Pøíbìhy zemské atmosféry - aneb Za vše mù¾e klima nebo poèasí (46)
Snahy o ovlivòování poèasí i klimatu (2)
V minulých pøíbìzích si lidé hráli na teoretické dirigenty atmosférických jevù a v tomto pokraèovaní u¾ si uká¾eme, jak se zhostili role praktických „atmosférických in¾enýrù“. Na jejich obranu musím øíci, ¾e následující zde uvádìné zásahy se èasto provádìly z naprosté nezbytnosti, aby v dotyèných oblastech se vytvoøilo pøíznivìjší mezoklima, èi mikroklima. Vìtšinou bylo tøeba zajistit dostatek vody pro lidi, vláhy pro pìstování zemìdìlských plodin a nìkdy i další zemìdìlskou pùdu. Nìkterá velká vodní díla pak mají význam komplexnìjší - kromì zavla¾ování jsou dùle¾itá pro vodní dopravu a energetiku, nìkteré pak brání i záplavám. Tak¾e hurá na velká vodní díla!
Zaènìme ve 30. letech 20. století, kdy se zaèal budovat systém pøehrad a zavla¾ovacích kanálù na øece Colorado v USA, který mìl zajistit vodu pro Kalifornii. Zdrojem vody je zde pøevá¾nì tající sníh Skalistých hor a Sierry Nevady. V roce 1936 byla ukonèena 1. pøehrada Boulder Dam, která byla v té dobì nejvìtší na svìtì. A tady si snad mù¾eme dovolit pár zajímavùstek, nikoliv technických. I kdy¾ ekologie jako vìda byla pojmenována u¾ v roce 1866, ve 20. letech stále mìla mnohem menší význam ne¾ má dnes. Stavba však u¾ tehdy nará¾ela na velké odpùrce, nebo» mìlo být zaplaveno mnoho krásných øíèních kaòonù. Pøesto tehdy doslova pøevládla lidská ¾ízeò, a byl to prezident Hoover, který se výraznì zaslou¾il o její prosazení. Bohu¾el – nìco za nìco. Souèasnou sítí kanálù se pøivádí dennì 6 miliard litrù vody lidem v Ji¾ní Kalifornii, tím se sní¾il prùtok vody na dolním toku Colorada, zvýšilo se zneèištìní a obsah soli tak, ¾e voda ji¾ není pou¾itelná ani pro zemìdìlské úèely! A bomba nakonec - beton ve spárách mezi jednotlivými velkými betonovými bloky hráze Hoover Dam tvrdne dodnes, s èím¾ se ale poèítalo!
Nyní provedeme velký skok prostorový i èasový do období staveb komunismu. V roce 1955 byla naplnìna vodní nádr¾ na øece Donu nad známou Cimljanskou pøehradou, která byla postavena jako souèást Vol¾sko-donské vodní cesty. A tato „velká stavba komunismu“ nejen dokonèila spojení všech ji¾ních a severních moøí, která omývají evropské ruské bøehy, ale také výraznì „zekonomizovala“ klima ji¾ního Ruska a východní Ukrajiny. Bohu¾el ale také poklesla hladina Kaspického moøe (vlastnì jezera) o dva metry a jeho plocha se zmenšila asi o 40 tisíc kilometrù ètvereèních.
Podstatnì hùøe bohu¾el dopadlo zavla¾ování ve Støedoasijských sovìtských republikách. U¾ na konci 50. let. zaèala hladina Aralského jezera pomalu klesat a zároveò klesal pøítok øek Amudarji a Syrdarji. V 90. letech se pokles výraznì zrychlil a do roku 2003 jezero ztratilo 80% svého objemu vody a 66% své rozlohy, tak¾e se odhalilo 45 000 ètvereèních kilometrù dna, z jeho¾ povrchu vítr rozfouká asi sto milionù tun slaného prachu! Voda byla zneèištìna pesticidy a zasolena. V této oblasti stoupla dìtská nemocnost a je ohro¾eno asi 1,5 milionu obyvatel. (Na satelitních snímcích z let 1989 a 2008 vidíme rychlé vysychání jezera.)
