Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Mistr Jan Hus,
ztra Bohuslava.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Papua Nová Guinea a Šalamounovy Ostrovy
 
 
Ped pár lety jsme si uili pohodu v Resortu “Ramada”.(Port Douglas - Queensland). Tšili jsme se, jak se po Canberské studené zim ohejeme...

Souhrnná nabídka- ti dny v Port Douglasu ve stát Queensland a deset dní na lodi P&O spolenosti “Eden”na Papuu Novou Guineu a Šalamounovy ostrovy, byla lákající.

 

Poasí v Port Douglasu bylo úpln ideální kolem 30°C. Místo jsme poprvé navštívili ped osmnácti lety. Obdivovali jsme nejkrásnjší korálové útesy na svt. Great Barrier Reef , nejvtší korálový systém by pohltil celou Velkou Británii a pedpokládá se, e je 18 milion let starý.Je to jediná pírodní formace viditelná z vesmíru. 1500 druh ryb a 400 druh korál se podílí na této pírodní nádhee.
Tentokrát jsme zstali ty ti dny ped vyplutím v Port Douglasu. Chtli jsme msto resort více prozkoumat. Místo je pojmenováno podle dívjšího premiéra státu “Johna Douglase“! Nejvíce prosperovalo v roce 1880 bohatstvím zlata z nedalekých dol.
Port Douglas byla dlouho spící rybáská vesnice, a do roku 1984, ne bylo otevené mezinárodní letišt v nedalekém Cairns. Dva roky na to, australský magnát Christopher Skase vystavl “Sheraton Mirage” - ptihvzdikový resort a okamit pitáhl hosty do Port Douglasu.

U druhý den po píjezdu, aby jsme nezmeškali píleitost, jsme si objednali výlet lokou po ece - nebo-li kanálu” Dickson Inlet Estaurine”. Projíky nabízelo nkolik spoleností. Starodávné plavidlo jménem “Lady Douglas” se nám nejvíce líbilo. U i tím autentickým jménem.
Firmu vlastní rodina Agrumsova a jejich servis nedávno vyhrál první místo v turistické souti tohoto kraje. Lucas podával úasný komentá pi ovládání plavidla a jeho ena Kate se piln starala o 35 turist. Oberstvení bylo zahrnuté v cen.

Z vody se vynoilo nkolik krokodýl a proletl párek moských orl. Mohli jsme zhlédnout i nkolik vrak lodí po cyklonu „Yassi”, který ped pár lety napáchal v okolí strašnou spouš.
Lo „Pacific Eden” je staré plavidlo vyerpané, vyazené z evropských vod a šikovn nastrené k protinocm na kratší výlety z Austrálie. Kamarádi, kteí stále na lodích cestují nás varovali. Úrove lodi se nedá pirovnat k americkým nebo anglickým lodím, které mají perfektní obsluhu.
Njaké velké rozdíly jsme si nepipouštli. Brali jsme výlet jako exotickou expedici.Tam kam lo plula, zaruovalo nco úpln jiného a neobvyklého. Jestlie si na nás lidojedi nepochutnají (ha ha), tak co horšího nás eká?
Na lodi šlo vše podle pravidel. Pokoj s oknem byl prostorný, istý. Starali se o nás dva ochotní, píjemní chlapci z Bali. I v jiných ástech lodi fungoval úsluný personál. Sice trochu pomaleji reagovali, ale na tom nezáleelo. Byli jsme na odpoinkové dovolené, z kreditní karty nám nestrhávali denní poplatky (gratuity, tips, neboli spropitné), jako na tch amerických. Personál se nemusel petvaovat a pedhánt díky extra dolárkm.

