V indiánské rezervaci Taos Pueblo
Z mìsta Taos, kam jsem se vydal po stopách nìkdejšího slavného zvìda, stopaøe, prùvodce karavan a nakonec generála americké armády Kita Carsona, který tu do¾il svùj dobrodru¾ný ¾ivot a je pohøben na taoském høbitovì, se vydávám dál na sever. Asi deset kilometrù odtud se nachází na úpatí pohoøí Sangre de Cristo jedno z nejmalebnìjších a nejznámìjších indiánských sídliš» - Taos Pueblo. Indiánská rezervace, která byla u¾ pøed èasem zaøazena do seznamu svìtových památek UNESCO, je zároveò nejstarším nepøetr¾itì obývaným indiánským sídlem tohoto typu ve Spojených státech a je americkým národním historickým památníkem.
Cesta z Taosu stoupá do hor a pozdìji odboèuji na prašnou silnici, kterou lemuje d¾ungle keøù a velkých opuncií, obèas se objevují i louky, na kterých se pasou konì. Ale to u¾ se blí¾ím k Pueblu, které mne vítá bránou v místy a¾ tøímetrové zdi, která obklopuje indiánskou vesnici. Okrovì hnìdá hradba, která mìla v tisícileté historii sídlištì bezesporu obranný význam, uzavírá dnes svébytný svìt domorodých obyvatel a brání nevítaným cizincùm ve vstupu v obdobích indiánských svátkù a slavností, kterých se nikdo cizí nesmí úèastnit. Mám štìstí - dnes se nic takového nekoná a tak jsem po povinné registraci vpuštìn do puebla.
Taos Pueblo
Naštìstí je tu mo¾nost individuální prohlídky, ale musím nejdøíve podepsat prohlášení, ¾e budu dodr¾ovat pøísná pravidla, vyhlášená domorodou samosprávou, která platí na území rezervace. Není tu napøíklad dovoleno fotografování domorodých obyvatel bez jejich svolení, ani "svatých míst", kterými jsou místa nábo¾enských slavností, vstup do indiánských domù nebo k posvátné øíèce Red Willow Creek, která protéká osadou.
Taos Pueblo
Výjimkou jsou domy, ve kterých jejich majitelé prodávají turistùm vlastnoruènì vyrobené suvenýry - šperky s tyrkysy, luky a šípy, keramiku a tomahavky, vyrobené z kamenù ze zdejších hor, upevnìných na døevìné rukojeti šlachami z bizonù. Strá¾ci rezervace vybírají poplatky za vstup, fotografování a filmování, které jsou dùle¾itým pøíjmem od turistù pro spoleèné hospodaøení osady. Od tìchto plateb jsou osvobozeni jen novináøi èi profesionální filmaøi, pokud si ovšem pøedem zajistí potvrzení z kanceláøe guvernéra v hlavním mìstì Santa Fe.
Jak zjiš»uji pozdìji, indiánští strá¾ci sledují velmi pozornì všechny návštìvníky a dbají na to, aby byli viditelnì oznaèeni potvrzením o platbì za své kamery. Od vstupu do osady podléhají jurisdikci domorodé rezervace a v pøípadì porušení pravidel a zákonù by se museli zpovídat pøedstavitelùm "velké rady" na jejím území.
Kostel v Taos Pueblo
Zatím nás ale místní vítají vlídnými úsmìvy a zvou na velké "námìstí", jeho¾ dominantou je nedaleko brány budova kostela z nepálených cihel. Dvì svìtle hnìdé vì¾e s bílou budovou kostela obehnanou zdí, mne lákají ke vstupu. Kostel sv. Jeronýma z roku 1851 sice patøí k nejnovìjším stavbám v rezervaci, ale byl postaven ve stylu originálního "indiánského baroka", jaký mají podobné stavby z dob španìlských misionáøù. Silné zdi z nepálených cihel, omítnuté hlínou zvenèí, zevnitø pak obílené vápnem, poskytují chládek v parném létì a teplo v zimì. Kolorit doplòují mohutné stropní trámy a naivní pestøe malované a nìkteré i do krojù obleèené sošky svatých a panny Marie, které si domorodci nesmírnì vá¾í, proto¾e tu prý vykonala nìkolik zázrakù.
Kostel v Taos Pueblo
Proto¾e i v tom, co pokládají Indiáni za chládek, mne oblévá pot, vycházím radìji ven. Odpolední slunce ozaøuje nedaleký domorodý høbitov, plný døevìných køí¾ù se zbytky starého kostela uprostøed. Zdejší obyvatelé jsou oficiálnì ze tøí ètvrtin dobøí køes»ané, kterým ovšem nic nebrání v tom, aby praktikovali domorodé obøady a rituály.
