
Doma, kam se obyèejnì vrací silnì napru¾en a¾ za soumraku, si samozøejmì ihned vyleje vztek na ubohé man¾elce, na kterou bezdùvodnì jeèí a na nevinných potomcích, které pro nic za nic tluèe. 
ètenáø nejen ¾e pøijde k jistému úhonu tím, ¾e k vùli vìènému ètení pøi mizerném osvìtlení nakonec ztratí zrak, ale není s ním vlastnì ¾ádná poøádná øeè, proto¾e je neustále pohrou¾en do stránek nìjaké kní¾ky, na otázky odsekává, pøestává jíst, chøadne a pozvolna s knihou v ruce umírá. To se stává hlavnì pøi tom, kdy¾ za chodu ète a nevšimne si pøijí¾dìjícího vlaku èi parního válce. Pakli¾e neumøe, tak ve volných chvílích, kdy¾ právì neète, vám vykládá horeènì o tom, co právì pøeèetl, pouèuje vás a nutí vás ke zvýšené ètenáøské aktivitì. Jeho charakter se rovnì¾ podstatnì zmìní. Z jinak poctivého èlovìka se stává prachobyèejný zlodìjíèek, který pod kabátem vynáší z knihoven tì¾ko nahraditelné kní¾ky nebo nenapravitelný vandal, který v zapùjèených kní¾kách barevnou tu¾kou zaškrtává pro nìho stì¾ejní odstavce. Èasto se stává, ¾e stránky z kní¾ek dokonce vytrhává a schovává si je doma pod polštáøem, aby se pak celé kapitoly pøi baterce v noci uèil nazpamì». Kdy¾ š»áva baterky dojde, bláhovì pou¾ije svíèky, a pak barák lehá popelem. Netøeba zdùrazòovat, ¾e chvilky, které by mohl doma v pelechu vyu¾ít radostným dovádìním s chotí, promrhává èetbou. Kromì smrti pak rovnì¾ dochází k èastým rozvodùm a tím k finanèní ruinì. 
Vášniví koleèkáøi jsou ovšem kapitola sama pro sebe. Zcela mnì uchází, kdo mù¾e mít jakýkoliv respekt pro obtloustlé tatíky, jim¾ se pupky pasírují ze smìšnì pøiléhavých a prskatých lycra drézù. Nìkteøí z tìchto pupkáèù si pøi své neodolatelné vášni i holí nohy, rozbrázdìné køeèovými ¾ílami. Patetiètí staøíci pak usilovnì a s vytøeštìnýma oèima šlapou do pedálù drahých bicyklù, zdr¾ujíce dopravu a domnívaje se naivnì, ¾e si tím utu¾í vetché zdraví. A co¾ teprve kypré dámy-cyklistky, které v bláhové nadìji, ¾e se jejich obrovitá pozadí pøizpùsobí miniaturnímu sedlu kola, a ¾e sportovní èinností ztratí pøebyteèná kila, se upachtìnì lopotí, i kdy¾ jedou z kopce! Zde ovšem zbývají oèi jenom pro pláè. 
lepší odejít ze svìta tímto chlapským zpùsobem, ne¾li se uštvat na kole èi nesmyslným bìhem! Takhle se alespoò o vás povídá s nemalou úctou, lidé na sebe šibalsky pomrkávají, nudge, nudge, wink, wink. Však to znáte. Je nabíledni, ¾e velký cit neboli vášnivá láska je pro èlovìka nadmíru dobrá zále¾itost. Lidé jsou zprvu na sebe hodní, vrhají na sebe vlahé pohledy, øíkají si krásné nesmysly, dr¾í se za ruce a zanícenì si šeptají básnièky. Teprve za urèitou dobu se velký cit, tedy ryzí láska zvrhne na vášeò tìlesnou, kdy se mu¾ nemilosrdnì sápe, ba pøímo vrhá na svoji dru¾ku a místo recitování poezie zaène usilovnì funìt. Tímto šmahem konèí dívèiny vlahé pohledy, proto¾e dochází k vysychání oèí. Toto je sice dobré k utu¾ení vetché tìlesné kondice, ale pøejde-li velký cit na ka¾dodenní akt funìní, dochází k výše zmínìným srdeèním arestùm, a to pak u¾ nejde o nic jiného, ne¾ o prachobyèejnou vášeò jako je ka¾dá jiná, a tu je nutné odsoudit.