Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Alena,
ztra Alan.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Mór Jókai, maarský spisovatel

Mór Jókai byl pravdpodobn svtov nejznámjším maarským spisovatelem. Dokonce se mu íká „maarský Dumas“.

(18. února 1825 Komárno – 5. kvtna 1904 Budapeš )

Byl velmi pracovitý - za svj ivot napsal více ne dv st svazk - tím je moné ho opravdu s Alexandrem Dumasem starším (1802 - 1870) - srovnávat. U nás je nkdy srovnáván s Aloisem Jiráskem (1851 - 1930), pedevším v historických tématech a ve snaze pozvednout vlastní národ píklady hrdinství pedk.

Jeho povídky a romány mají všechny znaky romantismu, vetn tch, které se dnes kritizují: jsou plné zápletek, nkdy nepravdpodobných, objevuje se v nich a pehnaná sentimentalita, rzné nadsázky; dj nkdy pipomíná melodrama. - Ale zárove byl Jókai romanopiscem, který byl skvlým vyprávem a mistrem popisu a líení, také humorných. Ml velmi velkou fantazii a dokázal zaujmout u jen teba názvy kapitol tak, aby byl tená zvdav na dj. Oproti jiným romantickým spisovatelm té doby je jeho dílo odlišné v pouití orientálních prvk, co je v Maarsku, které bylo pod tureckou nadvládou, pochopitelné. Jeho píbhy vtšinou erpaly z maarských djin; a jako vtšina podobných píbh té doby jinde ve svt, bývají i plné krve - pedevším ty, které popisují boje Maar s Turky.
Podle maarského psaní jmen se jmenoval Jókai Mór, budeme nadále pouívat západního zpsobu, kde je kestní jméno ped píjmením. V anglicky mluvících zemích bývá jeho jméno psáno Maurus Jókai.

Narodil se v Komárn na dnešním Slovensku jako Móric Jókay de Ásva 18. února 1825. Nkteré prameny uvádjí datum 19. února. Jeho otec József byl potomkem vznešené maarské rodiny Ášv, maminka také pocházela ze šlechtického rodu Pulay. Jako malý byl prý dost neduivý, proto ho uili a do jeho desátého roku doma. Ale ji v jeho deseti letech byla uveejnna jeho první báse. Pak byl v r. 1836 poslán „na výmnu“, jak se tehdy íkalo, do tehdejší Pozsony, nyní je to Bratislava, pak do msta Pápa, ve veszprémské up, do kalvinistické koleje. Kdy mu bylo dvanáct let, zemel mu otec. Podle pání otcova se ml stát právníkem, co bylo i povolání jeho otce.

Svdomit studoval práva, nejdíve v letech 1841 a 1842 v Kecskemétu, kde se poprvé setkal s významnými pozdjšími maarskými vlastenci - Sándorem Petöfim (1823 - 1849) a Sándorem Kozmou (1825 - 1897). Nkteré prameny uvádjí, e se s Petöfim setkal u v Páp. V Kecskemétu napsal své první drama „idovský chlapec (Zsido fiú). Za vysokoškolských studií sdílel s Petöfim zájem o literaturu. Jeho velkým vzorem byl francouzský spisovatel Victor Hugo (1802 - 1885), kterého si zidealizoval. Pak podle nkterých pramen studoval Jókai také v Pešti. V r. 1844 po úspšn dokoneném studiu práv se vrátil do Komárna a zkušební dobu právníka absolvoval u advokáta Jozsefa Molnára. Ale víc ho pitahovalo psaní, advokátní praxe ho dost otravovala, take pracoval na své první novele „Všední dny“ (Hetkoznapok).

