkost vzduchu. Kdybyste zároveò pøimìøenì nevìtrali, byly by pøezimující rostliny více ohro¾eny rozmanitými houbovými chorobami. Mezi hlavní nepøátele pøezimujících rostlin patøí plíseò šedá (Botrytis). Vytváøí jemný šedohnìdý plísòový povlak, z nìho¾ se pøi dotyku uvolòují obláèky drobounkých výtrusù a usazují se na okolních rostlinách. Z tìchto dùvodù také v zimì ve skleníku omezíme zálivku a proti houbovým chorobám pou¾ijeme rùzné zpùsoby boje vèetnì vykuøování. V zimním období nezaléváme rostliny ve skleníku postøikem, ale jedinì do hrnku èi do podšálku, abychom zabránili pøevlhèení a sní¾ili nadmìrnou vlhkost vzduchu.
Kvìtiny v zimì