První den uléháme do postele o plnoci. Nemohla jsem usnout, zdálo se mi, e slyším kapat vodu. Nkolikrát jsem v pokoji rozsvítila. Okamit jsem probudila Vladimíra z chrapotu, který pes noc u roky praktikuje a na otázku pro ho budím odpovídám, e hledám odkud kape voda?
B radši spát, vybídl m mu a já poslušn uléhám. V tom mi pistála kapka vody na ele. Opt znepokojuji svého mue: „Pro? Pro?”  „Protoe te, abys vdl, mn káplo na hlavu.” To u však nekapalo, ale docela dost proudil potek na rozestlanou postel, pímo na naducaný polštá, na kterém jsem ped malou chvílí odpoívala.
Vladimír u tak spokojen, flegmaticky nereagoval. Okamit telefonoval o pomoc. Pibhli dva zamstnanci v montérkách, zjistit píinu. Praskla prý trubka v potrubí nad naším pokojem, kde byla situovaná restaurace. Voda u chrstala víc a víc, tekla i stranou po zdi na noní stolek z mé strany postele. Vytáhla jsem všechny vci ze šuplík. Kníku, deník a sešit na psaní. V tom pišel njaký nadízený s tím, e musíme jít spát do jiného pokoje. Chtla jsem vzít njaké vci sebou, to však nepipadalo v úvahu. Museli jsme jít a hned, všechno opustit.

Po plnoci jsme pochodovali v pyamech za zamstnancem a sjídli výtahem ze šestého do tvrtého patra lodi.
V náhradním pokoji uléháme do postele. Nemohla jsem z celé záleitosti zaspat. Mli jsme pouze ty pyama,vše ostatní zstalo v kalamitním pokoji. Mrzelo m, e jsem si sebou nevzala aspo naše pasy a peníze s kreditní kartou.
„Snad si nemyslíš, e t instalatéi okradou?”
„To né, ale mám tyto zmínné vci radši pi sob  v takových situacích, abych se dostala dom, kdyby bylo poteba lo opustit.”
„Máš to pece všechno zakódované v sejfu, tak o co ti jde? Zítra si to tam najdeš. Mimochodem, u t vidím, jak v pyamu a se vším tím co jsi vzpomínala, cestuješ dom. A pro vlastn ne? Ped 36 lety jsi se s kabelkou a v noní košili procházela sydneyskými ulicemi.”

Dala jsem se do smíchu pi pomyšlení a vzpomínkou, zachumlala se do deky v nové posteli a ponoila do sn.
Ráno jsme vyjeli do šestého patra a hrnuli se do pvodního pokoje. Byla tam odstavená postel, stropní panel pry, obnaená trubka, ze které stále kapala voda, kterou odchytávalo nkolik kýbl. Nic opravené a mezi tím vším byly naše vci. Znechucen jsme se vykoupali, oblékli a ekali na nkoho s vysvtlením, co bude dál? V noci nemohla oprava zaít, nebo by probudili hosty ve vedlejších pokojích, oznamoval nám údrbá. Vzali jsme z pokoje potebné vci a zúastnili se výletu, který jsme mli  dopoledne naplánovaný v prvním pístavu „Alotau”(P.N.G.).

Snaila jsem se na pokojovou záleitost zapomenout a rozptýlit se výletem.V kulturním stedisku se úastníme festivalu. Program šel od rána do odplutí lodi. Domorodci pedvádli tance se zpvy. Bubnovali na bubny všelijakých tvar a velikostí, obleeni do vlastnorun vyrobených kostým. Byla to uchvacující podívaná. vachtali jsme se kolem kulturního centra v bahn, nebo dva dny ped piplutím tam mli monzunový déš.

 

Zaujala m bouda s nápisem „braiding” (pletení cop). Šla jsem se podívat a vidla nkolik domorodých en, jak turistkám splétají malé copánky. Jednu z nich jsem poádala, aby vytvoila copánky z mých polodlouhých vlas. Posadila m na špinavou idli a zaala proesávat moje vlasy, ne zrovna nejistším hebenem. ádná zvláštní hygiena tam nebyla. Pomocí tohoto hebenu ena urit spletla nespoet cpk. Heben ji nkolikrát upadl na hlínou udusanou zem. Boila ho mezi prací do svých kudrdlin, které jí slouily jako odkládací plocha mezi splétáním. Zrcadlo v boud nebylo, ani vodovod s tekoucí vodou. Nevdla jsem co mám oekávat. Moje rovné vlasy nezaruovaly njaký zvláštní úspch. Za pl hodiny byla Papuánka s copánky hotová. Zaplatila jsem jí co poadovala (úplný pakatel- $15) a vyšla z boudy. Vladimír se vyjádil, e je to pkná práce a velice zrun vytvoená. Pekvapení m ekalo a na lodi ped zrcadlem.