Mezitím ale, povzbuzen pijetím „idovského chlapce“ odešel s rukopisem „Všedních dn“ do Budapešti. Zde ho Petöfi pedstavil v budapešských literárních kruzích. „Všední dny“ byly uveejnny jednak v asopise „Pesti Divatlap“ (snad Pešský módní asopis), kde byl v té dob Petöfi pomocným redaktorem v roce 1844, a jednak knin v roce 1846. Jeho kniha byla dobe pijata; tehdy byla francouzská romantika v mód a dílo francouzské romantice odpovídalo i ukazovalo nesmírnou pedstavivost mladého mue, který píliš ivotních zkušeností neml. Kritika ale rozeznala slibnost nového talentu. Petöfi byl v té dob duší vlastenecké Budapešti. Mladí radikální lidé se scházívali v kavárn Pilvax a zde zaloil Petöfi tzv. „Spolenost deseti“, která se pak pejmenovala na “Mladé Maarsko“. Jókai se také brzy stal jejím lenem. V Budapešti zaal v roce 1847 pracovat jako noviná v literárním asopise „Életképek“ (snad piblin Obrázky ze ivota). Revoluce v Maarsku zaala práv v kavárn Pilvax dne 15. bezna 1848, kde se sešli „mladí Maai“, a odtud vlastenci roznášeli letáky a burcovali proti habsburské vlád. K tomuto úelu napsal Jókai „Provolání“. Tého dne se na pedstavení dramatu „Bánk bán“ (Místokrál) od maarského dramatika Józsefa Katony (1791 - 1830) setkal Jókai s Rózou Benke Laborfalvi (1817 - 1886), se kterou se 29. srpna 1848 oenil. Svatba zpsobila skandál; vtšina Jókaiových pátel, vetn Petöfiho se satkem nesouhlasila, také z dvod, e paní Róza, její obrázek je níe, mla u dvanáctiletou nemanelskou dceru.

Jókai podporoval revoluní myšlenky, psal do asopis, nap. Pesti hírlap (Pešský zpravodaj).
Mezitím byla utvoena v Maarsku jakási domobrana - honvédská armáda - stejn jako v téme roce byly v echách organizovány revoluní gardy. Byla také vytvoena maarská vláda, kde ze známjších jmen byl místopedsedou a ministrem financí ustanoven právník Lajos Kossuth, pvodn udovít Košút (1802 - 1894).
Mezi revoluními dny vyšly Jókaiovi „Kvty divoiny“ (Vadon vírágai).
Po abdikaci Ferdinanda I. Dobrotivého (1793 - 1875) v závru roku 1848, nebyl nový císa František Josef I. (1830 - 1916) Maary jako panovník uznán. Boj za nezávislost pokraoval, na jae maarská vojska vítzila. I kdy byl Jókai spíše liberál a snail se být i ve svém postoji zdrenlivý, po prvních úspších na jae 1849 podporoval Košúta v jeho revoluních krocích.
Petöfi se stal poboníkem polského generála Józefa Bema (1794 - 1850), který velel sedmihradské armád, a padl v lét r.1849 v bitv u Segešváru, piem není známo ani datum, kdy - a jeho tlo se nenašlo.

Po porákách poádala rakouská vláda o podporu ruského cara a tak pomocí ruských vojsk bylo maarské vojsko v srpnu 1849 v bitv u Világosu - mezi Miškolcem a Budapeští - poraeno. Jókai, který se zúastnil boj práv pi této poslední bitv, po poráce dokonce uvaoval o sebevrad, aby se vyhnul uvznní, popípad poprav. Skrýval se v nedalekých Bukových horách (Bükk) a pokoušel se obejít carské voje. Jeho manelce se njakým zpsobem podailo nejen ho dostat do Budapešti, ale také mu njak zajistila amnestii. Tehdy ji teprve pátelé Jókaiovi uznali a pijali.
Po tchto krocích jeho manelky je pochopitelný i jeho výrok: „Kadý uskutenný i neuskutenný hrdinský in byl dílem eny“. Povstání bylo krut potlaeno a nastalo období tzv. “bachovského absolutismu“. V dalších letech utuené rakouské vlády pod vedením rakouského ministra vnitra Alexandra Bacha (1813 - 1893) byly represe proti všem revolucionám znané, stejn jako v naší zemi.
Jókai byl stále sledován jako podezelý, ale zejm jeho pvod i monosti jeho manelky mu umonily, aby psal a aby obzvlášt rozvinul svou literární tvorbu. Psal, aby posílil maarské lidi a aby také upevnil maarštinu. Jeho nedávné záitky z boj se staly inspirací pro mnohá jeho díla.

