Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Mistr Jan Hus,
ztra Bohuslava.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Ve jménu lásky 1/2
 
Miluju filosofii. Tahle pramáti všech vd, tahle esence lidství, to je jedna z mnoha mých lásek. I kdy dnes bádáme a pemýšlíme v rámci tisíce vd, filosofie bude vdy tou první, tou jedinenou, a piznejme si, navzdory všem ostatním vdám a jejich nesporným pínosm, vlastn i tou pro mnoho jedinc nejdleitjší, protoe filosofie hledá odpovdi na otázky, na které nikdo jiný nedokáe odpovdt. A nezvládá to ani sama filosofie – ale ona se tím netrápí, ona ví, e cesta se lehce promní v cíl. Diskuse, bádání, hledání pravdy, potvrzování, vyvracení, analyzování, hodnocení, tvoení…  Není to prost krásné být lovkem-filosofem? Láska, dobro, zlo, vnost, bh, duše, nesmrtelnost, vesmír, smysl existence… Kolem poletuje tolik témat, která se u ped dvma a pl tisíci lety ve stínu mramorových sloup ohromujících chrám snaili uchopit antití ekové, tihle skutení otcové a matky naší (euroamerické) civilizace. Svtem prošlo tolik generací, tolik myslitel a vdc, zrodilo se takových myšlenek, teorií a fenomén, a pesto desítky tch doista nejzákladnjších otázek naší existence zstávají stále bez odpovdí.
 
Láska… Umní milovat… Kdo z velkých umlc as minulých, pítomných, i tch teprve nastávajících, by neešil, co je to láska? Fenomén, na který se zdají být všechna slova všech jazyk, všechny hlavy všech filosof i všechna srdce všech básník, prost krajn nedostaující. Bolestn prázdná. Uboze nicotná. Není snad láska nco boského? Není to samotný bh? O lásce se nemluví, láskou se ije. [Poznámka autora: Pod pojmem bh nevnímám ádnou tradiní náboenskou pedstavu, pojem bh pro m znamená lidskou myslí neuchopitelný princip pesahující naše bytí, lze ho chápat jako vesmír, pírodu atd.]
 
Existují dva typy lidí, ti, kteí lásku proili (i proívají) a ti, které minula. Kdo z nich je šastnjší? Zdánliv hloupá otázka. Me být nco smutnjšího, neli proít ivot bez lásky? Ne, jiste ne! Dokáe ale souasn nco jiného zpsobit tak velkou bolest a pímo nesnesitelné utrpení, jako práv láska? Ne, také ne. Take co s tím? Neexistuje silnjší emoce ne lásky, s výjimkou její sestry nenávisti. Láska znamená sílu, která dokáe pohnout vesmírem, energii, která je srovnatelná s energií velkého tesku. Je to ten nejkrásnjší sen a souasn nejdsivjší noní mra. Ach Romeo, Romeo, pro jsi Romeo? Jako by nešlo jedno bez druhého. Pokud se chceme dotknout Slunce, pokud se chceme stát bohy, musíme za to zaplatit vysokou cenu. Jako Prometheus, který pinesl z lásky ohe lidem, jako Ikaros, který vzlétl píliš vysoko. Za ten dotek boství zaplatíme navdy svým klidem, a u se jedná o lásku nešastnou, i šastnou, vdy s sebou nese i strast srovnatelnou jedin se svou velikostí a dokonalostí.
 
