Jan Eskymo Welzl
®ivotní pøíbìh obyèejného èlovìka, který se s nìkolika krejcary vydal na cestu do neznámých konèin.
Výètem svých profesí se podobá Cimrmanovi. Byl dobrodruhem, polárníkem, cestovatelem, lovcem, zlatokopem, vynálezcem, vypravìèem, spisovatelem, ale také náèelníkem Eskymákù a nejvyšším soudcem v Nové Sibiøi.
Narodil se v Zábøehu na Moravì 15. srpna 1868. Otec pracoval jako sluha ve Vídni, maminka byla hokynáøkou a mlékaøkou. Navštìvoval èesko-nìmeckou školu a o sobì øíkal, ¾e je Èech moravské národnosti. Vyuèil se zámeèníkem a jako tovaryš se vydal do svìta na zkušenou. Vìtšinou šel, jak bylo tehdy zvykem pìšky. Došel a¾ k Jaderskému moøi, pak krátce pracoval v italském Janovì, prochodil Balkán.
Vrátil se domù a¾ v roce 1888, kdy musel narukovat do armády. Ty tøi roky co tam slou¾il oznaèoval celý ¾ivot za to nejhorší co za¾il, proto¾e tam byl hroznì zotroèený. Miloval dobrodru¾ství a hlavnì svobodu. Proto hned po vojnì znovu odešel. V Janovì se nechal najmout na loï, doplul do Ameriky, ale tam místo svobody vidìl otroctví. Nezískala si ho Afrika, o Evropì nemluvì. Kdy¾ s lodí doplul do Vladivostoku námoønický ¾ivot opustil.
Zaèal pracovat na transsibiøské magistrále, aby s vydìlanými penìzi mohl pokraèovat dál hledat svobodu a kde by ¾il podle svého. V Irkutsku se dozvìdìl, ¾e svobodní jsou jen lidé zlatého severu, kteøí se starají jen sami o sebe a ¾ijí mimo civilizaci. Ètyøi roky putoval rozsáhlou neobydlenou divoèinou a¾ na pustém ostrovì Nová Sibiø našel co hledal. Poøídil si jeskynní doupì a se smeèkou eskymáckých psù rozvá¾el poštu i zbo¾í. Lovil medvìdy a stával se významným obchodníkem s ko¾ešinami.
Pøepravil se nìkolikrát i na Aljašku, plavil se po øece Yukon se zrádnými peøejemi a¾ do Beringova moøe. Jeho jméno bylo známo po celém Severu byl nejen poš»ákem, ale i lékaøem, lovcem, zlatokopem, velrybáøem, zámeèníkem i obchodníkem. Bílí polárníci mu øíkali Arctic Bismarck, Eskymáci Moojok Ojaak, tedy Pojídaè medvìdù. V roce 1903 byl zvolen náèelníkem a nejvyšším soudcem. Tìch pro¾itých tøicet let tam pova¾oval za nejš»astnìjší èást svého ¾ivota. Daleko od civilizace v zemi, která nepodléhala ¾ádné vládì našel co pova¾oval za nejdùle¾itìjší svobodu.
V roce 1924 vyplul se svou lodí a u amerického bøehu loï ztroskotala a s celým nákladem cenných ko¾ešin se potopila. Welzl si zachránil jen holý ¾ivot a chtìl se vrátit na Novou Sibiø. Jen¾e udal ho jeden pašerák alkoholu. Jeho pojem o svobodì mu øíkal, ¾e soud rozlišuje jenom to, kdo má pravdu a kdo ne. Ovšem úøady to vidìly jinak. Nemìl ¾ádné doklady, znal sice hodnì jazykù, ale všechny špatnì, a navíc se rozhodl hájit u soudu sám, po svém. Netušil, ¾e u¾ vlastnì patøí do Èeskoslovenska, byl z USA vyhoštìn a poslán do Hamburku, daleko od svého ledového domova a veškerého majetku.
Bylo mu 56 let a sna¾il se zaèít znova, aby se mohl zase vrátit na sever. Do brnìnské redakce Lidových novin poslal dopis, ve kterém vylíèil svùj ¾ivot. Pomohl mu Rudolf Tìsnohlídek, který dokázal z jeho nesrozumitelných dopisù napsat knihu Eskymo Welzl. Prosil ho, aby u¾ nepsal èesky radìji jiným jazykem, proto¾e jeho èeština dìlala Tìsnohlídkovy velké problémy. Za získané peníze Welzl odejel do Kanady, pozdìji v roce 1928 navštívil Prahu. Dostal i pozvání na audienci k prezidentu republiky a v prosinci navštívil své rodné mìsto Zábøeh.
Welzl dokázal svým zjevem i chováním upoutat pozornost, ale jeho historky sklízely jen posmìch, co¾ tì¾ko nesl, ¾e mu je nikdo nevìøí. Zaèal diktoval své pøíbìhy dvìma redaktorùm z Lidových novin, jezdil s nimi i po pøednáškách. Navštívil i expozici Moravského zemského muzea a nechal se vyfotit s mamutem, ale chtìl opìt se vrátit na sever. Jeho poslední cesta však skonèila v Dawsonu City, proto¾e nemìl 500 dolarù na zaplacení kauce na vstup do USA. Zajímavostí bylo, ¾e jeho kniha „Tøicet let na zlatém severu“ byla v roce 1932 ocenìna 10 tisíci dolarù. Jen¾e smlouva, kterou uzavøel a podepsal, byla pro nìho nevýhodná a nedostal ani dolar. Èesky vyšla v roce 1968 v nakladatelství Mladá fronta. Uvízl 20 let ve vymírajícím mìstì, které pamatoval z dob zlaté horeèky. V roce 1930 mìl vá¾né poranìní zad a ¾il sám se svým psem. Musel se vzdát snu o návratu k Eskymákùm a zaèal pracovat na vynálezu perpetua mobile ze souèástek které našel na smetišti. Také se pokusil napsat vlastní knihu s názvem Cesta kolem svìta 1893 a¾ 1898 ta vyšla v èeštinì v roce 1997. Zemøel ve vìku 80 let, 19. záøí 1948 na infarkt.
Rodné mìsto na nìho nezapomnìlo, stal se èestným obèanem mìsta, má svou ulici, sochu u nádra¾í, nádra¾ní restauraci i minipivovar. V roce 1996 vznikl televizní film Po¾íraè medvìdù, divadlo Husa na provázku uvedla Velký vandr z jeho ¾ivota. V roce 1998 byla jeho jménem pojmenována planetka 15425, divadlo v Šumperku uvedlo hru Eskymo je Welzl. Má v Zábøehu svou vlastní expozici, která návštìvníky seznamuje prostøednictvím fotografií se ¾ivotem na severu. Také je mo¾nost tam vidìt autentický film z roku 1929 pøi jeho návštìvì v Brnì. Velmi známý je Festival Welzlování, pùvodnì vznikl jako jednorázová akce pøi 750 výroèí zalo¾ení mìsta v roce 2004. Jeho zamìøení na cestovatele, dobrodruhy, recesisty od ledna do bøezna zahrnuje pøednášky, filmy èi zá¾itky extrémní, sportovní èi soutì¾e má stále velké mno¾ství pøíznivcù, a tak se nároèný program pøipravuje ka¾doroènì.
A i kdy¾ ji¾ dávno ne¾ije, jeho památka na nìho zùstává, a to je dobøe.