V roce 1850 uveejnil „Obrázky z revoluce a boje“ (Forradalmi és csataképek).
V roce 1852 vyšel román „Zlatý vk“ (Erdély aranykora) z období ticetileté války v Sedmihradsku, kdy se sedmihradští vdcové - princ Gábor Bethlen (1580 - 1629) a György I. Rákoczi (1593 - 1648) ubránili rakouskému vlivu a vlád ímského císae, rakouského a eského krále Ferdinanda II. (1578 - 1637). Na tento román djov navázal román „Otroci padišáhovi“ nebo jiný peklad „Turecký svt v Uhrách“ (Török világ Magyarországon), rovn z roku 1852.
Následoval pirátský píbh „Král pirát“ (A kalózkirály) napsaný v letech 1852 a 1853.
V roce 1853 vyšel Jókaiv slavný román „Uherský nabob“ (Egy magyar nábob) s pokraováním „Zoltán Karpáthy“ nebo té „Syn uherského naboba“ v roce 1854, o bohatém starém Karpáthym, který má syna s mladou enou, co zpsobí pochybnosti o legitimnosti syna a boj o ddictví. Jde spíše o generaní román mezi starým pojetím ivota a vznikajícími sociálními problémy a postoji hrdin k této nové situaci. V románu také popsal velkou maarskou povode v roce 1838.
Ve stejném roce napsal Jókai ješt povídku „Carinus“, co je historická novela o ímském císai Marcu Aureliovi Carinovi, který il v 3. století našeho letopotu.
Je zajímavé, e v Jókaiových „tureckých píbzích“ probudil ve svých krajanech sympatie s Turky, pes to, e Maarm v dob své vlády dlouhou dobu ubliovali. Jeho Turci se naprosto liší od popis všech ostatních souasných evropských spisovatel, a to pes to, e Jókai sám orientální svt nenavštívil. Zde pracovala pedevším jeho bujná fantazie.

V roce 1854 vyšel píbh „Bílá re“ (A fehér rózsa), dobrodruný píbh z turecké historie z období vlády sultána Ahmeda III., který vládl v odbobí 1703 a 1730 a jen byl zbaven trnu povstáním janiár, které vedl albánský dobrodruh Patrona Halil.
O Alim pašovi (1744 - 1822) je román „Poslední dny janiár“ (Janicsárok végnapjai) také z roku 1854. Je to román s vykreslení veškeré orientální nádhery na dvoe albánského paši, známého i z Dumasova „Hrabte Monte Christa“.
Mezi lety 1848 a 1856 vznikal román plný romantických zápletek s katem, odsouzením k smrti a ostatními romantickými rekvizitami „Smutné dny“, nkdy také pekládaný jako „Den hnvu“ (Szomorú napok), který vyšel v roce 1856.
V roce 1856 napsal román „Staí dobí soudcové“ (A régi jó táblabírák).
V roce 1858 vznikla kniha „Rodina odsouzená k záhub“ ("Az elátkozott család), která vyšla v roce 1861, a vytvoil tého roku asopis Ûstökös (snad Hvzda). - Psal také divadelní hry.
V roce 1860 vyšel napínavý píbh o hrabti a zbojníkovi ze Sedmihradska, nazvaný „Chudí bohái“ (Szegény gazdagok). Hrdina píbhu pepadával místní šlechtu, obíral ji o majetek a pitom byl píbh plný lásky k pvabné cikánce. Film byl o sto let pozdji - v roce 1959 v Maarsku zfilmován.
V roce 1861 byl Jókai zvolen poslancem rakouského parlamentu a pravdpodobn ho první politické zkušenosti vedly v roce 1862 k názvu dalšího píbhu „Politické módy“ (Politikai divatok).

Z roku 1863 je píbh, který mu zajistil mezinárodní slávu, protoe prý patil k oblíbené etb britské panovnice Victorie (1819 - 1901), „Nový statká“ (Az új földesúr). Jókai zcela pevrátil urité maarské národní zkušenosti. Byl to píbh o rakouském generálovi, v román jménem Ankerschmidt, který bojoval proti maarským rebelm, ale nakonec se piklonil k jejich stran. Podle nkterých pramen byl pedobrazem pro postavu skutený rakouský generál Julius Jacob von Haynau (1786 - 1853), který nejen, e se nepiklonil na maarskou stranu, ale dal popravit v mst Aradu po prohrané revoluci tináct honvédských generál.
V román ale Ankerschmidt pod vlivem statkáe Garanvölgyie pijme maarský zpsob ivota a dokonce se stane vtším maarským vlastencem, ne rození Maai, ba i dosáhne toho, e synovec Garanvölgyie, který je vznn na rakouském hrad Kufstein za úast v osvobozenecké válce, je propuštn - a jak to me dopadnout: generálova dcera, která zatím studuje ze zájmu maarštinu, se do propuštného vzn zamiluje. Jókai opt mistrovsky popsal rozvodnní eky Tisy.
V téme roce vyšel „Pevrácený svt“ (Felfordult világ), v roce 1865 „asem zestárneme“ (Mire megvénülünk) a v roce 1868 „Šílenci lásky“ (Szerelem bolondjai), na jeho téma byla uvedena v sedmdesátých letech dvacátého století v Maarsku televizní hra.
V roce 1867 nastalo „Rakousko-uherské vyrovnání“, kdy byla Maarsku piena vtší práva ne ostatním národm v rakouské íši. Bylo to v dsledku prohrané války prusko-rakouské v roce 1866. Tehdy se rakouská íše rozdlila na Zalitavsko, co byly Uhry, a Pedlitavsko, co byly ostatní zem. Od té doby se Jókai velice vnoval politice.