Opustili jsme kulturní stedisko a blíili se autobusem k lodi. Zase se mi vybavila noní píhoda s vodou.
„Mám hrzu z toho, e to není spravené.”
„Zara, povídá Vladimír, pro tak uvauješ? “

Na mou duši, z trubky nekapalo, byla vymnna, ale pokoj byl stále vzhru nohama. Postel byla stále opená o ze a po instalatérech ani památka. Odcházeli jsme na obd a potkali je na chodb. Ujišovali, e po obd pokoj nepoznáme. Tentokrát mli pravdu. Vše bylo v naprostém poádku, stropní panel zakrýval vymnnou trubku, postel, erstv provleená stála na svém míst. Vzáptí zvonil telefon a z recepce ohlašovali, e nám kurýr nese poukázku do výbrové restaurace lodi. Veee v „Salt Grill” restauraci nespadají do ceny plavby. Vaí se tam podle australského vyhlášeného šéfa „Luka Mangana”. Po pl hodin nám kurýr bušil na dvee a podával dv poukázky. Jedna platila na ti chodové menu a druhá na flašku vína v hodnot $40. To nás pekvapilo a ješt ten samý veer jsme nabídky vyuili. Moc jsme si pochutnali a v noci spokojen spali a do rána.

 

Druhá zastávka lodi mla být u ostrova „Kitawa”. Pro špatné podmínky a rozbouenému moi se nedalo pouívat malých lodk (tenders) od zakotvené lodi ke behu. Ostrov toti nemá vhodný pístav. Kapitán lodi se rozhodl, zmnit trasu k jinému ostrovu, hodinu a pl plavby od Kitawy - „Kiriwini". Na kánoích tam ekali chlapci z pilehlých vesnic, aby mohli turisty povozit kolem pláí a k blízkým jeskyním. Nabídli se nám tyi brati, e nás za malý poplatek svezou.

Jací jsou na Papua nebezpení lidé, jsme nepoznali. Chovali se k nám dobe a s respektem. Nikdo z nich nás do nieho nenutil. Svobodn jsme se rozhodovali ke koupi vcí. Ostrov Kiriwini byl velice krásný, s przran istou moskou vodou. Lod tam zaaly piplouvat teprve loského roku. Chceme vit tomu, e si ostrov dlouho uchová svou pírodní krásu a nestane se komerní, jak to s vývojem pichází.

V Canbee máme kamarády, manele, kteí patí do skupiny nadšenc v pozorování pták. Se svojí skupinou jezdí po svt a ptáky vyhledávají. Zapisují jejich chování a návyky. Kamarádka má svj deník se záznamy pták, které sama probádala a vypozorovala. Doprovází svoje informace fotografiemi.

 

Tak tito lidé ve skupin šesti se vydali na Papua Novou Guineu za ptáky, které v záznamech ješt nemají. Najali si prvodce z tohoto kraje, který je zavedl do hlubokého pralesa se zárukou úspchu. Jak se tak lesem brodí nic netušíc, vyskoil z houštin njaký domorodý kmen s maetami a ohrooval je. ádali od skupinky peníze za to, e procházeli jejich územím. Prvodce protestoval, e u pece zaplatili v turistické kancelái a e jdou cestou mimo jejich území. Náelník tlupy operoval s tím, e se koukají na jeho pozemek a zaplatit musí. Skupina se zdráhala a ne se všichni úastníci vzpamatovali, nemli peníze, fotoaparáty, videokamery, dalekohledy ani hodinky. Hlavn, e bez úhony vyvázli. Ptáky pak fotit nemohli. Byl prvodce domluvený s tlupou? To se neví. Všechno je moné.V kadém pípad mli šok a tito kamarádi nám výlet do Papua rozmlouvali. Ujišovali jsme je, e se nám nic nestane, e to byla náhoda. Nebezpeí íhá všude, lovk musí být stále opatrný. Cestování pináší risk, s tím se musí poítat, jinak se cestovat neme. Kadý z nás má jiné poznatky. My mli smlu s prasklou trubkou v pokoji na lodi, oni s domorodci ozbrojenými maetami.

