SeniorTip

Pietní památník horolezcům severních Čech

Je to již 10 let co 5. září 2015 byl u osady Ostrov na Ústecku konečně odhalen dlouho připravovaný památník horolezcům, kteří své vášni věnovali vše, dokonce i svůj život. Připomínají ty, co tragicky zemřeli nejen v oblasti Labských pískovců, ale na nejrůznějších skalách ve světě. Je instalován přímo na pískovcovém bloku v oblasti skalního města zvané Himmelreich. Přírodní, tiché nádvoříčko mezi skalními věžemi je jako stvořené pro pietní vzpomínky. Původní umístění na Srnčí věži na začátku hodně frekventované turistické cesty by nebylo moc klidné.

Na skalce pod nápisem „KAMARÁDŮM HOROLEZCŮM“ jsou umístěné keramické cedulky se jménem, datem a názvem toho jejich osudového místa. Zásluhu na vzniku památníků mají jejich kamarádi z Horolezeckého oddílu Climbing Club Dubí, Horolezeckého oddílu TJ Lokomotiva Teplice a Spolek pro Tisou, který se podílí na umisťování pamětních desek.

Čeští horolezci patří mezi světovou elitu v tomto sportu. Svou životní pouť ukončili nejen v Labských pískovcích, na Broumovsku či Mostecku, ale i v dalekém světě. Za každou cedulkou se skrývá jiný zajímavý příběh, všichni měli rádi hory, poznávání nových míst i překonávání lidských limitů. Jejich těla většinou leží tam, kde to milovali v Alpách, Pákistánu, v Peru. Stojí za to se tady zastavit a chvilku nad jejich jmény rozjímat.

Nejstarší vzpomínka patří Emanueli Strubichovi, který zahynul v roce 1922 v Tyrolsku na Hintere Karlspitze. Ing. Miloš Matroš v roce 1970 zůstal při zemětřesení v Peru pod kamennou lavinou s celou expedicí 14 lidí. Tehdy lavina ze sněhu, ledu, kamení a bláta pohybující se rychlostí 300 km/hodinu zničila životy přes 70 tisícům lidí.

Život ukončila v roce 1995 i hora Matterhorn Ing. Jaroslavu Bejčovi a Zdenku Kořínkovi. Mnohé oběti si vzaly Vysoké Tatry, Dolomity, Pamír a další hory. Nejsmutnější je, když tam najdete cedulku se známým jménem.

Pro mne osobně je to Zuzana Hofmannová, která se nevrátila v roce 2012 ze zpáteční cesty z Broad Peaku (8051 m) v Pákistánu. Patřila k nejúspěšnějším ženským horolezkyním. Začínala na pískovcích Labského údolí, pokračovala ve výstupech ve Vysokých Tatrách. Na svém kontě měla přes 100 výstupů. Začínala s partou kamarádů, později ve dvojici s Alenou Stehlíkovou a začínala se věnovat i výškovému horolezectví. V roce 1985 byl její samostatný výstup na Huscarán (6768 m) oceněn Českým horolezeckým svazem. Na svém kontě měla i čtyři osmitisícovky.

Znala jsem ji osobně velmi krátce, to se jmenovala Charvátová a já bohužel byla pověřena ji připomenout, že nemá zaplacený internát. V slzách přikývla a špitla, že to zaplatí. Její vedoucí mi pak stranou řekla, že ji zemřel otec, který ze svého důchodu živil ji a její maminku. Vrátila jsem se k té šestnáctileté dívence s tím, že je možno využít jednorázový příspěvek od Závodního výboru ROH, že stačí napsat žádost. Odmítla. Po chvíli jsem ji navštívila znovu s napsanou žádostí s tím, že nebude muset nikam chodit, že to na ZV zařídím, stačí jen když to podepíše. Odmítla s tím, že nejsou žádní žebráci. Dokonce jsem konzultovala s její vedoucí, že tu žádost podepíši za ni. Bylo mi to rozmluveno s tím, že ona si ty peníze stejně nevezme, že už je taková tvrdohlavá a já s tím pak budu mít vážné problémy za falšování podpisu.

A když už je to hodně dávno, stejně jsem to nezapomněla i když od té doby jsem se s ní nikdy neviděla. Ale informace, že leze po skalách, že se provdala a má syna se ke mně donesly. Pak čas od času se v tisku objevily informace o úspěších, kterých dosahovala. A vždy mi připomněly onu dávnou chvíli, když odmítla pomoc. V té době se snažily desítky lidí získat od odborů bezúročnou půjčku či finanční výpomoc což většinou byli ti, co to tak nutně nepotřebovali. A o to více mne mrzelo, že ta, co pomoc opravdu potřebovala odmítla.

Foto: internet

Jaroslava Krejčová

* * *
Zobrazit všechny články autorky

Datum	Jméno	Téma
05.09. 15:59	Von
05.09. 13:16	Vesuviana

Navigace

Svátek

Klub

Anketa

Statistika

Podporují nás