Králický Snì¾ník, horský masiv oddìlující Orlické hory od Hrubého Jeseníku - tip na výlet
Na hranici Èech, Moravy a Kladska (dnes Polska) se tyèí vrchol Králického Snì¾níku. Je to horský masív, který oddìluje Orlické hory od Hrubého Jeseníku. S jeho nadmoøskou výškou 1423 m je po Krkonoších a Jeseníkách tøetím nejvyšším masívem u nás. Jeho vìtší èást le¾í v Polsku. Na èeském území, ve výšce 1380 m pramení nejdelší moravská øeka Morava.
Nenajdete tam turistické chaty ani ¾ádnou asfaltovou silnici. Na polské stranì stála 35mvysoká rozhledna, která byla roku 973 zboøena a zùstala z ní jen hromada kamení. Celé dny se tam mù¾eme toulat hlubokými lesy, ve kterých najdete spoustu mohutných balvanù.
Vrchol Králického Snì¾níku (1424 m) se ale tyèí nad hranici lesa. Název prý hora dostala podle snìhu, který pokrývá její vrchol mnoho mìsícù v roce. Na vrcholu je kamenný trojmezník tøí zemí - království èeského, markrabství moravského a hrabství kladského.
Jde také o rozvodí tøí moøí. Pohoøí Králický Snì¾ník je nìkdy nazýváno støechou Evropy, proto¾e z vrcholu Klepáèe (polsky Trojmórski Wierch) odtékají vody do tøí moøí:
- Do Baltského moøe odvodòuje území Nysa Klodzka
- Do Severního moøe odvádí vody Tichá Orlice a její pøítok Lipkovský potok
- Do Èerného moøe odvodòuje území øeka Morava, která pramení na ji¾ním svahu Králického Snì¾níku v nadmoøské výšce 1380 m
Velká èást masivu Králického Snì¾níku je od roku 1990 národní pøírodní rezervací. Posláním rezervace je ochrana pøirozených a pøírodì blízkých spoleèenstev vázaných na geologický podklad a reliéf horského masívu Králického Snì¾níku. Území je rovnì¾ významným hnízdištìm øady ptákù, proto bylo zaøazeno jako ptaèí oblast do soustavy Natura 2000. Podhorské louky oblasti Králického Snì¾níku hostí nejpoèetnìjší populaci celosvìtovì ohro¾eného druhu chøástala polního v Èeské republice. Z dalších hnízdících druhù se jedná také o èápa èerného, jeøábka lesního, výra velkého, kulíška nejmenšího, sýce rousného, ledòáèka øíèního, ¾lunu šedou, datla èerného, lindušku horskou, kosa horského a »uhýka obecného.
Jednoho si z nich v tomto èlánku pøedstavíme. Jde o celosvìtovì ohro¾eného chøástala polního, který navzdory svému jménu je obyvatelem pøedevším luk, ménì ji¾ polí. ®ivotu v husté travinné vegetaci je výbornì pøizpùsoben. Ještì v padesátých letech minulého století byl docela bì¾ným ptákem. Rozorávání luk a jejich odvodòování pak vedlo k jeho razantnímu poklesu. Dnes nalézáme tyto ptáky spíše v podhorských oblastech, kde zùstaly vlhké louky dodnes zachovány. Píše se, ¾e chøástali mívají ve vegetaci vyšlapané jakési pøízemní tunely, které jim umo¾òují rychlý a pohodlný pohyb i velmi hustým porostem.
Velikostí a zbarvením pøipomíná chøástal polní štíhlou koroptev. Je ale o nìco menší, jeho tìlo je z boku silnì zploštìlé a nohy jsou silné a vysoké. Na vìtšinì tìla je zbarven rezavohnìdì. Høbet a bøicho jsou pøíènì skvrnité. Pøední èást krku a hruï jsou našedlé a køídla hnìdá. Spatøit jej mù¾eme jen výjimeènì proto¾e aktivní je hlavnì naveèer a v noci. ®iví se pøevá¾nì ¾ivoèišnou potravou - zejména hmyz a drobní bezobratlovci. Rostlinnou slo¾ku tvoøí èásti trav a plevelù. Hnízdo je ukryto na zemi ve spleti rostlin. Samièka snáší 8 a¾ 12 vajec. Mláïata samièka po vylíhnutí odvádí z hnízda.
Chøástal polní je ta¾ný druh, bìhem srpna a záøí se vydává na cestu do subsaharské Afriky, odkud se vrací a¾ koncem dubna a v kvìtnu. V Evropì je chøástal polní rozšíøen na celém území, mimo nejji¾nìjší a nejsevernìjší oblasti. Hlavní støedisko výskytu nyní pøedstavuje východní Evropa, ale i tam dochází k jeho poklesu poèetnosti. Hlavním dùvodem úbytku je ztráta vhodného biotopu v dùsledku intenzivních zpùsobù obdìlávání luk a pastvin. Rychlost a zmenšování jeho výskytu vedla k tomu, ¾e tento druh je øazen mezi nejohro¾enìjší ptáky v Evropì.