Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Dobromila,
ztra Vanda.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

BIBLE, NOVÝ ZÁKON – 1
 
Úvod k nahlédnutí  do Nového zákona jsem zvolila z pera Slavomíra Ravika, z jeho oblíbených Biblických píbh:

STARÝ A NOVÝ ZÁKON;  jde o dv díla, která tvoí celek, a pece je kadé z nich principiáln odlišné. Starý zákon zahrnuje djiny Izraele po dobu piblin ty tisíc let, z nich bylo detailn zpracováno piblin pldruhého tisíciletí. Velká historie velkého národa. Sled knih, které a sebe navazují jen voln a nkdy na sebe nenavazují vbec.  Na druhé stran Nový zákon pedstavuje kompaktnjší celek – jsou to tyi evangelia, svým zpsobem popisy Jeíšova psobení na této zemi. Pak skutky apoštolské, dje první církve po smrti Kristov. 21 dopis, z nich vtšinu církevním obcím napsal svatý Pavel. A konen Zjevení svatého Jana, obraz apokalyptické zkázy, která eká nejprve Jeruzalém, nakonec celý svt. Zatímco Starý zákon byl djinami, Nový zákon, popisující nepatrný asový úsek, je spíše dramatem.
 
O Jeíšovi psali anebo se zmínili mnozí. Své svdectví podal Jeíšv souasník, idovský djepisec Josef Flavius, ímský historik Tacitus, ivotopisec osud 12. císa  Suetonius Tranquillus, ale také idovský Talmud. Základními díly jsou však pece jen evangelia obsaená v Novém zákon, která musíme prostudovat, chceme-li se orientovat ve svtodjné historické zvsti, ji na naši zemi ped dvma tisícovkami let pinesl Jeíš. Jejich nesmírnou cenou je dvryhodnost. Pinejmenším dva ze ty autor, toti Jan a Matouš, patili k okruhu nejbliších dvanácti Jeíšových uedník. Marek se pohyboval v širším okruhu Jeíšových ctitel ješt jako chlapec. Pak následoval hlavu apoštol, Petra na jeho cestách a zajisté sesbíral všechny informace, které Petr nastádal ve své pamti. A tvrtý, Lukáš, zase následoval Pavla, který znal mnoho, ne-li  z první, tedy pinejmenším z druhé ruky. Nkdy se hovoívá ješt o nepsaném „pátém“ evangeliu. Za toto páté evangelium se poítá návštva Izraele, Jeíšova operaního prostoru. Také za nj pokládají turínské plátno, pohební rubáš, do nj zavinuli po smrti Jeíšovo zmuené tlo. Plátno dodnes uchovává otisk postavy vysoké 180 centimetr, tedy na svou dobu opravdu vysoké bytosti, která se minimáln  o dvacet centimetr tyila nad dobový výškový prmr. Mrtvý nesl stopy biování, korunování trním a jeho tlo bylo pokryto podlitinami i v oblieji.
 
Jinak je teba hned úvodem vysvtlit, e slovo evangelium pochází z etiny a znamenalo pvodn odmnu poslovi, který pinesl dobré zprávy. Nakonec se zaalo evangelium íkat také samotné dobré, radostné zvsti. A tak bychom mli evangelia chápat i my dnes.
Evangelia však nesmíme povaovat za detailní ivotopisná líení, která vydávají svdectví o kadém roce ivota. Nedovídáme se nic o Jeíšov podob, o jeho vlasech nebo barv oí. teme-li je však, spíše tušíme, jakým pohledem se tyto oi dívaly na náš svt a na lidi kolem. Nezapomeme, e zhruba z tiaticeti let Jeíšova ivota je devt desetin doslova skryto v temnotách. Všechno nepodstatné je vypuštno. Nevíme, co Jeíš dlal ticet let, spíše jen tušíme, e se vyuil emeslu svého pstouna, tedy tesain. Nevíme nic o jeho pátelích. Josef, který Jeíše vychovával, na stránkách evangelií vbec nepromluví. A Panna Maria se ozve naposledy v Káni Galilejské, tedy na samém poátku Jeíšova psobení.
 
