Co praví legendy a povsti... aneb Šuplík plný pohlednic
O ztracené peeti
Na Starém Mst v Martinské ulici je starý dm U kíku.
V tomto dom bydlel kdysi staromstský purkmistr. Jednou se vrátil dom z radnice, odepjal opasek s mstskou peetí a poloil ho na stl. Chvíli si hrál s malou dcerkou, pro kterou jeho ena pipravovala koupel. Vodu nalila do vaniky, ale dcerka byla rozmrzelá, plakala a nedala se utišit. Protoe její mu si šel u lehnout a spal, tak purkmistrová mla strach, e ho dcerka pláem vzbudí. Marn jí prozpvovala, povídala si s ní, dcerka se nechtla uklidnit. Najednou purkmistrová uvidla na stole opasek, otevela tobolku, která na nm byla pivšená a vyndala mstskou pee. Ta byla lesklá, vdy taky byla ze zlata, a dala ji dcerce na hraní. Ta se uklidnila a hrála si s peetí ve vod. Purkmistrová ji vykoupala, uloila ke spaní a vaniku s vodou vylila z okna. Sama u únavou sotva stála na nohou a na pee úpln zapomnla.
Ji leela v posteli, kdy si na ni vzpomnla. Rychle vstala a oblékla se, vybhla na ulici a pee hledala. Ale marn, pee prost zmizela a nebyla k nalezení. ena se vrátila dom a u usnout nemohla, musela poád myslet na pee. Sotva se ráno rozednilo a její mu po snídani odešel na radnici, vybhla ven a hledala pee znovu, ale opt marn. Nakonec usoudila, e ji musel nkdo najít a e je ztracena na vky.
Opravdu, pee našel ješt veer jeden chodec, a protoe byl poctivý, odnesl ji tam, kam patila, na radnici. Odevzdal ji do rukou prvního konšela. Ten se hrozn podivil, kde k ní pišel. Kdy se dozvdl, jak ji chodec našel, podkoval mu a ekal, a pijde purkmistr na radnici. Ten pišel, nic netuše. Konšel se s ním pozdravil a zeptal se ho, kdee má pee. Purkmistr se na nj podíval a ekl, e ji má v opasku, jako obvykle. Ale pee tam nebyla. Purkmistr si to neuml vysvtlit a také vdl, e první konšel ho dvakrát v lásce nemá. Vymluvil se, e ji zapomnl doma a e se pro ni vrátí. Purkmistr vdl také, e pee je znakem mstské moci a pokud by ml u sebe pee, e nesmí opustit ani mstské brány, e za ni ruí svým ivotem. Pospíchal proto dom, v domnní, e ji tam najde.
Mezi tím ale první konšel všem ostatním oznámil, e jeden z chodc ji donesl na radnici, e ji našel na ulici ve vod. Konšelé se jenom krátce poradili a poslali pro kata. S ním se vydali k domu, kde bydlel purkmistr. Ten mezi tím doma prohledal vše, podíval se do kadé zásuvky, do kadé skín, ale pee nenašel. Jeho ena vdla, e je zle, ale ve strachu se nepiznala, co udlala. Kdy purkmistr vybhl z domu, celý nešastný, v ústrety mu ji šli naproti konšelé s katem. Na první pohled poznali, e purkmistr pee nenašel. Tak mu oznámili jenom rozsudek, e neuhlídal mstskou pee, tak e neuhlídal ani svého hrdla. Purkmistr prosil, aby mu povolili lhtu tí dn, e pee urit najde, e ji doma musí mít. Tak mu první konšel pee ukázal, a i mu ekl, jak ji našli a jak se dostala na radnici.
Purkmistr vidl, e opravdu trestu neujde, prosil, písahal, e to musí být dílo samotného ábla, nebo e mu ji lupii museli ukrást, ale nic nepomohlo. Konšelé mu nepovolili ani se rozlouit s manelkou a dcerkou. Hned na míst mu kat setnul hlavu. Na míst, kde se to stalo, sousedi postavili pozdji kamenný erný kí a od té doby se tak jmenuje i dm.
Jene popravou purkmistra nic neskonilo. Purkmistrova ena byla zoufalá z toho, co se stalo, a nakonec v zoufalství proklela svoji malou dcerku strašlivou kletbou. Léta bela, purkmistrova ena zahokla na celý svt a z její malé dcerky vyrostla krásná mladá ena. Kdy nkdy zaala tiše zpívat, tak se kolemjdoucí zastavovali a naslouchali jejímu zpvu. Tehdy se do dívky zamiloval jeden bohatec urozeného pvodu, a nakonec si ji vzal za enu. Na kletbu si dávno nikdo nevzpomnl.
Ale osud nezapomnl. Krátce po svatb zaala mladá ena chadnout a nakonec zemela. Po její smrti se zaaly na Starém mst dít podivné vci. Noc co noc vyjídl z Romberského paláce koár taený tymi ohnivými komi, ítil se ke Karlovu mostu a ujídl na Staré Msto. Tam z koáru vystoupila bledá nevsta, poklekla na míst, kde byl popraven purkmistr a nkdy jenom tiše kleela, jindy zaala tichounce zpívat tak, e lidem, kteí zpv slyšeli, srdce usedalo a mli tké sny. Potom dívka vstoupila do koáru a ten se vrátil do paláce. Lidé z ulice to vdli, ale nikdo se neodváil k bledé nevst piblíit.
A jeden mladík, toho okouzlila její nná a krásná tvá natolik, e se do ní zamiloval. Stával potom dlouho ve stínu a ekal, a se objeví. Jednoho dne si dodal odvahy a pistoupil k bílé nevst. Oslovil ji a kdy chtla utéci, zastoupil jí cestu a dlouho jí vyprávl a zapísahal se k lásce k ní. Kdy mladík domluvil, dívka se jenom smutn usmála a ekla, e pokud ji opravdu miluje, tak aby pišel druhý den do kostela ke svatému Martinovi, pesn o plnoci. Pak nastoupila do koáru a odjela.
Mladík se k veeru opravdu do kostela vypravil, ukryl se v pítmí a ekal na dívku. O plnoci se ozval dusot kopyt a kon u kostela zastavili. Nejdíve dívka došla k místu, kde byl popraven purkmistr, tiše tam postála a pak se vydala ke kostelu. Kon ekali, hrabali kopyty a od nich létaly jiskry, a potom se pomalu vydali zpt k Romberskému paláci, ale bez dívky. Ta vešla do kostela a u ji nikdo nikdy nespatil. Ráno našli mladíka leet na dlab mezi lavicemi. Ruce ml rozpaené a na tvái úsmv. Jinak v kostele nikdo nebyl.