Jedním z jeho významných dl je román „Synové mue kamenného srdce“ (A kszív ember fiai) z roku 1869, inspirovaný spisovatelovými zkušenostmi z revoluce 1848. Ti syny poádá umírající otec, aby v zájmu klidného ivota byli loajální k rakouské vlád. Ovšem jejich matka, vlastenka, je opaného názoru, a tak nastanou ti situace. Jeden syn zcela souhlasí s matiným názorem a dále vede boj proti rakouské nadvlád a stane se lenem honvédské armády. Druhý syn, který také není „provídeský“, zstane doma a podporuje matku, ale tetí syn se stane vládním úedníkem, a ješt se zamiluje do Vídeaky. Nakonec ho ale stihne v dsledku zámny osob pipravovaný osud bratrv - místo nj je uvznn a jde na popravišt.
Pes všechny výtky kritik, dílo získalo oblibu pedevším peklady v zahranií.
Uherským ministerským pedsedou se stal v roce 1870 liberální politik Kálmán Tisza (1830 -1902) a Jókai se stal jeho nadšeným pívrencem. Pes to, e nepijal ádnou vládní funkci, dost asto byl jakousi „šedou eminencí“. Byl také vydavatelem vládního asopisu. Ovšem z hlediska maarského byla nkterá z jeho dl povaována za upadající práv kvli jeho loajalit, zatímco za hranicemi byla velmi oblíbená.
V roce 1870 vyšel román erné démanty“ (Fekete gyémántok), jeho téma je dnes tém moderní – záleitost, dolování uhlí, kdy Jókai naprosto nesouhlasí s podnikateli. Zápletka je vybudována na koncesi na tební práva, získané vymnou za velkou zahraniní pjku, v pozadí, které jsou klerikální kruhy a Vatikán. Hlavní hrdina Iván Berend je ale naprosto kladný hrdina - odvrací všechny tlaky domácí i zahraniní, je velkým vlastencem, sportovcem a humanistou, který dokáe pesvdit lidi pro práci pro spolený - pochopiteln idealistický - cíl.

Od roku 1857 jezdíval Jókai k Balatonu, v Balatonfüredu je jeho vila, kterou si nechal postavit v roce 1870 - dnes je to muzeum. Pak manelé Jókaiovi jezdívali k Balatonu dost asto. Jókai tam vedle psaní plachtil, pozoroval hvzdy, zahradniil, ale ví se, e se nechtl uit plavat. Rovn je o nm známo, e rád hrával šachy.
Z roku 1872 byla povídka „A ješt se toí“ (Eppur si muove - És mégis mozog a Föld) a rozsáhlý, v cizin velmi oblíbený román „Zlatý lovk“ (Az arany ember), nkdy v eštin pekládaný jako „Román dvou svt“, kde je hlavní hrdina v kritikách charakterizovaný jako moderní Midás, neboli lovk, který a se dotkne ehokoli, to se zmní ve zlato. Román „Zlatý lovk“ byl psán peván v Balatonfüredu a tím vešlo jezero v známost i ve svt.
Celá romantika píbhu mla prý koeny v autorových záitcích. Krátce ped napsáním tohoto románu pijal Jókai porunictví nad dvma dívkami, které osiely v dsledku revoluce 1848. Ale do jedné z nich - Ottilie se zamiloval. Protoe dívka mla chatrné zdraví, poslal ji k Balatonu a dokonce pro ni, kvli místním drbnám, koupil vilu.
Píbh se odehrává jednak v Komárn a jednak na dolním toku Dunaje poblí elezných vrat na nynjší srbsko-rumunské hranici. Hlavním hrdinou je charakterní, komáranský lodník Mihály Timár, který má volit mezi skutenou láskou, snadno nabytým bohatstvím, livostí ivota a hnvivými výitkami.
Román si získal obliby v zahranií pedevším pro popis orientální nádhery. - Mihály Timár je lodníkem na lodi, na ní pevái turecký pokladník Ali nepoctiv získaný sultánv poklad. Nakonec Ali ze strachu ze sultána spáchá sebevradu a Timár má splnit jeho poslední vli - postarat se o jeho dceru Timeu. Ale na lodi se vbec nenajde ani nejmenší ást pokladu, lo je potopena a Mihály za malý obnos vrak koupí a v nm najde i ztracený poklad.
Snaí se pomoci Aliho dcei Timee a nakonec se do ní zamiluje a stanou se maneli. Jenome Timea cítí pouze vdnost a nikoli lásku a zklamaný Timár nakonec odejde z domova, zanechav doma enu i bohatství. Na dolním toku Dunaje je Bezejmenný ostrov, kde ije Theresa se svou dcerou Noemi v plném souladu s pírodou. - Ottilia byla vzorem pro jeho Naomi v románu. - Timár zde najde náhradu za svou ztracenou lásku. Jenome je stále enat a najde se vydra, který chce této skušenosti vyuít. Vydra je ale njakou náhodou zabit a jeho tvá je - opt náhodou - k nepoznání zmnna - a tak Timea vydrae identifikuje jako svého manela. On se ale vrátí k Noemi a Timea si vezme svou skutenou lásku.