Jeíš se nám prost ze tveice vyprávní vynoí jako hotová osobnost s pipraveným programem. Cítíme, e drí sled událostí od první chvíle – a po smrt na bevnu kíe – v rukou. Nebyla to doba dlouhá. Jsou biblisté, kteí tvrdí, e Jeíš psobil snad jen jeden rok – nejdéle však ti roky. A tak jestlie Starý zákon je plný postav a historických událostí, tady jde asto o  Jeíšv monolog, nkdy dialog, zapisovaný narychlo do lidské pamti. Od velkých scén pechází Bible najednou k drobnopisu. Místo historických epoch vystupuje detail.
Stojí za zaznamenání, e evangelisté pracovali precizn. I kdy kadý ml ponkud jiný rukopis, stejní události, spojené zejména s justiní vradou Jeíše, jsou líeny shodn. Evangelisté podávají pesný obraz o reáliích své doby, zrcadlí na stránkách svých spis mocenské uspoádání v palestinských koninách. Jsou tu i pesné topografické údaje. To všechno však není nejpodstatnjší. Hlavní zásluhou evangelist je to, e zapsali Jeíšova slova, paradoxy, které tato jedinená osobnost pinesla na náš svt. lovk v Jeíšov uení dostává novou cenu. Lidé se dovídají, e krádeí nezbohatnou, e almunou naopak nezchudnou, e vrada otese vesmírem…
Teologové se asem peli o míru, jakou evangeliím pispli tyi evangelisté, a o díl, který skýtala boská inspirace. Svatý Augustin ji na pelomu 4. a 5. století charakterizoval pomr obou zdroj evangelií velmi výstin. „Odvauji se íci“, napsal, „e napíklad evangelista Jan neekl vci, jak pesn jsou, ale tak, jak mohl, protoe byl lovk mluvící z Boha, sice inspirovaným, ale pece jen lovkem. Protoe byl inspirovaný, ekl nco; kdyby nebyl inspirovaný, nebyl by ekl nic. A tak ekl jen, co mohl lovk íci.“
A ješt jedna podrobnost stojí za zmínku – otevenost pisatel. ádná svtská skupina, která aspiruje na duchovní a mocenské ovládnutí svta,  by si nedovolila tak pravdivé vyznání svých chyb, tkopádností, omyl a váhání, jak to uinili evangelisté. Piznali se k zrad Petra, nezamleli, e se v kritickém okamiku rozprchli jako vrabci. Pod kí s umírajícím Kristem pišel jediný – Jan.
 
Dodejme citací ze samotné Bible, e ecké slovo evangelium v kesanském prostedí nabylo zvláštního významu. První kesané je ješt ped napsáním nejstarších NZ spis pouili pro svdectví o Jeíši Kristu, pedevším o tom, e jeho ivot neskonil potupnou smrtí: Kristus vstal z mrtvých a byl vyvýšen. Spisy  o Jeíšov vystoupení, které jeho vzkíšením teprve vrcholí, zaaly být oznaovány jako evangelium a v polovin druhého století. V Novém zákon se tedy slovo evangelium všude vztahuje na ústní zvst: pedevším na zvst o Jeíšov vzkíšení.
Pi etb evangelií mjme na mysli, e dvodem k jejich sepsání byla zkušenost s ivým Kristem, který je uprosted církve pítomen v jejím zvstování i ve svátostech. Tato zkušenost ovlivnila i literární podobu evangelií a jejich zpsob vyjadování. Nejde v nich jen o popis událostí, i kdy evangelijní vyprávní má historický základ. Zvláštní literární formy, které evangelisté pouívají, mají naznait, e to, eho se jejich vyprávní týká, pesahuje bnou zkušenost.
 
Olga Janíková
* * *
Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 06.09.2022  15:18
 Datum
Jmno
Tma
 06.09.  15:18 Von
 06.09.  15:07 Vesuviana
 06.09.  14:16 Jaroslava