O dalších velkých vodních stavbách - svìtových i tuzemských – jen telegraficky. Asuánská pøehrada na Nilu v Egyptì, souèasné nejvìtší dílo - pøehrada Tøi soutìsky na øece Jang-c‘-»jang v Èínì, Gabèíkovo na Slovensku nebo naše Novomlýnské nádr¾e na ji¾ní Moravì a stavby na ®elivce. Všechny tyto stavby pøinesly nemalé ekologické problémy, ale – pro nás lidi jsou nezbytné a naštìstí vìtšinou jejich pøínosy bohatì pøeva¾ují nad škodami. Musíme se smíøit s tím, ¾e pøíroda nám nic nedá zadarmo.
Odpoutejme se ale od velkých staveb s klimatickými dopady a podívejme se, jak se v posledních asi padesáti letech skuteènì podaøilo ovlivnit místní poèasí.
V první øadì si lidé alespoò èásteènì, docela mazanì a ekologicky vìtšinou i šetrnì, poradili s vìtrem, který jim vysouší pole a odnáší pùdu. Jistì tušíte, ¾e se jedná o vìtrolamy, které vytváøejí jakési vlastní mikroklima.
I kdy¾ se jedná vlastnì o „pouhé speciální velkoplošné zahradnièení“, pøi vysazování porostù – keøù a stromoví – je tøeba pøihlí¾et ke spoustì okolností. O pøihlédnutí k pøevládajícím smìrùm vìtru nemá cenu pochybovat, ale dùle¾ité je napøíklad i to, aby vìtrolam èásteènì proudìní propouštìl, nebo jaké má porost koøeny, aby neškodily polním plodinám. Vìtrolamy nesmìjí pøíliš zastiòovat zejména nìkteré plodiny, které potøebují slunce, a proto musejí být orientovány tak, aby se nevytváøely malé ostrovy studeného vzduchu, a dále mohou i poskytovat pøíznivé prostøedí pro volnì ¾ijící zvíøata a ptactvo.
Vìtrolamy ale pomáhají i silnièáøùm proti závìjím a jsou-li navr¾eny správnì kolem domù, mohou dokonce sní¾it náklady na vytápìní a ušetøit energii.
S nepøízní lokálních podmínek si docela šikovnì a pomìrnì jednoduše dovedou poradit zahradníci a sadaøi. Zejména na jaøe v období známých ledových mu¾ù chrání plodiny a èerstvì rašící stromy pøed jarními mrazíky zakuøováním svých zahrad a sadù.
Poèasí si v posledních zimách u¾ bì¾nì pøizpùsobují provozovatelé ly¾aøských støedisek, kdy¾ pøi mrazech nasucho snìhovými dìly støíkají „do luftu“ vodu, která mrzne na krystalky a vyrábìjí si tak vlastní sníh.
A nakonec nesmíme zapomenout na moderní „obchodníky s deštìm“. Ano, za jistých okolností se dá vyvolat déš», pøesnìji deš»ová pøeháòka, nebo naopak lze rozehnat místní letní bouøkový oblak v jeho zaèínajícím stádiu. Pøi tomto ovlivòováni je nìkolik mo¾ností.
Je-li v ovzduší patøièná vlhkost, do nenápadného mráèku se vystøelí raketa, která mu dodá tzv. kondenzaèní jádra. Jsou to rùzné krystalky, na nich¾ vzdušná vlhkost kondenzuje na kapièky, které pak mohou spadnout jako deš»ová pøeháòka. A pøedstavte si, ¾e u¾ pøed druhou svìtovou válkou se obèas soudili farmáøi v USA, kdy¾ jeden druhému „ukradl“ ten poèáteèní nenápadný mráèek a vystøelil do nìj svou raketu. Horší bylo, kdy¾ ten jím „vyrobený“ déš» spadl jinam, ne¾ farmáø chtìl a on se odvá¾il vymáhat náhradu na sousedovi, kterému „zalil“!
Mnohem èastìji se ale doslova rozstøelují bouøkové oblaky, aby se zabránilo krupobití. Postup je podobný, ale jde o to, aby se kapky v zaèínajícím bouøkovém mraku tvoøily rychleji, rychle vypadly z mraku a nestaèily zmrznout na ledové kroupy. Tyto zásahy do místního poèasí se pomìrnì èasto dìjí zejména ve vinaøských oblastech, kde jsou instalovány menší meteorologické radary, které hlídají zaèínající bouøky, a pak se jde na to!
A nakonec je snad známo, ¾e velké bouøkové mraky byly rozstøelovány pøi rùzných velkých svìtových ceremoniálech, na pøíklad kdysi kdesi pøi vojenských pøehlídkách nebo pozdìji pøi Olympijských hrách.