Za pozornost stojí Jókaiv dvoudílný scifi „Román budoucího století“ nebo „Povídka píštího století“ (A jöv század regénye), na kterém pracoval v letech 1872 a  1874, i kdy pojmenování „scifi“ dávno ješt neexistovalo. Je toti zajímavé, e zde uplatnil Jókai své vize, které se bohuel pozdji vyplnily - revoluce v Rusku a upevnní totalitní moci. Ale také pedpovdl píchod létajících stroj - a to ješt Jules Verne (1828 - 1905) o lítajícím stroji „Epouvant“ z „Robura Dobyvatele“ nepsal; Vernv román “Robur Dobyvatel“ vyšel a roce 1886! Zajímavé je, e tento futuristický román byl bhem socialismu v Maarsku zakázán - zejm tedy Jókaiovy vize byly blízké skutenosti, která v tom „píštím“ století nastala.
V dalším období do roku 1877 vyšla ada knih: „Je to moje, je to tvoje, je to jeho“ (Enyim, tied, övé), „Vzhru na severní pól!“ (Egész az északi pólusig), Komedianti ivota (Az élet komédiásai), „Jeden jest Bh (Egy az Isten) a „ecký ohe“ (Görögtz).
Z roku 1877 jsou „Bezejmenný zámek“ (Névtelen vár) z doby boj maarské armády proti Napoleonovi v roce 1809, „Hezký Michal“ (Szép Mikhál) ze 17. století, plný muení a poprav zpracovaný podle skutených soudních záznam v košickém archivu.
V roce 1879 vyšla romance z as císae Josefa II. „Rab Ráby“, dále „Proslulý dobrodruh sedmnáctého století“ (Egy hirhedett kalandor a 17. századból) a pak román o dkabristech „Svoboda pod snhem (Szabadság a hó alatt vagy a Zöld könyv) . V román o povstání dkabrist v roce 1825 dostává úlohu i básník Alexandr Sergejevi Puškin (1799 - 1837); zárove zde Jókai opt mistrn popsal záplavy na Nv.
V roce 1884 trávil Jókai njakou dobu v Jasov u Košic a studoval místní archivy. Udlal si výlet do Zadieské doliny ve Slovenském krasu. Dokonce je prý znám jeho nárt Cukrové homole. Bydlel tehdy také“ v zámku v Turn nad Bodvou jako host místního statkáe. V místním kostele prý byl omylem zamen a tak z dlouhé chvíle škrábal na ze a objevil prý fresky z 15. století, které snad dodnes ekají na zrestaurování.
S nezmenšenou energií pokraoval v ad romantických píbh, - Do roku 1885 vyšly „Ti, kteí zemou dvakrát“ (Akik kétszer halnak meg), „Milován a na popravišt“ (Szeretve mind a vérpadig), „Hrá, který vyhrává“ (Egy játékos, aki nyer), Pohanský hrad“ (Bálványosvár) a „Bílá paní levoská“ (A lcsei fehér asszony).
V roce 1885 vyšla jeho povídka „Cikánský baron“ (A cigánybáró), její námt si vzal pro svou operetu rakouský hudební skladatel Johann Strauss mladší (1825 - 1899). Libretistou byl rakouský básník a noviná Ignaz Schnitzer (1839 - 1921). Libreto se od povídky pomrn dost liší; v povídce je to píbh lásky s mnoha pekákami, v operet zábavné líení neobvyklého hrdiny - i kdy v obou pípadech se šastným koncem. Premiéra operety následovala hned ve stejném roce v Divadle na Vídece.
V roce 1886 vyšlo „Z mého ivota“ (Életembl) a „Místokrál“ (A kiskirályok).
Na podzim roku 1886 zemela paní Róza. V lét ješt spolu byli na Balatonu. Po její smrti Jókai velmi truchlil a u na Balaton pestal jezdit.
Ale i po smrti manelky Jókai psal se stejnou pílí dál. Do roku 1890 vyšly „Ti mramorové hlavy“ (A három márvány fej), „Krotitel duší“ (A lélekidomár) a „ivotopis hrabte Móricze Benyovszkého“ (Gróf Benyovszky Móricz életrajza).
V roce 1890 vyšel román „Paní s oima jako moe“ (A tengerszem hölgy), opt z období revoluce 1848. Za tento román byl v roce 1890 poctn cenou akademie.

