Kdy¾ pøed dvìma tisíci lety umíral Kristus na køí¾i øímského impéria, byl témìø sám a opuštìn i svými jedenácti ¾áky, absolventy svého uèení. Jidáš ve chvíli, kdy se ozýval tlukot kladiva, pøibíjejícího Je¾íše na køí¾, u¾ nebyl mezi ¾ivými a všech jedenáct zbývajících studentù Kristova uèení se a¾ na Jana, který pod køí¾em stál s Je¾íšovou matkou, rozprchli v okam¾iku velkého zatýkání.
„Tu ho všichni opustili a utekli“, jak píší evangelisté Marek i Matouš. Jen Jan „miláèek Pánì“ stál pod køí¾em, jak píše Marek, a pro¾íval do hloubi srdce Je¾íšovo utrpení. Spolu s ním i matka trpícího, ale i Longin, setník øímského vojska, zvaný té¾ Petronius, stál pod køí¾em, „aby lépe vidìl“, jak píše autor Je¾íše neznámého, D. S. Mere¾kovskij, a tedy „celé hodiny Ho mohl pozorovat. A øímské oèi se dívaly, øímské uši poslouchaly, co ¾idovské oèi a uši nevidìly a neslyšely. Lépe ne¾ svoji, pochopil cizí.“
Není divu, ¾e Janovi, duchovnì spøíznìnému s utrpením køí¾e, bylo jako jedinému z dvanácti souzeno, aby zemøel v pomìrnì vysokém vìku pøirozenou smrtí. Mìl sepsat nejduchovnìjší za ètyø evangelií, ale té¾ dosud nejobtí¾nìjší pasá¾e Písma, týkající se apokalyptického konce impérií, i našeho vlastního ¾ivota. Apoštol Filip, autor a¾ tuze aktuálního výroku:„Uka¾ nám svého nebeského Otce“ byl pøibit na køí¾ a ukamenován, okolo roku 81. Apoštol Jakub mladší, èi menší, nejspíše bratranec samotného Je¾íše, podobný svému uèiteli k nerozeznání, tak¾e kdo si chtìl vychutnat Je¾íšovu podobu, vydával se za Jakubem. Tedy tento pastýø byl svr¾en s cimbuøí chrámu, z výšky nìjakých 30 metrù a dobit valcháøskou tyèí. Apoštol Matìj, zvolený po Jidášovì zradì do elitní spoleènosti dvanácti, pùsobil na území dnešní Etiopie a byl kamenován a s»at sekerou okolo roku 63. Apoštol Tomáš, který uvìøil Je¾íšovu poslání, teprve a¾ si sáhl do jeho ran, je autorem výroku, proneseného v tomto okam¾iku: „Mùj Pán a mùj Bùh“. Kdy¾ chtìl roztavit na indickém území, kde pùsobil, sochu sluneèního bo¾stva, probodli jej kopím nìkdy kolem roku 72. Jakub starší, pohøbený v Santiagu de Compostela, byl s»at roku 44 za vlády Heroda Agrippy. Apoštol Bartolomìj pùsobil v Armenii, byl muèen a ukøi¾ován hlavou dolù nìkdy v polovinì prvního století. Matouš, celník, pøišel o ¾ivot okolo roku 70, byv proboden oštìpem, nebo podle jiné tradice upálen a kamenován. Judu Tadeáše utloukli kyji okolo roku 65 v místì pùsobení v Arménii a Persii. Jeho kolega Šimon Horlivec, pùsobící na stejném území byl okolo roku 70 ukøi¾ován a rozøezán pilou. Bratr apoštola a prvního pape¾e Petra – Ondøej dotrpìl na køí¾i ve tvaru písmene X. Stalo se tak v èase panování císaøe Nera roku 60, za velkého pronásledování køes»anù. Ondøej, bièovaný sedmi vojáky pøed ukøi¾ováním pronesl tuto vìtu: „Dlouho jsem tou¾il a èekal na tuto š»astnou hodinu. Køí¾ byl vysvìcen Kristovým tìlem, kdy¾ na nìm viselo.“
Apoštola Petra ukøi¾ovali na tradièním køí¾i – Petr neshledal dùstojným zemøít jako Kristus, a tedy se nechal pøibít na køí¾ hlavou dolù.
A pouèení pro nás? Velké poznání – nikdo z popravených ve finále vlastního ¾ivota nechyboval ve své víøe, všichni trpìli dùstojnì, proto¾e za pochybnou chiméru by nepokládali hlavu na popravèí špalek s tak vyzrálým nadhledem a jistotou.
A ty, ètenáøi, zva¾, zdali jsi nìkdy, by» jen na okam¾ik, nezradil své poslání, svou víru. Stalo-li se tak, vezmi køí¾ náš vezdejší a obtì¾kej svùj osud tímto bøemenem. Bude-li ti bøímì t쾚ím, ne¾ sis pøedstavoval, budeš-li stíhán nenávistí lidí vùkol a pronásledován nepøízní moci, pak získáš jedinou zaruèenou jistotu – ¾e kráèíš správnou cestou, krokem spravedlivých.