Také jsme si všimli, e mnoho lidí, i dtí mli ervené zuby. výkají „Betel nut “(oíšek). Jsou to vlastn semínka „Areca palmy”, populární v Asii a Jiním Pacifiku. výkání semínek vyvolává uritou euphorii. Je to vlastn droga. Lidé však po ní nejsou agresivní jako poíváním jiné drogy, i pitím alkoholu. Po výkání  jsou spokojení, uklidnní. To,e dti se oddávají této závislosti nás udivilo. Vzhledem k tomu, e jsou dti, by mlo zaruovat spokojenost a radost ze ivota. Tak pro droga?

Blíili jsme se k dalšímu ostrovu a k mstu „Rabaul”. V pístavu ekal autobus, který nás dopravil na staré místo msta. Rabaul zniila v roce 1994 erupce sopky „Tavurvur”. Hrozí tam stále nové erupce od trnácti aktivních a dvaceti spících vulkán. Staré msto bylo zasypané lávou. Prvodce nám vysvtloval jaké krásné místo to bylo ped pohromou. Poukázal, kde stála nemocnice, pošta, banka, domy obyvatel atd. Úseky jsme vidli ruiny opuštných míst, Na nkterých místech nebylo vidt nic, akorát nánosy lávy a nová vegetace tropických rostlin.

 

Dojeli jsme do vesnice „Tolai” na trnici. Mimo stánk, u ohništ domorodé eny pipravovaly potravu z jakýchsi nám neznámých koen zeleniny a sladkých brambor. Na to všechno pasírovaly pes hadry, mléko z kokosového oechu. Pokrm  pekly v listech banánovníku. Netušili jsme, e to budeme jíst. Mysleli jsme, e je to vizuální demonstrace. Prvodce nám v misce z banánových list nabízel tu jejich pochoutku. Nikdo ze zájezdu neml odvahu pokrm pijmout. Nikdo však nechtl urazit eny, které se na píprav podílely. V naptí ekaly, jak budeme reagovat a jestli oceníme jejich námahu. Rukama jsme se hrabali v misce a ochutnávali pipravený pokrm. Nad oekávání byl velice chutný i bez soli a pepe. Nic se mám nestalo, obavy nebyly na míst. Líbily se mi dv malé holiky albínky. Jejich vlásky byly svtlé a do bla, ozdobené exotickými kvtinami. Neodpustila jsem si, se s nimi vyfotografovat. Prvodce nám moc dkoval, e jsme se výletu zúastnili. S idiem nám byl moc vdný za vydlané peníze.

Poslední zastávka vedla k úpatí hory „Tavurvur”, která divoce ádila v roce 1937 a ve zmínném roce 1994. Jezero u hory má tak vaící vodu, e ponoenou ruku dokáe poádn opait.

A u jsme na Šalamounových ostrovech a to na ostrov „Gizo”.Ten je nejvíce navštvovaným místem na Šalamounech. Po vystoupení z lodi nás ovanulo strašné vedro.
Naše cesta vedla na hišt. Zhlédli jsme tam taneky a poslouchali písn doprovázené hraním na bambusové nástroje vypadajících jako ohromné píšaly. Muzikanti do svázaných bambus mlátili jakýmisi sbrakami, co vydávalo zvláštní dutý zvuk. Sedli jsme na lavici vedle malého asi desetiletého kluka Juliana a bezzubého starce. Ten se dal s Vladimírem do ei a hrál mu pkn na city tím, e má enu v nemocnici. Vladimír mu dal peníze, aby jí šel nco pkného koupit. Co bylo na píbhu pravdivého nevíme, vbec to však nevadilo. Julian, sedící vedle m, si nás mlky prohlíel a smál se na nás. Dívali jsme se s ním na jeho malé kamarády hrající fotbal. Nevlastnili kopaky, nýbr bosí se prohánli po hišti za balónem k údivu všech pihlíejících. Posléze nastoupily holiky a i ty lítaly po hišti bosé. Pedvedly nám jak krásn umí hrát nohejbal. Fandili jsme a mli podívanou na roztomilé  kudrnaté hlaviky.

