Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Patricie,
ztra Radomr.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Strom ivota

Kdy jsem byla malá holka, tak jsem strašn ráda tancovala. Naši jezdili v lét do Lahovic, do letní restaurace, tam hrála harmonika, zpívalo se a tancovalo.

V pubert jsme chodily s kamarádkou tajn tanit na Stelecký ostrov, potom do Národního domu na Smíchov. Kdy jsem se vdala, tak zaal tanec, ale ponkud jiný. Domácnost, dtiky, a tak poád dokola, a jsem na tancování málem zapomnla.

Na jednom podnikovém bále jsem poádala manela o tanec a zjistila jsem, e netaní. Alespo to tvrdil. Jen tak matn jsem si vzpomínala, e kdy si mne namlouval, tak se peci jen o nco na parket snail, ale bylo to marné, odmítl si vzpomenout.

Šla jsem na to od lesa. Koupila jsem lístky do taneních pro dosplé, sehnala hlídání k dtem, no prost zajistila plynulý chod rodiny, aby nemohl couvnout a ekala jsem jak to dopadne.

Veer jsem mu to oznámila. Ješt nikdy jsem nevidla ádného muského tak udiveného. Kategoricky odmítl. Prvn v ivot jsem pouila enské zbran, bylo mi do breku a tak jsem tedy breela, breela a breela. Byl z toho vedle a tak tedy svolil. Byla jsem šastná jako malá holka. Vyrazila jsem do Prahy, nakoupila jsem si šaty na prodlouenou, no prost o co jsem byla v mládí ošizená, tak jsem si to chtla vynahradit. Aby mými nákupy netrpla rodina, tak jsem vyzvedla ze svého nekuáckého fondu, který jsem si zaloila, kdy jsem pestala kouit.

Ve stedu veer jsme vyrazili do Metra. Bylo tam k zalknutí, jeden pár na druhém. Tanení mistr ze zkušenosti poítal s velkou úmrtností. My jsme také umeli. Tedy já ne, ale manel. Byl bledý jako stna, opravdu jsem si myslela, e to s ním praští. Od známých jsem se dozvdla, e tam následující hodinu bylo volno.

Touhu po tanci ve mn nezlomil. Jednou pišla kamarádka a zvala nás na maškarní. Kdy manel odmítl, rozhodla jsem se jít sama s kamarádkou. Budeme tanit spolu a je to. „Za co ale pjdeme?“ ptala jsem se jí. „No peci si nco vymyslíme, tak špatn na tom ješt nejsme.“ A tak jsme myslely. Víš, já bych mla vyuít tch svých dlouhých zelených šat, co jsem si nechala ušít do taneních. „No, to je nápad!“ pravila ona. „Pjdeš za Strom ivota.“ A bylo to. V parcích zaínaly puet lísteky, utrhla jsem pár vtviek, koupila dva metry buírky a spletla obojí, ne ve vneek, ale na stojato, take kdy jsem si to posadila na hlavu, tak m z ní rašily vtviky (nco jako je v Baronu Prášilovi, tomu jelenovi). Kamarádka mla doma erné šaty, tak šla za vdovu.

Jen jsme vstoupily na parket, hned nás všimla kapela a zdravila m voláním, A ije stromoadí, vydám toti na víc strom. Docela slušn jsme skotaily. V pl dvanácté mn moje vtviky ji zapouštly koeny, vláhy mly dost i hlava byla ponkud pomakaná, šla jsem tedy na WC a ji se odstrojila. Nesla jsem svoji korunu v ruce, kdy ke mn pibhl pan konferenciér celý udýchaný a pravil: „Kdepak jste milostivá paní, honem si to zase nasate a rychle na parket, bude defilé masek a porota se rozhodla, e dostanete první cenu.“ Vzalo mi to dech, myslela jsem, e si ze mne dlá blázny, ale pesto jsem si nasadila korunu a defilovala. Tetí cenu dostaly dva lekníny, druhou cenu dostal Quasimodo, a první Strom ivota.

Pan konferenciér se mnou dlal interview. Ptal se, jak maska vznikla, a tak jsem mu to vysvtlila. Pan konferenciér to shrnul velice jednoduše; dobrý nápad, pt prst, minuta strachu a dva metry buírky z manelovy dílny. To, co porota hodnotila byla jednoduchost masky a nápad. Odmnou mi byla dlouhohrající deska s Karlem Gottem. Kdy se na mne z obálky díval rozesmátý Karlík, vzbudilo to ve mn touhu také si zazpívat. Pitoila jsem se ke kapelníkovi a poprosila jsem ho, zdali by to nešlo si s nimi zazpívat. Ptal se m, co by to mlo být, hrd jsem prohlásila „Svatí pochodují.“ A to ji kapela spustila. Bylo to od nich odváné, ale vyšlo to. Aplaus byl fantastický, Národní dm se otásal. Pan konferenciér se rozdovádl a zasedl za klavír, toue m doprovázet. Musela jsem pidat pár rokenrol. Masky byly nadšené, ovace nebraly konce. Kamarádka mi dlala manaera, odpovídala zvdavcm na dotazy, protoe mn hlas opustil.

Ve ti ráno jsme se unavené, ale šastné vypotácely z Národního domu. Taxík nebyl nikde ádný. Kolem jel kropící vz, z recese jsem zvedla ruku. Kdy úspšný den, tak ve všem! Vz zastavil a odvezl nás dom.

Doma na mn ekal manel. Jeho pohled m zmrazil, zmenšil. Byla ze mne taková malá, maliká holka, která udiven kouká, pro ji hubují, vdy si chtla peci jenom zatancovat.
Ivana Látalová
* * *
Zdroj ilustrace https://figuredart.co a https://timenote.info/de


Komente
Posledn koment: 07.05.2022  11:26
 Datum
Jmno
Tma
 07.05.  11:26 Vesuviana dky
 07.05.  10:55 KarlaA
 07.05.  10:36 Von
 07.05.  10:03 Pemek
 07.05.  10:00 olga jankov