Následovaly další knihy - „Ubozí bohái“ (Gazdag szegények), „Není ábla“ (Nincsen ördög), „Rákocziho syn“ (Rákóczy fia), „erná krev“ (A fekete vér) a román o „ábelském baronu“ a pandurovi Františku Trenckovi (1711 - 1749), který nakonnec zemel ve vzení na brnnském Špilberku, „Dva Trenkové - Friedrich Trenk“ (A két Trenk - Trenk Frigyes) a který v dtství také pobýval v Maarsku a pozdji mj. i na Slovensku. V roce 1894 vyšel román „lutá re“. Tehdy celé Maarsko slavilo padesátileté výroí jeho spisovatelské innosti. Vyšly sebrané spisy a on sám byl jmenován doktorem honoris causa. Stal se estným obanem mnohých maarských mst. V roce 1897 pestal být lenem dolní komory parlamentu a stal se lenem horní komory.
Roku 1899 napsal píbh „Starý lovk není mrtvý lovk“ (Öreg ember nem vén ember) a aby to sám dokázal, pes znané námitky ze strany rodiny a pátel a drby, se oenil s další herekou, dvacetiletou Bellou Nagy, se kterou je na dalším obrázku. S ní ješt dvakrát jel k Balatonu, ale u o nm nikdy nepsal.
Ve dvacátém století mu vyšly ješt spisy - enské srdce dobývá nebes“ (Egetvívó asszonyszív), „Mu z Polska“ (A mi lengyelünk), „V míst, kde jsou peníze, není Bh“ ("Ahol a pénz nem isten) a poslední jeho dílo bylo „Souboj s Bohem“ (Párbaj Istennel). Poslední léto v roce 1903 strávil ješt i v horách. O své práci sám íkal: „Tajemstvím mojí plodnosti je spoleenství s pírodou“.

Pracoval do poslední chvíle a zemel 5. kvtna 1904 v Budapešti. Jeho smrt oplakával celý maarský národ. Do zaátku roku 1904 napsal dvst dv knih a jeho dílo pedstavovalo pes jeden a pl tisíce peklad do rzných jazyk. Mnoho jeho spis bylo vydáno také v eštin. V roce 1921 byl vztyen jeho pomník v Budapešti. Jeho sté narozeniny byly mohutn oslavovány. Na Slovensku v Komárn mu byl odhalen v roce 1937 pomník od místního sochae Júlia Berécze (1889 - 1951) (na dalším obrázku). Jeho rodný dm je muzeem a v Komárn je po nm také pojmenováno Divadlo Móra Jókaie.
Pokud se dnes teba pozastavujeme nad jeho dílem jako naivním, mli bychom si uvdomit, e psal v dob, kdy nebyly ješt televizní novely, a jeho dílo se tomuto ánru dost pibliuje, a proto bylo tehdy velmi ádané a oblíbené.

Na závr bych ráda podotkla, e se mi nepodailo sehnat maarsko-eský slovník, tak jsou názvy Jókaiových dl pevzaty z rzných zdroj bez kontroly. Omlouvám se tedy za pípadné chyby všem znalcm maarštiny. 

 
Dobromila Lebrová
* * *
Zbrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 06.05.2022  22:17
 Datum
Jmno
Tma
 06.05.  22:17 Jaroslava
 06.05.  21:32 Vesuviana
 05.05.  11:08 Von