Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Mistr Jan Hus,
ztra Bohuslava.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Mezi nebem a zemí (15) 

Snad kadému z nás se v ivot stalo nco neuvitelného, kdy nebyl a není do dnešních  dn  schopen si vyjasnit píiny té záhady, která ho potkala.

Zpravidla si záhadu rzných nepochopitelných zázrak zdvodníme jednoduchým konstatováním, e tady na zemi  jsou bohuel vci, které jsou mezi nebem a zemí na které svým rozumem nestaíme a snad nebudeme nikdy stait. Rozhodn tyto píbhy jsou víc ne zajímavé a zcela jist zaujmou mnoho tená. Proto jsme se rozhodli vás, tenáe magazínu SeniorTip, poádat o jejich písemné zpracování a zaslání naší redakci. Jak asto budou vaše píspvky vycházet bude záleet jen na vás jak piln budete vzpomínat a psát.

Tšíme se na vaše píspvky, které posílejte na info@seniortip.cz . Nemáte-li autorské vlohy nevadí, vaše texty redakn upravíme tak, aby byly tivé pípadn je doplníme obrázky. Jinak nás a samozejm i autory potší, kdy napíšete za lánek komentá jak se vám píspvek líbil i njak inspiroval.
Za redakci Václav idek
 
* * *

Boletická historka

Vysloví-li nkdo slovo Olymp, snad kadému se vybaví pohoí v ecku s nejvyšší horou Mytikas. V ecké mytologii je oznaováno za bájné sídlo starovkých boh, kde il nejvyšší Bh Zeus se svojí druinou. Tyí se nad Soluským zálivem mezi údolími ek Pinios a Aliákmon.

Málokdo tuší, e i v echách máme vyvýšeninu, takový kopec, který má stejný název – Olymp. Kdo odslouil vojnu na Šumav v Boleticích, ví dobe, e to bylo také sídlo „boh“, jen místo Dia tam sídlil generál, velitel mechanizované divize se svou druinou plukovník. Kolem se rozprostíral obrovský vojenský prostor s mnoha prázdnými vesnicemi jako pozstatek po odsunu nmeckého obyvatelstva. Od roku 1946 celou oblast pouívala pro své poteby eskoslovenská lidová armáda. Návazn vzniknul podle usnesení vlády v roce 1950 vojenský újezd Boletice.

Prázdné vesnice postupn chátraly, domy se bortily, co šlo, to se rozkradlo nebo zniilo. Statky a chalupy, školy a kostely se staly i cílem ostré stelby. Nkteí demolicemi uspokojovali své ideologické zamení. Poprvé krajina utrpla v roce 1939 vysídlením eského obyvatelstva a druhá vlna v roce 1945 zase odsunem toho nmeckého. Pvodních obyvatel zstalo jen velmi málo.

Naší rot technického zabezpeení velel za as mého vojanení jakýsi kapitán Vank, nazývaný lamelezo Lojza. Pobýval tam s námi i podporuík Béko. Zuivý fanatik, nepítel všeho, co zavánlo náboenstvím, vírou a církví. Nejradji jezdil s vyprošovacím Cromwellem do míst, kde stály kapliky, boí muka, kíe, pomníky, ale jeho ádní odnášely i památné stromy, kašny, morové sloupy, sochy svatých. Boural a rejdil s tankem vdy tak dlouho, a pod pásy zbyly jen trosky.

 

Výjezdy asto vedly zkratkou po cest na Olymp, kolem hbitova u kostela sv. Mikuláše. Hrobky byly ji poniené, pomníky rozházené a poválené, kíe s nmeckými nápisy nahnuté a popadané. Od konce války se zde u nepohbívalo a o hroby se nikdo nestaral. Pro civilní obyvatelstvo tam ani nebyl pístup. Jízdami tank okolo se hbitovní ze postupn bortila.

Vyprošovák Cromwell váil 28 tun, a to zatese naprosto se vším, kolem eho projede. Jednou Béko na svojí likvidaní jízdu doplatil. Za rozpadlou obcí Bevništ rozboural kapliku tak dkladn, e z ní zbyla jen halda cihel se zohýbaným kíem. Kdy pijel do Polné pancéový vlak z Mladé na ostré stelby, mli kanonýi se svým zamovai problémy. Kaplika slouila na speciálkách jako triangulaní bod. Stelby byly odloeny. Béko byl po tomto „úspšném“ boji s náboenským tmástvím odvelen do Olomouce. Vdlo se, e je tam také vojenské vzení. Kolik dostal, to jsme se nedozvdli. 

Po jeho odchodu se však zaaly ze hbitova na Olympu v noci ozývat nepíjemné zvuky. Strání tam chodili neradi, a pokud mohli, zaali se místu vyhýbat. Zpoátku jim to nikdo nevil. Pochlubili se s tím i v Kájov lesníkm v hospdce u nádraí. Sedl mezi nimi starý fot Walter a kluci z ertézetky mu svým vyprávním pipomnli dávnou legendu, která se v Boleticích (Poletitz) tradovala ústním podáním odpradávna.