Zpátení cestou k lodi jsme procházeli trnicí. Piskoil k nám mu se soškou vytesanou z kamene. Zlákal nás do obchodu, kde bylo více kamenných sošek. Vladimírovi se líbila kombinace- hlava ptáka a tlo lovka. Koupil ji a tím jsme se zbavili penz poítaných na onen den. Posléze jsme mazali k molu, nechali se odvést malou lokou na lo a šli na obd. Všimli jsme si, e na Šalamounových ostrovech ijí lidé tmavší pleti ne na Papua.

Centrum Gizo se zdálo vysplejší oproti Papui a nevypadalo, e tam vládne taková bída.
Honiara je od roku 1952 hlavním mstem na Šalamounech. Byla monost navštívit galerie, muzeum, kasino nebo trnice. Dali jsme pednost výletu do Polynéské vesnice Sikaiana, 45 minut jízdy severn od Honiary. Lidé z této vesnice pochází z Polynéských atol „Sikaiana”. Byli jsme unešeni zpsobem ivota, kterým tam ijí. Vesnicí nás provázel fará Eric, který ml na sob proutnou sukýnku. Pes rameno pehozenou stuhu, spíše šerpu, která sukýnku drela na jeho tle. Následoval ho starší mu pln obleený v bílém hábitu s velkým kíem kolem krku. Oba dva mli na hlavách v kudrnatých vlasech vnce, pletené z tropických kvtin. Ten v hábitu byl zejm náelník, nebo njaký pedstavený.
Bojovým tancem, podobným maorskému tanci „Haka” nás pivítali chlapci. Následovalo šplhání na kokosové palmy. Ukázali nám jak se kokosové oechy sráí ze strom. Dále, jak se z uritých palem odebírá olej, který pouívají k vaení. Provedli nás devnými chatkami. Stechy  byly spletené z palmových list. V jedné vtší chat sedly na rohoích domorodé eny a demonstrovaly jak rohoky s obleením splétají.
V té vesnici si všechno vytváí sami a iví se peván rybolovem. Došli jsme k plái a vítal nás Pacifický oceán s przranou tyrkysovou vodou. Dieta vesnian se skládá z kokosových oech, banán, zmiovaných ryb a mimo jiné také pstují sladké brambory. Chleba ani ádné tstoviny z obilnin nejedí. Nikdo z vesnice nebyl otylý, naopak oplývají krásnými postavami a sametovou pletí.
Po prohlídce a seznámením s tamním ivotem, vybhly malé holiky se svými taneky. Po nich opt chlapci, dále mui, mladé eny a nakonec eny u pokroilejšího vku. Mezi nimi byly dv opravdu staré. Paneku, ty ale hopsaly! Drely krok s tmi mladšími. Pedstavení se nám moc líbilo i pohodovost co z tch lidí išela. Louili jsme se a kdy ke m piskoila jedna z tch starých tanenic, musela jsem se jí zeptat na vk. Bylo jí 82 let, pro m a neuvitelné zjištní. Mnozí v tch letech netaní, kulhají, naíkají na nemoci. Nkteí se pidrují vozík, které ped sebou tlaí. Tato ena byla plná elánu, veselá a všem nám ukázala i s tou druhou starou tanící,  jinou cestu ití.

Pi spolené veei s ostatními se debata toila kolem záitk z vesnice. „ Pro my nememe takhle ít a nebo si vzít píklad"? Povzdechla si Australanka u plného stolu jídla.
Odpluli jsme dom a zstaly vzpomínky na úasnou dovolenou.

 
Jana Gottwaldová
* * *
Zobrazit všechny lánky autorky
 
 
 
 
 
 
 
 

Komente
Posledn koment: 11.04.2022  09:07
 Datum
Jmno
Tma
 11.04.  09:07 Von
 10.04.  12:51 Jana Gotwaldov
 09.04.  23:50 Ivan
 09.04.  15:24 Vesuviana
 09.04.  15:22 Vesuviana dky
 09.04.  14:02 Pemek
 09.04.  13:18 Milada
 09.04.  11:26 Jaroslava
 09.04.  11:20 Jitka
 09.04.  08:16 zdenekj