Bìhem nich mají všichni cizinci pøísnì zakázán vstup do osady, tak¾e se mù¾eme jen dohadovat, co se tady v dobì posvátných indiánských svátkù odehrává. Høbitovní kostel je velmi starý. Byl postaven u¾ roku 1619, kdy byli domorodci španìlskými misionáøi a vojáky po dobrém a hlavnì silou obraceni ke køes»anství. Vyústilo to ve velkou indiánskou vzpouru v roce 1680, její¾ vedení se chopilo právì taoské Pueblo a pøi které se podaøilo Novému Mexiku osvobodit se na dvacet let od španìlské nadvlády. A¾ do roku 1700, kdy se Španìlé vrátili a pøes zoufalý odpor znovu dobyli i tuto významnou osadu v horách.
Taos Pueblo
Myšlenek na svobodu a samostatnost se ale hrdí Indiáni nikdy nevzdali a tak ještì v roce 1847, kdy Nové Mexiko u¾ bylo americké, se Pueblo zúèastnilo vzpoury domorodcù a osadníkù proti americkým úøadùm. Byl pøi ní usmrcen guvernér Charles Bent a po porá¾ce povstalcù byli mnozí z nich a také indiánští náèelníci obìšeni na hlavním prostranství osady.
Procházím postupnì celým Pueblem, které se skládá ze severní a ji¾ní èásti, oddìlených od sebe øíèkou Red Willow Creek, pøes kterou se dá pøejít po tøech mùstcích. Jako první mne zaujmou velké a pospojované obytné domy v severní èásti, nazývané v indiánském jazyce Hlaauma, které prý jsou starší ne¾ tisíc let. Jsou to také "adobes" - budovy z nepálených cihel, omítnuté okrovì zbarvenou hlínou.
Zblízka mohu pozorovat modøe natøené dveøe a okenice a v nestøe¾ené chvíli i vylézt po ¾ebøíku na støechu jedné z budov. Pro zdejší indiány je to jediný zpùsob, jak se dostat do domkù, postavených stupòovitì nad sebou a tvoøících velký komplex. Nedaleko nich nará¾ím na rozsáhlém prostranství na podivnou a dosti rozsáhlou døevìnou konstrukci, pøipomínající silnì primitivní lešení. Jak se dozvídám od jednoho z indiánských strá¾cù, jedná se o sušárnu masa, kukuøice a zeleniny. Vysušením na slunci si tady pøipravují domorodci z ulovených zvíøat hlavnì oblíbené sušené maso "jerky".
Hlinìná pec u domu
Za lovem se vydávají hlavnì do blízkých hor, které se malebnì tyèí v pozadí za severní èástí osady. Jdu a¾ na její okraj, kde zaèíná hustá d¾ungle, která se táhne a¾ kamsi k horám, kde vyvìrá na posvátných místech v Sangre de Cristo zdejší øíèka, dùle¾itá zásobárna pitné i u¾itkové vody pro celé Pueblo.
Pøekraèuji Red Willow Creek po døevĕném mostĕ a vstupuji do ji¾ní èásti indiánského sídlištì, která se v místním jazyku Tiwa nazývá Hlaukkwima. Tady mám na rozdíl od severní èásti mo¾nost vidìt zblízka víc menších domù, pozorovat ¾ivot vnì i uvnitø a také do nìkterých vstoupit - ovšem jen tam, kde jejich obyvatelé zároveò prodávají turistùm své výrobky.
Starý høbitov
U domù nesmìjí obvykle chybìt typické indiánské hlinìné pece "horno", ve kterých ¾eny obvykle peèou chleba a další dobroty z tìsta. Výteèný domácí chléb pak nabízejí domorodci pøi východu z osady turistùm a mnozí si ho rádi kupují na cestu. Výdìlky z veškerého prodeje jdou opìt do spoleèného rozpoètu osady. Jak jsem byl informován, celé rezervaci vládne Kmenová rada, slo¾ená z tøiceti náèelníkù, která volí ka¾dý rok výkonné a bojové náèelníky. Ti se pak všichni starají o ochranu osady, styk s okolním svìtem a ochranu pøírodního bohatství. A také samozøejmì o dodr¾ování starých tradic, zvykù a obyèejù - aby nebyly porušovány místními ani návštìvníky.
Neodva¾uji se je porušit ani já a tak se mi nedaøí vyfotografovat ani jediného Indiána, proto¾e všichni oslovení tvrdì odmítají. A¾ pøicházím do domku, kde indiánská babièka tká a prodává své koberce. Tvrdì odmítá ¾ádost o snímek a na mùj dotaz, jestli mohu fotografovat alespoò jejího malého vnuka, mne hrdì pouèuje, ¾e se na to pøece musím zeptat jeho. Ona nerozhoduje, je to pøece mu¾. Chlapec pøemýšlí, pak ochotnì kývne - a je to jediný snímek obyvatele osady, který tady získávám. Nevadí mi to. Z rezervace Taos Pueblo si odnáším mnohem víc - trochu poznání ¾ivota a zvykù pùvodních obyvatel podhorské krajiny Nového Mexika, kde si ještì poøád ¾ijí spokojenì po svém a v souladu s pøírodou.
Vladimír Køí¾
San Francisko, Jihlava