„Ja, to bylo dávno,“ zaal vyprávt, „slyšel o tom u mj dda a moná i jeho dda. Kdy umeli dva tvrdohlaví a hádaví boletití sedláci, pohbili je do hrob vedle sebe. Kadou noc pak lidi slyšeli, jak se oba mrtví paliáci na hbitov stále proklínají a nadávají si, a to tak hlun, e se obyvatelé v okolí vbec nevyspali. Zpráva o hádavých nebotících se roznesla po okolí a Boletice byly celému kraji pro smích. Starý fará se obrátil a do íma s prosbou o radu. Prý odpovdl sám pape, e kíe v hlavách obou hrob mají být obráceny k sob zády. Kostelník s hrobníkem pomníky s kíi obrátili a od té doby zavládl na boletickém hbitov klid a mír. Je to samozejm jen povst, ale co kdy se tam zase áký nebotíci hádaj.

 

„Snad byste tu pohádku Waltrovi nevili,“ ozval se od výepu hostinskej Pilát, „ddek si rád zavzpomíná za pivo na kadou blbost.“
„Helete vojáci,“ úsmvn zaal Walter, „jestli to je v noci, myslím po plnoci, me to bejt bruoun.“
„Jakej bruoun,“ pohotov se zeptal Vošahlík, idi vyprošovacího auta, speciálu Scammell, kterému íkali ddek, „to by musel bejt nkdo ivej, ale tam nikdo ivej není. Byl jsem tam na stojce, nco brumlalo, ale nikde nikdo. Jako by to šlo ode zdi u márnice!“
„Víte, komu se íká bruoun,“ nedal se Walter, „bruoun je jezevec. Chytrej, mazanej a umrmlanej. Noní zvíe, ve dne ho neuvidíš. umákem hrabe v zemi jako buldozér a tlapama vrtá noru, vodka ho nikdo nedostane.“
„Kde by se tam vzal jezevec, prosím t,“ zaprotestoval Pilát, „tam u není ani myš, rejdj tam s tma tankama a cisternama, tam u ani vrána nesedne.“
„Jestli by neml nkdo poádat praskýho arcibiskupa o radu, jako to u udlal tenkrát fará papeovi do íma,“ pidal se do debaty adjunkt Sláma, vící katolík.
„Co myslíš, e by jim arcibiskup poradil,“ nedal se Pilát, „aby jim zase ty kíe votoili zády?“
„To by nebylo špatný,“ ozval se Walter, „jak byste ale chtli najít ty dva kíe, kdy je to tam všechno zpeházený a poválený, ani ty nápisy dnes u nepeteš.“
„Snad je nkde njakej archiv, nebo kronika,“ dviv pipomnl Sláma, „mohl by o tom snad nco vdt místní fará.“
„Prosím t,“ pronesl odmítav Pilát, „tyhle ruiny nevidli velebníka u tolik let, e to ani nikdo nepamatuje. Moná je to nkde v eským Krumlov. Kdo by to ale hledal.“

Klukm z ertézetky to nedalo, a protoe nkteí slyšeli v noci zase divný šramot a dunivé hekání a strání to potvrzovali, tak se radji hbitovu vyhýbali. Zašli v Podvoí do velitelského stanu za kapitánem Vakem a navrhli mu, e by se na hbitov mly otoit dva pomníky a zarazit tím tajemné noní zvuky.

„Vy jste cvoci, kdybych byl povrivá bába, tak vám na to sednu,“ pohrdav nadával Lojza, „máte štstí, e mám ve výcvikovém plánu práci s navijákem. Jinak bych se vám na to vybodnul.“
„Jestli ty zvuky nepocházejí od chlap, co šmírujou spojaky,“ znevaoval spojitost se starou legendou politruk Blehár, „divizní telefonní ústedna je obleena lidmi kadou noc!“

Nepíjemné noní bruavé zvuky, hluboké, chraplavé vrení a dunní u zdi márnice nepestávaly dsit stráné i kolemjdoucí. V hlubokém tichu, rušeném jen obas nkolika výstely od hospody v erveném dvoe, bylo to brumlání nápadn slyšet. Nkteí byli v rozporu s materialistickým pístupem politruka ochotni vit, e situace s hádavými nebotíky se me opakovat a znovu poádali Lojzu, jestli by mohli na hbitov njaké ty náhrobky s kíi otoit.
            
 
Lojza Vank byl realista. Nechal sice svého politruka Blehára výchovn psobit na mustvo, aby nepodléhalo povrám a náboenskému pomatení, ale vyuil jejich naléhání na srovnání pomník k výcviku. Pedpokládal, e pro n bude cviení zajímavjší, kdy budou mít zábavnou motivaci.

Navijákové manévry zaaly v sobotu na den letního slunovratu. Lojza byl spokojen, s jakým nadšením jeho mustvo pipravuje vše potebné pro cviení s vyprošováním pomocí naviják. Oba vyprošováky, Cromwell i Scammell byly naleštné, promazané a pipraveny k odjezdu z parku. Cesta z Podvoí na Olymp mla vlastn dva významy. Jedním byl skutený, bojový výcvik, druhým skrytý, utajený boj se záhadnými zvuky z boletického hbitova.