A kolik existuje vbec podob lásky? Milujeme jeden druhého jako mu enu, otec syna, syn otce, ddeek vnuka, vnuk ddeka a tak dále a dále… Nic není tak smutné jako rodina, kde se nedostává lásky. Kde jinde by ml vyvrat její pramen tak silný, e by i Nil s Amazonkou vedle nj vypadaly jak sotva tekoucí potky ped vyschnutím? A co láska k naším pátelm, k lidem, o kterých víme, e se na n meme ve ti ráno obrátit s prosbou tak absurdní, e nám zdráhá opustit naše rty a oni nám bez jediného slova údivu otevou dvee a pozvou nás dál? Co láska k vlasti, ke kusu rodné hroudy, láska k zemi a pd, ze které vzešly a milovaly ji generace a generace mého rodu ješt pede mnou? Co láska k umní, k tomu nejvznešenjšímu produktu lidské innosti, k tm nesmrtelným dílm, která dokáou mluvit beze slov tisíce a tisíce let, napí krajinami i kulturami? Co láska k poznání, vdní a moudrosti? Láska ke svobod a demokracii? Láska k sob samému? Láska k našim zvíecím spoleníkm? Láska ke stromm poskytujícím nám stín a kyslík, k rostlinám, poskytujícím nám potravu? Co láska k ivotu? Není to ta úpln první, poátení láska? Touha po vném ivot? Kolik blázn i moudrých osob hledalo kámen mudrc, elixír mládí, pramen vného ivota? Pro ale ít vn? Nebylo by to také vné utrpení?
 
 
Nedá se ani zdaleka v ádném výtu piblíit tomu, kolik podob lásky ve svt existuje. A odkud se bere? Jak vzniká? Je to záleitost hormon, njaké chemické reakce v našem tle? Nkteí to tak vysvtlují, ale copak lze lásku redukovat na cosi jako matematickou rovnici, na uritý vzorec atom, vytvoení a rozpojení jistého kódu…? Ván? Nic víc? Pokud ano, tak tím pece redukujeme celého lovka na pouhou sloueninu uhlíku, kyslíku, vodíku a dalších a dalších prvk, nejen lásku, ale celé naše bytí… Ano, chápu a nerozporuji, e z uritého úhlu pohledu a vdeckého zkoumání je to pravda, ale… Vám takové vysvtlení staí? Nejenom láska, ale všechny naše komplikované pocity, brilantní myšlenky, tajné sny, nejhlubší úzkosti, návaly radosti i proitky nejtesknjšího smutku, naše vzpomínky, hrdinské i zbablé iny… je to jen projev bezduché hmoty, v uritý as a na uritém míst vzniklé kombinace, která není niím víc? V em bychom se pak lišili teba i jen od jednoduchých stroj? Dkuji za takové vdecké vysvtlení, vím, e je pravdivé, ale ne úplné. Chybí tam duše. To, co lovka iní lovkem. A to, co, ruku na srdce, dost moná nkterým jedincm chybí. Jak by zazpíval Karel Kryl, intelekt bez duše, podoben jest ropuše… Kde není duše, není láska, kde není láska, není dobro. Moná se mýlím, ale radji zstanu naivním filosofem, který ví, e je souástí vesmíru, e v sob nosí semínko boství, ne e je jen výkonnjší verzí topinkovae a slabým odvarem notebooku.
 
Lásku tvoí naše duše, naše srdce, semínko boského v nás… Nazvte to, jak uznáte za vhodné. A nepochybn svou roli sehrávají i hormony a rzné další „hmatatelné“ procesy v našem tle i okolí. Lásky je tolik, kolik ji dokáeme dávat svtu, není jí ádné omezené mnoství, nemusíme se strachovat, e se o ni budeme muset s nkým dlit… Pro by jeden mu / jedna ena nemohl/a milovat dv eny / dva mue / enu a mue souasn? Pokud se nkomu narodí jediné dít a druhé rodin hned ti, znamená to, e kadý ze sourozenc v poetnjší rodin se musí spokojit jen se tetinou lásky svých rodi? To snad ne. Láska je svoboda. Lásky me být stejn jako vesmíru, me být nekonená a vná, me být nezniitelná, stejn jako me být kehká, pomíjivá, vyprchávající, smutn slabá a vadnoucí… My jsme lidé, my jsme láska, my definujeme, jaká bude a sto rzných lidí me stvoit sto doista odlišných podob lásky v tée kategorii (nap. láska k bohu, vlasti, dítti, partnerovi…).

Pokraování píšt...
 
Tomáš Záecký
***
Ilustrace https://www.piqsels.com/cs

Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 02.04.2022  17:20
 Datum
Jmno
Tma
 02.04.  17:20 Von
 02.04.  14:51 Blanka K,
 02.04.  12:00 Tom Zeck
 02.04.  06:15 Ivan
 01.04.  12:40 Marta
 01.04.  04:22 Stanislav Vank