Jablonné v Podještìdí
K hradu a zámku Lemberk neodmyslitelnì patøí Jablonné. Nejen kvùli Zdislavì, ale pro záhadu tajné chodby vedoucí ze zámku do kláštera v Jablonném. Zatím není dolo¾ena její existence, ale povìsti o ni vypráví. Hledáním se zabývali hledaèi pokladù, v podzemních prostorách mniši v 19 století našli kostru dítìte. Po válce se vìøilo, ¾e právì tam wehrmacht ukryl doklady a ukoøistìné bohatství. Podle povìstí se tam objevovali pøízraky dominikánských mnichù, kteøí mizeli na schodišti. Ten prùchod byl údajnì zazdìn, ale o katakombách kostela se tvrdí, podle podezøele duté podlahy, ¾e mají nìkolik pater.
Vra»me se ke vzniku do 13. století. V roce 1250 zalo¾ila Havlova man¾elka Zdislava v Jablonném klášter, kam byli povoláni mniši øádu dominikánù. Ji¾ ve 13. století bylo mìsto obehnáno hradbami s dvìma branami, je také dolo¾ena existence tvrze, která však zanikla ji¾ v 15. století a dnes ani není známo, kde stála. Mìsto se stalo významným centrem pøi dùle¾ité obchodní cestì, zejména kdy¾ císaø Karel IV. svými listinami naøídil kupcùm u¾ívat obchodní cestu do Lu¾ice pøes Jablonné. Z celních poplatkù mìsto velmi bohatlo. U farního kostela sv. Køí¾e byl zalo¾en druhý klášter. Pùvodnì slouèené panství Jablonné-Lemberk bylo v roce 1398 rozdìleno. Jablonskou èást koupili Berkové z Dubé, kteøí za husitských válek byli na stranì Zikmunda, a tak v letech 1425-1426 bylo mìsto husity vypáleno.
Pozdìji Berkové z Dubé vedli válku i se saským kurfiøtem. V dobì vlády Jiøího z Podìbrad byly v Jablonném obnoveny v roce 1466 stará privilegia. Mìsto v dobì tøicetileté války bylo posti¾eno vojsky a také morovými epidemiemi co¾ pøipomíná morový sloup na námìstí od roku 1687. Hrabì František Antonín Berka (1635-1706) byl poslední mu¾ský potomek rodu, stal se významným císaøským diplomatem i nejvyšším maršálkem Èeského království. Nemìl dìdice, a tak investoval do výstavby monumentálního chrámu sv. Vavøince podle projektu J. L. Hildebrandta. Po vymøení rodu Berkù pøecházel majetek buï dìdictvím nebo prodejem na jiné majitele, kteøí nemìli zájem èi finance na dokonèení chrámu. A¾ v roce 1729 byl dokonèen a do krypty byly ulo¾eny ostatky Zdislavy z Lemberka.
V dobì majitelù Pachtù zejména Františka Josefa (1742-1799) mìsto hospodáøsky vzkvétalo, vznikají textilní manufaktury a funguje øada cechù rùzných øemesel. V roce 1751 byla zøízena poštovní stanice na obchodní cestì do Lu¾ice a také byl rokokovì pøestaven zámek Nový Falkenburk. V 18 století opìt mìsto postihly váleèné události, válka o rakouské dìdictví (1744) a za sedmileté války byly znièeny mìstské brány a v zámku byl vojenský lazaret. V roce 1788 zasáhl celé mìsto nièivý po¾ár, zcela znièeno bylo 160 domù, radnice a školy. Poškozeny byly oba kostely. V dobì vlády Josefa II. byl zrušen dominikánský klášter a dominikáni, kteøí nìkolik staletí peèovali o kult Zdislavy z Lemberka odešli. V dobì napoleonských válek mìsto navštívil i císaø Napoleon Bonaparte.
Po zrušení poddanství 1848 se rozvíjí prùmysl a mìsto je napojeno na ¾eleznièní tra» Liberec - Èeská Lípa v roce 1900. Poèet obyvatel se zvyšoval a byla postavena nová škola (1871), nemocnice (1890). V té dobì zpustlý zámek byl pøestaven v novobarokním stylu majitelem Johannem Moritzem Liebiegem. Po roce 1945 tam bylo odborné uèilištì, dnes je tam dìtský domov.
Za první svìtové války byl v Jablonném zajatecký tábor, kdy do roku 1918 se tam vystøídalo pøes 14 tisíc váleèných zajatcù. Po válce se stalo mìsto souèástí vzniklého Èeskoslovenska.
Historické jádro mìsta se stalo mìstskou památkovou zónou. I území severnì od mìsta je od roku 1996 chránìno jako Krajinná památková zóna.
Dochovaly se i další povìsti jako ta o ukradeném zvonu. To v dávných dobách visel na vì¾i farního kostela Panny Marie zvon, o nìm¾ se vyprávìlo, ¾e byl odlitý ze støíbra a srdce mìl zlaté. Mìl pøekrásný hlas a Jablonští byli na nìho pyšní. Všechna sousední mìsta jim ho závidìla, nejvíce mìš»ané z bohaté ®itavy, kteøí ho chtìli koupit. Jejich nabídka byla lákavá, nabídli tolik støíbrných tolarù, kolik se jich v øadì za sebou vejde na silnici spojující obì mìsta. Ovšem purkmistr chtìl, aby ještì pøidali k tomu tolik zlata, kolik zvon vá¾í.
Prodej se neuskuteènil a Jablonští na tu nabídku brzy zapomnìli. Jednou od hranièního Hvozdu se pøikradl vìtrnou nocí èerný bouøkový mrak. Blesky a pekelné hømìní se rozléhaly nad mìstem a jeden z ohnivých šípù z èerného mraèna si našel cíl v kostelní vì¾i. Souèasnì se ozval naøíkavý hlas støíbrného zvonu. Zvoník vybìhl ke zvonici uchopil provaz, aby zvon zastavil, ale ten se jakoby kouzlem sám odmlèel. Bouøe utichla a hustá tma zahalila zvonici. Uklidnìný zvoník se vrátil domù a ráno zatáhl za provaz a zjistil, ¾e u¾ tam zvon není. Mìsto litovalo ztrátu zvonu, ale kdy¾ zjistili, ¾e jejich zvon zvoní v ®itavì mìli zlost. Byli pøesvìdèeni, ¾e jim k nìmu pomohl zloduch a ¾e s takovými lidmi nejsou vhodné ¾ádné spolky. Tím konèí pøátelství mezi obìma mìsty a obchodní cesta osiøela. ®itavští jezdili novou cestou a Jablonné upadalo.
.jpg)
Jablonné v Podještìdí .JPG)