Po píjezdu na Olymp rozvinuli stanovišt zásahu, vyprošováky zaujaly výchozí pozice a lana se zaala odvíjet. Do míst zkíení se zdí nasadili vojáci kladky a lana obtoili kolem kamenného podstavce nejblišího siln nahnutého pomníku. Zaskípaly bubny a u to jelo. S praskotem starých vtví a prorostlých koen se z vrstev listí zaal vynoovat a narovnávat pomník s velkým kíem.

Chvílemi se ozývalo jakési kvílení, jako by nebotíci protestovali proti rušení jejich vného odpoinku. Pišly na adu další kamenné podstavce a nejzávanjší rozhodnutí, které kíe otoit k sob zády. Vošahlík seskoil z desky Scamella, jeho ddka, a šel pomoci ostatním luštit zašlé nápisy na tabulkách u kí.

„Tak nevím, fajfkové, jestli ješt tady nco rozluštíte,“ ozval se pochybným tónem Lojza Vank, který byl s dosavadním prbhem cviení spokojen. 
„Soudruzi, vnujte se více taktice vleení a nechte nebotíky nebotíkama,“ rozmlouval vojákm jejich snahu najít dva paliaté sedláky podle nápis na náhrobcích politruk Blehár.

V ad za sebou byly podél hbitovní zdi zbytky rozmrných hrobek. Kovová víka byla pokrytá rzí, epigrafy a jména zesnulých ji ani nešly peíst. Bu je zakrývala tráva a koví, nebo byly desky poškozené.  

Pece jen se ukázala jistá pravdpodobnost rozluštní nápis u dvou hrob poblí zdi márnice. Pomníky také byly ped srovnáním nejvíce sklonny do sebe. Na jednom ješt patrný zbytek nápisu ze stíbrných písmen psaných švabachem: Hier ruhe in Frieden Otto Leiner Gros …  uer Geb.

Na druhém byla v záhlavi velká písmena R. I. , tetí P ji chyblo. Pod tím se dalo peíst Max Leiberger Grund...sitzer.
S velkou pravdpodobností se snad dalo tvrdit, e jde o hroby dvou boletických sedlák.

Bylo rozhodnuto pootoit alespo pomníek Leinera zády k Leibergrovi a okolí vyistit a upravit. Tím se podailo spojit navijáky obou vyprošovák a klacky, kamenné úlomky a koví odklidit.

Zní to asi nevrohodn, ale v píštích dnech se ádné zvuky nebo mrmlání ze hbitova neozývaly. Vznikly dva tábory píznivc, které mezi sebou urputn prosazovaly názory na píinu noního ticha na Olympském hbitvku. Jedni tvrdili, e narovnáním pomník se narušila jezeví nora a jezevec se odsthoval jinam. Druzí vytrvale prohlašovali, e probhnul zásah do posmrtného ivota sedlák, kterým bylo po otoení kíe znemonno se dohadovat, a mají klid. Boulivé diskuse postupn utichaly, jak se piblioval as návratu do stálých posádek.

„Tak co, ješt se v noci na Olympu hádaj pantátové nebotíci?“ posmšn vítal kluky z ertézetky v hospdce u nádraí Pilát za výepem.

Vojáci se tváili dleit a s úsmvem odpovdli, e od té doby, co srovnali na hbitov pár pomník a nkteré otoili, je klid a ticho. e pitom zboili kus zdi a vypadly vrata od márnice, s tím u se nepochlubili.

„Je to jasný,“ ozval se fot Walter, „museli ste toho bruouna vystrnadit. Asi ste mu trochu pimákli noru, a to on nemá rád. Bruoun chce klid, jinak je nevrlej.“
„love, víš, e máš asi pravdu,“ pisvdil Pilát, „museli mu hnout s brlohem, jinak by bruel dál. Rád bych vdl, kam se pesthoval.“
„Já bych to tipoval, e nebude daleko,“ pokraoval Walter, „stará Froková povídala v Jednot, e kdy šla od vlaku veer dom kolem kostela Nanebevzetí Panny Marie, tak slyšela U tech svatejch njaký bruení a mrmlání. A prej ji zamrazilo leknutím.“
„Tak je to jasný,“ zkonstatoval Pilát, „máme tu nový nadlení.“

Koncem záí výcvik v bojových podmínkách skonil a jednotky se vrátily do posádek. Olymp osiel a ztichnul i bez jezevce. Kolem zstaly jen ztichlé lesy, louky a pastviny poseté ruinami bývalých statk a škol, kostel a hbitov.

 
Pemysl asar
* * *
***
Ilustrace  https://www.slapoty.cz/clanky/vzhuru-na-olymp-714/ a https://www.piqsels.com/cs 

Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 19.03.2022  11:44
 Datum
Jmno
Tma
 19.03.  11:44 Jaroslav
 19.03.  11:05 Vesuviana dky