Léèba horníkù v Karlovì Studánce… Symbolickým posledním vozíkem uhlí, který vyjel z podzemí ve støedu 4. února 2026, se v Èeské republice uzavøela témìø 250 let trvající éra tì¾by èerného uhlí. Zdravotní následky práce v dolech tím ale nekonèí.
Horské láznì Karlova Studánka zùstávají i po ukonèení tì¾by dùle¾itým místem léèby bývalých horníkù, jejich¾ onemocnìní dýchacích cest i pohybového aparátu mají èasto nevratný charakter.
Horníci tvoøili po desetiletí významnou èást lázeòské klientely. Do Karlovy Studánky pøijí¾dìli pøedevším kvùli respiraèním obtí¾ím, které souvisely s dlouhodobou prací v prašném a fyzicky extrémnì nároèném prostøedí ostravsko-karvinského revíru. „Základem léèby je zdejší horské klima s mimoøádnì èistým vzduchem, dlouhodobì srovnávaným s alpskými oblastmi. Na nìj navazují inhalace minerální vody, olejobalzámové inhalace ke zklidnìní dýchacích cest, dechová rehabilitace a cílená cvièení. Souèástí pobytu je spirometrické vyšetøení na zaèátku i na konci léèby, které u vìtšiny pacientù potvrzuje zlepšení plicních funkcí,“ øíká lázeòský lékaø Petr Gloza.
Podle nìj nepøedstavuje nejvìtší riziko samotný uhelný prach. „Zásadní problém je køemen, který se v horninì bì¾nì vyskytuje. Právì kombinace uhelného prachu a køemene je pro plíce velmi nebezpeèná. Dochází k drá¾dìní plicní tkánì, která reaguje jizvením – takzvanou fibrózou,“ vysvìtluje.
Zjizvená plicní tkáò omezuje pøenos kyslíku do krve. Pacienti pak trpí dušností, chronickým kašlem a sní¾enou fyzickou výkonností. Onemocnìní má trvalý charakter, èasto se postupnì zhoršuje a u èásti pacientù pøechází v chronickou obstrukèní plicní nemoc. U bývalých horníkù se navíc velmi èasto kombinují plicní potí¾e s problémy pohybového aparátu. „Témìø v¾dy pøijí¾dìjí nejen s dechovými obtí¾emi, ale také s bolestmi zad a kloubù. Dlouhá léta pracovali ve skrèených a nepøirozených polohách, co¾ se na jejich tìle výraznì podepsalo,“ doplòuje Petr Gloza.
Podle vedení lázní patøí vazba na hornictví k jejich historii. „Láznì jsou s hornictvím spjaté u¾ od 19. století. Zejména ve 20. století sem jezdili horníci z ostravsko-karvinské oblasti léèit dýchací cesty a zaøízení se na tuto skupinu dlouhodobì specializovalo. V minulosti tvoøili horníci a¾ 80 procent naší klientely,“ pøipomíná øeditel Horských lázní Karlova Studánka Martin Vo¾enílek. Ukonèení tì¾by podle nìj neznamená konec péèe. „Poèítáme s tím, ¾e ještì øadu let budeme pøijímat pacienty z bývalých dolù. Práce v podzemí jim èasto nevratnì poškodila zdraví a my jsme pøipraveni jim dál pomáhat,“ dodává.
Láznì proto poskytují komplexní péèi zamìøenou na dýchací i pohybový aparát. Vyu¾ívají inhalace, klimatoterapii, dechovou rehabilitaci, u t쾚ích stavù také kyslíkovou terapii. Souèástí léèby zùstávají minerální koupele, parafínové a rašelinové zábaly, masá¾e, elektroléèba, vodoléèba a skupinová cvièení. U pacientù s dechovými obtí¾emi novì pracují i s terapeutickými prvky virtuální reality.
„Zmìny na plicích neumíme odstranit. Lázeòská léèba ale doká¾e zmírnit potí¾e, zlepšit dýchání, pohyb a celkovou kvalitu ¾ivota. I doèasná úleva pro tyto pacienty znamená velký rozdíl,“ uzavírá Petr Gloza.
Loni pøijaly láznì celkem 850 pacientù s dechovými obtí¾emi, významnou èást z nich tvoøili bývalí horníci s nemocemi z povolání.
